Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:39Co 24/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:39.CO.24.2019.1
Datum rozhodnutí:25.09.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Řízení ve věcech péče o nezletilé
Výživné
Dotčené předpisy:čl. 3 Nařízení (ES) č. 4/2009
čl. 15 Nařízení (ES) č. 4/2009
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie a


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci

nezletilé: E. Ž. V., narozená dne xxx

bytem P., Praha

zastoupená jako kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 13

sídlem Sluneční náměstí 13, 158 00 Praha 13

dcery rodičů: Bc. Zuzana V., narozená dne xxx

bytem P., Praha

zastoupená advokátem Mgr. Robertem Plickou

sídlem Národní 58/32, 110 00 Praha 1

Ing. Slavomír V., narozený dne xxx

bytem P., Praha

zastoupený advokátkou JUDr. Monikou Bandúrovou

sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1

o úpravu poměrů nezletilé pro dobu před a po rozvodu manželství jejích rodičů, k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. října 2018, č. j. 50 Nc 6215/2016-264,


takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku o výživném otce III mění tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilé počínaje dnem 1. 10. 2019 částku 3 000 Kč měsíčně, splatnou k rukám matky do každého 5. dne v měsíci předem.

    II. Ve výroku o výživném matky IV se mění tak, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilé počínaje dnem 1. 10. 2019 částku 1 000 Kč měsíčně, splatnou k rukám otce do každého 5. dne v měsíci předem.
      III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

      Odůvodnění:

      1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem svěřil nezletilou E. do střídavé péče rodičů tak, že v péči matky bude každý lichý týden v roce a v péči otce každý sudý týden v roce s výjimkou jarních, velikonočních, podzimních, vánočních a hlavních školních prázdnin (výrok I). Rozhodl, že rodiče si budou nezletilou předávat vždy v pátek bezprostředně předcházejícím příslušnému týdnu ve školském zařízení, které nezletilá aktuálně navštěvuje, po ukončení školních aktivit (výrok II). Výrokem III uložil otci povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 10 000 Kč měsíčně, splatnou do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky, počínaje dnem právní moci rozsudku. Výrokem IV matce výživné neurčil. Výrokem V uvedl, že úprava bude platit i pro dobu po rozvodu manželství, výrokem VI uložil oběma rodičům uhradit každému jednu polovinu nákladů řízení, představovaných znalečným, České republice v třídenní lhůtě od právní moci rozhodnutí a výrokem VII rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu.

        2. Takto rozhodl o návrhu matky ze dne 27. 9. 2016, která navrhovala svěření nezletilé do své výlučné péče za upravení styku s otcem a stanovení výživného. Uvedla, že od jejího narození o nezletilou pečovala převážně ona sama či s pomocí své rodiny. Otec pomáhal, s omezeními danými jeho údajnou psychickou labilitou a fyzickými obtížemi typu častých migrén. Ke střídavé péči uvedla, že v tomto případě či v případě výlučné péče otce by docházelo k manipulativnímu jednání z jeho strany a očerňování matky otcem před nezletilou. To dovozovala z toho, že byla ze strany otce vystavována psychickému domácímu násilí, otec měl tendenci matku neustále kontrolovat, prosazovat své názory, dokonce ji krátce po porodu vyhazoval z domu. Otec navrhoval svěření nezletilé do své výlučné péče za určení styku nezletilé s matkou. Uvedl, že se o nezletilou převážně staral on, z důvodu hledání zaměstnání s ní byl v celodenním kontaktu. K osobě matky uvedl, že ve zvýšené míře konzumuje alkoholické nápoje a o nezletilou neprojevuje takový zájem, především emoční, jaký by projevovat měla.
          3. Z výpovědi matky vzal soud prvního stupně za prokázané, že má vyživovací povinnost pouze k nezletilé E. Ž., bydlí v nájemním bytě o velikosti 1+kk, výdaje na bydlení činí 3 500 Kč (měsíčně). S otcem nevedou společnou domácnost od září 2016, od té doby mezi rodiči probíhá střídavá péče v režimu střídání po jednom týdnu tak, že jeden z rodičů dá v pátek nezletilou do školky, kde si ji vyzvedne druhý z rodičů, nezletilou má celý týden a opět ji v pátek dá do školky a druhý z nich si ji vyzvedne. Výživné si neplatí. Od června 2016 chodí nezletilá do soukromé mateřské školky s náklady ve výši 14 300 Kč, které hradí oba napůl. Oblečení má nezletilá u obou rodičů. Matka vystudovala Vysokou školu finanční a správní a má titul Bc. V srpnu 2016 začala pracovat jako bankéř servisu a obchodu a pokladních služeb na plný pracovní úvazek, do února 2017 ještě k příjmu pobírala rodičovský příspěvek. Matka je zdravá, popřela otcem tvrzenou závislost na alkoholu, který požívá pouze příležitostně. V době, kdy s otcem vedli společnou domácnost, o dceru pečovali společně. Otec nepracoval. Pouze jednou byl zaměstnán tři měsíce ve zkušební době. Domácnost financovali oba rodiče, nezletilá byla více v kontaktu s prarodiči ze strany otce, protože matka matky pracuje a není z Prahy. Uvedla, že asi třikrát se otci během péče o nezletilou udělalo špatně a musela pro něj přijet sanitka. Z doplňujícího výslechu matky vzal soud prvního stupně za prokázané, že nyní bydlí s přítelem, jemuž na domácnost přispívá 5 000 Kč měsíčně a 5 000 Kč na jídlo. Přítel matky nemá žádnou vyživovací povinnost a pracuje u soukromé firmy. Nezletilá stále navštěvuje mateřskou školu, od září 2018 se rodiče domluvili na platbách tak, že matka bude hradit 2 000 Kč a otec zbývajících 11 000 Kč. Do září 2018 hradil každý z nich 7 000 Kč. Matka nyní pracuje na plný úvazek u společnosti R. s průměrným měsíčním čistým příjmem 19 000 Kč až 20 000 Kč.
            4. Z výpovědi otce vzal soud prvního stupně za prokázané, že i on má vyživovací povinnost pouze k nezletilé E. Ž., bydlí v bytě o velikosti 2+kk ve svém osobním vlastnictví. Potvrdil, že od ukončení společné domácnosti mezi rodiči probíhá střídavá péče o nezletilou E. v rozsahu jednoho týdnu, dceru si rodiče předávají v pátek odpoledne a výživné neplatí. Od 17. 10. 2016 pracoval jako ředitel marketingu u soukromé společnosti s průměrným čistým měsíčním příjmem 24 000 Kč. Od zaměstnavatele obdržel výpověď z organizačních důvodů ke konci dubna 2017 s nárokem na odstupné ve výši jednoho platu. Má vysokoškolské vzdělání ekonomického směru, zaměřené na obchod a marketing, studoval v Bratislavě. Jeho zdravotní stav je v pořádku. Z doplňujícího výslechu otce vzal soud prvního stupně za prokázané, že nyní je zaměstnán s průměrným měsíčním příjmem 96 000 Kč a s původním zaměstnavatelem se soudí o odstupné. Střídavá péče mezi rodiči probíhá již prakticky dva roky.
              5. Podle zprávy opatrovníka nezletilé ze dne 25. 1. 2017 mají oba rodiče vhodné podmínky pro péči o nezletilou.
                6. Podle zprávy Jazykové školky a jeslí M. je nezletilá šikovná a samostatná, o docházku a aktivity školky projevuje větší zájem otec než matka. V týdnech, kdy je u matky, bývá nezletilá podrážděnější, nervóznější a mívá obtíže se zažíváním. Na školkovném se podílejí oba rodiče, spolupráce mezi nimi je funkční.
                  7. Podle pracovního posudku společnosti S. ze dne 23. 1. 2017 byla matka u společnosti zaměstnána na smlouvu na dobu určitou od 10. 8. 2016 do 9. 8. 2017. Z potvrzení o příjmech matky vzal soud prvního stupně za prokázané, že v období od srpna do října 2016 dosahovala příjmu 18 007 Kč čistého měsíčně a pobírala rodičovský příspěvek 7 600 Kč měsíčně. Nyní má příjem asi 20 000 Kč měsíčně.
                    8. Podle potvrzení zaměstnavatele otce měl v období od října 2016 do února 2017 průměrný měsíční čistý příjem 43 232 Kč. U současného zaměstnavatele dosahuje příjmu ve výši 96 755 Kč měsíčně. U původního zaměstnavatele C. byl s otcem ke dni 30. 4. 2017 z důvodu organizační změny pro nadbytečnost ukončen pracovní poměr, otci náleží odstupné ve výši jednonásobku průměrného měsíčního výdělku. Podle zprávy MUDr. Rodiona Schwarze ze dne 23. 11. 2016 otec neužíval ani antidepresiva, ani nebyl léčen ze závislosti na lécích či jiných omamných látkách.
                      9. Soud prvního stupně doplňoval dokazování znaleckým posudkem znalce PhDr. Václava Jiřičky, Ph.D., podle něhož má nezletilá pozitivní vztah k oběma rodičům a ti ji oba milují. Pro nezletilou je vhodná péče obou rodičů, vzhledem k věku nezletilé a k její primární vazbě na matku znalec doporučil takový druh péče, aby její těžiště bylo u matky s dostatečně širokým stykem u otce, případně s vyšší frekvencí střídání. Znalec později doplnil, že okolnost, že otec zastává časově náročnější zaměstnání a na péči o nezletilou se tak podílejí častěji i jeho rodiče, nepřinesla do života nezletilé žádná rizika, nezletilá to vnímá přirozeně stejně jako to, že matka žije s přítelem a obě se k němu nastěhovaly. Nebyly zjištěny projevy manipulace ze strany otce vůči nezletilé. Ta podle znalce disponuje pevným zázemím. Možná rizika spatřoval především v tendenci otce kontrolovat chování matky.
                        10. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně právně postupoval dle § 907 zákona č. 89/2012 Sb. – občanského zákoníku (dále jen o. z.) a svěřil nezletilou do střídavé péče obou rodičů. Upravil ji tak, že zachoval fungující model se střídáním vždy v pátek prostřednictvím mateřské školy, přičemž tato úprava platí s výjimkou jarních, velikonočních, podzimních, vánočních a hlavních školních prázdnin.
                          11. O výživném rozhodl dle § 910 a násl. o. z. Výživné určil pouze otci s ohledem na výraznou disproporci v příjmech a výdajích otce a matky. Zohlednil, že v rámci střídavé péče se oba rodiče budou v podstatě shodně podílet na životních nákladech nezletilé, neboť například na nákladech na mateřskou školu se již dohodli s ohledem na své příjmové možnosti. Rozdílnou výši příjmů zohlednil ve smyslu § 915 odst. 1 o. z. a určil otci výživné ve výši 10 000 Kč a dorovnal tak nerovnováhu mezi rodiči. Uvedl, že takto určené výživné odpovídá jak příjmovým možnostem rodičů, tak i odůvodněným potřebám nezletilé, která se má zásadně právo podílet na životní úrovni rodičů. Výživné určil od právní moci rozhodnutí, nikoli zpětně, neboť toto rodiče nepožadovali a z dokazování vyplynulo, že rodiče si od ukončení společné domácnosti výživné nehradili vzhledem k praktikovanému modelu střídavé péče o nezletilou.
                            12. O nákladech řízení spočívajících ve znalečném rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř., o náhradě nákladů řízení mezi účastníky dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních.
                              13. Rozsudkem ze dne 18. 4. 2019, č. j. 50 Nc 6215/2016-306, soud prvního stupně napadený rozsudek doplnil o úpravu poměrů nezletilé v době svátků a prázdnin tak, že v péči matky bude v lichém roce o velikonočních svátcích od velikonočního pátku od 9:00 hodin do Velikonočního pondělí 18:00 hodin a o vánočních svátcích v lichém roce od 24. 12. od 9:00 hodin do 26. 12. 18:00 hodin. V péči otce bude v sudém roce o velikonočních svátcích od velikonočního pátku od 9:00 hodin do Velikonočního pondělí do 18:00 hodin a o vánočních svátcích v sudém roce od 24. 12. od 9:00 hodin do 26. 12. do 18:00 hodin. Po dobu jarních, podzimních, hlavních školních prázdnin a zbývajících dnů vánočních prázdnin a velikonočních prázdnin tak, jak budou vyhlášeny pro příslušný školní rok Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, bude nezletilá ve střídavé péči rodičů v běžném režimu. Tento rozsudek je ode dne 13. 5. 2019 v právní moci.
                                14. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání otec s návrhem na jeho změnu tak, aby byl povinen přispívat na výživu nezletilé E. Ž. částkou 5 000 Kč, případně aby částka, převyšující 5 000 Kč, byla hrazena na vázaný spořicí účet nezletilé u peněžního ústavu, vždy od právní moci rozsudku, případně zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jeho odvolání tak směřovalo pouze proti rozhodnutí o výživném. Výši výživného stanovenou soudem prvního stupně za situace, kdy nezletilé je xxx, nebyly u ní zjištěny žádné zvláštní potřeby ani nadstandardní výdaje, hodnotil jako nadhodnocenou a nepřiměřenou okolnostem. Vyjádřil názor, že i při nadstandardním příjmu otce ve výši 97 000 Kč měsíčně je nejvyšší hranice dané kategorie 14 550 Kč. Při střídavé péči by muselo jít o polovinu částky, tedy 7 275 Kč, od této částky je nutné odečíst polovinu výživného, které by bylo stanoveno matce (1 500 Kč), otci by tak měla být uložena povinnost hradit výživné ve výši 5 775 Kč. Zdůraznil, že nezletilá je ve střídavé péči, tomu částka 10 000 Kč výživného neodpovídá, naopak je pro otce likvidační. Na straně nezletilé nebyl zjištěn žádný další nadstandardní výdaj kromě školky. Zdůraznil i to, že matka v závěrečném návrhu ze dne 3. 10. 2018, kdy požadovala výlučnou péči, navrhovala výši výživného ve výši 13 000 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně je disproporční i ve vztahu k návrhu matky, dle jejího vlastního návrhu by měla při střídavé péči obdržet polovinu, tedy 6 500 Kč. Navíc soud prvního stupně nepřihlédl k odůvodněným potřebám dítěte. Zdůraznil, že po celou dobu dosavadní střídavé péče od roku 2016 matka finančně zvládala péči o nezletilou ve svých týdnech sama. Později doplnil, že obdržel výpověď ze strany zaměstnavatele pro organizační změnu. Popíral, že by si střídavou péči jakkoli vynucoval. Navíc podle něj není pravda, že by si matka nepřála, aby dcera navštěvovala soukromou školku. Zavádějícím způsobem jej informovala o svých výdajích. O tom, že dcera s matkou bydlí u jejího přítele, se dozvěděl až od dcery.

                                15. Při jednání odvolacího soudu otec uvedl, že je od 1. 3. 2019 nezaměstnán, pobírá odstupné ve výši 18 000 Kč měsíčně. Odstupné od svého předchozího zaměstnavatele neobdržel, protože jeho vymožení by bylo fakticky nemožné, vzal proto žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Od 15. 9. 2019 měl slíbené výhodné pracovní místo, nakonec z toho sešlo a otec nadále hledá práce marketingového manažera s hrubou pracovní mzdou pohybující se mezi 60 000 – 80 000 Kč měsíčně. Ke svým nákladům uvedl, že činí 59 000 Kč měsíčně, náklady na školku pro nezletilou hradí sám. Rodičům hradí nájemné 19 000 Kč + energie, v současné době platí pouze 5 000 Kč a 3 000 Kč měsíčně.

                                  16. Matka se vyjádřila k odvolání otce, navrhovala potvrzení napadeného výroku o výživném. Argument, že při střídavé péči požadovala výživné pouze ve výši 6 500 Kč měsíčně, označila jako lichý a nepočítající se všemi proměnnými. Zdůraznila, že v době o rozhodování o výživném měla matka příjem 20 000 Kč měsíčně čistého, zatímco otec 97 000 Kč měsíčně čistého. U symetrické střídavé péče tak jako v daném případě je třeba dbát na zachování shodné životní úrovně dítěte u obou rodičů. K nákladům na soukromou mateřskou školku, kdy otec nyní hradí 11 000 Kč a ona 2 000 Kč, uvedla, že chtěla školku změnit, neboť měla možnost umístit nezletilou do firemní školky svého zaměstnavatele společnosti R. To však otec odmítl a trval na soukromé školce v těsné blízkosti bydliště. Otec sice slíbil, že bude hradit většinu nákladů na stávající školku, na rozdíl od výživného stanoveného soudem však není slib otce vymahatelný. Navíc otec nyní přišel o zaměstnání a otázka hrazení školky bude znovu otevřena. Matka nezná podmínky skončení pracovního poměru otce, nezná ani výši odstupného, stejně jako délku výpovědní doby. Zdůraznila, že soud by měl při stanovení výživného v tomto případě vycházet i z potenciálních příjmů, jichž je otec schopen dosahovat. Výslovně popřela, že by se vzdala nároku na hrazení výživného zpětně. Navíc nejde o nárok její, ale nárok nezletilé, o čemž soud může rozhodnout i bez návrhu, a matka se tohoto nároku vzdát ani nemůže. Proto navrhovala, aby odvolací soud rozhodl o povinnosti otce uhradit výživné nejen po dobu od právní moci rozsudku, ale již za dobu od října 2017, kdy již otec na plný pracovní úvazek pracoval u současného zaměstnavatele – společnosti L. s hrubou mzdou ve výši 135 000 Kč měsíčně. Ke své aktuální majetkové situaci uvedla, že její příjem po odečtení odvodů činí asi 21 900 Kč měsíčně.
                                    17. Matka při jednání odvolacího soudu poukázala na to, že nezaměstnanost je pod 2 %, otec by tak neměl mít problémy sehnat nové zaměstnání. Nesouhlasila s tím, že by dcera měla mít nižší výživné. Ke svým poměrům uvedla, že je od 11. 9. 2019 na mateřské dovolené, požádala o peněžitou pomoc v mateřství, dosud nemá výpočet. Přibude jí tak vyživovací povinnost. I proto by chtěla, aby nezletilá docházela do školky v místě bydliště. Navíc preferuje státní školku. Zdůraznila, že ona sama našla bydliště blízko otce. Dcera má spořicí účet u společnosti Raiffeisenbank, a.s.
                                      18. Kolizní opatrovník navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, neboť výživné stanovené otci odpovídá jeho výdělkovým možnostem a schopnostem.
                                        19. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování doplnil.
                                          20. Z potvrzení společnosti R. ze dne 24. 1. 2019 vzal za prokázané, že za celý rok 2018 činí průměrný měsíční čistý příjem matky částku 21 200 Kč. Podle potvrzení téže společnosti ze dne 25. 7. 2019 činí průměrný měsíční čistý příjem matky za období od ledna do června 2019 částku 32 480 Kč.
                                            21. Z potvrzení společnosti L. ze dne 2. 8. 2019 vzal za prokázané, že průměrný měsíční čistý příjem otce za období od ledna do března 2019 činil 71 195 Kč, za období od února do prosince 2018 potom 87 703 Kč. Z výpovědi z pracovního poměru společnosti L., odštěpný závod, ze dne 19. 12. 2018 soud zjistil, že otec obdržel výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c/ zákoníku práce, přičemž výpovědní doba činí dva měsíce a počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Pracovní poměr tak končí ke dni 28. 2. 2019. Při skončení pracovního poměru obdrží zákonné odstupné ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku.
                                              22. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 16. 4. 2019 odvolací soud zjistil, že otci byla přiznána podpora v nezaměstnanosti od 8. 4. 2018 ve výši 18 111 Kč za dobu prvních dvou měsíců, v téže výši pro dobu dalších dvou měsíců a v téže výši po zbývající podpůrčí dobu, která trvá pět měsíců.
                                                23. Kolizní opatrovník dne 10. 9. 2019 sdělil aktuální informace. Uvedl, že rodiče jsou schopni praktikovat střídavou výchovu v týdenním intervalu a domluvit se na prázdninovém styku. Otec změnil faktické i trvalé bydliště dcery. Bytové podmínky u otce byly kontrolním sociálním šetřením dne 12. 9. 2019 shledány jako vyhovující. Změnily se i poměry u matky, je gravidní, s plánovaným termínem porodu dne 23. 10. 2019. Na podzim 2019 se chce přestěhovat se současným partnerem na Prahu x, aby bydlela blíže bydlišti otce a usnadnila předávání dcery a její docházku do školky. Poukázal na vleklý spor rodičů právě ohledně mateřské školky M. Docházka tam je pro matku finančně neúnosná, otec se proto zavázal, že v letošním roce bude celé školné hradit sám. Vyjádřil opětovný názor, že ve výdělkových možnostech a schopnostech otce je hradit stanovené výživné. Připojil protokol ze dne 8. 8. 2018, kdy matka uvedla, že otce informovala o úmyslu ukončit docházku dcery ve školce M. z důvodů finančních i důvodů dostupnosti. Matka ke konci července 2019 proto školku vypověděla. Protože rodiče se na školce nedohodli, podala matka návrh na předběžné opatření na nahrazení souhlasu otce s přijetím nezletilé do Mateřské školy S. Potvrdil, že matka se stěhuje do Ř., aby bydlela blíže bydlišti otce v H. Ani na změně trvalého bydliště dcery do H. se rodiče nedomluvili, přesto tak otec učinil. Tak zabránil tomu, aby dcera chodila do státní mateřské školky. Podle protokolu z jednání dne 3. 9. 2019 otec opatrovníkovi sdělil, že dcera nadále navštěvuje M. školku, stáhl výpověď, kterou bez jeho souhlasu učinila školce matka. Zároveň se však zavázal, že bude náklady na mateřskou školu plně hradit, jde o částku 13 995 Kč měsíčně. Uvedl, že s matkou projednal změnu trvalého pobytu nezletilé a ona s ní souhlasila. V předchozím zaměstnání skončil v březnu 2019 z organizačních důvodů a dostal dvouměsíční odstupné. Nyní je hlášen na Úřadu práce, od června 2019 pobírá podporu v nezaměstnanosti asi 18 000 Kč měsíčně. Má přislíbenou pracovní pozici od 15. 9. 2019. Výživné s matkou si nehradí, otec hradí platby mateřské škole.
                                                  24. Po uvedeném doplňování dokazování odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, pouze v napadených výrocích o výživném dle odvolání otce, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., v systému úplné apelace s ohledem na opatrovnický charakter řízení, a dospěl k závěru, že odvolání otce lze přisvědčit.
                                                    25. Podle § 913 zák. č. 89/2012 Sb. – občanského zákoníku (dále jen o. z.) pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).
                                                      26. Protože rozhodnutí o úpravě péče o nezletilého je v právní moci, zabýval se odvolací soud pouze otázkou výživného z titulu odvolání otce. K výši jeho příjmů bylo v řízení prokázáno, že v letech 2016 a první polovině roku 2017 činila okolo 24 000 Kč, a poté 96 000 Kč celý rok 2018 až do února 2019, kdy jeho pracovní poměr skončil z organizačních důvodů a dostal dvouměsíční odstupné v téže výši. Od té doby pobírá až do současné doby podporu v nezaměstnanosti ve výši přibližně 18 000 Kč měsíčně. Matka začala pracovat v srpnu roku 2018, kdy ještě pobírala rodičovský příspěvek, posléze se její příjem průběžně zvyšoval, v roce 2018 činil 21 000 Kč a v roce 2019 – 32 400 Kč. Aktuálně je matka gravidní, na mateřské dovolené, výše mateřské jí v době rozhodování odvolacího soudu nebyla známa. Nezletilá je od doby ukončení soužití rodičů v jejich střídavé péči, kromě návštěvy soukromé mateřské školky nemá žádné mimořádné výdaje, její běžné potřeby odpovídají potřebám dětí jejího věku.
                                                        27. Soud prvního stupně určil otci počínaje dnem právní moci jeho rozhodnutí výživné ve výši 10 000 Kč s odůvodněním, že tímto vyrovnává diferenci v příjmech obou rodičů. Tomuto postupu by bylo možno přisvědčit v případě, kdy by otec nad rámec hrazení výdajů nezletilé v době, kdy ji má v péči, nehradil kompletně a sám náklady za školku, které aktuálně činí 13 995 Kč. Odvolací soud při úvaze o výši výživného dospěl k závěru, že tuto platbu ze strany otce nelze nezohlednit, naopak je ji třeba dle § 913 odst. 2 o. z. akcentovat. Za situace, kdy vyživovací povinnost k nezletilé mají zásadně oba rodiče (§ 910 odst. 1, 2 o. z.), otec touto platbou hradí za matku částku takřka 7 000 Kč měsíčně. Protože ji však hradí mateřské škole, odvolací soud tuto částku neuložil otci platit matce, a její výši zohlednil při určení výše výživného. To po odečtení platby otce 7 000 Kč měsíčně určil částkou 3 000 Kč měsíčně. Při úvaze o výši příjmů na straně otce vycházel z toho, že otec je schopen dosahovat obdobných příjmů jako ještě na počátku roku 2019, okolnost, že nyní pobírá pouze podporu v nezaměstnanosti, hodnotil jako přechodný stav. Otec je tak zásadně schopen hradit výživné při symetrické střídavé péči rodičů o nezletilou ve výši 10 000 Kč (při výlučné péči matky by výživné činilo 20 000 Kč). Výše výživného v daném případě sestává z výživného, hrazeného matce, a plateb školce. Protože i matka dosahovala v rozhodné době příjmu, v roce 2019 přesahujícího 30 000 Kč, odvolací soud i matce uložil povinnost hradit výživné otci, s ohledem na to, že zcela hradí náklady nezletilé v době, kdy je nezletilá v její péči, částkou 1 000 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné odpovídá jak odůvodněným potřebám nezletilé, tak i možnostem jejích rodičů.
                                                          28. Námitce matky, že platby, které otec hradí školce, nejsou na rozdíl od určeného výživného právně vynutitelné, lze přisvědčit. Za situace, kdy odvolací soud výslovně uvádí, že výživné otci ponížil o částku 7 000 Kč měsíčně, bude nehrazení této částky, ať již školce, či při povinné školní docházce nezletilé do státní školy a při stávajících poměrech ve smyslu § 923 odst. 1 o. z. důvodem pro změnu výše výživného. Takovou změnu může představovat i podstatný pokles příjmů matky v souvislosti s mateřskou dovolenou a očekávaným narozením dítěte.
                                                            29. Odvolací soud proto postupem dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III o určení výživného otci změnil a výživné z částky 10 000 Kč měsíčně snížil na částku 3 000 Kč měsíčně, která při zohlednění částky 7 000 odpovídá jak poměrům otce jako povinné osoby, tak i poměrům nezletilé. Napadený rozsudek změnil i ve výroku IV, protože matce rovněž uložil povinnost hradit výživné otci ve výši, odpovídající jejím příjmům. Ve výrocích I a II o péči o nezletilou, ve výroku V o platnosti rozhodnutí i pro dobu po rozvodu manželství rodičů nezletilé a ve výroku VI o nákladech státu zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).
                                                              30. Shodně se soudem prvního stupně i odvolací soud při svém rozhodování vycházel z toho, že za dobu od ukončení soužití rodičů nikomu z nich nevznikl dluh na výživném, protože rodiče se v péči o dceru střídali a dohodli se i na platbách školce způsobem, odpovídajícím jejich majetkovým poměrům. Do června rou 2016 hradili každý ˝, poté v souvislosti s nárůstem příjmů otce matka hradila 2 000 Kč a zbylých 11 000 Kč hradil pouze otec a nyní od 1. 9. 2019 hradí platby pouze otec. Navíc tato úprava odpovídá i faktické dohodě rodičů, která byla v řízení prokázána, a nebyly tak ani splněny podmínky pro stanovení dlužného výživného (§ 919 o. z.).
                                                                31. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že s ohledem na státní příslušnost otce ve Slovenské republice jde o věc s cizím prvkem. Pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci vyplývá z čl. 3 Nařízení Rady (ES č. 4/2009) a okolnosti, že obvyklé bydliště nezletilé i rodičů bylo v době zahájení řízení na území České republiky. Rozhodným právem je podle čl. 15 a čl. 3 bod 1. Haagského protokolu z roku 2007 právo české.

                                                                Poučení:

                                                                Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

                                                                Praha 25. září 2019

                                                                JUDr. Jiří Cidlina v. r.

                                                                předseda senátu