Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:19Co 363/2018     
Právní věta:Roční subjektivní prekluzivní lhůtu podle § 182 odst. 3 zák. č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017, je třeba počítat od okamžiku, kdy se o správním deliktu dozvěděl příslušný stavební úřad, a to i v případě, že následně byl k provedení správního řízení a vydání rozhodnutí určen jiný stavební úřad.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2019:19.CO.363.2018.1
Datum rozhodnutí:08.01.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Prekluze
Stavební řízení
Dotčené předpisy:§ 182 odst. 3 předpisu č. 183/2006Sb. ve znění do 30.06.2017
Kategorie rozhodnutí:B

č. j. 19 Co 363/2018-115

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Aleny Bačinové a soudců JUDr. Jana Fifky a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci

žalobce: statutární město HK, IČO ---
sídlem ---

proti
žalovanému: Mgr. OV, narozený dne ---
bytem ---
zastoupený advokátem JUDr. Zdeňkem Kadlečkem
sídlem třída Karla IV. 502/23, Hradec Králové

o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. srpna 2018 č. j. 10 C 119/2017-96


takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 2 662 Kč k rukám jeho zástupce.


Odůvodnění:

1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 12. 3. 2015 do zaplacení (výrok I.). Žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 13 310 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud tak rozhodl o žalobě o náhradu škody, kterou měl způsobit žalovaný jako zaměstnanec žalobce tím, že v rozporu se stavebními předpisy nechal provést stavbu bez stavebního povolení při realizaci akcí Zimní stadion – demontáž a montáž multimediální kostky, Zimní stadion – zesílení ocelové konstrukce střechy a Zimní stadion – stavební úpravy v části objektu D. Za toto pochybení byla žalobci rozhodnutím stavebního odboru Městského úřadu TpO ze dne 30. 1. 2015 uložena pokuta 19 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, tyto částky žalobce uhradil dne 11. 3. 2015. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a žalobci vytýkal, že se ve správním řízení nebránil a proti rozhodnutí Městského úřadu TpO se neodvolal, ačkoliv byla namístě námitka promlčení správního deliktu (odpovědnost právnické osoby za správní delikty zanikla) a námitka, že pro prováděné práce nebylo třeba stavební povolení.

3. Okresní soud vycházel z provedeného dokazování a vzal za prokázané, že žalovaný byl s účinností od 1. 7. 2010 jmenován vedoucím odboru správy majetku Magistrátu města HK, jeho pracovní činnost a povinnosti vyplývaly z organizačního řádu magistrátu města a pokynů ředitele úřadu pro technické záležitosti města. Mezi stranami nebylo ani sporu o to, že rozhodnutím stavebního odboru Městského úřadu TpO ze dne 30. 1. 2015 č. j. STAV-237/2014-485/2015, které nabylo právní moci dne 24. 2. 2015, byla žalobci uložena pokuta 19 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, tuto svoji povinnost žalobce splnil dne 11. 3. 2015. Z odůvodnění správního rozhodnutí vyplývá, že žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 180 odst. 2 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 30. 7. 2017 (dále jen „stavební zákon“), tím, že v blíže neurčeném čase v měsíci červenci a srpnu 2013 jako stavebník provedl bez stavebního povolení stavební úpravy v budově Zimního stadionu v HK, ---, na pozemku parc. č. st. 1267/1 v katastrálním území HK, která je umístěna ve vnější památkové zóně HK, a to instalaci mediální kostky v hale A, v části D v místnosti D.1.36 provedl příčku s dveřním otvorem a nový otvor mezi místnostmi D.1.40 a D.1.36. Ze spisu správního orgánu měl okresní soud za prokázané, že dne 6. 9. 2013 byla provedena kontrolní prohlídka staveniště stavebním úřadem Magistrátu města HK se závěrem, že byly provedeny stavební práce, které vyžadují vydání stavebního povolení. Dne 10. 3. 2014 Krajský úřad Královéhradeckého kraje rozhodl na základě podnětu Magistrátu města HK o delegaci působnosti stavebního úřadu ve smyslu § 182 odst. 4 stavebního zákona s tím, že v zájmu zajištění nestrannosti rozhodování a objektivity rozhodování o případném správním deliktu rozhodne Městský úřad TpO. Tento úřad vydal dne 10. 11. 2014 oznámení o zahájení řízení o správním deliktu, které doručil stavebníkovi – Statutárnímu městu HK, které se bránilo pouze tvrzením, že práce byly provedeny v dobré víře za účelem zahájení extraligového hokeje v HK na začátku sezóny 2013/2014 v souvislosti s přesunem extraligového týmu hráčů ledního hokeje z ČB.

4. Na základě zjištěného skutkového stavu okresní soud věc posoudil podle příslušných ustanovení § 250 a dalších zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Zabýval se splněním předpokladů pro vznik pracovněprávní odpovědnosti, kterými jsou porušení povinnosti, škoda a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou. Uzavřel, že žalobce, který má důkazní břemeno, neprokázal vztah příčinné souvislosti. Bylo sice zjištěno, že žalobci vznikla škoda, avšak žalovaný důvodně namítá, že není dána příčinná souvislost mezi škodou a porušením povinnosti, tedy nepodáním žádosti o stavební povolení, neboť žalobce se účinně nebránil ve správním řízení, zejména nevznesl námitku promlčení správního deliktu (na něž žalovaný upozorňoval) a proti rozhodnutí stavebního úřadu, které proto bylo nesprávné, nepodal opravný prostředek. Okresní soud se k této obraně žalovaného přiklonil, když zdůraznil, že podle § 182 odst. 3 stavebního zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže stavební úřad o něm nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy bych spáchán. Odkázal na ustanovení § 46 odst. 1) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), a dovodil, že lhůta jednoho roku počala běžet od kontrolní prohlídky dne 6. 9. 2013, avšak k zahájení řízení došlo až dne 10. 11. 2014, tedy po uplynutí jednoleté subjektivní promlčecí lhůty. Na tom nic nemění poukaz žalobce na rozhodování Krajského úřadu Královéhradeckého kraje o určení jiného stavebního úřadu k projednání věci.

5. Okresní soud pak přisvědčil i druhé námitce žalovaného, že rozhodnutí správního orgánu bylo nesprávné i pro nenaplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 180 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, zejména proto, že ke změně stavby nedošlo v chráněném území, ochranném pásmu, nezastavitelném pozemku ani nezastavěném území. Nešlo ani o zásah do nosných konstrukcí stavby, který by vyžadoval stavební povolení podle § 108 stavebního zákona, neboť nová mediální kostka byla pouze zavěšena v souladu se znaleckým posudkem Ing. MM, takže nedošlo k přímému zásahu do stropu budovy zimního stadionu (§ 103 odst. 1. písm. d/ stavebního zákona).

6. Okresní soud po těchto úvahách uzavřel, že nelze mít vzniklou škodu za vzniklou v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Ten podle okresního soudu neporušil žádnou svoji povinnost a tvrzený správní delikt byl v době zahájení správního řízení již promlčen, takže tvrzená škoda vznikla žalobci z důvodu jeho pasivity ve správním řízení, kdy se nepodáním odvolání v zákonem stanovené lhůtě připravil o možnost přezkumu a případného zrušení rozhodnutí, kterým mu byla uložena pokuta. Protože žalobce neprokázal vznik odpovědnostního závazku žalovaného, okresní soud žalobu zamítl a procesně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení (§142 odst. 1 o. s. ř.), a to za odměnu advokáta, náhradu hotových výdajů a náhradu daně z přidané hodnoty v celkové výši 13 310 Kč.

7. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalobce, který okresním soudu vytýkal nesprávná skutková zjištění i právní závěry. Předně měl za to, že okresní soud nebyl oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí správního orgánu. Pokud tak okresní soud přesto činil, postupoval nesprávně, když nezohlednil existenci vyhlášky o prohlášení památkových zón ze dne 17. 10. 1990, podle které se budova zimního stadionu jednoznačně nachází v památkové zóně předvídané v § 180 odst. 2 písm. f) stavebního zákona. Nesouhlasil ani s právním závěrem okresního soudu ohledně běhu roční subjektivní lhůty stanovené v § 182 odst. 3 stavebního zákona pro zánik odpovědnosti právnické osoby za správní delikt. Za okamžik počátku běhu této lhůty měl datum 10. 3. 2014 (kdy krajský úřad rozhodl o projednání věci Městským úřadem TpO), nemohlo tedy dojít k promlčení správního deliktu. Žalobce měl proto rozhodnutí stavebního úřadu za správné, což odůvodňuje jeho rozhodnutí nepodat proti němu odvolání, zvláště když pokuta byla uložena v nízké částce. Žalobce okresnímu soudu dále vytkl, že se nezabýval všemi navrženými důkazy, když pominul žalobcův návrh na provedení důkazu některými listinami ze spisu stavebního úřadu. Navrhl proto, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

8. Žalovaný se s rozsudkem okresního soudu ztotožnil a navrhl jeho potvrzení.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatelé domáhali jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání shledal nedůvodným.

10. Odvolací soud v průběhu jednání dne 8. 1. 2019 doplnil dokazování čtením dokumentů – elektronické verze listin založených do spisu správního orgánu – stavebního odboru Městského úřadu TpO. Z nich zjistil, že žalobce podal dne 26. 7. 2013 žádost o stavební povolení na stavbu „Zimní stadion HK – Návrh zavěšení světelné výsledkové tabule (kostky)“, v tomto řízení byl stavebním úřadem dne 7. 8. 2019 pod č. j. MMHK/139145/213 ST1/Sob vyzván k doplnění údajů a podkladů. Řízení bylo zastaveno usnesením Magistrátu města HK, odboru stavebního ze dne 11. 9. 2013, č. j. MMHK/159942/2013 ST1/Sob, s odůvodněním, že při kontrolní prohlídce dne 6. 9. 2013 bylo zjištěno, že stavební práce již byly provedeny, takže bude třeba zahájit řízení o odstranění stavby. Dne 3. 9. 2013 žalobce podal další žádost o stavební povolení na stavbu „Stavební úpravy šaten a instalace mediální kostky ZS HK“. Z dokumentů – kolaudačního souhlasu s užíváním stavby ze dne 2. 3. 2015 č. j. MMHK/037932/2015 ST1/Sob a z usnesení o zastavení řízení o odstranění stavby ze dne 16. 3. 2015 č. j. MMHK/046934/2015 ST1/Sob pak vyplývá, že nakonec byly stavební úpravy, o které jde v tomto soudním řízení, povoleny, dokončeny a zkolaudovány (tzv. legalizovány). V ostatním odvolací soud odkazuje na skutková zjištění okresního soudu, ze kterých vycházel.

11. Při hodnocení důkazů a následném přezkumu skutkových a právních závěrů okresního soudu se odvolací soud nejprve zabýval otázkou, do jaké míry lze v občanském soudním řízení přezkoumat věcnou správnost rozhodnutí správního (v tomto řízení stavebního) úřadu. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle komentářové literatury je třeba toto ustanovení vykládat tak, že rozhodnutím trestního soudu nebo správního orgánu o prejudiciální otázce není civilní soud vázán a může v rámci posouzení rozhodujících skutečností dojít pro účely civilního řízení k jiným závěrům. Vázán je totiž pouze výrokem, že byl trestný čin nebo správní delikt spáchán, a výrokem o tom, kdo tento trestný čin nebo správní delikt spáchal (viz Drápal L., Bureš J. a kol., Občanský soudní řád I, II. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 932 a násl.). Nadto však platí ještě judikaturní závěr, že vázanost soudu v civilním řízení rozhodnutím ve smyslu § 135 o. s. ř. se může prosadit jenom ve vztahu k osobám, které vystupovaly v řízení, v němž měly možnost skutkově a právně argumentovat, jakož i činit důkazní návrhy. Ve vztahu k třetím osobám, které v řízení takovou možnost neměly, lze v civilním řízení provádět dokazování k těm okolnostem, které byly zjišťovány v předchozím řízení a které jsou zároveň významné i pro soukromoprávní posouzení věci (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 1424/09). Z toho vyplývá, že v aktuálním řízení bylo přípustné, aby se okresní soud (a nyní i soud odvolací) zabýval věcnou správností rozhodnutí stavebního odboru Městského úřadu TpO ze dne 30. 1. 2015 č. j. STAV-237/2014-485/2015, kterým byla žalobci uložena pokuta 19 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

12. S ohledem na výsledky dokazování odvolací soud vyhodnotil jako správný závěr okresního soudu, že řízení před stavebním odborem Městského úřadu TpO a v něm vydané rozhodnutí ze dne 30. 1. 2015 trpělo vadou, když nebyl zohledněn zánik odpovědnosti právnické osoby za správní delikt, jestliže stavební úřad o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán (§ 182 odst. 3 stavebního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017, dále jen „stavební zákon“). Stavební úřad se o spáchání správního deliktu dozvěděl při kontrolní prohlídce dne 6. 9. 2013. Tím začala běžet výše uvedená roční subjektivní lhůta. Správní řízení bylo zahájeno až oznámením stavebního odboru Městského úřadu TpO ze dne 10. 11. 2014 (§ 46 odst. 1 správního řádu), tedy po uplynutí roční lhůty, na čemž nic nemění skutečnost, že hradecký stavební úřad požádal o delegaci věci jinému stavebnímu úřadu a teprve dne 10. 3. 2014 krajský úřad určil jako příslušný stavební odbor Městského úřadu TpO. Prodlení způsobené rozhodováním o příslušnosti správních orgánů nemůže jít k tíži účastníka řízení, proto nelze vzniklou situaci vyložit jinak, než že roční lhůta stanovená v § 182 odst. 3 stavebního zákona běží od okamžiku, kdy se o správním deliktu dozvěděl stavební úřad, kterým byl (v té době místně příslušný) Magistrát města HK. Je věcí správních orgánů, aby postupovaly patřičně rychle a bez průtahů. Bylo-li o delegaci věci jinému stavebnímu úřadu rozhodnuto až cca půl roku od zjištění správního deliktu, nelze tuto dobu ze lhůty podle § 182 odst. 3 stavebního zákona vyjmout a tím fakticky oddálit okamžik, kdy dojde v souladu se zákonem k zániku odpovědnosti za správní delikt. To platí tím spíše, že v případě opačného výkladu by byl účastník řízení odkázán pouze na libovůli a rychlost práce správního orgánu, které není schopen ovlivnit. Odvolací soud proto považuje závěr okresního soudu spočívající v úvaze, že roční subjektivní lhůtu podle § 182 odst. 3 stavebního zákona je třeba počítat od chvíle, kdy se o správním deliktu dozvěděl stavební úřad Magistrátu města HK, za souladnou s principy a zásadami správního řízení. Lze proto souhlasit i se závěrem okresního soudu, že v takovém případě neměla být pokuta žalobci uložena, a pokud byla, měl se proti ní bránit příslušným opravným prostředkem.

13. Oproti tomu odvolací soud nesdílí druhý závěr okresního soudu, kterým dal za pravdu žalovanému v jeho procesní obraně, že správní delikt nebyl spáchán, neboť pro předmětnou stavbu nebylo třeba stavebního povolení podle § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, resp. § 180 odst. 2 písm. f) stavebního zákona. Z listin založených do spisu stavebního úřadu je zřejmé, že při provádění stavebních prací bylo zasahováno do nosných konstrukcí stavby zimního stadionu ve střešní části i probouráním nosné zdi. Už proto nelze výše uvedená ustanovení na věc aplikovat a naopak je třeba přisvědčit žalobci, že předmětná stavba stavební povolení vyžadovala. Ostatně to bylo i důvodem, proč žalobce, jehož byl žalovaný v té době zaměstnancem, o stavební povolení dodatečně požádal a nakonec ho získal. Následně byl vydán i kolaudační souhlas s užíváním stavby ze dne 2. 3. 2015 č. j. MMHK/037932/2015 ST1/Sob a v návaznosti na to bylo zastaveno i řízení o odstranění stavby (usnesení ze dne 16. 3. 2015 č. j. MMHK/046934/2015 ST1/Sob).

14. Pro úvahy odvolacího soudu je však podstatný výše uvedený závěr, že v řízení před stavebním úřadem lze spatřovat vadu spočívající v nezohlednění prekluzívní lhůty podle § 182 odst. 3 stavebního zákona (okresní soud hovoří ve svém rozhodnutí o promlčení, podle odvolacího soudu je vhodnějším termínem prekluze, viz Potěšil, L., Roztočil, A., Hrůšová, K., Lachmann, M.: Stavební zákon – online komentář. 4. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 4/2015). V důsledku toho neměla být žalobci uložena ani pokuta 19 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení 1 000 Kč. Okresní soud proto správně dovodil, že nečinností žalobce (neuplatněním námitky uplynutí prekluzivní lhůty podle § 182 odst. 3 stavebního zákona, nepodáním odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu) došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou. Přestože lze dovodit, že žalovaný měl zajistit stavební povolení pro předmětnou stavbu a neučinil tak (nechal stavbu provést bez povolení), je třeba přihlédnout ke specifickému mechanismu vzniku škody – uložením pokuty ve správním řízení, které trpělo vadou. Pokud by žalobce uplatnil námitku prekluze jeho odpovědnosti, k uložení pokuty by nedošlo, případně by k odvolání žalobce mělo být rozhodnutí o pokutě zrušeno. Proto lze dovodit, že nečinnost žalobce působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody (pravomocné uložení pokuty) bez ohledu na původní jednání žalovaného.

15. Není-li dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou (došlo k přerušení příčinné souvislosti), nebyla splněna podmínka pro vznik odpovědnostního závazku žalovaného jako zaměstnance podle § 250 a násl. zákoníku práce. Z těchto důvodů odvolací soud uzavřel, že rozsudek okresního soudu je ve výroku věcně správný, a potvrdil jej (§ 219 o. s. ř.), a to včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před okresním soudem.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu v celkové výši 2 662 Kč. Ta je tvořena odměnou zástupce žalovaného ve výši 1 900 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „AT“) za jeden úkon právní služby – účast na jednání u odvolacího soudu dne 8. 1. 2019, náhradou hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT) a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), která ze základu 2 200 Kč (1 900 + 300) činí 462 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.


Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně.

Hradec Králové 8. ledna 2019

předsedkyně senátu