Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:56Co 182/2018     
Soud:Krajský soud v Ostravě
ECLI:ECLI:CZ:KSOS:2019:56.CO.182.2018.1
Datum rozhodnutí:05.03.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 1215/2012
Kategorie rozhodnutí:E


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D. a Mgr. Pavla Punčocháře v právní věci

žalobce: N. V. D., narozený dne xxx

            občan Vietnamu

            bytem xxx

            zastoupený advokátem Mgr. Markem Čechovským

            sídlem Opletalova 1417/25, 110 00  Praha 1

proti

žalované: MAXI-TIP a. s., IČO 25689053

            sídlem Jeremiášova 947/16, Stodůlky, 155 00  Praha 5

            zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Kaiserem

            sídlem Havlíčkova 15, 110 00  Praha 1


o částku 2.752.900 Kč s příslušenstvím

k odvolání  žalované proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 12. 2017, č. j. 8 C 84/2017-174


takto:
    I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje v celém rozsahu.

    II. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

    III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 54.980 Kč. 



Odůvodnění:

1. Okresní soud v Přerově rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.752.900 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z téže částky od 10. 6. 2015 do zaplacení a na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám advokáta žalobce částku 308.630,10 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalovaná proti rozsudku podala včasné odvolání s odvolací námitkou, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a k nesprávnému právnímu posouzení věci. Okresní soud nesprávně posoudil sázku mezi žalobcem a žalovanou jako platnou, ačkoli z provedených důkazů jednoznačně plyne, že sázku ve skutečnosti uskutečnil provozovatel pobočky ve Varnsdorfu H. Q. V. v rozporu s loterijním zákonem č. 202/90 Sb. a herním plánem žalované schváleným Ministerstvem financí ČR (viz článek 3, odst. 3.4 a 3.6 Herního plánu). H. Q. V. provozoval pobočku sázkové kanceláře ve Varnsdorfu na základě smlouvy o spolupráci uzavřené se žalovanou dne 11. 12. 2013. Skutečnost, že sázku provedl provozovatel a nikoli žalobce, byla prokázána výpověďmi Pavla K., Moniky F. a Martina L. Stejnou skutečnost prokazují rozpory ve výpovědích žalobce a provozovatele. Z nich je patrné, že tyto osoby si vše kolem výhry vymyslely a před soudem neuváděly pravdu,

- pokud jde o to, zda žalobce má doma originál předávacího protokolu či zda předávací protokol včetně  tiketu převzali zástupci žalované,

-  rozpory ohledně sázení žalobce a okolností, za kterých sázku podal,

- rozpory ve výpovědích o tom, zda po ukončení činnosti provozovny žalobce s bývalým provozovatelem bývá v kontaktu či nikoli,

- rozpory ohledně přítomnosti provozovatele při předávání výherního tiketu žalované,

- rozpory ve výpovědích, zda se provozovatel zná s překladatelem V. L. N. či nikoli,  

- rozpory ve tvrzení  překladatele ohledně příslibu žalované vyplatit výhru žalobci.

O nepravdivosti výpovědí provozovatele, žalobce i překladatele V. L. N. ohledně řešení manka v provozovně svědčí „stav pokladny“ provozovatele a tvrzení, že na pokladně provozovny peníze nejsou, i když se v ní měla nacházet částka 1.689.126 Kč. Nepravdivost potvrzuje rovněž protokol o předání výherního tiketu podepsaný žalobcem, v němž se řeší manko pobočky, které se započítává proti výhře. Okresní soud nesprávně posoudil skutkový stav věci ohledně výhry vyplacené žalovanou, když z jednotlivých důkazů vyplynulo, že výhra  nakonec po konzultaci s Ministerstvem financí byla vyplacena a část započtena po dohodě s provozovatelem i žalobcem proti manku na pokladně pobočky.  Tuto skutečnost potvrzují výpovědi svědků Pavla K. a Martina L. i originál výherního tiketu a předávacího protokolu k tiketu v držení žalované, nikoli žalobce. Výdajové pokladní doklady o výplatě čásky 1.065.000 Kč z trezoru žalované v jeho centrále (5 výdajových pokladních dokladů, z toho 4 vždy na částku 250.000 Kč, 1 doklad na částku 65.000 Kč) a seznam pokladních dokladů pro pobočku 496 Varnsdorf   za   období 1. 4. – 30. 6. 2015 mohou dostatečně prokázat skutková tvrzení žalované, že výhra byla žalovanou vyplacena. Povinností okresního soudu bylo vyzvat žalovanou dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k předložení takového důkazu a poučit ji o následcích nesplnění této výzvy s odkazem na Nález Ústavního soudu I. ÚS 2014/10, tvrdí-li okresní soud, že nebylo prokázáno vyplacení výhry žalovanou. Okresní soud žalovanou nevyzval  k doplnění důkazů k prokázání skutečnosti o výplatě výhry a dospěl k nesprávnému závěru, že vyplacena nebyla, ačkoli z výpovědí svědků K. a L. vyplývá opak, a porušil tak zákonnou poučovací povinnost jako jednu z významných zásad soudního procesu, princip předvídatelnosti. Řadou dalších pochybení zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná dále tvrdí, že sázku uskutečnil provozovatel, nikoli žalobce a žalobci nesvědčí nárok na vyplacení výhry. Žalovaná navrhla, ať rozsudek okresního soudu je změněn, žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů za řízení před okresním soudem a v odvolacím řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, ať rozsudek okresního soudu je potvrzen a žalovaná zavázána k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci. Okresní soud v odůvodnění rozsudku věcně správně poukázal na zjevný rozpor ve výpovědích dvou svědků ohledně údajného přiznání se provozovatele, že předmětný tiket vsadil on sám. Svědkyně F. jasně uvedla, že se nestalo, že by provozovatel řekl, že tiket vsadil sám. Celá konstrukce odvolací námitky žalované ohledně neplatnosti sázky postrádá logický základ, jestliže žalovaná nadto odkazuje na skutečnost, že po konzultaci s Ministerstvem financí doznala, že je v důkazní nouzi a výhru údajně vyplatila. Také je překvapivé, že v předávacím protokole ze dne 9. 4. 2015 je uvedeno jméno žalobce jako předávajícího výherní tiket, jestliže přítomní zástupci žalované byli skálopevně přesvědčeni, že sázka je neplatná. Faktem je, že tiket podal a uplatnil u žalované žalobce, o čemž svědčí obsah předávacího protokolu ze dne 9. 4. 2015. Podle Herního plánu žalované, článku 2.1 tiket představuje fyzické potvrzení o uzavřené sázce. Žalovaná se snaží konstruovat domněnku o jakýchsi rozporech ve výpovědích žalobce, svědka V. L. N. a provozovatele. Pokud jde o započtení tvrzené žalovanou, nelze z ručně psaného textu v předávacím protokole dovozovat, že se mělo jednat o započtení pohledávek z důvodu absence esenciálních zákonných předpokladů pro započtení pohledávek. Z ust. § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. plyne, že se musí jednat o pohledávky vzájemné mezi věřitelem a dlužníkem. V daném případě však vznikla pohledávka žalované vůči žalobci z titulu výherního tiketu a dluh žalobce vůči žalované zde absentuje. Z textu je zcela neurčité, mezi jakými pohledávkami má k započtení dojít, a není jasné, o jaký dluh pana Q. V. H. se mělo jednat. Předmětem sporu není vztah žalované a provozovatele. Žalované nic nebrání, aby tvrzené nároky po provozovateli požadovala. Žalovaná tvrdí na jedné straně, že mělo dojít k výplatě výhry žalobci, na druhé straně  uvádí okolnosti o započtení výhry a výhra nebyla vyplacena celá. Lze si ztěží představit situaci, že sázková kancelář přesvědčená o protiprávnosti nároku výherce k výplatě výhry přistoupí a nepořídí o tom žádné písemné potvrzení. Během celého řízení před okresním soudem nebyl předložen důkaz prokazující jakoukoli úhradu žalobci. Tvrzení o tom, že se odehrály dvě schůzky a na každé z nich mělo dojít k předání jiné listiny (tiketu a předávacího protokolu), lze popřít jednoduše datem ověření listin, z nichž plyne, že obě byly ověřeny 9. 4. 2015. Výdajové pokladní doklady, které měly prokazovat výplatu částky uváděné žalovanou, jsou důkazními návrhy v odvolacím řízení nepřípustnými. Nadto jde o doklady, které nesvědčí o výplatě výhry žalobci. Dokládané listiny jsou datovány k datu 2. 6. 2015 a k převzetí tiketu a předávacího   protokolu   mělo   dojít 9. 4. 2015. Svědek K. v souvislosti s údajnou výplatou výhry žalobci tvrdí, že na pobočku ve Varnsdorfu měl cestovat se svědkem L. asi do měsíce. O existenci výdajových pokladních dokladů žalovaná musela vědět již v řízení před soudem prvého stupně. Okresní soud žalovanou jasně vyzval k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, k předložení pokladních dokladů tedy dochází až po koncentraci řízení ve stádiu řízení odvolacího. Všechny odvolací námitky žalované jsou neodůvodněné.

4. Odvolací přezkum rozsudku okresního soudu dotčeného včasným odvoláním žalované v celém jeho rozsahu proběhl u odvolacího jednání bez osobní účasti žalobce, jehož neúčast omluvil advokát a navrhl, aby jednání proběhlo bez osobní účasti žalobce. Rozsudek okresního soudu byl přezkoumán na podkladě odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolání žalované důvodné není.

5. K cizímu prvku v řízení v osobě žalobce, občana Vietnamu, odvolací soud doplnil tyto závěry. Mezi ČSSR a Vietnamskou socialistickou republikou byla uzavřena dvoustranná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských a trestních publikovaná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 98/84 Sb.  Smlouva problematiku mezinárodní pravomoci v oblasti občanskoprávních závazkových vztahů neupravuje. Na řízení mezi občanem Vietnamu a  právnickou osobou se sídlem na území České republiky dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis“) č. EU/1215/2012 s odkazem na článek 1 odst. 1 a článek 4 odst. 1. Podle úpravy obsažené v článku 4 odst. 1, osoby s bydlištěm v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudu tohoto členského státu. Za osobu s bydlištěm na území členského státu je třeba považovat rovněž právnickou osobu, jejíž sídlo se nachází na území členského státu EU. Tímto sídlem je Česká republika a je tak dána mezinárodní příslušnost ČR v řízení. S odkazem na Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. ES/593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím. I.) se toto nařízení vztahuje na smluvní závazkové vztahy podle občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů. V dané věci jde o žalobu o plnění ze závazkového vztahu uzavřeného mezi občanem Vietnamu s bydlištěm na území ČR a právnickou osobou se sídlem na území ČR podle hmotného práva České republiky. Tím je odůvodněno použití českého hmotného práva.

6. Odvolací soud bez nutnosti doplnit dokazování v odvolacím řízení vycházel z věcně správných a úplných skutkových zjištění okresního soudu, na jejichž podkladě dospěl k obdobným skutkovým a právním závěrům.

7. Žalovaná je obchodní akciovou společností a jedním z předmětů její obchodní činnosti je provozování kurzovních sázek dle  zákona č. 202/90 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách a  na podkladě povolení Ministerstva financí ČR (viz výpis z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze, oddíl B, vložka 5512 a Herní plán pro provozování kurzovních sázek, který byl schválen Ministerstvem financí ČR pod č. j. MF 39249/2014/34-2 ze dne 7. 5. 2014, jehož účinnost nastala 6. 6. 2014).

8. Smlouvou o spolupráci uzavřenou mezi žalovanou a osobou H. Q. V. (prodejce) ze dne 11. 12. 2013 přenechal prodejce žalované do užívání prostory v budově xxx ve Varnsdorfu označené jako  herna „xxx“. Smluvní strany se dohodly, že do herny bude umístěno obchodní místo žalované MAXI-TIP, ve kterém budou nabízeny služby žalované související se sázkovou činností a tyto služby bude pro žalovanou zajišťovat prodejce (viz smlouva o spolupráci ze dne 11. 12. 2013, příloha žalované).

9. Podle žalobních tvrzení, žalobce v této pobočce sázkové kanceláře MAXI-TIP dne 7. 4. 2015 podal sázku na zápasy konané dne 8. 4. 2015 se vklady ve výši 10.000 Kč a 1.000 Kč. Tuto skutečnost dotvrzuje tiket číslo 1287650978314700-5520. Podle záznamu na tiketu předpokládaná výhrada v případě správných tipů činila 2.752.900 Kč. Tipy zvolené žalobcem podle obsahu tiketu byly správné a žalobce uplatnil v pobočce sázkové kanceláře ve Varnsdorfu právo na výplatu výhry. Provozovatel pobočky sázkové kanceláře tuto skutečnost žalované oznámil. Výherní tiket v pobočce sázkové kanceláře   ve   Varnsdorfu   převzali   od žalobce dne 9. 4. 2015 zaměstnanci žalované, Monika F. a Martin L. Při předávání tiketu žalobcem jako výhercem sázky byly přítomny další dvě osoby vietnamské národnosti, tj. provozovatel a osoba, která výherci tlumočila. Údaje psané rukou do předávacího protokolu vyplnil svědek L. za pomoci svědkyně F., větu o zápočtu „dávali dohromady společně“ (viz výpověď svědkyně F. u jednání dne 6. 12. 2017, č.l. 165). V předávacím protokolu je jako výherce označen žalobce. Předávací protokol  potvrzuje předání výherního tiketu výhercem (žalobcem) označeném jménem a příjmením, daty narození a číslem cestovního pasu. V předávacím protokole je vyčíslena výše výhry, tj. částka 2.752.900 Kč. Do předávacího protokolu svědek Martin L. dopsal rukou text následujícího obsahu: „Pan N. V.  D. souhlasí se  započtením celkového dluhu provozovatele pob. 496 V. H. Q. ve výši, která se stanoví dle dlužných odvodů, pokut a sankcí, ze smlouvy o spolupráci. Zůstatek bude převeden předávajícímu po doložení č. účtu“.  Žalovaná v průběhu řízení před okresním soudem potvrdila, že do rukou samotného žalobce či na jeho bankovní účet žádnou výhru nezaplatila. Dílčí odchylky ve výpovědích žalobce a provozovatele jsou pro právní hodnocení věci bez významu.

10. Podle § 2873 odst. 1 obč. zák. č. 89/2012 Sb., sázkou se alespoň jedna strana zavazuje vůči druhé plnit výhru, ukáže-li se nesprávným její tvrzení o skutečnosti stranám neznámé, nebo ukáže-li se tvrzení druhé strany o této události správným.

11. Podle § 2874 o. z. nebyla-li výhra dána, nemůže ji vyhrávající strana vymáhat.

12. Podle § 2883 o. z. ustanovení o nevymahatelnosti  pohledávek ze sázek, hry nebo losu a ustanovení o pravomoci soudů výhru snížit se nepoužijí na pohledávky ze sázky, hry nebo loterie provozovaných státem nebo podléhajících úředním povolením.

13. Podle Části čtvrté, o. z. s názvem: Relativní majetková práva, Díl 4 s názvem: Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, Oddíl 2. s názvem: Uzavírání smluv distančním způsobem a závazky ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory, Pododdíl 1. – Obecná ustanovení, § 1840, ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí na smlouvu

c) jejímž předmětem je sázka, hra nebo los.

14. Podle § 1982 o. z. s nadpisem: Započtení, odst. 1, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

15. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

16. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

17. Podle zákona č. 202/90 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách, § 1 odst. 1, věta 1., provozování loterií a jiných podobných her je zakázáno s výjimkou případů stanovených tímto zákonem.

18. Podle § 2 téhož zákona loteriemi a jinými podobnými hrami jsou zejména

h) sázkové hry, při nichž je výhra podmíněna uhodnutím sportovních výsledků nebo pořadí ve sportovních soutěžích, závodech nebo uhodnutím jiných událostí veřejného zájmu, pokud sázky na tyto události neodporují etickým principům. Výše výhry je přímo úměrná výhernímu poměru, ve kterém byla sázka přijata a výši vsazené částky (dále jen „kurzové sázky“).

19. Podle § 3 odst. 1 písm. a) téhož zákona,  předmětem výhry mohou být u peněžitých, číselných a okamžitých loterií a sázkových her výhradně peníze, pokud ministerstvo výjimečně nepovolí i výhry v jiných movitých věcech.

20. Podle § 3 odst. 2 téhož zákona nevyplácí-li provozovatel výhru bezprostředně po skončení hry, je povinen vyplatit ji ve lhůtě stanovené v herním plánu, nejpozději však do 60 dnů od uplatnění nároku.

21. Podle § 21 téhož zákona, povolení k provozování kurzových sázek podle § 2 písm. h) vydává na žádost ministerstvo nejdéle na dobu 10-ti let. V povolení stanoví podrobně podmínky provozování kurzových sázek, schválí herní plán, určí předmět sázek a schválí počet a umístění sázkových kanceláří.

22. Podle Herního plánu pro provozování kurzovních sázek společnosti MAXI-TIP, a. s., schváleného Ministerstvem financí ČR pod č. j. MF-39249/2014/34-2 ze dne 7. 5. 2014 účinného od 6. 6. 2014, bodu 1.2, tento herní plán pro provozování herních sázek (dále jen „herní plán“) je určen pro provozování kurzových sázek na pobočkách společnosti MAXI-TIP a je závazný pro právní vztah mezi sázejícími a společností MAXI-TIP. Podle bodu 4. s názvem: Uzavírání sázek, odst. 4.2, k uzavření sázky dochází tak, že sázející sdělí pracovníkovi pobočky, jaký druh sázky chce uzavřít, označení konkrétní sázkové události, označení sázkové příležitosti, výši vkladu na jednotlivé sázky. Pracovník pobočky veškeré parametry zadá do počítače a vytiskne tiket. Tiket bude sázejícímu vydán proti zaplacení celkové ceny k úhradě, tj. vkladu včetně všech případných souvisejících poplatků stanovených společností MAXI-TIP, která bude uvedena na tiketu. Podle bodu 10. s názvem: Nárok na výhru a výplata výher, odst. 10.1, sázejícímu vzniká nárok na výhru v případě, že jsou splněny všechny následující podmínky:  

- 10.1.1. za podmínek stanovených tímto herním plánem byl předložen originál výherního tiketu, jehož údaje jsou totožné se záznamem sázky uloženým v centrální databázi společnosti MAXI-TIP,

- 10.1.2. společností MAXI-TIP byly zveřejněny všechny oficiální výsledky všech sázkových příležitostí obsažených na výherním tiketu, které jsou rozhodné pro zjištění nároku na výhru,

- 10.1.3. nebyl žádným způsobem porušen tento herní plán a neexistují pochybnosti o regulérnosti sázky a ani nejsou splněny podmínky pro prohlášení sázky za neplatnou,

- 10.1.4. sázejícím byly správně určeny všechny tipované výsledky všech sázkových příležitostí obsažených na výherním tiketu, které jsou rozhodné pro zjištění nároku na výhru.

Podle bodu 10.3, lhůta pro výplatu výhry činí 60 dnů od uplatnění nároku na její vyplacení způsobem stanoveným tímto herním plánem. Podle bodu 10.4, nárok na výplatu výhry se uplatňuje předložením originálu výherního tiketu způsobem a ve lhůtách uvedených v článku 10.2 tohoto herního plánu (věta prvá). Podle bodu 10.6, v případě výhry převyšující 100.000 Kč a po vzájemné dohodě je společnost MAXI-TIP oprávněna z bezpečnostních důvodů příslušnou peněžní částku zaslat výherci dle jeho písemného pokynu na jím specifikovaný bankovní účet anebo na pobočce určené společností MAXI-TIP pro výplatu vysokých výher. V případě bezhotovostní výplaty výhry nahradí výherci odevzdané výherní tikety potvrzení vydané pracovníkem pobočky.

23. Zákonné předpoklady pro to, aby žalobce uspěl se žalobou o zaplacení částky odpovídající výhře na základě výherního tiketu ze dne 7. 4. 2015 byly splněny. Žalovaná provozuje sázky na podkladě úředního povolení a jde o sázky, na které nedopadají ustanovení o spotřebitelských smlouvách uzavřených distančním způsobem a o závazcích ze smluv uzavřených mimo obchodní prostory (§ 1840 písm. c) o. z.). Způsob uzavírání sázek a výplaty výher ze sázek upravuje zákon o loteriích a v jeho mezích vydaný Herní plán. Výhry ze sázek, které podléhají úřednímu povolení jsou soudně vymahatelné (§ 2883 o. z.). Žalobce podal sázku na označené pobočce sázkové kanceláře žalované a se svými tipy uspěl. Skutečnost, že byl držitelem výherního tiketu ze sázky podané dne 7. 4. 2015 se vklady 10.000 Kč a 1.000 Kč, dotvrzuje: 1) fotokopie výherního tiketu, jehož podací číslo je totožné s tím, které žalobce dne 9. 4. 2015 odevzdal do rukou pracovníků žalované, 2) fotokopie předávacího protokolu,  listiny, která prokazuje

- předání a odevzdání výherního tiketu,

- osobu, která výherní tiket předala a která jako držitel tiketu je výhercem.

Obrana žalované ve vyjádření k žalobě o tom, že provozovatel pobočky sázkové kanceláře Q. V. H.  zadal sázku žalobce do systému žalované, aniž do pokladny žalované vložil finanční hotovost odpovídající podané sázce, a současně tvrzení, že provozovatel způsobil žalované manko v částce 1.689.126 Kč, je obranou bez právní relevance. Žalobce obdržel od provozovatele tiket jako fyzické potvrzení o uzavřené sázce (viz Herní plán bod 4. odst. 4.2). Žalobce nenese odpovědnost za to, že částku zaplacenou za podání sázky žalobcem provozovatel do pokladny nevložil, případně, že provozovatel žalované způsobil manko.

Žalobkyně neprokázala rovněž tu část obrany, podle které výherní tiket podal a sázku uzavřel samotný provozovatel a nikoli žalobce. Svědkyně F. svou výpovědí potvrdila pouze to, že provozovatel Q. V. H. se v minulosti přiznal, že některé sázky podával sám. Při převzetí výherního tiketu od žalobce, kde byl přítomen tlumočník, svědek L. komunikoval s tlumočníkem, provozovatel za výherce označil žalobce a ten komunikaci vedené v českém jazyce nerozuměl. Svědkyně F. se svědkem L. měli tvrdit, že  půjdou na Policii oznámit zpronevěru a na to měl provozovatel i výherce souhlasit s uznáním dluhu s tím, že od výhry se odečte dluh na pokladně a zbytek se vyplatí výherci na účet. Zda a jakým způsobem žalobce vyjádřil souhlas s ujednáním o zápočtu dluhu provozovatele není jasné, když šlo o osobu, která rozmluvě vedené v českém jazyce nerozuměla,  jak potvrdila svědkyně F.: viz: „žalobce rozhovoru nerozuměl a svědek L. komunikoval s tlumočníkem“.  Podle výpovědi svědka L. měl svědek s provozovatelem jednat o výplatě výhry 2x. Při 1. jednání měl provozovatel tvrdit, že vyhrál, při 2. setkání byl přítomen „údajný“ výherce (žalobce) a tlumočník. Svědek sepsal protokol o manku a oznámil provozovateli, že to bude řešit s vedením a na provozovatele bude podáno trestní oznámení. U téhož jednání svědek vymyslel jinou verzi, že výherce (rozumněno žalobce) zaplatí manko za provozovatele. S tím měl výherce souhlasit. Svědek se zúčastněnými sepsali „dohodu o převzetí dluhu za pobočku provozovatele včetně úroků a penále“ a formulář o vydání výherního tiketu a souhlas se zápočtem za provozovatele. Výherci obsah zápočtu překládal přítomný tlumočník. Kdo pracovníkům žalované předal výherní tiket si svědek nepamatoval. Rukou psaný text do předávacího protokolu vepsal samotný svědek L. Na podporu výpovědi svědka L. žádná písemná dohoda o převzetí dluhu včetně úroků a penále však  žalovanou nebyla předložena. Text vepsaný do předávacího protokolu svědkem L. nesplňuje hmotněprávní předpoklady pro započtení pohledávky žalované za provozovatelem z titulu manka na výhru žalobce. Podpis žalobce pod označený text je bez významu, jestliže text o započtení je pro svou neurčitost absolutně neplatným právním úkonem. Bez ohledu na nedostatky právní formulace citovaného ujednání zachyceného v předávacím protokole je rozhodující to zjištění, že v textu není uvedena částka, s jejímž zápočtem na svou výhru měl žalobce souhlasit. Předávací protokol svým obsahem potvrzuje, že výhercem je žalobce.

24. Žalovaná jako obranu  proti žalobě nabídla dále tvrzení o tom, že výhru žalobci vlastně vyplatila, přinejmenším z části. Z výpovědí svědků žalované ovšem plyne, že k výplatě peněz nedošlo do rukou žalobce, nýbrž do pokladny provozovny nebo do rukou provozovatele a mělo jít o částku přes 1.000.000 Kč. Při předávání těchto peněz měli být přítomni pracovníci žalované, svědkové Pavel K. a Martin L., provozovatel a žalobce. Svědek K. měl částkou 4 x po 250.000 Kč plus „nějaké drobné“ vložit do pokladny provozovny ve Varnsdorfu. Šlo o rozdíl mezi výhrou a dluhem v pokladně. Na základě toho byl svědku odevzdán  předávací protokol provozovatelem. Tlumočník přítomen nebyl. Svědek K. současně tvrdil, že na pokladně provozovatele byl dluh ve výši 1.700.000 Kč. Pak je ovšem v rozporu s logikou postup pracovníků žalované, kteří do pokladny provozovatele nevyplatili zjištěný dluh v částce 1.700.000 Kč, ale údajný rozdíl mezi výhrou žalobce a zjištěným mankem. Rozhodující ovšem je, že peníze, které měli zanechat v pokladně provozovny, nebyly vyplaceny do rukou žalobce jako výhra či její část, nýbrž do pokladny provozovny  k vyrovnání zjištěného manka. Bez platného ujednání o tom, že žalobce vyjádřil souhlas s převzetím odpovědnosti za dluh provozovatele a se započtením zjištěného dluhu na svou výhru, je informace o výplatě  částky přes 1.000.000 Kč do pokladny provozovatele informací právně nevýznamnou. Z písemného potvrzení předloženého žalobcem plyne, že bezprostředně po předání výherního tiketu, dne 9. 4. 2015, si žalobce založil u Komerční banky, a. s. bankovní účet (za účelem očekávané výplaty výhry) a po více než roce účet zrušil, neboť výhru neobdržel. Toto zjištění podporuje závěr, že žalobce očekával výplatu výhry bezhotovostně a na její úhradu nic od žalované neobdržel.

25. Jednání pracovníků žalované, který mělo krýt údajné podvodné jednání provozovatele, lze ztěží vysvětlit. Žalovaná nepředložila žádnou listinu, kterou  by se prokázalo podezření z toho, že

- výherní tiket ve skutečnosti podal provozovatel pobočky v rozporu s Herním plánem a nikoli samotný žalobce,

- provozovatel způsobil žalované manko, neboť v pobočce provozovny chyběla hotovost v částce přesahující 1.000.000 Kč, včetně částek, které žalobce zaplatil v souvislosti s podáním sázky dne 7. 4. 2015.

Důkaz navržený žalovanou v odvolání pokladními doklady o čerpání částek 4 x po 250.000 Kč a 1 x 65.000 Kč z pokladny žalované odvolací soud neprovedl. Žalovaná navrhla označené listiny k důkazu v rozporu se zásadou koncentrace řízení teprve v písemném odvolání. Listiny označené k důkazu v odvolacím řízení nadto nebyly způsobilé změnit právní hodnocení věci v situaci, kdy svědci z řad zaměstnanců žalované potvrdili, že čerpané finanční prostředky ke krytí manka v pokladně provozovatele byly vyplaceny do této pokladny, respektive do rukou provozovatele, nikoli jako část výhry žalobci.

26. Odvolací soud v ostatním odkázal na právní zdůvodnění obsažené v rozsudku okresního soudu a s odkazem na toto právní hodnocení věci podle § 219 o. s. ř.  potvrdil jako věcně správný výrok rozsudku okresního soudu v odstavci I. výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2.752.900 Kč s úrokem z prodlení z téže částky ve výši 8,05 % ročně od data 10. 6. 2015 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po datu, kdy uplynula lhůta 60-ti dnů pro výplatu výhry podle bodu 10, odst. 10.3 Herního plánu.

27. Současně s výrokem o věci samé byl potvrzen nákladový výrok rozsudku v odstavci II. Okresní soud věcně správně podle výsledku řízení žalované uložil povinnost k náhradě nákladů prvostupňového řízení žalobci v částce 308.630,10 Kč, s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. K doplnění odůvodnění nákladového výroku lze uvést, že odměna advokáta žalobce za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty v částce 2.752.900 Kč se rovná částce 19.340 Kč. Odměna advokátu žalobce  náleží za přípravu a převzetí zastoupení ze dne 4. 4. 2016, sepis žaloby, předžalobní výzvu ze dne 3. 8. 2015,  účast u jednání ve dnech 4. 10., 13. 11. a 6. 12. 2017 a vyjádření žalobce ze dne 27. 9. 2016, celkem 125.710 Kč, tj.  6,5 úkonů právní služby á 19.340 Kč/1 úkon, paušální náhrada 7x/300 Kč, v souhrnu 2.100 Kč, náhrada za ztrátu času při cestě ke 3 jednáním okresního soudu v rozsahu 36 započatých půlhodin/100 Kč, celkem 3.600 Kč a náhrada cestovních nákladů, jejichž výši okresní soud správně určil. Spolu s náhradou 21 % DPH a soudním poplatkem ze žaloby v částce 137.645 Kč tvoří odůvodněné náklady žalobce  308.630,10 Kč.

28. V odvolacím řízení, v němž uspěl žalobce a neuspěla žalovaná, je žalovaná povinna  zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Jde o odměnu za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dne 5. 3. 2019), tj. částka 2 x 19.340 Kč, 2 x paušální náhrada á 300 Kč/1 úkon,  náhrada za ztrátu času při cestě k odvolacímu jednání v rozsahu 15 započatých půlhodin z Prahy do Ostravy a zpět, v souhrnu 1.500 Kč, a náhrada  cestovních nákladů při cestě k odvolacímu jednání osobním vozidlem Volvo s reg. zn. 5AHA 6504 s průměrnou spotřebou 5,8 l/100 km nafty v ceně 33,60 Kč/100 km za vzdálenost 770 km pro oba směry jízdy. Náhrada pohonných hmot odpovídá částce 1.500,60 Kč, paušální náhrada 4,10 Kč/1 km při vzdálenosti 770 km odpovídá částce 3.157 Kč, v součtu náklady cestovného tvoří částku 4.657,60 Kč. 21 % DPH ze součtu odměn, paušálních náhrad, náhrady za ztrátu času a náhrady cestovních výdajů (z částky 45.437,60 Kč), se rovná částce 9.542 Kč (po zaokrouhlení). Žalobci náleží na náhradě nákladů za odvolací řízení částka 54.980 Kč (po zaokrouhlení), kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 7, bod 6., § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 3, § 14 odst. 3 a § 14a odst. 1 advokátního tarifu).

29. Odvolací soud doplnil rozsudek okresního soudu o výrok o náhradě nákladů státu za řízení před okresním soudem, které okresní soud vynaložil na výplatu tlumočnické odměny tlumočníku Rhien Nguyen v částce 2.708 Kč. Tlumočník byl ustanoven pro tlumočení z jazyka vietnamského v souvislosti s právem žalobce  na jednání před okresním soudem ve svém rodném jazyce (§ 18 odst. 1 o. s. ř.).


Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání jen z důvodů podle v § 237 o. s. ř.  Přípustnost dovolání (§ 237 až § 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v I. stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.  

Ostrava 5. března 2019

JUDr. Eva Zavrtálková v. r.

předsedkyně senátu



ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D. a Mgr. Pavla Punčocháře v právní věci

žalobce: N. V. D., narozený dne xxx

            občan Vietnamu

            bytem xxx

            zastoupený advokátem Mgr. Markem Čechovským

            sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1

proti

žalované: MAXI-TIP a. s., IČO 25689053

            sídlem Jeremiášova 947/16, Stodůlky, 155 00 Praha 5

            zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Kaiserem

            sídlem Havlíčkova 15, 110 00 Praha 1


o částku 2.752.900 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 12. 2017, č. j. 8 C 84/2017-174


takto:
    I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje v celém rozsahu.

    II. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

    III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 54.980 Kč.



Odůvodnění:

1. Okresní soud v Přerově rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.752.900 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z téže částky od 10. 6. 2015 do zaplacení a na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám advokáta žalobce částku 308.630,10 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalovaná proti rozsudku podala včasné odvolání s odvolací námitkou, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a k nesprávnému právnímu posouzení věci. Okresní soud nesprávně posoudil sázku mezi žalobcem a žalovanou jako platnou, ačkoli z provedených důkazů jednoznačně plyne, že sázku ve skutečnosti uskutečnil provozovatel pobočky ve Varnsdorfu H. Q. V. v rozporu s loterijním zákonem č. 202/90 Sb. a herním plánem žalované schváleným Ministerstvem financí ČR (viz článek 3, odst. 3.4 a 3.6 Herního plánu). H. Q. V. provozoval pobočku sázkové kanceláře ve Varnsdorfu na základě smlouvy o spolupráci uzavřené se žalovanou dne 11. 12. 2013. Skutečnost, že sázku provedl provozovatel a nikoli žalobce, byla prokázána výpověďmi Pavla K., Moniky F. a Martina L. Stejnou skutečnost prokazují rozpory ve výpovědích žalobce a provozovatele. Z nich je patrné, že tyto osoby si vše kolem výhry vymyslely a před soudem neuváděly pravdu,

- pokud jde o to, zda žalobce má doma originál předávacího protokolu či zda předávací protokol včetně tiketu převzali zástupci žalované,

- rozpory ohledně sázení žalobce a okolností, za kterých sázku podal,

- rozpory ve výpovědích o tom, zda po ukončení činnosti provozovny žalobce s bývalým provozovatelem bývá v kontaktu či nikoli,

- rozpory ohledně přítomnosti provozovatele při předávání výherního tiketu žalované,

- rozpory ve výpovědích, zda se provozovatel zná s překladatelem V. L. N. či nikoli,

- rozpory ve tvrzení překladatele ohledně příslibu žalované vyplatit výhru žalobci.

O nepravdivosti výpovědí provozovatele, žalobce i překladatele V. L. N. ohledně řešení manka v provozovně svědčí „stav pokladny“ provozovatele a tvrzení, že na pokladně provozovny peníze nejsou, i když se v ní měla nacházet částka 1.689.126 Kč. Nepravdivost potvrzuje rovněž protokol o předání výherního tiketu podepsaný žalobcem, v němž se řeší manko pobočky, které se započítává proti výhře. Okresní soud nesprávně posoudil skutkový stav věci ohledně výhry vyplacené žalovanou, když z jednotlivých důkazů vyplynulo, že výhra nakonec po konzultaci s Ministerstvem financí byla vyplacena a část započtena po dohodě s provozovatelem i žalobcem proti manku na pokladně pobočky. Tuto skutečnost potvrzují výpovědi svědků Pavla K. a Martina L. i originál výherního tiketu a předávacího protokolu k tiketu v držení žalované, nikoli žalobce. Výdajové pokladní doklady o výplatě čásky 1.065.000 Kč z trezoru žalované v jeho centrále (5 výdajových pokladních dokladů, z toho 4 vždy na částku 250.000 Kč, 1 doklad na částku 65.000 Kč) a seznam pokladních dokladů pro pobočku 496 Varnsdorf za období 1. 4. – 30. 6. 2015 mohou dostatečně prokázat skutková tvrzení žalované, že výhra byla žalovanou vyplacena. Povinností okresního soudu bylo vyzvat žalovanou dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k předložení takového důkazu a poučit ji o následcích nesplnění této výzvy s odkazem na Nález Ústavního soudu I. ÚS 2014/10, tvrdí-li okresní soud, že nebylo prokázáno vyplacení výhry žalovanou. Okresní soud žalovanou nevyzval k doplnění důkazů k prokázání skutečnosti o výplatě výhry a dospěl k nesprávnému závěru, že vyplacena nebyla, ačkoli z výpovědí svědků K. a L. vyplývá opak, a porušil tak zákonnou poučovací povinnost jako jednu z významných zásad soudního procesu, princip předvídatelnosti. Řadou dalších pochybení zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná dále tvrdí, že sázku uskutečnil provozovatel, nikoli žalobce a žalobci nesvědčí nárok na vyplacení výhry. Žalovaná navrhla, ať rozsudek okresního soudu je změněn, žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů za řízení před okresním soudem a v odvolacím řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, ať rozsudek okresního soudu je potvrzen a žalovaná zavázána k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci. Okresní soud v odůvodnění rozsudku věcně správně poukázal na zjevný rozpor ve výpovědích dvou svědků ohledně údajného přiznání se provozovatele, že předmětný tiket vsadil on sám. Svědkyně F. jasně uvedla, že se nestalo, že by provozovatel řekl, že tiket vsadil sám. Celá konstrukce odvolací námitky žalované ohledně neplatnosti sázky postrádá logický základ, jestliže žalovaná nadto odkazuje na skutečnost, že po konzultaci s Ministerstvem financí doznala, že je v důkazní nouzi a výhru údajně vyplatila. Také je překvapivé, že v předávacím protokole ze dne 9. 4. 2015 je uvedeno jméno žalobce jako předávajícího výherní tiket, jestliže přítomní zástupci žalované byli skálopevně přesvědčeni, že sázka je neplatná. Faktem je, že tiket podal a uplatnil u žalované žalobce, o čemž svědčí obsah předávacího protokolu ze dne 9. 4. 2015. Podle Herního plánu žalované, článku 2.1 tiket představuje fyzické potvrzení o uzavřené sázce. Žalovaná se snaží konstruovat domněnku o jakýchsi rozporech ve výpovědích žalobce, svědka V. L. N. a provozovatele. Pokud jde o započtení tvrzené žalovanou, nelze z ručně psaného textu v předávacím protokole dovozovat, že se mělo jednat o započtení pohledávek z důvodu absence esenciálních zákonných předpokladů pro započtení pohledávek. Z ust. § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. plyne, že se musí jednat o pohledávky vzájemné mezi věřitelem a dlužníkem. V daném případě však vznikla pohledávka žalované vůči žalobci z titulu výherního tiketu a dluh žalobce vůči žalované zde absentuje. Z textu je zcela neurčité, mezi jakými pohledávkami má k započtení dojít, a není jasné, o jaký dluh pana Q. V. H. se mělo jednat. Předmětem sporu není vztah žalované a provozovatele. Žalované nic nebrání, aby tvrzené nároky po provozovateli požadovala. Žalovaná tvrdí na jedné straně, že mělo dojít k výplatě výhry žalobci, na druhé straně uvádí okolnosti o započtení výhry a výhra nebyla vyplacena celá. Lze si ztěží představit situaci, že sázková kancelář přesvědčená o protiprávnosti nároku výherce k výplatě výhry přistoupí a nepořídí o tom žádné písemné potvrzení. Během celého řízení před okresním soudem nebyl předložen důkaz prokazující jakoukoli úhradu žalobci. Tvrzení o tom, že se odehrály dvě schůzky a na každé z nich mělo dojít k předání jiné listiny (tiketu a předávacího protokolu), lze popřít jednoduše datem ověření listin, z nichž plyne, že obě byly ověřeny 9. 4. 2015. Výdajové pokladní doklady, které měly prokazovat výplatu částky uváděné žalovanou, jsou důkazními návrhy v odvolacím řízení nepřípustnými. Nadto jde o doklady, které nesvědčí o výplatě výhry žalobci. Dokládané listiny jsou datovány k datu 2. 6. 2015 a k převzetí tiketu a předávacího protokolu mělo dojít 9. 4. 2015. Svědek K. v souvislosti s údajnou výplatou výhry žalobci tvrdí, že na pobočku ve Varnsdorfu měl cestovat se svědkem L. asi do měsíce. O existenci výdajových pokladních dokladů žalovaná musela vědět již v řízení před soudem prvého stupně. Okresní soud žalovanou jasně vyzval k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, k předložení pokladních dokladů tedy dochází až po koncentraci řízení ve stádiu řízení odvolacího. Všechny odvolací námitky žalované jsou neodůvodněné.

4. Odvolací přezkum rozsudku okresního soudu dotčeného včasným odvoláním žalované v celém jeho rozsahu proběhl u odvolacího jednání bez osobní účasti žalobce, jehož neúčast omluvil advokát a navrhl, aby jednání proběhlo bez osobní účasti žalobce. Rozsudek okresního soudu byl přezkoumán na podkladě odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolání žalované důvodné není.

5. K cizímu prvku v řízení v osobě žalobce, občana Vietnamu, odvolací soud doplnil tyto závěry. Mezi ČSSR a Vietnamskou socialistickou republikou byla uzavřena dvoustranná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských a trestních publikovaná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 98/84 Sb. Smlouva problematiku mezinárodní pravomoci v oblasti občanskoprávních závazkových vztahů neupravuje. Na řízení mezi občanem Vietnamu a právnickou osobou se sídlem na území České republiky dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis“) č. EU/1215/2012 s odkazem na článek 1 odst. 1 a článek 4 odst. 1. Podle úpravy obsažené v článku 4 odst. 1, osoby s bydlištěm v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudu tohoto členského státu. Za osobu s bydlištěm na území členského státu je třeba považovat rovněž právnickou osobu, jejíž sídlo se nachází na území členského státu EU. Tímto sídlem je Česká republika a je tak dána mezinárodní příslušnost ČR v řízení. S odkazem na Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. ES/593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím. I.) se toto nařízení vztahuje na smluvní závazkové vztahy podle občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů. V dané věci jde o žalobu o plnění ze závazkového vztahu uzavřeného mezi občanem Vietnamu s bydlištěm na území ČR a právnickou osobou se sídlem na území ČR podle hmotného práva České republiky. Tím je odůvodněno použití českého hmotného práva.

6. Odvolací soud bez nutnosti doplnit dokazování v odvolacím řízení vycházel z věcně správných a úplných skutkových zjištění okresního soudu, na jejichž podkladě dospěl k obdobným skutkovým a právním závěrům.

7. Žalovaná je obchodní akciovou společností a jedním z předmětů její obchodní činnosti je provozování kurzovních sázek dle zákona č. 202/90 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách a na podkladě povolení Ministerstva financí ČR (viz výpis z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze, oddíl B, vložka 5512 a Herní plán pro provozování kurzovních sázek, který byl schválen Ministerstvem financí ČR pod č. j. MF 39249/2014/34-2 ze dne 7. 5. 2014, jehož účinnost nastala 6. 6. 2014).

8. Smlouvou o spolupráci uzavřenou mezi žalovanou a osobou H. Q. V. (prodejce) ze dne 11. 12. 2013 přenechal prodejce žalované do užívání prostory v budově xxx ve Varnsdorfu označené jako herna „xxx“. Smluvní strany se dohodly, že do herny bude umístěno obchodní místo žalované MAXI-TIP, ve kterém budou nabízeny služby žalované související se sázkovou činností a tyto služby bude pro žalovanou zajišťovat prodejce (viz smlouva o spolupráci ze dne 11. 12. 2013, příloha žalované).

9. Podle žalobních tvrzení, žalobce v této pobočce sázkové kanceláře MAXI-TIP dne 7. 4. 2015 podal sázku na zápasy konané dne 8. 4. 2015 se vklady ve výši 10.000 Kč a 1.000 Kč. Tuto skutečnost dotvrzuje tiket číslo 1287650978314700-5520. Podle záznamu na tiketu předpokládaná výhrada v případě správných tipů činila 2.752.900 Kč. Tipy zvolené žalobcem podle obsahu tiketu byly správné a žalobce uplatnil v pobočce sázkové kanceláře ve Varnsdorfu právo na výplatu výhry. Provozovatel pobočky sázkové kanceláře tuto skutečnost žalované oznámil. Výherní tiket v pobočce sázkové kanceláře ve Varnsdorfu převzali od žalobce dne 9. 4. 2015 zaměstnanci žalované, Monika F. a Martin L. Při předávání tiketu žalobcem jako výhercem sázky byly přítomny další dvě osoby vietnamské národnosti, tj. provozovatel a osoba, která výherci tlumočila. Údaje psané rukou do předávacího protokolu vyplnil svědek L. za pomoci svědkyně F., větu o zápočtu „dávali dohromady společně“ (viz výpověď svědkyně F. u jednání dne 6. 12. 2017, č.l. 165). V předávacím protokolu je jako výherce označen žalobce. Předávací protokol potvrzuje předání výherního tiketu výhercem (žalobcem) označeném jménem a příjmením, daty narození a číslem cestovního pasu. V předávacím protokole je vyčíslena výše výhry, tj. částka 2.752.900 Kč. Do předávacího protokolu svědek Martin L. dopsal rukou text následujícího obsahu: „Pan N. V. D. souhlasí se započtením celkového dluhu provozovatele pob. 496 V. H. Q. ve výši, která se stanoví dle dlužných odvodů, pokut a sankcí, ze smlouvy o spolupráci. Zůstatek bude převeden předávajícímu po doložení č. účtu“. Žalovaná v průběhu řízení před okresním soudem potvrdila, že do rukou samotného žalobce či na jeho bankovní účet žádnou výhru nezaplatila. Dílčí odchylky ve výpovědích žalobce a provozovatele jsou pro právní hodnocení věci bez významu.

10. Podle § 2873 odst. 1 obč. zák. č. 89/2012 Sb., sázkou se alespoň jedna strana zavazuje vůči druhé plnit výhru, ukáže-li se nesprávným její tvrzení o skutečnosti stranám neznámé, nebo ukáže-li se tvrzení druhé strany o této události správným.

11. Podle § 2874 o. z. nebyla-li výhra dána, nemůže ji vyhrávající strana vymáhat.

12. Podle § 2883 o. z. ustanovení o nevymahatelnosti pohledávek ze sázek, hry nebo losu a ustanovení o pravomoci soudů výhru snížit se nepoužijí na pohledávky ze sázky, hry nebo loterie provozovaných státem nebo podléhajících úředním povolením.

13. Podle Části čtvrté, o. z. s názvem: Relativní majetková práva, Díl 4 s názvem: Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, Oddíl 2. s názvem: Uzavírání smluv distančním způsobem a závazky ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory, Pododdíl 1. – Obecná ustanovení, § 1840, ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí na smlouvu

c) jejímž předmětem je sázka, hra nebo los.

14. Podle § 1982 o. z. s nadpisem: Započtení, odst. 1, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

15. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

16. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

17. Podle zákona č. 202/90 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách, § 1 odst. 1, věta 1., provozování loterií a jiných podobných her je zakázáno s výjimkou případů stanovených tímto zákonem.

18. Podle § 2 téhož zákona loteriemi a jinými podobnými hrami jsou zejména

h) sázkové hry, při nichž je výhra podmíněna uhodnutím sportovních výsledků nebo pořadí ve sportovních soutěžích, závodech nebo uhodnutím jiných událostí veřejného zájmu, pokud sázky na tyto události neodporují etickým principům. Výše výhry je přímo úměrná výhernímu poměru, ve kterém byla sázka přijata a výši vsazené částky (dále jen „kurzové sázky“).

19. Podle § 3 odst. 1 písm. a) téhož zákona, předmětem výhry mohou být u peněžitých, číselných a okamžitých loterií a sázkových her výhradně peníze, pokud ministerstvo výjimečně nepovolí i výhry v jiných movitých věcech.

20. Podle § 3 odst. 2 téhož zákona nevyplácí-li provozovatel výhru bezprostředně po skončení hry, je povinen vyplatit ji ve lhůtě stanovené v herním plánu, nejpozději však do 60 dnů od uplatnění nároku.

21. Podle § 21 téhož zákona, povolení k provozování kurzových sázek podle § 2 písm. h) vydává na žádost ministerstvo nejdéle na dobu 10-ti let. V povolení stanoví podrobně podmínky provozování kurzových sázek, schválí herní plán, určí předmět sázek a schválí počet a umístění sázkových kanceláří.

22. Podle Herního plánu pro provozování kurzovních sázek společnosti MAXI-TIP, a. s., schváleného Ministerstvem financí ČR pod č. j. MF-39249/2014/34-2 ze dne 7. 5. 2014 účinného od 6. 6. 2014, bodu 1.2, tento herní plán pro provozování herních sázek (dále jen „herní plán“) je určen pro provozování kurzových sázek na pobočkách společnosti MAXI-TIP a je závazný pro právní vztah mezi sázejícími a společností MAXI-TIP. Podle bodu 4. s názvem: Uzavírání sázek, odst. 4.2, k uzavření sázky dochází tak, že sázející sdělí pracovníkovi pobočky, jaký druh sázky chce uzavřít, označení konkrétní sázkové události, označení sázkové příležitosti, výši vkladu na jednotlivé sázky. Pracovník pobočky veškeré parametry zadá do počítače a vytiskne tiket. Tiket bude sázejícímu vydán proti zaplacení celkové ceny k úhradě, tj. vkladu včetně všech případných souvisejících poplatků stanovených společností MAXI-TIP, která bude uvedena na tiketu. Podle bodu 10. s názvem: Nárok na výhru a výplata výher, odst. 10.1, sázejícímu vzniká nárok na výhru v případě, že jsou splněny všechny následující podmínky:

- 10.1.1. za podmínek stanovených tímto herním plánem byl předložen originál výherního tiketu, jehož údaje jsou totožné se záznamem sázky uloženým v centrální databázi společnosti MAXI-TIP,

- 10.1.2. společností MAXI-TIP byly zveřejněny všechny oficiální výsledky všech sázkových příležitostí obsažených na výherním tiketu, které jsou rozhodné pro zjištění nároku na výhru,

- 10.1.3. nebyl žádným způsobem porušen tento herní plán a neexistují pochybnosti o regulérnosti sázky a ani nejsou splněny podmínky pro prohlášení sázky za neplatnou,

- 10.1.4. sázejícím byly správně určeny všechny tipované výsledky všech sázkových příležitostí obsažených na výherním tiketu, které jsou rozhodné pro zjištění nároku na výhru.

Podle bodu 10.3, lhůta pro výplatu výhry činí 60 dnů od uplatnění nároku na její vyplacení způsobem stanoveným tímto herním plánem. Podle bodu 10.4, nárok na výplatu výhry se uplatňuje předložením originálu výherního tiketu způsobem a ve lhůtách uvedených v článku 10.2 tohoto herního plánu (věta prvá). Podle bodu 10.6, v případě výhry převyšující 100.000 Kč a po vzájemné dohodě je společnost MAXI-TIP oprávněna z bezpečnostních důvodů příslušnou peněžní částku zaslat výherci dle jeho písemného pokynu na jím specifikovaný bankovní účet anebo na pobočce určené společností MAXI-TIP pro výplatu vysokých výher. V případě bezhotovostní výplaty výhry nahradí výherci odevzdané výherní tikety potvrzení vydané pracovníkem pobočky.

23. Zákonné předpoklady pro to, aby žalobce uspěl se žalobou o zaplacení částky odpovídající výhře na základě výherního tiketu ze dne 7. 4. 2015 byly splněny. Žalovaná provozuje sázky na podkladě úředního povolení a jde o sázky, na které nedopadají ustanovení o spotřebitelských smlouvách uzavřených distančním způsobem a o závazcích ze smluv uzavřených mimo obchodní prostory (§ 1840 písm. c) o. z.). Způsob uzavírání sázek a výplaty výher ze sázek upravuje zákon o loteriích a v jeho mezích vydaný Herní plán. Výhry ze sázek, které podléhají úřednímu povolení jsou soudně vymahatelné (§ 2883 o. z.). Žalobce podal sázku na označené pobočce sázkové kanceláře žalované a se svými tipy uspěl. Skutečnost, že byl držitelem výherního tiketu ze sázky podané dne 7. 4. 2015 se vklady 10.000 Kč a 1.000 Kč, dotvrzuje: 1) fotokopie výherního tiketu, jehož podací číslo je totožné s tím, které žalobce dne 9. 4. 2015 odevzdal do rukou pracovníků žalované, 2) fotokopie předávacího protokolu, listiny, která prokazuje

- předání a odevzdání výherního tiketu,

- osobu, která výherní tiket předala a která jako držitel tiketu je výhercem.

Obrana žalované ve vyjádření k žalobě o tom, že provozovatel pobočky sázkové kanceláře Q. V. H. zadal sázku žalobce do systému žalované, aniž do pokladny žalované vložil finanční hotovost odpovídající podané sázce, a současně tvrzení, že provozovatel způsobil žalované manko v částce 1.689.126 Kč, je obranou bez právní relevance. Žalobce obdržel od provozovatele tiket jako fyzické potvrzení o uzavřené sázce (viz Herní plán bod 4. odst. 4.2). Žalobce nenese odpovědnost za to, že částku zaplacenou za podání sázky žalobcem provozovatel do pokladny nevložil, případně, že provozovatel žalované způsobil manko.

Žalobkyně neprokázala rovněž tu část obrany, podle které výherní tiket podal a sázku uzavřel samotný provozovatel a nikoli žalobce. Svědkyně F. svou výpovědí potvrdila pouze to, že provozovatel Q. V. H. se v minulosti přiznal, že některé sázky podával sám. Při převzetí výherního tiketu od žalobce, kde byl přítomen tlumočník, svědek L. komunikoval s tlumočníkem, provozovatel za výherce označil žalobce a ten komunikaci vedené v českém jazyce nerozuměl. Svědkyně F. se svědkem L. měli tvrdit, že půjdou na Policii oznámit zpronevěru a na to měl provozovatel i výherce souhlasit s uznáním dluhu s tím, že od výhry se odečte dluh na pokladně a zbytek se vyplatí výherci na účet. Zda a jakým způsobem žalobce vyjádřil souhlas s ujednáním o zápočtu dluhu provozovatele není jasné, když šlo o osobu, která rozmluvě vedené v českém jazyce nerozuměla, jak potvrdila svědkyně F.: viz: „žalobce rozhovoru nerozuměl a svědek L. komunikoval s tlumočníkem“. Podle výpovědi svědka L. měl svědek s provozovatelem jednat o výplatě výhry 2x. Při 1. jednání měl provozovatel tvrdit, že vyhrál, při 2. setkání byl přítomen „údajný“ výherce (žalobce) a tlumočník. Svědek sepsal protokol o manku a oznámil provozovateli, že to bude řešit s vedením a na provozovatele bude podáno trestní oznámení. U téhož jednání svědek vymyslel jinou verzi, že výherce (rozumněno žalobce) zaplatí manko za provozovatele. S tím měl výherce souhlasit. Svědek se zúčastněnými sepsali „dohodu o převzetí dluhu za pobočku provozovatele včetně úroků a penále“ a formulář o vydání výherního tiketu a souhlas se zápočtem za provozovatele. Výherci obsah zápočtu překládal přítomný tlumočník. Kdo pracovníkům žalované předal výherní tiket si svědek nepamatoval. Rukou psaný text do předávacího protokolu vepsal samotný svědek L. Na podporu výpovědi svědka L. žádná písemná dohoda o převzetí dluhu včetně úroků a penále však žalovanou nebyla předložena. Text vepsaný do předávacího protokolu svědkem L. nesplňuje hmotněprávní předpoklady pro započtení pohledávky žalované za provozovatelem z titulu manka na výhru žalobce. Podpis žalobce pod označený text je bez významu, jestliže text o započtení je pro svou neurčitost absolutně neplatným právním úkonem. Bez ohledu na nedostatky právní formulace citovaného ujednání zachyceného v předávacím protokole je rozhodující to zjištění, že v textu není uvedena částka, s jejímž zápočtem na svou výhru měl žalobce souhlasit. Předávací protokol svým obsahem potvrzuje, že výhercem je žalobce.

24. Žalovaná jako obranu proti žalobě nabídla dále tvrzení o tom, že výhru žalobci vlastně vyplatila, přinejmenším z části. Z výpovědí svědků žalované ovšem plyne, že k výplatě peněz nedošlo do rukou žalobce, nýbrž do pokladny provozovny nebo do rukou provozovatele a mělo jít o částku přes 1.000.000 Kč. Při předávání těchto peněz měli být přítomni pracovníci žalované, svědkové Pavel K. a Martin L., provozovatel a žalobce. Svědek K. měl částkou 4 x po 250.000 Kč plus „nějaké drobné“ vložit do pokladny provozovny ve Varnsdorfu. Šlo o rozdíl mezi výhrou a dluhem v pokladně. Na základě toho byl svědku odevzdán předávací protokol provozovatelem. Tlumočník přítomen nebyl. Svědek K. současně tvrdil, že na pokladně provozovatele byl dluh ve výši 1.700.000 Kč. Pak je ovšem v rozporu s logikou postup pracovníků žalované, kteří do pokladny provozovatele nevyplatili zjištěný dluh v částce 1.700.000 Kč, ale údajný rozdíl mezi výhrou žalobce a zjištěným mankem. Rozhodující ovšem je, že peníze, které měli zanechat v pokladně provozovny, nebyly vyplaceny do rukou žalobce jako výhra či její část, nýbrž do pokladny provozovny k vyrovnání zjištěného manka. Bez platného ujednání o tom, že žalobce vyjádřil souhlas s převzetím odpovědnosti za dluh provozovatele a se započtením zjištěného dluhu na svou výhru, je informace o výplatě částky přes 1.000.000 Kč do pokladny provozovatele informací právně nevýznamnou. Z písemného potvrzení předloženého žalobcem plyne, že bezprostředně po předání výherního tiketu, dne 9. 4. 2015, si žalobce založil u Komerční banky, a. s. bankovní účet (za účelem očekávané výplaty výhry) a po více než roce účet zrušil, neboť výhru neobdržel. Toto zjištění podporuje závěr, že žalobce očekával výplatu výhry bezhotovostně a na její úhradu nic od žalované neobdržel.

25. Jednání pracovníků žalované, který mělo krýt údajné podvodné jednání provozovatele, lze ztěží vysvětlit. Žalovaná nepředložila žádnou listinu, kterou by se prokázalo podezření z toho, že

- výherní tiket ve skutečnosti podal provozovatel pobočky v rozporu s Herním plánem a nikoli samotný žalobce,

- provozovatel způsobil žalované manko, neboť v pobočce provozovny chyběla hotovost v částce přesahující 1.000.000 Kč, včetně částek, které žalobce zaplatil v souvislosti s podáním sázky dne 7. 4. 2015.

Důkaz navržený žalovanou v odvolání pokladními doklady o čerpání částek 4 x po 250.000 Kč a 1 x 65.000 Kč z pokladny žalované odvolací soud neprovedl. Žalovaná navrhla označené listiny k důkazu v rozporu se zásadou koncentrace řízení teprve v písemném odvolání. Listiny označené k důkazu v odvolacím řízení nadto nebyly způsobilé změnit právní hodnocení věci v situaci, kdy svědci z řad zaměstnanců žalované potvrdili, že čerpané finanční prostředky ke krytí manka v pokladně provozovatele byly vyplaceny do této pokladny, respektive do rukou provozovatele, nikoli jako část výhry žalobci.

26. Odvolací soud v ostatním odkázal na právní zdůvodnění obsažené v rozsudku okresního soudu a s odkazem na toto právní hodnocení věci podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný výrok rozsudku okresního soudu v odstavci I. výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2.752.900 Kč s úrokem z prodlení z téže částky ve výši 8,05 % ročně od data 10. 6. 2015 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po datu, kdy uplynula lhůta 60-ti dnů pro výplatu výhry podle bodu 10, odst. 10.3 Herního plánu.

27. Současně s výrokem o věci samé byl potvrzen nákladový výrok rozsudku v odstavci II. Okresní soud věcně správně podle výsledku řízení žalované uložil povinnost k náhradě nákladů prvostupňového řízení žalobci v částce 308.630,10 Kč, s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. K doplnění odůvodnění nákladového výroku lze uvést, že odměna advokáta žalobce za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty v částce 2.752.900 Kč se rovná částce 19.340 Kč. Odměna advokátu žalobce náleží za přípravu a převzetí zastoupení ze dne 4. 4. 2016, sepis žaloby, předžalobní výzvu ze dne 3. 8. 2015, účast u jednání ve dnech 4. 10., 13. 11. a 6. 12. 2017 a vyjádření žalobce ze dne 27. 9. 2016, celkem 125.710 Kč, tj. 6,5 úkonů právní služby á 19.340 Kč/1 úkon, paušální náhrada 7x/300 Kč, v souhrnu 2.100 Kč, náhrada za ztrátu času při cestě ke 3 jednáním okresního soudu v rozsahu 36 započatých půlhodin/100 Kč, celkem 3.600 Kč a náhrada cestovních nákladů, jejichž výši okresní soud správně určil. Spolu s náhradou 21 % DPH a soudním poplatkem ze žaloby v částce 137.645 Kč tvoří odůvodněné náklady žalobce 308.630,10 Kč.

28. V odvolacím řízení, v němž uspěl žalobce a neuspěla žalovaná, je žalovaná povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Jde o odměnu za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dne 5. 3. 2019), tj. částka 2 x 19.340 Kč, 2 x paušální náhrada á 300 Kč/1 úkon, náhrada za ztrátu času při cestě k odvolacímu jednání v rozsahu 15 započatých půlhodin z Prahy do Ostravy a zpět, v souhrnu 1.500 Kč, a náhrada cestovních nákladů při cestě k odvolacímu jednání osobním vozidlem Volvo s reg. zn. 5AHA 6504 s průměrnou spotřebou 5,8 l/100 km nafty v ceně 33,60 Kč/100 km za vzdálenost 770 km pro oba směry jízdy. Náhrada pohonných hmot odpovídá částce 1.500,60 Kč, paušální náhrada 4,10 Kč/1 km při vzdálenosti 770 km odpovídá částce 3.157 Kč, v součtu náklady cestovného tvoří částku 4.657,60 Kč. 21 % DPH ze součtu odměn, paušálních náhrad, náhrady za ztrátu času a náhrady cestovních výdajů (z částky 45.437,60 Kč), se rovná částce 9.542 Kč (po zaokrouhlení). Žalobci náleží na náhradě nákladů za odvolací řízení částka 54.980 Kč (po zaokrouhlení), kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 7, bod 6., § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 3, § 14 odst. 3 a § 14a odst. 1 advokátního tarifu).

29. Odvolací soud doplnil rozsudek okresního soudu o výrok o náhradě nákladů státu za řízení před okresním soudem, které okresní soud vynaložil na výplatu tlumočnické odměny tlumočníku Rhien Nguyen v částce 2.708 Kč. Tlumočník byl ustanoven pro tlumočení z jazyka vietnamského v souvislosti s právem žalobce na jednání před okresním soudem ve svém rodném jazyce (§ 18 odst. 1 o. s. ř.).


Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání jen z důvodů podle v § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání (§ 237 až § 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v I. stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.

Ostrava 5. března 2019

JUDr. Eva Zavrtálková v. r.

předsedkyně senátu