Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:7Cmo 539/2016     
Právní věta:Aktivní věcnou legitimaci podat návrh na zrušení banky coby zrušení právnické osoby v důsledku odnětí bankovní licence má výlučně Česká národní banka. Soudu v řízení dle § 36 odst.1 z.b. nepřísluší přezkoumávat správnost rozhodnutí ČNB o odnětí bankovní licence ani správnost jejího postupu, nepřísluší mu ani nahrazovat rozhodování soudu o správní žalobě proti takovémuto rozhodnutí přísluší mu posoudit, zda byla správním rozhodnutím České národní banky, jsoucím v právní moci, bance odňata licence jakož i zda návrh na zahájení soudního řízení byl podán osobou aktivně věcně legitimovanou – Českou národní bankou. Předběžná vykonatelnost rozhodnutí soudu o zrušení banky s likvidací podle § 36 odst.1 z.b. je namístě tam, kde hrozí nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy.
Soud:Vrchní soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:VSPH:2018:7.CMO.539.2016.1
Datum rozhodnutí:04.01.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Akciová společnost
Banky
Likvidace obchodní společnosti
Zrušení obchodní společnosti
Dotčené předpisy:§ 34 předpisu č. 21/1992Sb.
§ 36 předpisu č. 21/1992Sb.
§ 172 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb.
§ 93 písm. a) předpisu č. 90/2012Sb.
Kategorie rozhodnutí:A


7 Cmo 539/2016



USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Olgy Římalové a JUDr. Lenky Grollové ve věci

navrhovatele: Česká národní banka, sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1,

za účasti: 1) ERB bank, a.s. sídlem Štefánikova 78/50, Praha 5,
identifikační číslo osoby: 28428943,
zast. Mgr. Janem Maškem, advokátem, sídlem Pekařská 658,
272 01 Kladno,
2) JUDr. Jiřina Lužová, nar. 18.11.1964, advokátka, sídlem
Praha 1, Dušní 866/22,
zast. JUDr. Alexandrem Césarem, advokátem, sídlem Praha 1,
Klimentská 1216/46,
3) Vrchní státní zastupitelství v Praze,
sídlem nám. Hrdinů 1300, 140 65 Praha 4,

o zrušení společnosti s likvidací, jmenování likvidátora, k odvolání účastníka 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2016, č.j. 83 Cm 2372/2016-6,
takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.10.2016, č.j. 83 Cm 2372/2016-6 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Společnost ERB bank, a.s. se sídlem Štefánikova 78/50, Praha 5, IČO: 28428943 se zrušuje s likvidací.“ (výrok I.), „Likvidátorem společnosti se jmenuje JUDr. Jiřina Lužová, advokátka, AK Praha 1, Dušní 866/22.“ (výrok II.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok III.), „Rozhodnutí o zrušení společnosti ERB bank, a.s. IČO: 28428943 a o jmenování likvidátora je předběžně vykonatelné, ode dne doručení tohoto rozhodnutí.“ (výrok IV.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že návrhem ze dne 24.10.2016 navrhl navrhovatel zrušení společnosti ERB bank, a.s. z důvodu, že společnosti byla odňata bankovní licence. Návrh odůvodnil tak, že je orgánem vykonávajícím dohled nad činností bank a zároveň orgánem dohledu nad finančním trhem. Rozhodnutím České národní banky ze dne 16.8.2016, č.j. 2016/96256/570, které nabylo právní moci dne 24.10.2016, byla účastníkovi 1) odňata bankovní licence a toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím bankovní rady České národní banky ze dne 20.10.2016. Současně navrhovatel požadoval přímo ve výroku rozhodnutí vyslovit předběžnou vykonatelnost rozhodnutí. Soud citoval ustanovení § 36 odst. 1) zák. č. 21/1992 Sb. (dále též jen z.b.) s tím, že pouze banka může podat návrh na jmenování likvidátora a zrušení společnosti a soud rozhodne o návrhu České národní banky do 24 hodin od podání návrhu s tím, že v takovém případě není možné nařídit jednání a provádět důkazy, rozhodování má režim jako při vydávání rozhodnutí o předběžných opatření (§74 a násl. o.s.ř.). Poté soud citoval ustanovení § 93 písm. a) z.o.k. s tím, že v daném případě má soud za osvědčené, že dle rozhodnutí navrhovatele ze dne 16.8.2016 č.j. 2016/96256/570 byla účastníkovi 1) odňata bankovní licence, rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím bankovní rady České národní banky o rozkladu ze dne 20.10.2016 č.j. 2016/122740/CNB/l 10, které nabylo právní moci dne 24.10.2016. Z uvedeného dospěl soud prvního stupně k závěru, že existují důvody pro zrušení společnosti, neboť účastník 1) pozbyl oprávnění k provozování činnosti a vyhověl návrhu navrhovatele na jmenování jím navrženého likvidátora po zjištění, že navržený likvidátor je osobou zapsanou v seznamu insolvenčních správců. Pokud jde o návrh navrhovatele na rozhodnutí o předběžné vykonatelnosti, postupoval soud podle ust. § 162 odst. 2 o.s.ř. a návrhu vyhověl, neboť shledal nebezpečí z těžko nahraditelné újmy vyplývají z podstaty návrhu. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 23 z.ř.s.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 1) včasné odvolání. V odvolání argumentoval ve prospěch závěru, že za účastníka 1) je v řízení o odvolání oprávněn procesně jednat statutární orgán, nikoliv likvidátor. Dále vznesl tyto hlavní odvolací námitky:
1/ Soud prvního stupně měl účastníkovi 1) ve smyslu § 172 odst.2 o.z. stanovit lhůtu ke zjednání nápravy, což neučinil a ani se možností zjednání nápravy nezabýval. Ztráta podnikatelského oprávnění je typickým odstranitelným důvodem pro zrušení právnické osoby. Ztrátu oprávnění k podnikání je možné napravit například rozšířením předmětu podnikání o další podnikatelské činnosti nebo doplněním předmětu činnosti. Ustanovení § 93 písm. a) z.o.k. explicitně stanoví, že ztráta podnikatelského oprávnění není důvodem pro zrušení obchodní korporace v případě, že předmětem její činnosti je i správa vlastního majetku nebo jiná nepodnikatelská činnost. Z toho lze dovodit, že zahájení činnosti spočívající ve správě cizího majetku nebo jiné podnikatelské činnosti až po ztrátě všech podnikatelských oprávnění je ve smyslu § 172 odst. 2 o.z. dostatečnou nápravou nedostatku podle ust. § 93 písm. a) z.o.k.
2/ V případě, že ke ztrátě podnikatelského oprávnění došlo v důsledku sankčního rozhodnutí orgánu veřejné moci, je pak prostředkem nápravy tohoto nedostatku například uplatnění opravných prostředků proti takovému rozhodnutí, včetně jeho napadení ve správním soudnictví. Proti rozhodnutí o rozkladu dne 27.10.2016 podal účastník 1) u Městského soudu v Praze správní žalobu (dále jen „správní žaloba "), jejíž kopii včetně příloh přiložil k tomuto odvolání a na jejíž obsah tímto k prokázání svých tvrzení v plném rozsahu odkázal. Současně se správní žalobou podal návrh na přiznání odkladného účinku správní žaloby. Žalobou se účastník 1) ve správním soudnictví domáhá zrušení rozhodnutí o rozkladu, zrušení rozhodnutí o odnětí licence a zrušení rozhodnutí České národní banky o předběžném opatření. V této souvislosti účastník 1) odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 1238/2005 ze dne 7.2.2006, z něhož vyplývá, že, i když nedostatek, který je dle zákona důvodem pro zrušení právnické osoby, v době zahájení řízení o zrušení právnické osoby trval, soud nemůže vydat rozhodnutí o zrušení dotčené právnické, pokud byl předmětný nedostatek před vydáním rozhodnutí odstraněn. Účastníkovi 1) však nebyla dána možnost toto učinit. Pokud by s likvidací účastníka 1) bylo započato okamžité bez vyčkání na rozhodnutí správního soudu o správní žalobě, hrozí z takového postupu účastníkovi 1) neodvratitelná a nenapravitelná újma. Přistoupením k likvidaci před kasačním rozhodnutím správního soudu by došlo k podstatnému ztížení efektivní obrany účastníka 1) proti odnětí bankovní licence, ve správním soudnictví.
3/ Řízení o správní žalobě a návrhu na přiznání odkladného účinku je třeba posoudit jako předběžnou otázku pro řízení o zrušení účastníka 1 s likvidací a jmenování likvidátora, a ve věci je tak dána překážka řízení podle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř., když doposud nebylo provedeno řízení, které musí vydání rozhodnutí o zrušení účastníka 1 s likvidací a jmenování likvidátora předcházet.
4/ Předběžná vykonatelnost rozhodnutí je v rozporu s právní úpravou, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro její přiznání; rozhodnutí je v této části i nepřezkoumatelné.
5/ Náhradově nákladový výrok odůvodnil soud odkazem na ust. § 23 z.ř.s. Dle dikce ust. § 93 z.o.k.(na nějž soud prvního stupně v odůvodnění výslovně odkazuje) lze právnickou osobu z důvodu pozbytí veškerých podnikatelských oprávnění zrušit pouze na návrh osoby, která prokáže právní zájem. V daném řízení se tedy neuplatní právní úprava obsažená v ust. § 23 z.ř.s., neboť se nejedná o řízení, které může soud zahájit i z moci úřední.

3. Odvolatel navrhl zrušit napadené usnesení a řízení zastavit.

4. V doplnění odvolání účastník 1) uvedl, že jsou dány nové skutečnosti, které nastaly až po vydání rozhodnutí, přičemž skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, který byl podkladem pro vydání napadeného usnesení v důsledku těchto skutečností neobstojí. Dne 14.11.2016 se konala valná hromada účastníka 1), která rozhodla mimo jiné o změně stanov účastníka 1) doplněním předmětu činnosti: správa vlastního majetku. Z toho dovozoval, že je to dostatečnou nápravou podle § 93 písm. a) z.o.k., kterou předvídá a umožňuje ustanovení § 172 odst.2 o.z. Navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno, resp. změněno tak, že se návrh na zrušení účastníka 1) a jmenování likvidátora zamítá.

5. K odvolání a jeho doplnění se vyjádřil navrhovatel. Zdůraznil, že ke zrušení společnosti ERB bank a jmenování jejího likvidátora došlo na základě speciální právní úpravy, kterou je z.b. a která má přednost před obecnou právní úpravou likvidace obsaženou v z.o.k. a v o.z. Podle § 36 odst. 1 z.b. Česká národní banka podává (musí podat) návrh na jmenování likvidátora a návrh na zrušení akciové společnosti, byla-li bance odňata bankovní licence. Soud rozhodne o návrhu České národní banky do 24 hodin od podání návrhu. Důvodem, pro který Česká národní banka podala Městskému soudu v Praze návrh na zrušení společnosti ERB bank a jmenování jejího likvidátora, tak byla skutečnost, že společnosti ERB bank byla pravomocně odňata bankovní licence, tj. byla naplněna hypotéza uvedená v § 36 odst. 1 z.b. Tento nedostatek již není možno ze strany účastníka 1) žádným způsobem odstranit.

6. Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále i jen „VSZ Praha“) ve svém vyjádření zdůraznilo úlohu bank pro fungování moderní tržní ekonomiky ve spojení s důsledky, pakliže nastanou problémy v hospodaření bank a důsledky z toho vyplývající pro ekonomiku. V této souvislosti poukázalo na postavení ČNB s tím, že nejsilnějším nástrojem, který má ČNB k dispozici je odnětí bankovní licence dle § 34 z.b. Dále ze zákona dovozovalo, že odnětím licence se dotčená banka fakticky ocitá ve stavu faktické likvidace. Dovodilo specialitu ustanovení z.b. ve vztahu k obecným ustanovením z.o.k. a o.z. Navrhlo, aby odvolání bylo vzhledem k převažujícímu názoru Vrchního státního zastupitelství o neoprávněnosti jednání účastníka ad 1) svými statutárními orgány odmítnuto, alternativně aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno.

7. Na to reagoval účastník 1) obsáhlým vyjádřením, ve kterém vyvracel jednotlivé argumenty ostatních účastníků řízení. Především se neztotožnil se závěrem o vztahu speciality z.b. vůči o.z. a z.o.k., neboť takový závěr nelze dovodit z žádného ustanovení z.b. Dále akcentoval valnou hromadu účastníka 1) konanou dne 14.11.2016 s tím, že usnesení valné hromady bylo osvědčeno notářským zápisem Mgr. Vody, notáře v Praze, který osvědčil existenci všech zákonných formalit a zákonnost a že dokud nebylo rozhodnuto o neplatnosti této valné hromady, je třeba hledět na její usnesení jako na platná. Dále odkázal na předchozí odvolání.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Podle § 1 odst.1 z.b. se bankami rozumějí akciové společnosti se sídlem v České republice, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry a které k výkonu této činnosti mají bankovní licenci /dále i jen „licence“/ (viz. § 4 z.b.). Totéž platí i pro pobočky zahraničních bank vykonávajících působnost na území České republiky. Ve smyslu § 2 z.b. banka může vykonávat i další činnosti uvedené v zákoně, má-li je povoleny v jí udělené licenci. Podle § 2 odst.1 z.b. bez licence nikdo nesmí přijímat od veřejnosti vklady, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. O udělení licence rozhoduje Česká národní banka (§ 4 odst.2 z.b.). Licence se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelná na jinou osobu (§ 6 z.b.).

10. V ust. § 34 z.b. jsou uvedeny skutečnosti – skutkové podstaty, při jejichž naplnění ČNB může (viz. § 34 odst.2 z.b.) či dokonce musí (§ 34 odst.1 a 3 z.b.) odejmout bance bankovní licenci. To, zda skutečnosti odůvodňující odnětí bankovní licence konkrétní bance nastaly, posuzuje v rámci svých oprávnění daných zákonem v rámci své působnosti výlučně Česká národní banka. V rámci této působnosti také rozhoduje, a to podle správního řádu, o odnětí bankovní licence. V daném případě tak učinila svým rozhodnutím ze dne 16.srpna 2016 č.j. 2016/96256/570, jímž byla předmětné bance (účastník ad 1) odňata bankovní licence (podle § 34 odst.2 písm.b) a § 34 odst.2 písmn.f) z.b.). Proti tomuto správnímu rozhodnutí ČNB byl podán bankou rozklad, o němž bylo bankovní radou ČNB rozhodnuto dne 20.října 2016 č.j. 2016/122740/ČNB/110. Rozhodnutí nabyla právní moci. Odvolacím soudem byl proveden důkaz výše uvedeným rozhodnutím ČNB o odnětí licence a rozhodnutím bankovní rady ČNB o rozkladu, z nichž odvolací soud zjistil výše uvedené skutečnosti, tedy že předmětné bance – účastníkovi ad 1) byla odňata bankovní licence. Samo vydání řečených rozhodnutí a jejich právní moc ostatně účastníci řízení nesporovali, jak vyplývá z jejich skutkových tvrzení.

11. Odvolatelem bylo tvrzeno, že proti rozhodnutí ČNB o odnětí bankovní licence byla bankou podána správní žaloba, o níž nebylo dosud rozhodnuto a že je tedy třeba vyčkat s případným zrušením banky rozhodnutím soudu minimálně do skončení řízení o správní žalobě. Tato námitka podle odvolacího soudu není důvodná. Jak je níže podrobně rozebráno, předpokladem rozhodnutí soudu o zrušení banky s likvidací podle § 36 odst.1 z.b. je pravomocné rozhodnutí ČNB o odnětí licence resp. skutečnost, že licence byla bance odňata. Tato skutečnost byla v řízení prokázána (byla doložena již při rozhodování soudu prvního stupně a prokázána při jednání odvolacího soudu). Soudu v řízení dle § 36 odst.1 z.b. nepřísluší přezkoumávat správnost rozhodnutí ČNB o odnětí bankovní licence ani správnost jejího postupu, nepřísluší mu ani nahrazovat rozhodování soudu o správní žalobě proti takovémuto rozhodnutí; přísluší mu posoudit, zda byla správním rozhodnutím České národní banky, jsoucím v právní moci, bance odňata licence. Dále mu samozřejmě přísluší posouzení, zda návrh na zahájení soudního řízení byl podán osobou aktivně věcně legitimovanou – Českou národní bankou.

12. Podle § 35 odst.2 z.b. „ode dne právní moci rozhodnutí o odnětí licence nesmí dotčená právnická osoba přijímat vklady a poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, s výjimkou těch, které jsou nezbytné k vypořádání jejích pohledávek a závazků; do doby, než vypořádá své pohledávky a závazky, se považuje za banku podle tohoto zákona“. Speciálním zákonem, ve vztahu k obecným předpisům jimiž jsou především občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích, je tedy zakázáno bance, jíž byla odňata licence, provozovat bankovní činnost (viz. § 1 z.b.) - činnosti, na které byla licence coby podnikatelské oprávnění vydána. Takováto akciová společnost je přesto ze zákona považována za banku, čehož důvodem je nutnost resp. umožnění dalšího dohledu ČNB nad bankou, a to až do vypořádání jejích pohledávek a závazků. Lze proto souhlasit s názorem VSZ Praha, že v důsledku odnětí licence se banka ocitá ve faktické likvidaci. Likvidace je podle § 187 odst.1 o.z. pro všechny právnické osoby definována svým účelem, jímž je vypořádání majetku zrušené právnické osoby (likvidační podstaty), vyrovnaní dluhů věřitelům a naložení s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem). Z hlediska ust. § 35 odst.2 z.b. je tak splněn definiční znak likvidace – vypořádání závazků, částečně pak i další znak likvidace – vypořádání pohledávek, protože pohledávky jsou věcmi náležejícími bance coby její majetek (§ 495 o.z.). Z uvedeného pohledu za situace, kdy banka, jíž byla odňata licence, smí provozovat toliko činnosti, které jsou nezbytné k vypořádání svých pohledávek a závazků, pročež zákon tedy jako nezbytnost předpokládá takovéto vypořádání, je zjevným účelem zákona nepokračování takovéto banky – akciové společnosti, v další podnikatelské či jiné činnosti.

13. Zrušuje-li se banka s likvidací, návrh na jmenování likvidátora může podat pouze Česká národní banka. Pouze Česká národní banka podává též návrh na odvolání likvidátora a jmenování nového likvidátora a dále návrh na zrušení akciové společnosti, byla-li bance odňata licence. Soud rozhodne o návrhu České národní banky do 24 hodin od podání návrhu (§ 36 odst.1 z.b.). V uvedeném ustanovení zákona je obsaženo několik základních pravidel. Primárně, ve vztahu k dané věci, je zde zakotveno, že aktivní věcnou legitimaci podat návrh na zrušení banky coby zrušení právnické osoby v důsledku odnětí bankovní licence má výlučně Česká národní banka. Je třeba vidět, že zrušení banky s likvidací má přímou souvislost se zánikem licence viz. § 7a odst.1 z.b. Podle něj „licence zaniká dnem, a) kterým nabývá právní moci rozhodnutí o odnětí licence, b) ke kterému se banka zrušuje, pokud se zrušuje s likvidací, c) od kterého podle rozhodnutí valné hromady dosavadní banka nadále nebude vykonávat činnost, ke které je třeba licence, d) výmazu banky z obchodního rejstříku, pokud zaniká bez likvidace, e) ke kterému nabylo právní moci rozhodnutí o zákazu činnosti banky na území České republiky podle jiného právního předpisu“. Podle § 7a odst.3 z.b. „ode dne zániku licence nesmí banka a pobočka zahraniční banky přijímat vklady a poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, s výjimkou těch, které jsou nezbytné k vypořádání jejích pohledávek a závazků; do doby, než vypořádá své pohledávky a závazky, se považuje za banku a pobočku zahraniční banky podle tohoto zákona“. Z uvedeného ve spojení s ust. § 36 z.v.b. vyplývá, že zákon na jedné straně počítá s tzv. dobrovolným ukončením činnosti akciové společnosti coby banky a zánikem licence (rozhodnutí valné hromady o tom, že dosavadní banka nebude nadále vykonávat činnost, ke které je potřeba licence), na straně druhé však počítá i se zánikem licence ke dni právní moci rozhodnutí o odnětí licence (daný případ) nebo též se zánikem licence ke dni, k němuž se banka zrušuje s likvidací. Zákon tedy dává do jednoznačné souvislosti existenci banky a existenci bankovní licence potud, že bez této licence banka již dále nemůže vykonávat činnost resp. činnosti příslušející bance, zrušuje-li se banka s likvidací (nikoli bez likvidace s právním nástupcem). Dále platí, což je i daný případ, že licence zaniká právní mocí rozhodnutí o odnětí licence. Důsledkem takového odnětí licence je návrh ČNB na zrušení banky – akciové společnosti s likvidací rozhodnutím soudu (§ 36 odst.1 z.b.). Jinak řečeno je logika ust. § 36 odst.1 z.b. dána jednak pro situace, kdy je banka zrušena nikoli soudem v důsledku návrhu ČNB (tzv. dobrovolné zrušení), pak je výlučně na ČNB aby navrhla osobu likvidátora /jen ČNB je aktivně věcně legitimována k navržení likvidátora takové banky/, jednak pro situace tzv. nedobrovolného zrušení, tedy zrušení v důsledku rozhodnutí soudu o zrušení banky – akciové společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Tím, že zákon výslovně spojuje oprávnění České národní banky podat návrh na zrušení banky s likvidací (§ 36 odst.1 z.b.) s odnětím licence /správní rozhodnutí ČNB/ a nikoli se zánikem licence (§ 7a odst.1 z.b.), dává do přímé souvislosti rozhodnutí ČNB o odnětí licence a její následný návrh na zrušení banky – akciové společnosti s likvidací. V případě odnětí licence ČNB coby obsahově sankčního opatření státního dozoru nad bankami resp. bankovního dohledu (§ 25a násl. z.b.) je zrušení s likvidací prakticky jedinou možností dalšího řešení situace banky. Jak shora uvedeno, důvody pro odnětí licence (§ 34 z.b.) zahrnují závažné nedostatky v činnosti banky, pročež přistoupí-li ČNB k nejpřísnějšímu řešení, jímž je odnětí licence (viz. § 36a a násl. ve spojení s § 34 z.b.), pak to znamená, že takováto banka již nemůže dále provozovat příslušné bankovní činnosti ani další činnosti a že jediným řešením její situace coby právnické osoby (akciové společnosti) je její zrušení s likvidací. Zrušení rozhodnutím soudu na návrh výlučně aktivně věcně legitimované osoby – České národní banky (§ 36 odst.1 z.b.).

14. Otázkou v dané věci bylo, jak dalece resp. co je soud v řízení dle § 36 odst.1 z.b. povinen či oprávněn zkoumat. Předně je třeba zdůraznit, že přímo zákon poskytuje soudu prvního stupně k rozhodnutí o návrhu České národní banky na zrušení banky s likvidací a potažmo tak i v této souvislosti jmenování likvidátora lhůtu 24 hodin od podání návrhu. V takovéto lhůtě není reálné resp. fakticky možné konat ve věci jednání a potažmo tak ani provádět dokazování v klasickém smyslu slova resp. smyslu zákona (§ 120 a násl. o.s.ř.). Je tak zjevné, že soud vychází z dokladů předkládaných navrhovatelem. Zákon podání návrhu ČNB na zrušení banky s likvidací rozhodnutím soudu spojuje s podmínkou – odnětím licence; tedy s tím, že nabylo právní moci rozhodnutí ČNB o odnětí licence. Toto rozhodnutí je rozhodnutím správním, děje se ve speciálním (správním) řízení a soud rozhodující o zrušení banky s likvidací nemá právo správní rozhodnutí ani proces jemu předcházející věcně přezkoumávat. Nepřísluší mu tedy zkoumat splnění podmínek pro vydání rozhodnutí o odnětí licence, s výjimkou toho, zda rozhodnutí není nicotné. To vyplývá i jen z obecného ust. § 135 odst.2 o.s.ř., kdy bylo-li o určité otázce, o níž přísluší rozhodnout jinému orgánu vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Vyplývá to nicméně též z výše citovaných speciálních ustanovení zákona o bankách (§ 34 – 36 z.b.), jež dávají do výlučné pravomoci a působnosti ČNB rozhodnout o odnětí bankovní licence. Toliko ČNB tedy přísluší posuzovat skutečnosti vážící se k podmínkám držení resp. odnětí bankovní licence. Rozhodnou skutečností pro podání návrhu na zrušení banky podle § 36 odst.1 z.b. je odnětí licence - pravomocné rozhodnutí ČNB o odnětí licence. Soudem přezkoumávanou skutečností v předmětném řízení tak byla skutečnost, zda předmětné bance byla ČNB odňata bankovní licence, přičemž k doložení této skutečnosti soudu je plně postačující pravomocné rozhodnutí ČNB o odnětí bankovní licence. V daném případě toto rozhodnutí ČNB jakož i rozhodnutí bankovní rady ČNB o rozkladu proti němu bylo soudu prvního stupně předloženo a tento tudíž rozhodl správně, když předmětnou banku – akciovou společnost zrušil s likvidací a jmenoval jí též i likvidátora.

15. Odvolatel ve svém odvolání namítal chybnost rozhodnutí soudu prvního stupně též v tom, že přiznal svému rozhodnutí předběžnou vykonatelnost, a to od okamžiku jeho doručení (viz. výrok IV. napadeného usnesení). Tu soud zdůvodnil ust. § 162 odst. 2 o.s.ř. Podle § 162 odst.2 o.s.ř. „na návrh může soud předběžnou vykonatelnost rozsudku (ve smyslu § 167 odst.2 o.s.ř. též i usnesení) vyslovit, a to ve výroku rozsudku, jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy“. V případě rušení banky dle § 36 odst.1 z.b. bývá toto nebezpečí danou jednak samotnou skutkovou situací. Zákonem je nebezpečí předvídáno a zákon na ně i reaguje tím, že lhůtuje rozhodnutí soudu o zrušení banky na návrh České národní banky v souvislosti s odnětím bankovní licence Českou národní bankou lhůtou pouhých 24 hodin. Je tak zjevný účel zákona, jímž má být bezodkladné řešení situace banky, jež se dostala do zcela specifické, pro třetí osoby ve svých důsledcích kritické situace, jíž bylo nutné řešit de facto sankčním opatřením – odnětím bankovní licence. Účelem jmenovaného zákonného ustanovení je rychlá reakce soudu na situaci banky s odňatou licencí, u níž byl podán návrh na zrušení dle § 36 odst.1 z.b. Na straně druhé nelze apriori pro všechny situace konstruovat to, že by muselo být rozhodnutí o zrušení banky s likvidací ihned vykonatelné. Lze si představit i situaci, kdy ČNB podala sice návrh podle § 36 odst.1 z.b., nicméně účastníkům a ani třetím osobám nehrozí nebezpečí žádné újmy. Současný zákon o bankách ani jiný právní předpis neurčuje obligatorní předběžnou vykonatelnost rozhodnutí soudu o zrušení banky s likvidací, pročež v případě hrozícího nebezpečí újmy je jediným možným nástrojem použití návrhu na předběžnou vykonatelnost rozhodnutí soudu o zrušení banky s likvidací. Historicky de facto okamžitá účinnost či předběžná vykonatelnost rozhodnutí vyplývala do 31.12.2013 z převažující interpretace ust. § 68 odst.3 písm.d) obch.zák., podle nějž se obchodní společnost zrušovala dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci. Soud tedy mohl, aniž by výslovně rozhodoval o návrhu na předběžnou vykonatelnost svého rozhodnutí (resp. takový návrh musel být podán) podle konkrétní situace zhodnotit, k jakému datu je vhodné právnickou osobu zrušit. Podle ust. § 171 písm. d) o.z. (účinného od 1.1.2014) se právnická osoba ruší dnem právní moci rozhodnutí orgánu veřejné moci, nestanoví-li se v rozhodnutí den pozdější. Předběžná vykonatelnost rozhodnutí soudu o zrušení banky s likvidací podle § 36 odst.1 z.b. je tak plně namístě tam, kde by hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy. Pakliže v daném případě byla v rámci skutkových podstat uvedených ČNB v rozhodnutí o odnětí licence jednání či naopak opomenutí banky, pak osobami oprávněnými a i povinnými ze zákona k jejímu obchodnímu vedení včetně zajištění splnění požadavků zákona o bankách byli především členové představenstva, mající zástupčí oprávnění. Bylo tak zcela namístě, aby toto zástupčí oprávnění bezodkladně, již jen v důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně o zrušení banky s likvidací a jmenování likvidátora, přešlo v příslušném rozsahu na likvidátora. Účelem likvidace je totiž uplatnění a vymožení pohledávek společnosti a zaplacení jejích dluhů, k čemuž slouží majetek společnosti. Bylo tedy namístě nařídit předběžnou vykonatelnost rozhodnutí soudu o zrušení banky s likvidací a jmenování likvidátora.

16. K námitce odvolatele ohledně primární výzvy soudu bance ke zjednání nápravy a umožnění jí tak odstranit nežádoucí stav odkazuje odvolací soud zčásti na výše uvedené, především ohledně ust. § 36 odst.1 z.b. a jeho výkladu, jakož i ohledně důvodů odnětí licence (§ 34 z.b.) i možnosti nápravných opatření (§ 26 – 26bb z.b.). Ve smyslu § 26 – 26bb z.b. ČNB uplatňuje vůči bankám systém „opatření k nápravě a pokut“, jenž má vést banku k tomu, aby její činnost resp. skutečnosti jí se týkající byly v souladu se zákonem a dalšími obecně závaznými právními předpisy, jakož i bance vydanou bankovní licencí. Jde o ve značné části speciální právní úpravu ve vztahu k právní úpravě obsažené v ust. § 172 o.z. a § 93 z.o.k. Tato specialita spočívá též v tom, že určité stavy rozporu vnitřního režimu banky resp. k ní se vážících podstatných skutečností jsou řešeny nikoli v rámci rozhodování soudu coby orgánu veřejné moci, leč České národní banky (vykonávající do značné míry veřejnoprávní kontrolu soukromoprávních subjektů – bank) a jejích opatření k nápravě a pokut. Za krajní řešení protiprávní situace v bance lze považovat odnětí licence (sankční) (viz. § 34 z.b.). Z uvedeného pohledu v případě odnětí bankovní licence ČNB nepřichází výzva soudu podle § 172 odst.2 o.z. k odstranění odstranitelného důvodu před zrušením banky podle § 36 odst.1 z.b. vůbec v úvahu. Absence této povinnosti soudu je dále dána výše podrobně pojednanou lhůtou pro rozhodnutí soudu v délce 24 hodin od podání návrh na zrušení banky ČNB, kterážto lhůta svojí délkou zcela vylučuje možnost zjednání nápravy nedostatků u banky. Účelem této lhůty je bezodkladné rozhodnutí soudu. Nicméně, k tomuto zjednání nápravy byla dle speciálních předpisů banka již vyzývána resp. na nedostatky upozorňována a případně za ně i sankcionována Českou národní bankou. U banky se tedy proces odstranění nedostatků, pro něž lze bance odejmout licenci a potažmo ji pak i zrušit rozhodnutím soudu podle § 36 odst.1 z.b., odehrává v rámci dohledové činnosti ČNB a jí ukládaných opatření a nikoli až následně po odnětí licence. To je v případě přetrvávajících nedostatků de facto nejpřísnějším sankčním opatření. Okamžikem odnětí licence banka vstupuje do faktické fáze „vypořádání svých pohledávek a závazků“ ve smyslu § 35 odst.2 z.b., jež může být realizována v souladu se zákonem toliko a jen v rámci likvidace banky podle § 187 a násl. o.z. Úlohou soudu v řízení dle § 36 odst.1 z.b. je toliko přezkoumat existenci a validitu (absenci tzv. nicotnosti) pravomocného rozhodnutí ČNB o odnětí licence bance, což v daném případě soud prvního stupně učinil a dospěl ke správnému závěru o nutnosti banku s likvidací zrušit.

17. Další argumentací odvolatele byla změna stanov předmětné akciové společnosti – banky, kdy ze stanov byly vypuštěny tzv. bankovní činnosti a dána nová činnost definovaná jako „správa vlastního majetku“ (viz. k důkazu odvolacím soudem provedený zápis z mimořádné valné hromady akciové společnosti sepsaný dne 14.11.2016). K tomu lze předně konstatovat, že takovéto rozhodnutí valné hromady není v souladu se zákonem i jen z formálních důvodů. Ve smyslu § 6 odst.1, § 8 odst.1 ve spojení s § 421 odst.2 písm.a), § 432 z.o.k.. musí být rozhodnutí valné hromady akciové společnosti o změně stanov akciové společnosti učiněno ve formě veřejné listiny, tedy ve smyslu § 776 odst.2 z.o.k. ve formě notářského zápisu. Žádná veřejná listina (notářský zápis) o rozhodnutí valné hromady o změně stanov předmětné akciové společnosti nebyl odvolacímu soudu doložen. Nelze tak mít za prokázanou změnu stanov učiněnou v souladu se zákonem.

18. Podle § 45 odst.1 z.o.k. ve spojení s § 245 o.z. se hledí na rozhodnutí valné hromady, kterým se mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, jako by nebylo přijato. Podle § 35 odst. 2 z.b. „ode dne právní moci rozhodnutí o odnětí licence nesmí dotčená právnická osoba přijímat vklady a poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, s výjimkou těch, které jsou nezbytné k vypořádání jejích pohledávek a závazků“, podle § 7a odst.3 z.b. „ode dne zániku licence nesmí banka a pobočka zahraniční banky přijímat vklady a poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, s výjimkou těch, které jsou nezbytné k vypořádání jejích pohledávek a závazků; do doby, než vypořádá své pohledávky a závazky, se považuje za banku a pobočku zahraniční banky podle tohoto zákona“. Zákon tedy výslovně určuje, že po odnětí licence nesmí banka provozovat další činnosti (nesmí samozřejmě ani přijímat vklady a poskytovat úvěry coby základní bankovní činnost), nesmí tím pádem provozovat jinou činnost. Rozhodnutí valné hromady o změně stanov učiněné v rozporu s kogentním požadavkem zákona zakazujícího bance po odnětí licence provozovat bankovní i další činnosti lze tak interpretovat jako rozhodnutí učiněné v rozporu s kogentním ustanovením zákona, pročež se na něj hledí, jako by nebylo přijato. K této zdánlivosti rozhodnutí valné hromady je oprávněn soud přihlédnout kdykoli, v jakémkoli řízení. V dané věci tedy platí, že navrhovatel neprokázal změnu stanov ohledně předmětu činnosti předmětné banky – akciové společnosti. I kdyby tak ovšem učinil, nic by to nezměnilo na závěru odvolacího soudu o nutnosti zrušit předmětnou akciovou společnost (banku) s likvidací, jakož jí i jmenovat likvidátora. Ve smyslu výše citovaných ustanovení zákona banka, jíž byla odňata licence a ohledně níž bylo ČNB navrženo její zrušení s likvidací dle § 36 odst.1 z.b., nemůže provozovat žádné jiné činnosti, než činnosti směřující k její likvidaci – faktické ve smyslu ustanovení zákona o bankách, jakož i formální ve smyslu § 187 a násl. o.z.

19. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako správné, včetně jeho správného výroku III. o náhradě nákladů řízení opírajícího se o ust. § 23 z.ř.s.

20. Náhradově nákladový výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 23 z.ř.s. (ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s. a § 224 odst. 1 o.s.ř.), když řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora je považováno za typ řízení (ve statusové věci právnických osob), které je obecně možno zahájit i bez návrhu, přičemž odvolací soud neshledal okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z jeho účastníků.

21. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o.s.ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.

Praha 4. ledna 2018


JUDr. Josef Holejšovský
předseda senátu