Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:39Co 251/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:39.CO.251.2019.1
Datum rozhodnutí:21.08.2019
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Pravomoc soudu
Příslušnost soudu mezinárodní
Dotčené předpisy:čl. 53 Nařízení (ES) č. 805/2004
čl. 10 Nařízení (ES) č. 805/2004
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie d

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové v exekuční věci

oprávněné: Diners Club CS, s.r.o., IČO 35757086

sídlem Námestie slobody 11, 811 06 Bratislava, Slovenská republika

zastoupená advokátem Mgr. Petrem Boučkem

sídlem Apolinářská 445/6, 128 00 Praha 2

proti

povinné: Bleu & Blanc Concierge, SE, IČO 28240642

sídlem Vodičkova 12/5, 120 00 Praha 2 – Nové Město

pro vymožení 4 616,57 €, smluvní pokuty a příslušenství, k odvolání oprávněné proti usnesení soudního exekutora JUDr. Aleše Bayera, Exekutorský úřad Praha 2, ze dne 19. července 2019, č.j. 002 Ex 624/18 – 9,


takto:

Usnesení soudního exekutora se mění tak, že se exekuční návrh oprávněné neodmítá.

Odůvodnění:


1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. exekuční návrh oprávněné ze dne 20. 12. 2018 (správně ze dne 19. 12. 2018, podaný 20. 12. 2018) odmítl, výrokem II. soudnímu exekutorovi nepřiznal náhradu nákladů exekuce a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění uvedl, že oprávněná se domáhala na základě exekučního titulu, který vydal Okresný súd Bratislava IV dne 7. 3. 2017, č. j. 12Cb/38/2016-100, vedení exekuce proti povinné. Pokynem Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo soudnímu exekutorovi uloženo návrh oprávněné odmítnout, neboť:

a) nebyla dostatečně ověřena existence oprávněné – zahraniční právnické osoby – nutno doložit aktuální výpis z cizozemského obchodního rejstříku
b) soud zjistil náhledem do internetového Obchodného registera Okresného súdu Bratislava I, která má pouze informativní charakter, že za oprávněnou jménem společnosti jednají a podepisují vždy dva jednatelé oprávněné společně. Plná moc ze dne 20. 4. 2015 na č.l. 10 neprokazuje zmocnění oprávněné k podání exekučního návrhu, neboť je za oprávněnou podepsána pouze panem R. S., tedy pouze jedním ze tří jednatelů oprávněné, exekuční návrh byl tedy podán osobou bez řádného zmocnění
c) nad rámec výše uvedeného exekuční soud uvedl, že přiložený formulář Okresného súdu Bratislava IV ze dne 26. 9. 2018 dle čl. „53“ nařízení 805/2004 Evropského parlamentu ze dne 21. 4. 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, neobsahuje dostatečné potvrzení o požadované úrokové sazbě dle exekučního titulu – rozsudku Okresného súdu Bratislava IV č.j. 12Cb/38/2016-100 ze dne 7. 3. 2017, respektive exekučního návrhu – v potvrzení zcela chybí informace o skutečnosti, že jde o 12% roční úrok a od jakého data úrok běží
d) taktéž ve výše uvedeném potvrzení (k rozsudku) v rozporu s exekučním návrhem potažmo s exekučním titulem absentuje potvrzení o požadované smluvní pokutě ve výši 18 % ročního úroku běžícího z částky 4 068,56 € od 1. 9. 2015
e) dále poukázal na rozpor mezi exekučním návrhem, potažmo exekučním titulem – rozsudkem dle výše uvedeného potvrzení, neboť dle exekučního návrhu oprávněná požaduje pověření pro exekuci smluvní pokuty od 1. 9. 2015 ve výši 18 % ročně z částky 4 068,56 € do zaplacení, když z přiloženého exekučního titulu plyne, že smluvní pokuta v uvedené výši běží „do rozhodnutí ve věci samé“ nikoliv do zaplacení, jak požaduje oprávněná v exekučním návrhu. Soudní exekutor citoval ust. § 38 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád – dále jen e.ř.), který upravuje náležitosti exekučního návrhu, § 43a odst. 6 e.ř., podle něhož je exekutor vázán pokynem soudu, § 55b odst. 2 e.ř., podle něhož exekutor rozhoduje usnesením. Protože nejsou splněny předpoklady pro vedení exekuce, návrh odmítl. Exekutor náhradu nákladů řízení nepožadoval. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád – dále o.s.ř.), když povinné žádné náklady nevznikly.

3. Proti tomuto usnesení podala oprávněná odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vydání pověření k provedení exekuce proti povinné pro vymožení částky 4 616,57 € s úrokem z prodlení v sazbě 12 % ročně z částky 4 068,56 € od 1. 9. 2015 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 18 % ročně z částky 4 068,56 € od 1. 9. 2015 do rozhodnutí ve věci samé, tj. do 7. 3. 2017, náhrady nákladů sporného řízení ve výši 873,13 €, dále k uspokojení náhrady nákladů oprávněné v rámci exekučního řízení v zákonné výši a nákladů exekuce, které budou určeny soudním exekutorem. V odvolání namítala, že existenci oprávněné mohl soud ověřit například výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, kde je pod sp. zn. A 74064 zapsána pobočka oprávněné, Diners Club Cs., s.r.o., organizační složka. Pokud pro soud bylo podstatné doložení výpisu z obchodního rejstříku Slovenské republiky, lze vadu podání odstranit výzvou oprávněné k doložení výpisu. K plné moci uvedla, že byla doložena k řadě jiných řízení a obsah plné moci nebyl napaden. Podle ní skutečnost, že za společnost jednají dva jednatelé, nemá dopad na udělení procesní plné moci jedním z jednatelů dle § 21 a § 23 o.s.ř. Pokud se návrh lišil od exekučního titulu, bylo na soudním exekutorovi či soudu, aby ji vyzval k odstranění vad podání.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř. – tj. ve lhůtě patnácti dnů od doručení), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř. – účastníkem řízení), že splňuje náležitosti, plynoucí z ust. § 205 o.s.ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s ust. § 55c odst. 5 e.ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Prvním důvodem pro odmítnutí návrhu bylo, že oprávněný neosvědčil svou existenci. Kdo je účastníkem exekučního řízení upravuje § 36 e.ř. tak, že jím je oprávněný a povinný. Oprávněným je ten, kdo se jím v návrhu na exekuci takto označí. Podle § 38 odst. 1 e.ř. se právnická osoba označuje obchodní firmou nebo názvem, sídlem, identifikačním číslem. Zákon oprávněné, je-li jí zahraniční právnická osoba, neukládá povinnost připojit k návrhu výpis z obchodního rejstříku, v němž je registrována. V daném případě se oprávněná zákonem požadovaným způsobem označila, jak plyne ze záhlaví tohoto usnesení, v němž byly údaje z návrhu převzaty, nebyl proto ani důvod, aby soudní exekutor z tohoto důvodu postupoval podle ust. § 39 odst. 1 e.ř. a oprávněnou vyzýval k doložení výpisu z obchodního rejstříku, zvláště když označení povinné koresponduje s exekučním titulem, obvodní soud ověřil sám existenci oprávněné na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky a navíc její existence plyne i z toho, že je oprávněná vedena jako zakladatelka odštěpného závodu Diners Club CS, s.r.o., organizační složka, která je vedena v obchodním rejstříku Městským soudem v Praze, jak uváděla oprávněná v odvolání. Důvody pro odmítnutí žaloby pro neosvědčení existence oprávněné výpisem z obchodního rejstříku zde tedy nebyly.

6. Od vad žaloby je třeba odlišovat způsobilost být účastníkem řízení, kterou má ten, kdo má právní osobnost, nebo ten, komu ji zákon přiznává (§ 19 o.s.ř.). Nedostatek právní osobnosti ale nevede k odmítnutí návrhu na exekuci, ale k zastavení řízení pro nedostatek jedné z podmínek řízení, který nelze dodatečně odstranit, podle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. Ani pochybnosti o existenci oprávněného tak nemohly vést soud k vydání pokynu exekutorovi k odmítnutí návrhu.

7. Nedostatek řádné plné moci představuje nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit. Teprve pokud se nepodaří tento nedostatek přes učiněná vhodná opatření odstranit, lze řízení podle ust. § 104 odst. 2 o.s.ř. zastavit (viz R 48/1998 – 2 Cdon 992/97). Ani tento „nedostatek“ tak nemohl vést k vydání pokynu exekutorovi, aby návrh odmítl. Navíc předpoklad, z něhož soud prvního stupně vycházel, že plnou moc musí podepsat dva jednatelé, není správný. Nejvyšší soud ČR již v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2921/2004 dovodil, že v občanském soudním řízení se neuplatní při procesních úkonech za společnost s ručením omezeným ustanovení ze stanov nebo společenské smlouvy společnosti, které stanoví, že společnost navenek zastupuje více jednatelů společně, tedy že plnou moc pro advokáta pro řízení před soudem podle občanského soudního řádu může podepsat pouze jeden jednatel.

8. Nakonec soud prvního stupně poukázal na rozpory mezi exekučním návrhem, exekučním titulem a potvrzením exekučního titulu. Obdobnou situací se již zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 5045/2016, ve kterém dovodil, že potvrzení evropského exekučního titulu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 nemusí obsahovat konkrétní výši úroků z prodlení, pokud tato výše vyplývá z exekučního titulu, který je nedílnou součástí potvrzení, a je zřejmé, že potvrzení evropského exekučního titulu se vztahuje i na tyto úroky. V odůvodnění (bod 11) také zdůraznil, že pokud z potvrzení vyplývá, vykonatelnost jakého exekučního titulu na území cizího státu osvědčuje a že se toto potvrzení bezvýhradně vztahuje na všechny exekučním titulem přiznané nároky, včetně úroků z prodlení, lze odkaz na přílohu v části potvrzení věnované úrokům z prodlení považovat za dostačující. Také v daném případě ve vztahu k oběma exekučním titulům oprávněný předložil potvrzení evropského exekučního titulu, tedy přílohu 1 výše uvedeného nařízení, nikoli přílohu 4 o nedostatečné či omezené vykonatelnosti. Okresný súd Bratislava IV tedy ve svých potvrzeních potvrdil, že obě rozhodnutí jsou vykonatelná v plném rozsahu (viz bod 6 potvrzení), byť jeden z formulářů nesprávně vyplnil, na což obvodní soud poukázal. Za situace, kdy sice může oprávněná o opravu žádat (článek 10 uvedeného nařízení), ale nemá na ni nárok (proti vydání potvrzení nelze podat opravný prostředek), je třeba vyjít z připojeného exekučního titulu, jak již dovodil i Nejvyšší soud. Obvodním soudem naposled vytýkanou vadu spočívající v tom, že smluvní pokutu oprávněná požadovala do zaplacení, ač byla přiznána do rozhodnutí ve věci samé, oprávněná v odvolání opravou návrhu napravila. Ani tyto nedostatky tak nemohly vést k odmítnutí žaloby, nehledě na to, že exekutor či soud vůbec nedali oprávněné možnost požádat o opravu potvrzení, že byl odmítnut celý návrh, ač nedostatky potvrzení se vztahovaly jen k některým nárokům (úrok z prodlení, smluvní pokuta), a pokud oprávněná požadovala více, než jí bylo exekučním titulem přiznáno, nejde o důvod pro odmítnutí návrhu, ale pro jeho zamítnutí.

9. S ohledem na uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudního exekutora není správné, neboť z důvodů uvedených obvodním soudem, které exekutor do svého rozhodnutí převzal, nebylo možné návrh odmítnout. Vzhledem k tomuto závěru odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, jak se podává z výroku tohoto usnesení.


Poučení:

Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Praha 21. srpna 2019




JUDr. Jiří Cidlina v. r.
předseda senátu