Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:22Co 73/2018     
Právní věta:I za situace, kdy se žalobce v žalobě domáhá zaplacení více nároků (např. ceny za dodané energie, smluvní pokuty za prodlení s platbami a další dílčí pohledávky), je-li předmětem řízení peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b/ advokátního tarifu) a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), žalobci náleží náhrada nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2018:22.CO.73.2018.1
Datum rozhodnutí:08.03.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Náklady řízení
Dotčené předpisy:§ 142 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 6 předpisu č. 177/1996Sb. AT
§ 7 předpisu č. 177/1996Sb. AT
§ 14b předpisu č. 177/1996Sb. AT
Kategorie rozhodnutí:D

22Co 73/2018
USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci

žalobce: innogy Energie, s.r.o., IČ ---
sídlem ---
zastoupený advokátem Mgr. Kamilem Stypou
sídlem Rubešova 162/8, Praha 2
adresa pro doručování: Varenská Office Center, Varenská 51/2723,
702 00 Ostrava – Moravská Ostrava
proti
žalovanému: VM, narozený dne ----
bytem ---

o zaplacení 14 634,33 Kč s příslušenstvím,
k odvolání žalobce proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 1.2.2018, č.j. EPR 14718/2018-5,

                      takto:
I. Elektronický platební rozkaz okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Odůvodnění:

1. Shora označeným platebním rozkazem uložil okresní soud žalovanému zaplatit žalobci částku 8 765,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20.7.2017 do zaplacení, částku 200 Kč a částku 5 668,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 2.8.2017 do zaplacení, a dále žalovanému uložil nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení 2 252 Kč, to vše do patnácti dnů od doručení tohoto platebního rozkazu, nebo aby v téže lhůtě počítané ode dne doručení tohoto platebního rozkazu podal proti němu odpor.

2. Ve včas podaném odvolání směřujícím pouze proti nákladovému výroku platebního rozkazu žalobce namítal, že nejsou dány důvody pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dle něhož postupoval v dané věci okresní soud, neboť podmínky tohoto ustanovení nebyly naplněny. Nejde o spor v bagatelní věci ve smyslu judikatury Ústavního soudu ČR (nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 z 29.3.2012, obdobně nález z 17.4.2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, kterým byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb.). Požadovaná náhrada nákladů řízení dosahuje sotva poloviny jistiny bez příslušenství. Žalobce je věřitelem původním, vymáhá pohledávky vznikající mu v souvislosti si jeho hlavním předmětem podnikatelské činnosti (ceny dodaného plynu a elektřiny) a s doplňkovou činností (pronájem a prodej LED žárovek). Žalobce se nepokouší vykazovat zisk přiznanou náhradou nákladů řízení. Žalobní návrh nesplňuje ani definiční znaky formulářové žaloby, jak ji definoval Ústavní soud. Žalobní návrh obsahoval sedm různých pohledávek, založených čtyřmi různými smlouvami a dohodami, tyto byly na sebe vázané a vzájemně podmíněné. Některé nároky jsou skutkově složité, nelze doložit jen uzavření smlouvy, ale i další skutkové okolnosti. Ostatně názoru žalobce přisvědčují odvolací soudy (v tomto ohledu odvolatel odkázal na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 27.4.2017, č.j. 21 Co 109/2017-18, z 26.7.2017, č.j. 20 Co 7/2018-51, z 19.1.2018). Proto žalobce očekává obdobné rozhodnutí s odkazem na ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Z výše uvedených důvodů se žalobce domáhal změny platebního rozkazu v napadeném nákladovém výroku a přiznání mu náhrady nákladů za řízení před okresním soudem ve výši 5 640 Kč. Současně požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Krajský soud přezkoumal platební rozkaz okresního soudu v odvoláním napadeném výroku o náhradě nákladů řízení, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

4. Odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení postupoval dle správného ustanovení procesního předpisu (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) a správně přiznal procesně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud sdílí jeho právní názor o aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., účinné od 1.7.2014, pro vyčíslení sazby odměny advokáta, včetně výše paušální částky náhrady výdajů.

5. V souzené věci je předmětem řízení peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a řízení bylo zahájeno návrhem podaným
na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Konkrétně se jednalo o vymáhání pohledávek o zaplacení ceny dodané energie, ceny LED žárovek, smluvních pokut za prodlení s platbami a úroku z prodlení. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce obdobné nároky ve stejných právních věcech uplatňuje opakovaně, což ostatně připouští i v odvolání. V této souvislosti je možno odkázat na rozhodnutí projednávaná zdejším odvolacím soudem např. ve věcech sp. zn. 27 Co 320/2017, sp. zn. 23 Co 406/2017, sp. zn. 23 Co 313/2017, sp. zn. 23 Co 433/2017 či sp. zn. 22 Co 364/2017. Již ze samotné dikce advokátního tarifu plyne, že není nutné, aby šlo o věci zcela identické, a do jisté míry se nepochybně bude jednat o alespoň částečně individualizovaná podání, která však přesto naplňují podmínku, že se jedná o skutkově a právně obdobné věci. Za formulářovou žalobu pak lze v obecné rovině považovat návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami (v tomto ohledu tedy žalobce přehlíží bod 28 jím citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3923/11). Podle odvolacího soudu jde i v posuzované věci o takový případ. Ačkoliv žalobce v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uplatnil řadu nároků (pohledávek) vycházejících z různých smluv a dohod, jde o typově shodné nároky uplatněné u soudů opakovaně. Žalobce ve svých návrzích zejména obměňuje označení žalovaného, označení smluv, označení a výši z nich plynoucích pohledávek, čísla faktur, okolnosti nezaplacení pohledávek, označení upomínek a vyčíslení zůstatků dluhu. Byť se žaloby podávané žalobcem budou v jednotlivostech nepochybně lišit a částečně tak půjde i o individualizovaná podání, jejich formulace a stylizace přesto naplňuje předpoklady formulářových žaloby definovaných Ústavním soudem. Postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry i v těchto sporech automatizovaný a přinejmenším ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného subjektu, nevyžaduje právně obtížné, individuální posouzení každého jednotlivého případu. Odvolací soud tak nesdílí názor, že by v projednávané věci byl návrh žalobce vůči žalovanému jedinečný. Použití ust. § 14b advokátního tarifu nemůže vyloučit okolnost, že daný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu obsahuje vícero nároků, situace, že jde ve vztahu k těmto nárokům o formulářové žaloby. Ani žalobcem označená rozhodnutí jiných odvolacích soudů nejsou důvodem pro změnu rozhodnutí okresního soudu. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že i v těchto jiných věcech se jednalo o tytéž formulářové návrhy jako návrh v projednávané věci, lišící se pouze v rozsahu, tj. počtu včleněných návrhů do jednoho podání. Z jiného právního posouzení žalobcem označených věcí vyplývá, že se rozhodovací praxe i na úrovni zdejšího krajského soudu roztříštila, avšak podepsaný soud věc posoudil s ohledem na shora uvedenou argumentaci, o které se domnívá, že je přiléhavá, že důvody svého rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil. Odvolací soud dodává, že tato jiná rozhodnutí nejsou pro něho v jeho věcech závazná, nehledě na to, že eviduje judikaturu, která je naopak v intencích rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci.

6. S ohledem na výše uvedené postupoval okresní soud správně, pokud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu. Stran samotné výše přiznaných nákladů řízení má odvolací soud za to, že dle obsahu spisu lze počítat s náhradou zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměnou za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. advokátního tarifu (3 x 300 Kč + 21 % DPH) a náhradou tří paušálních náhrad hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 x 100 Kč + 21 % DPH), tj. s náklady řízení v celkové výši 2.252 Kč.

7. Z výše uvedených důvodů odvolací soud platební rozkaz okresního soudu v odvoláním dotčeném výroku o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

8. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud v souladu s ust. § 224 odst. 1 v návaznosti na § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že procesně úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.).

Pardubice 8. března 2018

předseda senátu