Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:18Co 245/2018     
Právní věta:Za splnění předpokladu změny poměrů, v jejímž důsledku by výkon práva vyklizovaným (trvání na zajištění určené bytové náhrady jako na podmínce vyklizení) byl v rozporu s dobrými mravy, může soud určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady. Rozhodování soudů o bytové náhradě je rozhodováním ve věci samé, nikoli rozhodováním o lhůtě k plnění.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2018:18.CO.245.2018.1
Datum rozhodnutí:03.10.2018
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Vyklizení bytu
Změna poměrů
Dotčené předpisy:§ 159a odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 160 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 711 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:D

18 Co 245/2018-129
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY





Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a JUDr. Ivety Derikové ve věci

žalobců: a) Ing. JH, narozený xxx,
bytem xxx
zastoupený advokátem Mgr. Václavem Hatákem,
sídlem Pardubice, Jožky Jabůrkové 275,

b) MK, narozená xxx,
bytem xxx
zastoupená advokátem Mgr. Václavem Hatákem,
sídlem Pardubice, Jožky Jabůrkové 275,

proti  

žalovanému: VF, narozený xxx
bytem xxx

o určení, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady,

k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27.3.2018, č.j. 7 C 96/2016 - 106,


takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši 2 700 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Václava Hatáka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.



Odůvodnění:


1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že povinnost žalovaného vyklidit byt č. 3 o velikosti 48,3 m2, umístěný v prvním nadzemním podlaží domu č.p. 129 ve xxx ulici v xxx, který je součástí pozemku parcelní číslo st. 555, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 429 m2 v obci a katastrálním území xxx, zapsaného na LV č. xxx vedeném u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, uložená rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 17 C 95/2004 – 28, který nabyl právní moci dne 2.3.2005, není vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu (výrok I.) a žalovanému uložil nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 18 200 Kč k rukám jejich zástupce (výrok II.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobci po připuštění změny žaloby domáhali určení, že povinnost žalovaného vyklidit byt č. 3 v domě č.p. 129 ve xxx ulici v xxx není vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu. Tvrdili, že předmětný byt je ve vlastnictví žalobců a žalovaný jej dosud užívá. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15.9.2004, č.j. 17 C 95/2004-28, který nabyl právní moci dne 2.3.2005, soud přivolil k výpovědi z nájmu předmětného bytu s tím, že nájemní vztah skončí uplynutím posledního dne třetího měsíce následujícího po právní moci rozsudku a že žalovaný je povinen předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobcům předat do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu. Nájemní vztah skončil dne 30.6.2005. Oproti době předchozího rozhodování došlo na straně žalovaného k podstatné změně poměrů, neboť tento už o užívání předmětného bytu nemá zájem. Žalobcům deklaroval, že má pro sebe zajištěno bydlení v domě, jehož je spoluvlastníkem. Současný občanský zákoník již neváže výpověď z nájmu bytu danou pronajímatelem na zajištění jakékoliv bytové náhrady. Žalobci mají zájem na požadovaném určení, neboť chtějí realizovat svá vlastnická práva k předmětnému bytu, žalovaný někdy neplní řádně a včas své platební povinnosti vůči žalobcům a v minulosti se opakovaně stalo, že na nájemném vznikl dluh.

3. Žalovaný před okresním soudem navrhl zamítnutí žaloby, kterou považuje za rozporuplnou s dobrými mravy. Uvedl, že změna právní úpravy nemůže vést ke zproštění žalobců z povinnosti zajistit mu adekvátní bytovou náhradu. Má za to, že žalobci zneužívají soudní moci, neboť v původním řízení vedeném pod sp.zn. 17 C 95/2004 žádali žalobci o přivolení k výpovědi z důvodu zajištění bytové potřeby AK (syna žalobkyně b/), který však již od roku 2006 obývá jiný byt ve stejném domě. Je sice pravdou, že žalovaný zdědil nemovitost v P a uvažoval o jejím užívání pro své bytové potřeby, avšak tehdejší spoluvlastník podal žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a stal se výlučným vlastníkem oproti vyplacení peněžité náhrady žalovanému. Žalovaný rovněž poukázal na ustanovení § 2289 o.z., podle kterého žalobcům nejpozději s účinností tohoto zákona vznikla povinnost uzavřít s ním novou smlouvu, jelikož byt nebyl využit pro účely zajištění bytové potřeby AK. Při jednání dne 23.5.2017, kdy byli účastníci vedeni ke smírnému řešení věci, žalovaný uvedl, že se dne 9.3.2017 účastnil výběrového řízení na dům o dispozici 3+1 mimo P, který by zcela uspokojil jeho bytové potřeby. Dne 19.4.2017 došlo k uzavření kupní smlouvy s insolvenčním správcem. Předchozí majitelé mají dům vyklidit do 31.5.2017.

4. Okresní soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobci jsou na základě zákona č. 403/1990 Sb. spoluvlastníky předmětného bytového domu a žalovaný je na základě nájemní smlouvy ze dne 20.4.2001 nájemcem předmětného bytu. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15.9.2004, č.j. 17 C 95/2004-28, který nabyl právní moci dne 2.3.2005, soud přivolil k výpovědi z nájmu předmětného bytu s tím, že nájemní vztah skončí uplynutím posledního dne třetího měsíce následujícího po právní moci rozsudku a že žalovaný je povinen předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobcům předat do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu. Žalovaný následně na základě usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6.12.2009, č.j. 32 D 831/2009-89, kterým byla schválena dohoda dědiců, nabyl spoluvlastnický podíl na pozemku st. 4047/2, jehož součástí je stavba čp. 988 (objekt k bydlení), a na pozemku č. 782/34, vše v k.ú. xxx. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vedeném Okresním soudem v Pardubicích pod sp.zn. 5 C 44/2016 žalovaný uzavřel smír, podle kterého bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno, výlučným vlastníkem nemovitostí se stal druhý ze spoluvlastníků a žalovanému byla vyplacena peněžitá náhrada 880 000 Kč. Na základě kupní smlouvy ze dne 19.4.2017 se žalovaný stal s právními účinky ke dni 3.5.2017 vlastníkem pozemku st. 366, jehož součástí je rodinný dům čp. 240 v k.ú. xxx.

5. Po právní stránce posoudil okresní soud zjištěný skutkový stav v souladu s ustálenou judikatorní praxí Nejvyššího soudu, vyjádřenou například v jeho rozsudku ze dne 18.10.2016 pod sp. zn. 26 Cdo 1511/2016, tak, že zkoumal naléhavý právní zájem žalobců. Ten dovodil zejména ze skutečnosti, že se jedná o byt v jejich vlastnictví. Povinnost strpět užívání jejich bytu žalovaným do doby, než mu zajistí náhradní byt, se zjevně zásadně dotýká výkonu jejich vlastnického práva. Dále se soud zabýval otázkou, zda došlo ke změně poměrů, která by měla vliv na změnu povinnosti k zajištění bytové náhrady pro žalovaného. Tuto změnu poměrů okresní soud dovodil ze skutečnosti, že žalovaný nabyl kupní smlouvou rodinný dům v k.ú. xxx, který tak může posloužit k uspokojení jeho bytových potřeb. Přitom okresní soud zohlednil, že žalovaný se sám smírem v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vzdal možnosti uspokojit svou bytovou potřebu v domě v xxx (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2006 sp. zn. 26 Cdo 2728/2004). Povinnost žalobců zajistit žalovanému bytovou náhradu by byla v přímém rozporu s dobrými mravy, jelikož se od okamžiku rozhodnutí soudu v r. 2004 změnily okolnosti a žalovaný měl a má možnost obývat nemovitost ve svém vlastnictví. Je tedy zjevné, že omezení vlastnického práva žalobců spočívající v právu žalovaného užívat předmětný byt do okamžiku zajištění bytové náhrady neplní svůj účel a tudíž je jeho další trvání v rozporu s dobrými mravy, kdy nelze přehlédnou ani tu skutečnost, že ač žalovaný předmětný byt dosud užíval a užívá, vůči žalobcům neplnil ani základní povinnost úhrad za užívání předmětného bytu, když na nájemném mu opakovaně vznikl dluh. Podstatou tohoto sporu je určení, zda výkon práv a povinností, tak jak byly založeny předchozím rozhodnutím, není v důsledku později změněných poměrů na straně vyklizované osoby v rozporu s dobrými mravy. Tvrzení, že se situace změnila a žalobci již nepotřebují předmětný byt k realizaci bytové potřeby AK, není pro danou věc podstatné. Nájemní vztah totiž zanikl z rozhodnutí soudu již dne 30. 6. 2005 a nikdy nebyl obnoven. Soudu tudíž nenáleží přezkoumávat, zda trvají důvody, pro které byla výpověď dána. Okresní soud připomenul princip elasticity vlastnického práva, kdy po odpadnutí překážky, kterou v tomto případě byla existence nájemního vztahu, se obnovují vlastníkům jejich práva v co nejširším rozsahu. Je tedy zjevné, že po odpadnutí důvodu výpovědi nájmu nemůže bez dalšího dojít k obnovení nájemního vztahu. Ustanovení § 2289 o.z. nelze použít, a to ani analogicky, jelikož jeho smyslem je s účinností od 1.1.2014 chránit nájemce před zastíraným jednáním ze strany pronajímatelů. V projednávaném případě však důvodem, pro který nebyl byt užíván AK, je skutečnost, že byl po celou dobu obýván žalovaným. Žalobcům tak nelze klást k tíži, že nezajistili deklarované užívání bytu AK, když po celou dobu vykonával práva k němu žalovaný. Od 1. 7. 2005 mezi stranami neexistoval nájemní vztah, ale pouze právo užívání bytu do okamžiku zajištění přiměřeného náhradního bytu, u kterého došlo z důvodu změny poměrů rovněž k zániku. Okresní soud tedy neshledal žádný důvod, pro který by výkon vlastnického práva žalobců měl být v rozporu s dobrými mravy, jak tvrdil žalovaný. Z výše uvedeného okresní soud dovodil, že žaloba je zcela odůvodněná a vyhověl jí. Neprovedl dokazování k současnému bydlišti AK, neboť takové dokazování je ve smyslu výše uvedených závěrů nadbytečné.

6. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání. Namítal, že žalobci původně opírali žalobu o výpověď z nájmu bytu pro neplacení nájemného podanou v době, kdy již nájemní vztah netrval. Okresní soud neměl připustit změnu žaloby, která podle svého obsahu nebyla změnou žaloby, nýbrž změnou právní kvalifikace. Ke změně poměrů žalovaný uvedl, že dům v xxx nemohl užívat, protože s tím ostatní spoluvlastníci nesouhlasili. Poté ostatní spoluvlastníci převedli své podíly na pana N, který se žalovaným uzavřel smír, ale dům následně prodal. Poté sice žalovaný koupil dům v xxx, ale ten zatím ještě nelze užívat z důvodu rekonstrukce kuchyně. Žalovaný má zdravotní problémy a lokalita v xxx je pro jeho bydlení nevyhovující. Žalobci předmětný byt užívaný žalovaným nepotřebují, protože další byty v domě pronajímají, čímž se dobrovolně vzdali svého vlastnického práva užívat nemovitost. Nájem žalovaného skončil na základě výpovědi podané z důvodu potřeby bytu pro syna žalobkyně pana K. Ten už od roku 2006 užívá jiný byt v domě. Okresní soud měl podle názoru žalovaného vyslechnout pana K jako svědka. Žalobci jsou podle § 2289 o.z. povinni uzavřít se žalovaným novou nájemní smlouvu, když důvod výpovědi odpadl. Okresní soud procesně pochybil, když při jednání vyzval účastníky ke smírnému vyřešení sporu. Podle názoru žalovaného lze uzavřít smír jedině před zahájením řízení, pak k němu již soud nemůže přihlížet. O náhradě nákladů řízení měl okresní soud rozhodnout podle § 143 o.s.ř. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalobci při odvolacím jednání navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že § 2289 o.z. dopadá pouze na případy, kdy je byt vyklizen, což se v dané věci nestalo.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v něm výslovně neuplatněným.

9. Z procesního hlediska okresní soud postupoval správně, když připustil změnu žaloby, neboť výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (§ 95 o.s.ř.). Nešlo přitom jen o změnu právní kvalifikace, nýbrž žalobci změnou žaloby uplatnili nové vylíčení rozhodujících skutečností o datu skončení nájemního vztahu, jeho důvodu a o povaze práva žalovaného užívat předmětný byt. Naopak neúčelným by bylo nepřipuštění změny žaloby, zamítnutí žaloby v původním znění a opětovné podání žaloby se správným vylíčením rozhodujících skutečností.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; proto na ně pro stručnost odkazuje.

11. Dle § 711 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), ve znění účinném do 30.3.2006, jestliže soud přivolí k výpovědi z nájmu bytu, určí současně, ke kterému datu nájemní poměr skončí; přitom přihlédne k výpovědní lhůtě (§ 710). Výpovědní lhůta počne běžet až prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Soud současně též rozhodne, že nájemce je povinen byt vyklidit nejpozději do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty. Má-li nájemce právo na náhradní byt (náhradní ubytování), rozhodne soud, že nájemce je povinen vyklidit byt do 15 dnů po zajištění náhradního bytu, a stačí-li poskytnutí náhradního ubytování, do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování.

12. Za splnění předpokladu změny poměrů, v jejímž důsledku by výkon práva vyklizovaným (trvání na zajištění určené bytové náhrady jako na podmínce vyklizení) byl v rozporu s dobrými mravy, může soud určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady. Rozhodování soudů o bytové náhradě je rozhodováním ve věci samé, nikoli rozhodováním o lhůtě k plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10.1999, sp. zn. 20 Cdo 1827/99, uveřejněný pod číslem 45/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a mnohá další rozhodnutí, např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 1162/2007).

13. Okresní soud správně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR dovodil právní zájem žalobců na určení, že s ohledem na změnu poměrů nelze po více než deseti letech trpět užívání bytu žalovaným do doby zajištění bytové náhrady.

14. Žalovaný po skončení nájemního vztahu nabyl v dědickém řízení spoluvlastnický podíl na domě v xxx, který nemohl užívat po dobu trvání spoluvlastnictví, kdy ostatní spoluvlastníci pochopitelně nesouhlasili s tím, aby žalovaný bydlel v domě nad rámec velikosti svého spoluvlastnického podílu, ale nic žalovanému nebránilo ucházet se v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázání domu do výlučného vlastnictví. Pokud tak neučinil a uzavřel smír, podle kterého dům získal druhý spoluvlastník oproti vyplacení peněžité náhrady žalovanému, nelze to žalovanému vytýkat, ale nelze ani přisvědčit jeho výhradám, že následně zakoupený dům v xxx je pro bydlení žalovaného nevyhovující. S ohledem na dobu uplynuvší od zakoupení domu v xxx není možné akceptovat výhrady žalovaného, že dům ještě není z důvodu potřeby rekonstrukce kuchyně ve stavu vyhovujícím k bydlení.

15. Zajištění nového vlastního bydlení je stěžejní změnou poměrů na straně žalovaného, pro kterou nelze nadále požadovat na žalobcích, aby trpěli užívání jejich bytu žalovaným. K tomu přistupuje skutečnost, že se obecně změnila situace na trhu nájemního bydlení. Od roku 2002 stát opakovaně nerespektoval nález Ústavního soudu vyhlášený jako č. 231/2000 Sb. a nadále záměrně přehlížel, že noví nájemci byli díky nespravedlivé regulaci nuceni platit mnohonásobně vyšší nájemné než ti nájemci ostatních bytů v domě, kterým byl byt přidělen socialistickými státními orgány, aniž to mělo důvod v rozdílných sociálních poměrech těchto nájemců. Zatímco v roce 2005 mohl žalovaný získat do nájmu náhradní byt jedině za finančně nedostupné nájemné pokřivené regulací nájemného v jiných bytech, nyní může žalovaný v Pardubicích nebo jinde získat přiměřený nájemní náhradní byt dle vlastního výběru oproti složení jistoty a placení nájemného ve výši obvyklé v daném místě a čase. Bylo by přepjatě formálním přístupem požadovat na žalobcích, aby oni prostřednictvím realitní kanceláře sjednali nájem náhradního bytu ve prospěch žalovaného bez jeho souhlasu a výběru, když si může žalovaný snadno zajistit nájemní náhradní byt stejným způsobem sám. Nelze přehlížet, že trh s nájemním bydlením za podmínek rovných pro všechny nájemce do roku 2006 fakticky neexistoval, ale díky změně právní úpravy zákonem č. 107/2006 Sb. a postupné deregulaci nájemného zahájené od 1.1.2007 došlo k tomu, že v současné době zde takový trh již funguje, v důsledku čehož je přinejmenším od roku 2012 (dokončení deregulace) zajišťování náhradního nájemního bytu pronajímatelem ve prospěch nájemce zcela neúčelné.

16. Více než deset let po skončení nájmu je nepodstatné zabývat se tehdejším výpovědním důvodem. Nelze dovodit, že žalobci nevyužili byt pro potřeby syna žalobkyně a že jsou proto povinni uzavřít s žalovaným novou nájemní smlouvu, když žalovaný dosud byt nevyklidil a nepředal vyklizený žalobcům. Nedodržení výpovědního důvodu ve smyslu zákonných ustanovení citovaných žalovaným v odvolání lze dovozovat až poté, kdy bývalý nájemce byt vyklidí a pronajímatel přesto užije byt jinak, než uváděl ve výpovědi. Okresní soud nepochybil, když neprovedl k této otázce dokazování navržené žalovaným, neboť zjištění, že syn žalobkyně po dobu více než deseti let nečekal na předmětný byt bez domova, ale mezitím pochopitelně bydlí v jiném bytě, nemá pro toto řízení žádný význam.

17. Odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení. Nelze dovodit, že žalovaný nezavdal příčinu k podání žaloby, když žalovaný ještě v odvolacím řízení nesouhlasil s vyklizením bytu bez zajištění bytové náhrady.

18. Dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal odvolací soud žalobcům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení sestávajících z náhrady odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 1 200 Kč pro každého ze žalobců (§ 7, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za jeden úkon ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 2 700 Kč.


Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Okresního soudu v Pardubicích ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. O dovolání bude rozhodovat Nejvyšší soud ČR. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Pardubice 3. října 2018

předsedkyně senátu