Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:2Cmo 5/2018     
Právní věta:Žaloba manžela úpadce na vyloučení majetku patřícího do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů z konkursní podstaty je předčasná. Podkladem pro vyloučení výlučného majetku manžela úpadce je až výsledek vypořádání společného jmění manželů v době do 1. 5. 2000 na základě nevyvratitelné domněnky dle § 150 odst. 4 obč. zák., anebo na základě dohody správce konkursní podstaty s manželem úpadce schválené soudem, anebo pravomocným rozhodnutím soudu o tomto vypořádání .
Soud:Vrchní soud v Olomouci
ECLI:ECLI:CZ:VSOL:2018:2.CMO.5.2018.1
Datum rozhodnutí:17.10.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Konkurs
Společné jmění manželů
Žaloba vylučovací (excindační)
Dotčené předpisy:§ 6 předpisu č. 328/1991Sb.
§ 19 předpisu č. 328/1991Sb.
§ 14 odst. 1 písm. a) předpisu č. 328/1991Sb.
§ 14 odst. 1 písm. d) předpisu č. 328/1991Sb.
§ 14 odst. 1 písm. k) předpisu č. 328/1991Sb.
§ 26 předpisu č. 328/1991Sb.
§ 26a předpisu č. 328/1991Sb.
§ 14 odst. 1 písm. l) předpisu č. 328/1991Sb. ve znění od 01.05.2000
§ 150 odst. 4 předpisu č. 40/1964Sb.
Kategorie rozhodnutí:A


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Diany Vebrové a Mgr. Josefa Berky ve věci

žalobkyně: L. B., narozená
bytem

proti

žalované: Mgr. Magdalena Gebauerová
sídlem Dolní náměstí 117/3, 746 01 Opava

          správkyně konkursní podstaty úpadce Milana Brusse, narozeného 3. 5. 1965, IČO 18056661
bytem Přemyslovců 681/70, 747 07 Opava – Jaktař

o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2018
č. j. 9 Cm 5/2016-149


takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2018 č. j. 9 Cm 5/2016-149 se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl v celém rozsahu žalobu žalobkyně
na vyloučení ideálního spoluvlastnického podílu ve výši 1/2 nemovitostí označených ve výroku I. rozsudku (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu 11. 4. 2016 vyloučení označeného ideálního podílu nemovitostí z konkursní podstaty úpadce. Tvrdila, že 16. 9. 1995 uzavřela manželství s úpadcem a úpadce na základě kupní smlouvy z 16. 12. 1996 nabyl do bezpodílového spoluvlastnictví manželů předmětný spoluvlastnický podíl. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě z 29. 7. 1998 sp. zn. 10 C 130/98, který nabyl právní moci 17. 8. 1998, bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů zrušeno
a na základě dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne 30. 12. 1998, kterou uzavřeli žalobkyně a úpadce, bylo jejich bezpodílové spoluvlastnictví vypořádáno tak,
že vlastníkem předmětného spoluvlastnického podílu se stala žalobkyně. Dohoda o vypořádání bezpodílového vlastnictví manželů nebyla vložena do katastru nemovitostí. Podle žalobkyně nebyly splněny podmínky pro postup dle § 19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), neboť pokud žalovaná dospěla k závěru, že spoluvlastnický podíl je součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, pak mělo dojít k jeho vypořádání, anebo neměla tento podíl do konkursní podstaty úpadce sepisovat. Nebylo proto dle názoru žalobkyně ji možné vyzývat k podání vylučovací žaloby, dokud nebylo vypořádáno bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Žalobkyně uvedla, že byla vyzvána k podání vylučovací žaloby usnesením Krajského soudu v Ostravě z 15. 12. 2008 č. j. 24 K 117/99-522, avšak takové usnesení dle jejího názoru nemělo být vydáno. Navíc soud jí doručoval tuto výzvu na jinou adresu, než na jaké se v té době zdržovala, přestože novou adresu předcházejícímu správci konkursní podstaty úpadce sdělovala. Došlo tedy k chybě v doručování. Žalobkyně uvedla, že při jednání s tehdejším správcem konkursní podstaty byla zastoupena Mgr. Jaromírem Jarošem na základě plné moci, kde byl tento zástupce uveden jako osoba, které má být doručováno. V březnu 2008 se žalobkyně odstěhovala ze společné domácnosti s úpadcem a nemovitosti, k nimž má předmětný spoluvlastnický podíl, užívá ona a její dvě děti a veškeré opravy, rekonstrukce a údržbu hradí ze svého, úpadce
se na tomto nepodílel.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že předmětný spoluvlastnický podíl k nemovitostem byl sepsán do konkursní podstaty v souladu se ZKV a žalobkyně že nepodala ve stanovené lhůtě
30 dnů žalobu na vyloučení. Poukázala dále na soudní spory, které vedla žalobkyně o určení vlastnictví k označenému spoluvlastnickému podílu, které byly zamítnuty. Uvedla, že tyto žaloby podávala žalobkyně z toho důvodu, aby zabránila jakémukoliv posunu v konkursním řízení. Navrhla zamítnutí žaloby pro její opožděné podání, anebo pokud by soud dospěl k závěru,
že žaloba je včasná, navrhla její zamítnutí z toho důvodu, že vlastnické právo žalobkyně
na základě dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nebylo zapsáno
do katastru nemovitostí.

4. Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 19 odst. 2 ZKV účinného ke dni 15. 12. 2008
a na judikaturu Nejvyššího soudu k vylučovacím žalobám, a to rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 29. 7. 2004 sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněný pod č. 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2003
sp. zn. 29 Odo 604/2001, zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2005, a rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod č. 27/2003, v němž vymezil Nejvyšší soud předpoklady, za nichž je možno vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle § 19 odst. 2 ZKV.

5. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda žaloba byla podána včas v souladu s právními předpisy platnými v době doručování výzvy žalobkyni, a to dle ustanovení § 46 odst. 1 o. s. ř. účinného do 30. 6. 2009, § 46 odst. 6 tohoto znění o. s. ř. Soud prvního stupně po vyhodnocení provedeného dokazování výslechem úpadce, doručenkami o doručení výzvy žalobkyni, zprávami z centrální evidence obyvatel a Smlouvou o připojení odběrného zařízení uzavřel, že žalobkyně soudu neoznámila novou adresu pro doručování na ulici O., O., z konkursního spisu úpadce zjistil, že není zřejmé, že by byla žalobkyně ve věci zastoupena Mgr. Jaromírem Jarošem, neboť taková plná moc nebyla v konkursním spise založena, a pokud šlo o plnou moc, kterou žalobkyně udělila Mgr. Jaromíru Jarošovi, tu soud neprováděl k důkazu,
protože se nevztahovala k projednávanému sporu, a z tohoto důvodu soud prvního stupně
ani neprovedl výslech tohoto advokáta z důvodu nadbytečnosti. Uzavřel s ohledem na výpověď úpadce, že žalobkyně se v době doručení výzvy k podání žaloby nezdržovala v místě doručování, nebylo jí proto usnesení řádně doručeno, a nemohla začít plynout lhůta k podání vylučovací žaloby, proto žaloba je včasná.

6. Dále se soud prvního stupně zabýval poslední podmínkou pro úspěšnost žaloby na vyloučení majetku z konkursní podstaty, tedy zda žalobkyni svědčí právo, které soupis majetku
do konkursní podstaty vylučuje. Soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na datum vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů je nutno aplikovat příslušná ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném k datu sepisu této dohody. K tomu odkázal
na ustanovení § 143 odst. 1 písm. a), § 150 odst. 1 a § 150 odst. 4 tohoto znění občanského zákoníku. Zdůraznil, že od účinnosti zákona č. 105/2000 Sb. se podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. l) ZKV stavěla lhůta stanovená zvláštním předpisem pro vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Z přechodných ustanovení k části první, článku II., bodu 1., 2. zákona
č. 105/2000 Sb., není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány. Účinky prohlášení konkursu stanovené tímto zákonem platí i pro konkursy prohlášené podle dosavadních předpisů ode dne účinnosti tohoto zákona. Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti tohoto zákona. Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že v soupisu konkursní podstaty úpadce ze dne 30. 8. 2000 pod bodem 4. je sepsána předmětná ideální 1/2 označených nemovitostí s poznámkou, že zařazení věci zpochybňuje ta skutečnost, že polovinu nemovitostí nabyla manželka úpadce na základě dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a návrh na vklad podala až po usnesení o prohlášení konkursu. Z přípisu z katastru nemovitostí, a to z listu vlastnického č. k datu 10. 4. 2018, bylo prokázáno, že vlastníky předmětných nemovitostí jsou žalobkyně a úpadce, každý podílem jedné ideální 1/2 na nemovitostech, přičemž žalobkyně svůj podíl nabyla na základě kupní smlouvy z 28. 9. 1999 s právními účinky vkladu ke dni 28. 9. 1999 a úpadce svůj podíl nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 16. 12. 1996 s právními účinky vkladu ke dni 17. 12. 1996. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě č. j. 10 C 130/98-5 bylo prokázáno, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů žalobkyně a úpadce založené uzavřením manželství dnem 16. 9. 1995 se zrušuje. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 17. 8. 1998. Dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů z 30. 12. 1998 bylo prokázáno, že předmětem vypořádání
je spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem a dále movité věci specifikované v této dohodě, s tím, že spoluvlastnický podíl dle této dohody nabývá do svého výlučného vlastnictví žalobkyně a vlastnictví na ni přechází dnem zápisu vkladu na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu v Opavě. Rozhodnutím o přerušení řízení u Katastrálního úřadu v Opavě č. j. V7813/2000 bylo prokázáno, že řízení o povolení vkladu vlastnických a jiných věcných práv do katastru nemovitostí dle návrhu ze dne 6. 3. 2000 bylo přerušeno s tím, že vkladu do katastru brání mimo jiné omezení dispozičních práv dle exekučního příkazu Finančního úřadu v Opavě na prodej nemovitosti ze dne 12. 7. 1999. Dále soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil,
že žaloba žalobkyně, kterou se domáhala u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 66/2009 určení, že je výlučnou vlastnicí podílu id. 3/4 označených nemovitostí a úpadce výlučným vlastníkem id. 1/4 označených nemovitostí, byla zamítnuta a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 42 Co 38/2011. Rozhodnutí je pravomocné dnem 6. 4. 2011. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhala u Okresního soudu v Opavě proti úpadci určení, že je vlastnicí uvedeného spoluvlastnického podílu, byla zamítnuta
(sp. zn. 17 C 107/2011) a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Co 57/2013. Rozhodnutí je pravomocné dnem 31. 7. 2013. Dovolací řízení
o dovolání, které podala žalobkyně proti tomuto posledně uvedenému rozsudku, bylo zastaveno. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nabylo právní moci 21. 3. 2014. Řízení o žalobě žalobkyně na vypořádání společného jmění manželů vedené před Okresním soudem v Opavě pod sp. zn. 6 C 167/2014 bylo ukončeno zastavením řízení, když žalobkyně vzala žalobu výslovně zpět. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 8 Co 126/2015. Rozhodnutí nabylo právní moci 30. 4. 2015. Dovolání žalobkyně proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě končilo zastavením dovolacího řízení.

7. Toto provedené dokazování soud prvního stupně vyhodnotil tak, že žalobkyně a úpadce nabyli předmětný spoluvlastnický podíl do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví uzavřeli dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, podle níž tento spoluvlastnický podíl připadl žalobkyni. Návrh na vklad této dohody
o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů byl podán 6. 3. 2000, avšak tato dohoda nebyla vložena do katastru nemovitostí, neboť Katastrální úřad v Opavě řízení přerušil. Žalobkyně a úpadce jsou tak nadále vedeni jako spoluvlastníci nemovitostí v poměru každý z nich k
˝. Dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů měla nabýt dle § 150 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku účinnosti vkladem do katastru nemovitostí, který byl však podán až po prohlášení konkursu na majetek úpadce dne 6. 3. 2000. Přitom jedním z účinků prohlášení konkursu je také přerušení vkladového řízení dle § 14 odst. 1 písm. c) ZKV. Vkladové řízení bylo tedy rozhodnutím Katastrálního úřadu v Opavě přerušeno, dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů tak účinnosti nenabyla, ačkoliv bylo možné v tomto řízení na návrh oprávněné osoby (správce konkursní podstaty a druhého účastníka řízení) pokračovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 29 Odo 1149/2003). V přezkoumávané věci tak nebylo možné, aby dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nabyla věcněprávních účinků, neboť nebyla vložena do katastru nemovitostí. Proto také nevzniklo vlastnické právo žalobkyně k předmětnému spoluvlastnickému podílu. Vzhledem ke zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů žalobkyně a úpadce mělo dojít k jeho vypořádání podle ustanovení § 150 odst. 4 občanského zákoníku do tří let od jeho zániku, a to buď dohodou, nebo podáním návrhu na jeho vypořádání soudem. Tato dohoda byla sice do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů uzavřena, nicméně není účinná, protože nebyla vložena do katastru nemovitostí. Dnem 25. 1. 2000 nastaly účinky prohlášení konkursu na majetek úpadce a dnem 1. 5. 2000 vstoupila v účinnost novela ZKV
č. 105/2000 Sb., kterou bylo nově zakotveno, že se staví lhůta pro vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Pokud ke dni účinnosti zákona č. 105/2000 Sb. nenastaly účinky nevyvratitelné právní domněnky vypořádání jmění manželů dle § 150 odst. 4 občanského zákoníku, dochází ke stavení lhůty k vypořádání společného jmění manželů. Kdyby však ke dni účinnosti zákona č. 105/2000 Sb. již uvedená lhůta uplynula, účinky obsažené v novelizované právní úpravě se neuplatní, neboť z povahy věci nemůže dojít ke stavení běhu zákonné lhůty, která již uplynula (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 18. 4. 2012 sp. zn. 29 Cdo 2111/2010). Soud prvního stupně v přezkoumávané věci tedy uzavřel, že tříletá lhůta k vypořádání zrušeného bezpodílového spoluvlastnictví začala běžet 17. 8. 1998 a v jejím průběhu došlo 25. 1. 2000 k účinkům prohlášení konkursu a dne 1. 5. 2000 k účinnosti novely ZKV č. 105/2000 Sb. Lhůta k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví tedy dosud neuběhla, neboť ji stavěly účinky prohlášení konkursu dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. l) ZKV ve znění zákona č. 105/2000 Sb. Spoluvlastnický podíl byl sepsán do konkursní podstaty úpadce oprávněně, neboť nedošlo ke vkladu dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů do katastru nemovitostí, čímž nenastaly věcněprávní účinky této dohody, a proto žalobu zamítl. Nad rámec uvedl,
že přisvědčuje žalobkyni v tom, že spor neměl být primárně řešen vylučovací žalobou,
respektive neměla být vyzvána k jejímu podání, ale mělo dojít k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nebo měl být podán znovu návrh na vklad dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů do katastru nemovitostí, případně měla být podána správcem konkursní podstaty žaloba na neúčinnost právního úkonu. Soud prvního stupně dále zdůvodnil pod bodem 32. rozsudku, které důkazy neprovedl, protože je shledal irelevantními pro rozhodnutí ve věci. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.,
když žalovaná, která byla ve věci úspěšná, měla právo na jejich náhradu, ale práva na náhradu nákladů řízení se výslovně vzdala.

8. Tento rozsudek napadla žalobkyně v celém rozsahu odvoláním. Zdůraznila, že nejsou žádné pochybnosti o tom, kdo je vlastníkem nemovitostí, a že nebyly splněny podmínky pro postup
dle § 19 ZKV. Zdůraznila, že pokud by správce konkursní podstaty či soud dospěl k závěru,
že nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů, pak mělo dojít k vypořádání společného jmění manželů, a pokud soud či správce konkursní podstaty dospěl k závěru, že podíl
na nemovitostech vlastní žalobkyně, pak neměl sepisovat tento podíl do soupisu konkursní podstaty. Ke svým závěrům poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky
z 16. 6. 1999 sp. zn. 31 Cdo 1908/1998, dle něhož výsledek řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zaniklého prohlášením konkursu je správce (i jako účastník řízení) stejně jako konkursní soud povinen respektovat; konkursnímu soudu proto ani nepřísluší vyzývat manžela úpadce po proběhnuvším vypořádání k podání vylučovací žaloby. Uzavřela, že s ohledem na toto není možné, aby byla vyzývána k podání vylučovací žaloby, když dosud společné jmění manželů vypořádáno nebylo. Nadto usnesení, kterým byla vyzývána k podání žaloby, ani nemohlo být vydáno, když nedošlo k vypořádání společného jmění manželů, a proto ani nemohla začít běžet lhůta pro podání vylučovací žaloby. Dále, pokud jde o doručení této výzvy, opětovně zdůraznila, že předcházejícímu správci konkursní podstaty sdělovala aktuální adresu pro doručování,
a pokud tedy soud doručoval na jinou adresu, na této adrese se nezdržovala. Pokud by soud dospěl k závěru, že usnesení s výzvou mohlo být vydáno, případně, že bylo správně doručováno žalobkyni, pak má za to, že jsou zde dány důvody pro prominutí zmeškání lhůty pro podání žaloby na vyloučení podílu na nemovitostech z konkursní podstaty, a podává tedy návrh
na prominutí zmeškání lhůty k podání této žaloby, a také pro podání odvolání proti usnesení, kterým byla k podání žaloby vyzvána. Současně i toto odvolání podává. Navrhla současně,
aby si soud připojil spis správce konkursní podstaty, zejména k prokázání skutečnosti,
že ho žádala o doručování na jinou adresu. Dále se opětovně dovolávala plné moci,
kterou vystavila advokátu Mgr. Jaromíru Jarošovi, kterého rovněž z tohoto důvodu navrhuje k výslechu. V plné moci byla rovněž uvedena nová adresa žalobkyně, na které měla být kontaktována, a korespondence měla být zasílána jejímu zástupci advokátu Mgr. Jarošovi. Tomu také měla být zasílána výzva k podání vylučovací žaloby. K prokázání skutečnosti, že na uvedené adrese nebydlela, opětovně navrhla výslech poštovní doručovatelky, argumentovala tím,
že na uvedené adrese se zdržoval úpadce, jejich zájmy jsou v rozporu. Dále argumentovala smlouvou o dodávce elektrické energie, z níž vyplývá, že od března 2008 se odstěhovala
ze společné domácnosti a bydlí na adrese O., O. Dále poukázala i na to,
že dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů je platná a účinná,
přestože nebyla zavkladována, a uplynutím tří let že se stala vlastníkem 1/2 předmětného podílu na nemovitostech. Minimálně 1/2 předmětného ideálního podílu na nemovitostech tedy měla být z konkursní podstaty vyloučena. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), byl s účinností od 1. 1. 2008 zrušen i zákon o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. (ZKV). S přihlédnutím k ustanovení § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle ZKV ve znění účinném do 31. 12. 2007 i občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2007 (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41 roč. 2011).

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje všechny náležitosti odvolání včetně způsobilého odvolacího důvodu (§ 205 odst. 2 písm. d/, e/
a g/ o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení,
které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

11. Odvolací soud především uzavírá, že soud prvního stupně učinil v průběhu řízení z provedeného dokazování správná skutková zjištění v tom smyslu, že manželství žalobkyně a úpadce bylo uzavřeno 16. 9. 1995 a že 1/2 uvedených nemovitostí, které jsou předmětem tohoto řízení, nabyl úpadce smlouvou z 16. 12. 1996 do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, dále společné jmění manželů (viz článek VIII., bod 2. Přechodných ustanovení k zákonu č. 91/1998 Sb., jímž byl s účinností od 1. 8. 1998 změněn zákon č. 94/1963 Sb., ve znění dalších předpisů, a jímž byly doplněny a změněny další zákony). Dnem 17. 8. 1998 bylo pravomocně zrušeno společné jmění manželů žalobkyně a úpadce a dne 30. 12. 1998 žalobkyně a úpadce uzavřeli dohodu
o vypořádání zrušeného společného jmění manželů. Konkurs na majetek úpadce, manžela žalobkyně, byl prohlášen 25. 1. 2000 a po prohlášení konkursu 6. 3. 2000 podala žalobkyně návrh na vklad dohody o vypořádání společného jmění manželů do katastru nemovitostí. Toto řízení bylo přerušeno a dohoda do katastru nemovitostí vložena nebyla. Dnem 30. 8. 2000 sepsal správce konkursní podstaty úpadce předmětný podíl na nemovitostech do konkursní podstaty úpadce. Výzva k podání žaloby na vyloučení předmětného podílu na nemovitostech z konkursní podstaty úpadce učiněná usnesením konkursního soudu ze dne 15. 12. 2008 č. j. 24 K 117/99-522 byla doručována opakovaně žalobkyni na adresu H., O., kde byla uložena 17. 12. 2008 a v 10denní lhůtě nebyla vyzvednuta, proto byla vrácena soudu a při opětovném doručení byla uložena 15. 1. 2009 a po nevyzvednutí byla vrácena soudu 2. 2. 2009. Podle centrální evidence obyvatel měla žalobkyně v době od 18. 9. 1995 do 1. 12. 2010 zapsán trvalý pobyt na adrese H., O. Z konkursního spisu úpadce nevyplývá, že by žalobkyně soudu oznámila adresu pro doručování na ulici O., O., ani to, že by udělila plnou moc pro své zastupování advokátu Mgr. Jaromíru Jarošovi.

12. Odvolací soud při nařízeném jednání doplnil dokazování výslechem úpadce, z něhož zjistil,
že žalobkyně se z adresy H., O., odstěhovala zhruba půl roku poté, co byl prohlášen konkurs na jeho majetek, tedy někdy kolem poloviny roku 2000, a zpět se již k bydlení a zdržování se na této adrese nikdy nevrátila. Tímto doplněným dokazováním před odvolacím soudem bylo prokázáno, že se žalobkyně na adrese, na kterou jí byla výzva k podání žaloby doručována, nezdržovala v době doručování výzvy, ani 10 dnů po jejím doručování, tj. v době
od 17. 12. 2008 do 27. 12. 2008.

13. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí, k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě na vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle § 19 odst. 2 ZKV, patří, že 1) označený majetek byl správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojat do soupisu majetku konkursní podstaty, 2) vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou
od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil, 3) žalovaný je správcem konkursní podstaty, 4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci, trvají účinky konkursu a sporný majetek je nadále sepsán v konkursní podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučen),
5) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejenom to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo,
které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.

14. Problematikou podání vylučovací žaloby podle § 19 odst. 2 ZKV manželem úpadce v návaznosti na vypořádání společného jmění manželů se opakovaně zabýval Nejvyšší soud České republiky
ve své judikatuře. V rozsudku ze dne 16. 6. 1999 sp. zn. 31 Cdo 1908/98, publikovaném
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 20/2000, Nejvyšší soud mimo jiné uzavřel,
že řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví úpadce je zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem, kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty a který nahrazuje spor o vyloučení věci z konkursní podstaty. V důvodech tohoto rozsudku mimo jiné Nejvyšší soud uzavřel, že do konkursní podstaty bez dalšího náleží majetek, který dlužníkovi patřil v den prohlášení konkursu (srov. § 6 zákona), je povinností správce konkursní podstaty zařadit
po prohlášení konkursu do soupisu konkursní podstaty všechny věci náležející do bezpodílového spoluvlastnictví úpadce, avšak s poznámkou, že dosud neproběhlo vypořádání. Rozhodnutí, kterým soud na základě požadavku obsaženého v § 26 odst. 1 zákona bezpodílové spoluvlastnictví vypořádá (lhostejno, zda k návrhu správce nebo k návrhu úpadcova manžela podanému vůči správci), je pak podkladem pro vyloučení věcí, jež byly přikázány manželu úpadce z konkursní podstaty. Správce tak učiní u příslušných položek soupisu konkursní podstaty poznámku o výsledku řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví je tu zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem (incidenčního sporu), kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty a který v případě, že důvodem zařazení věci do soupisu byla jen okolnost, že nedošlo k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví úpadce, nahrazuje spor o vyloučení věcí z konkursní podstaty. Žaloba
o vyloučení věcí z konkursní podstaty vycházející z toho, že soud věc v rámci vypořádání
již přikázal do výlučného vlastnictví manžela úpadce, není nutná. Výsledek řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zaniklého prohlášením konkursu je správce (i jako účastník řízení), stejně jako konkursní soud, povinen respektovat; konkursnímu soudu proto ani nepřísluší vyzývat manžela úpadce po proběhnuvším vypořádání k podání vylučovací žaloby. V případě bezpodílového spoluvlastnictví úpadce odpadá možnost vyloučení věci z podstaty právě rozhodnutím soudu o vypořádání.

15. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 29 Odo 1149/2003,
které je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR, stejně jako další níže uvedená judikatura, se tento soud zabýval řízením o povolení vkladu vlastnického práva
do katastru nemovitostí v souvislosti s prohlášením konkursu. V právní větě tohoto rozsudku Nejvyšší soud ČR uzavřel, že v řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí přerušeném prohlášením konkursu lze pokračovat na návrh k tomu oprávněné osoby (§ 14 odst. 1 písm. c/ ZKV, ve znění pozdějších předpisů). V důvodech tohoto rozsudku Nejvyšší soud ČR mimo jiné uzavřel, že předpoklady, za nichž lze zahájit řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí poté, co nastaly účinky prohlášení konkursu, vymezuje ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) ZKV. Podle tohoto ustanovení, řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci; jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20 odst. 1), může být řízení s výjimkou řízení o výkon rozhodnutí zahájeno jen za podmínek uvedených v § 23 a 24.

16. K přechodným ustanovením zákona č. 105/2000 Sb., jímž bylo nově vloženo do ZKV ustanovení § 14 odst. 1 písm. l) o vlivu prohlášení konkursu na běh lhůty k vypořádání společného jmění manželů se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil v rozsudku ze dne
18. 4. 2012 sp. zn. 22 Cdo 2111/2010. V právní větě uzavřel, že novelizovaná právní úprava § 14 odst. 1 písm. l) ZKV má posílit postavení správce konkursní podstaty při možnosti dosáhnout vypořádání společného jmění manželů a bránit zejména případům, kdy by po prohlášení konkursu došlo k nastoupení domněnky vypořádání společného jmění manželů. Tento princip pak podle výslovné úpravy obsažené v článku II., bodu 1. Přechodných ustanovení zákona
č. 105/2000 Sb. má platit i pro konkursy prohlášené podle dosavadních právních předpisů,
u kterých dosud k platnému vypořádání společného jmění manželů nedošlo. V důvodech tohoto rozsudku Nejvyšší soud ČR uzavřel, že pokud ke dni účinnosti zákona č. 105/2000 Sb. nenastaly účinky nevyvratitelné právní domněnky vypořádání společného jmění manželů (§ 150 odst. 4 obč. zák.), dochází ke stavení lhůty k vypořádání společného jmění manželů vyplývající z § 150 odst. 4 obč. zák. Kdyby však ke dni účinnosti zákona č. 105/2000 Sb. již uvedená tříletá lhůta uplynula, účinky obsažené v novelizované právní úpravě se neuplatní, neboť z povahy věci nemůže dojít
ke stavení běhu zákonné lhůty, která již uplynula.

17. Se zřetelem na shora uvedené závěry Nejvyššího soudu České republiky ke vzájemnému vztahu řízení o vypořádání společného jmění manžela úpadce a úpadce v návaznosti na vylučovací žalobu je nutno uzavřít, že dokud tedy nebylo vypořádáno společné jmění manželů,
nemůže se manžel úpadce domáhat vyloučení majetku ze soupisu konkursní podstaty svého manžela. Je však nesporné, že mu zůstává zachováno právo podat vylučovací žalobu k věcem,
jež tvoří jeho výlučné vlastnictví.

18. Se zřetelem na ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. je nutno na zánik společného jmění žalobkyně a úpadce
a práva a povinnosti z toho vzniklá aplikovat občanský zákoník ve znění účinném do 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“).

19. Podle ustanovení § 47 obč. zák., jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím (odstavec 1).

20. Podle ustanovení § 150 odst. 1 obč. zák., dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem
do katastru nemovitostí.

21. Podle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák., nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech
a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

22. Podle ustanovení § 148a obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998 odst. 2, soud na návrh zruší bezpodílové spoluvlastnictví manželů v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti. Návrh může podat ten z manželů, který nezískal oprávnění k podnikatelské činnosti. Pokud toto oprávnění mají oba manželé, může podat návrh kterýkoliv z nich.

23. Odvolací soud na základě zjištění z obsahu spisu, doplněného dokazování, shora uvedených zákonných ustanovení i judikatury Nejvyššího soudu ČR činí následující závěry.

24. Ideální 1/2 označených nemovitostí byla nabyta úpadcem za trvání manželství s žalobkyní
do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, následně společného jmění manželů, které bylo pravomocně zrušeno soudem 17. 8. 1998. Manželé uzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění manželů s tím, že součástí této dohody bylo jednak vypořádání společného jmění manželů k movitým věcem i k ideálnímu podílu 1/2 na označených nemovitostech, když dle této dohody tento podíl na nemovitostech měla nabýt do svého výlučného vlastnictví žalobkyně. Ohledně podílu na nemovitostech mohly však nastat věcněprávní účinky této dohody až vkladem
do katastru nemovitostí. Návrh na vklad do katastru nemovitostí podala žalobkyně 6. 3. 2000, tedy poté, co 25. 1. 2000 byl prohlášen konkurs na majetek jejího manžela. Návrh na vklad dohody o vypořádání společného jmění manželů, pokud se týká ideálního podílu na označených nemovitostech, však po prohlášení konkursu na majetek manžela podat platně nemohla, neboť jí v tom bránily účinky prohlášení konkursu uvedené v ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) ZKV
(viz důvody shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu České republiky R 29/2007). Vklad dohody o vypořádání společného jmění manželů ohledně ideálního podílu na předmětných nemovitostech do katastru nemovitostí proveden nebyl ani do 1. 5. 2000, kdy nabyla účinnosti novela zákona o konkursu a vyrovnání, která mimo jiné novelizovala ustanovení § 14 odst. 1 písm. l) tohoto zákona tak, že jedním z účinků prohlášení konkursu je to, že se staví lhůta stanovená zvláštním právním předpisem pro vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Proto dnem 1. 5. 2000 se stavěla probíhající tříletá lhůta pro vypořádání, a nemohly tedy nastat účinky podle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák. (viz výše rozsudek Nejvyššího soudu ČR
sp. zn. 2 Cdo 2111/2010). Protože tedy dosud nedošlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů (žalobkyně a úpadce), pokud jde o podíl na nemovitostech, které jsou předmětem tohoto řízení, je důvodně tento podíl sepsán v konkursní podstatě úpadce, neboť se jedná
o majetek, který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkursu (viz výše důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod č. 20/2000).

25. Podání žaloby v přezkoumávané věci žalobkyní jako manželkou úpadce na vyloučení označeného podílu na nemovitostech, když vlastnictví k těmto nemovitostem, které jsou součástí zaniklého společného jmění žalobkyně a úpadce, dosud nebylo vypořádáno, je proto žalobou předčasnou. Vyloučení tohoto podílu na nemovitostech může totiž žalobkyně jako manželka úpadce dosáhnout, jak vyplývá i ze shora citované judikatury Nejvyššího soudu ČR, pouze pokud
se stane jeho výlučnou vlastnicí na základě výsledku řízení o vypořádání společného jmění manželů. Jak soud zjistil z úřední činnosti, toto řízení probíhá dosud před Okresním soudem
v Opavě na základě žaloby žalobkyně pod sp. zn. 6 C 164/2015 a dosud nebylo skončeno.
Na základě pravomocného výsledku tohoto řízení o vypořádání společného jmění manželů může teprve správce konkursní podstaty úpadce vyloučit z jeho konkursní podstaty majetek,
který podle tohoto vypořádání připadne do výlučného vlastnictví žalobkyně. Závěr soudu prvního stupně o tom, že přezkoumávaná věc neměla být řešena vylučovací žalobou
a že žalobkyně neměla být vyzývána k jejímu podání předtím, než došlo k vypořádání společného jmění manželů, je proto správný. V souladu s tímto právním hodnocením je správný i závěr soudu prvního stupně v tom smyslu, které důkazy navržené v řízení neprovedl jako irelevantní pro rozhodnutí ve věci. S ohledem na tyto závěry ani odvolací soud neprováděl pro nadbytečnost důkazy navržené žalobkyní v odvolacím řízení.

26. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a odvoláním napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil, když soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení, neboť úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

27. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.
za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované by příslušelo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, avšak podle obsahu spisu jí náklady v odvolacím řízení nevznikly.


Poučení:
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Olomouc 17. října 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r.
předsedkyně senátu