Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:39Co 337/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:39.CO.337.2019.1
Datum rozhodnutí:04.12.2019
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Pravomoc soudu
Příslušnost soudu mezinárodní
Dotčené předpisy:čl. 60 předpisu č. 1215/2012Sb.
čl. 58 odst. 1 předpisu č. 1215/2012Sb.
čl. 53 předpisu č. 1215/2012Sb.
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie a

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové v exekuční věci


oprávněného: JUDr. Miroslav Šupa, IČO 37857207
sídlem Kmeťkova 30, 949 01 Nitra, Slovenská republika
zastoupen advokátem JUDr. Michaelem Zvárou, Ph.D., LL.M.
sídlem Eberlova 1465/4, 155 00 Praha 5 – Stodůlky
proti
povinné: MUDr. Š. Š., narozená dne xxx
bytem xxx, xxx, Slovenská republika

pro vymožení 1 143,42 € s příslušenstvím, k odvolání oprávněného proti usnesení soudní exekutorky Mgr. Martiny Havlové, Exekutorský úřad Praha 10, ze dne 25. září 2019, č. j. 183 EX 1475/19 – 10,

takto:

I. Usnesení soudní exekutorky se potvrzuje.

II. Soudní exekutorka ani žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením soudní exekutorka výrokem I. rozhodla, že exekuční návrh oprávněného ze dne 6. 9. 2019 se zamítá, výrokem II. rozhodla, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. rozhodla, že soudní exekutorka nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění uvedla, že se oprávněný na základě exekučního příkazu, vydaného JUDr. Miroslavem Šupou, soudním exekutorem, Exekutorský úřad Nitra, dne 17. 2. 2017, č. j. EX 558/2016 – 30, který je vykonatelný dne 21. 5. 2019, domáhá vedení exekuce vůči povinné. Dne 25. 9. 2019 soudní exekutorka obdržela pokyn soudu dle § 43a odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád – dále jen e.ř.), aby návrh zamítla, neboť exekuční příkaz je rozhodnutí soudního exekutora o tom, jakým způsobem bude exekuce provedena a jaký majetek bude exekucí postižen (§ 47 e.ř.). Exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu nebo exekutora, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek dle ust. § 40 odst. 1 e.ř. S ohledem na tento pokyn soudní exekutorka návrh na nařízení exekuce zamítla. O náhradě nákladů řízení rozhodla podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád – dále jen o.s.ř.) ve spojení s ust. § 52 odst. 1 e.ř., když povinné žádné náklady nevznikly a soudní exekutorka náhradu nákladů nepožadovala.

3. Proti tomuto usnesení podal oprávněný odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudní exekutorce k dalšímu řízení, případně předložení věci Soudnímu dvoru Evropské unie (dále SDEU) k zodpovězení položené předběžné otázky, zda je exekuční příkaz vydaný slovenským soudním exekutorem, osvědčený dle čl. 60 nařízení Brusel I bis, veřejnou listinou vykonatelnou v jiném členském státě. V odvolání namítal, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasil s tím, že na exekuční příkaz lze aplikovat § 47 e.ř., neboť byl vydán podle právních předpisů Slovenské republiky. Podle něho má exekuční příkaz vydaný podle právního řádu Slovenské republiky jiné účinky, než exekuční příkaz vydaný podle právního řádu České republiky. Zda jde o exekuční titul bylo třeba posoudit podle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (Brusel I bis). Citoval článek 288 smlouvy o fungování Evropské unie, čl. 58, 36, 37, 42 nařízení Brusel I bis, dále odkázal na odbornou literaturu, dle níž článek 58 odst. 1 je třeba vykládat tak, že vykonatelnost veřejné listiny závisí na vykonatelnosti v členském státu původu, výkon může být odepřen pouze pokud je zjevně v rozporu s veřejným pořádkem v dožádaném členském státě. Odkázal i na judikaturu SDEU, který konstatoval, že systém zavedený nařízením Brusel I bis spočívá na zrušení doložky vykonatelnosti, příslušný soud v dožádaném členském státě neprovádí žádné zkoumání, přičemž jen osoba, proti níž směřuje výkon rozhodnutí, může vznést námitku proti uznání nebo výkonu rozhodnutí, který se jí týká. Z článku 37 ve spojení s článkem 42 nařízení vyplývá, že pro účely uznání a výkonu rozhodnutí vydaného v jednou členském státě v jiném členském státě musí navrhovatel předložit pouze vyhotovení dotčeného rozhodnutí spolu s osvědčením vydaným soudem původu, v souladu s článkem 53 uvedeného nařízení. Na základě uvedeného dovozoval, že exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. f) e. ř. může být i veřejná listina, vydaná v jiném členském státě Evropské unie, která je v tomto státě vykonatelná. Podle čl. 37 odst. 1 nařízení Brusel I. bis musí předložit jen listiny tam uvedené, vykonatelnost se dle čl. 60 nařízení Brusel I bis prokazuje předložením osvědčení. Oprávněný listiny předložil a exekuční soud měl jeho návrhu vyhovět, neboť exekuční příkaz je v zemi původu vykonatelný. Podle něho tak splnil všechny předpoklady, aby soud návrhu vyhověl. Pokud by se odvolací soud s jeho výkladem neztotožnil, žádal o položení výše uvedené otázky SDEU.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř. – ve lhůtě patnácti dnů od doručení), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř. – účastníkem řízení), že splňuje náležitosti plynoucí z ust. § 205 o.s.ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o.s.ř ve spojení s ust. § 55c e.ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že k návrhu oprávněný, který je soudním exekutorem Exekutorského úřadu Nitra, připojil exekuční příkaz ze dne 17. 2. 2017, který vydal podle ustanovení § 67 zákona č. 233/1995 Z.z. (exekučný poriadok – dále jen e.p.), kterým na základě exekučního titulu na peněžité plnění, kterým je tam označený notářský zápis, kterým byla povinné MUDr. Š. Š. uložena povinnost zaplatit oprávněnému R. H. pohledávku 95 571 €, návrhu oprávněného na provedení exekuce č. EX 558/2016 ze dne 5. 12. 2016 na vymožení pohledávky 95 571 €, nákladů oprávněného 36,42 €, pověření vydaného Okresným súdom Nitra dne 17. 1. 2017, příkazu na započetí exekuce srážkami ze mzdy ze dne 3. 2. 2017, vydal na vymožení vymáhaného nároku oprávněného, kterým je ke dni 17. 2. 2017 suma 95 607,42 €, ostatní 19,92 € a náklady exekuce soudního exekutora 24 146,40 €, příkaz na provedení exekuce srážkami ze mzdy, na kterou má povinná nárok vůči plátci mzdy Sanos Vráble s.r.o., Moravská 1211/31, Vráble s tím, že plátce mzdy je povinen platit na účet soudního exekutora. K návrhu připojil osvědčení vydané dle čl. 60 nařízení Brusel I bis.

6. V posuzovaném případě soud prvního stupně vydal pokyn pro soudního exekutora k zamítnutí návrhu s tím, že exekuční příkaz není exekučním titulem. S tímto názorem se odvolací soud zcela ztotožňuje.

7. Z ust. čl. 39 nařízení Brusel I bis vyplývá, že rozhodnutí vydané v některém členském státě, které je v tomto členském státě vykonatelné, je vykonatelné v jiném členském státě, aniž je vyžadováno prohlášení vykonatelnosti. Rozhodnutím se rozumí akt státní moci, jenž autoritativním způsobem potvrzuje, zakládá, mění či ruší práva a povinnosti účastníků občanskoprávního nebo obchodního právního vztahu. Musí tedy jít o rozhodnutí, které je po materiální a formální stránce vykonatelné. Aby šlo o rozhodnutí po materiální stránce vykonatelné, musí (mimo jiné) oprávněnému přiznávat právo a povinnému ukládat povinnost, která má být vymožena.

8. Posledně uvedený požadavek není splněn. Exekučním příkazem bylo podle ust. § 67 e.p. oprávněným rozhodnuto, že exekuce bude provedena srážkami ze mzdy povinné, kterou pobírá od Sanos Vráble s.r.o., k vymožení pohledávky R. H. a nákladů exekuce soudního exekutora, tedy nynějšího oprávněného. Tímto rozhodnutím exekutor dle § 64 e.p. rozhodl, jakým způsobem bude exekuce provedena (srážkami ze mzdy). Nejde však o exekuční titul, který by oprávněnému přiznával právo na plnění a povinné ukládal povinnost oprávněnému plnit. Tím ve vztahu k R. H. byl notářský zápis. Ve vztahu k oprávněnému soudnímu exekutorovi exekuční příkaz ani ve vztahu k nákladům exekuce nepředstavuje exekuční titul. Exekučním příkazem exekutor rozhoduje jen o tom, jakým způsobem bude vymáhaná částka vymožena. Exekuční příkaz nezakládá právo soudního exekutora (oprávněného) na náklady exekuce. Takové rozhodnutí není uvedeno mezi exekučními tituly v ust. § 45 e.p. Je třeba zdůraznit, že exekučním titulem je jen takové rozhodnutí, které je vykonatelné v jiném řízení o výkon rozhodnutí či exekuci. Exekuční příkaz však v jiném řízení než právě v tom, ve kterém byl vydán, vykonat nelze.

9. Z uvedeného vyplývá, že exekuční příkaz, který oprávněný považuje za exekuční titul, oprávněnému vůči povinné žádná v jiném řízení (než v tom, co probíhalo u oprávněného) vymahatelná práva nepřiznává. Nejde proto o exekuční titul ve smyslu ust. § 40 e.ř. podle něhož by bylo možné nařídit exekuci. Exekučním příkazem oprávněný jen plátci mzdy povinné v rámci probíhajícího exekučního řízení uložil povinnost provádět srážky ze mzdy do výše vymáhaného nároku a nákladů exekuce a srážky zasílat na účet exekutora (oprávněného). Jen v těchto bodech mohl exekuční příkaz nabýt vykonatelnosti.

10. Rozhodnutí soudního exekutora podle e.p. je veřejnou listinou a oprávněný se s odkazem na nařízení Brusel I bis domáhal podle ní nařízení exekuce. Za této situace se odvolací soud zabýval tím, zda je třeba věc předložit SDEU dle návrhu oprávněného. Podle názoru odvolacího soudu je výklad práva zřejmý. Odvolací soud nemá pochyb o tom, že také v jiných členských státech Evropské unie by byl přijat výklad o tom, že exekuční příkaz, který exekutorovi nezakládá žádná práva vymahatelná v jiném řízení, není exekuční titulem, který by bylo možné v jiném státě vykonat. Konečně ani oprávněný se např. nedovolával rozhodnutí z mateřského státu, kterým by jiný soud či soudní exekutor jeho exekuční příkaz vykonával. Odvolací soud proto, vycházeje z rozhodnutí SDEU C – 283/81, návrh na položení předběžné otázky považoval za nedůvodný.

11. O náhradě nákladů exekuce soudní exekutorka rozhodla správně podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a správně dovodila, že s ohledem na zamítnutí návrhu má oprávněný povinnost nahradit povinné a soudní exekutorce náklady řízení. V souvislosti s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudní exekutorky, že povinná je v tomto řízení zastoupena advokátem, neboť v jiném řízení založila generální plnou moc ve prospěch Mgr. N. P., jak je poznamenáno v elektronickém spise. Z ust. § 24 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Předpokladem pro vznik zastoupení v daném řízení je tak i to, že účastník či jeho zástupce soudu oznámí, že si účastník pro zastupování v daném řízení zvolil zástupce. Podle obsahu spisu však takové oznámení dosud povinná či její zástupkyně neučinila, neboť žádná listina o volbě zástupce pro toto řízení do spisu doručena nebyla. Za popsané situace nelze nyní dovodit, že by žalovaná byla v tomto řízení zastoupena advokátem a v souvislosti se zastoupením jí tak nemohly vzniknout žádné náklady. V konečném důsledku je tak správný závěr o tom, že povinné dosud žádné náklady nevznikly, neboť z obsahu spisu jejich vynaložení neplyne. Soudní exekutorka pak žádné náklady nepožadovala.

12. Z výše uvedeného vyplývá, že napadené usnesení je ve všech výrocích věcně správné, odvolací soud ho proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Oprávněný byl v odvolacím řízení neúspěšný, má proto povinnost nahradit účelně vynaložené náklady povinné a náklady exekuce exekutorce. Protože těm v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že exekutorka ani žádný z účastníků nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Praha, dne 4. prosince 2019



JUDr. Jiří Cidlina v. r.
předseda senátu