Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:1VSOL 445/2019     
Právní věta:Zemře-li dlužník v průběhu oddlužení, které bylo schváleno podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019 kombinací obou forem, to je plněním splátkového kalendáře a současným zpeněžením majetkové podstaty, je třeba aplikovat ustanovení § 408 odst. 4, § 310 I. Z. a postupovat obdobně jako při řešení úpadku dlužníka konkursem, to znamená je třeba přezkoumat zprávu insolvenčního správce o dosavadních výsledcích insolvenčního řízení s vyúčtováním odměny a již vynaložených hotových výdajů správce a rozhodnout o ní. Byla-li v řízení o pozůstalosti dlužníka nařízena likvidace dědictví, nenastupují do insolvenčního řízení v této fázi namísto dlužníka jeho dědicové, nýbrž soud bude pokračovat s likvidačním správcem, neboť dědické právo dědiců zůstavitele i státu dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti zaniklo (§ 310 odst. 1 I. Z., § 200, písm. a/, § 229 z.ř.s.). Poté, co insolvenční soud pravomocně schválí zprávu podle ustanovení § 310 odst. 2 I. Z., insolvenční řízení zastaví a postoupí schválenou zprávu soudu, který projednává dědictví (§ 310 odst. 3 I. Z., § 198 odst. 2 z.ř.s.). Tím činnost insolvenčního soudu týkající se majetkových poměrů dlužníka definitivně končí, aniž by insolvenční soud přistupoval k rozvrhu podle schválené zprávy, byť ve vztahu k pohledávkám za majetkovou podstatou v podobě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Ke skončení plnění splátkového kalendáře ve smyslu ustanovení § 3, písm. b), § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31. 5. 2019, došlo v měsíci, kdy dlužník zemřel, a proto má insolvenční správce nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů ve vztahu k části oddlužení plněním splátkového kalendáře do konce měsíce, v němž dlužník zemřel.
Soud:Vrchní soud v Olomouci
ECLI:ECLI:CZ:VSOL:2019:1.VSOL.445.2019.1
Datum rozhodnutí:20.09.2019
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Insolvence
Dotčené předpisy:§ 310 předpisu č. 182/2006Sb. ve znění do 31.05.2019
§ 3 písm. b) předpisu č. 313/2007Sb. ve znění do 31.05.2019
§ 7 odst. 4 předpisu č. 313/2007Sb. ve znění do 31.05.2019
Kategorie rozhodnutí:A


USNESENÍ


Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci

dlužníka: Alexander Strobach, narozený 29. 6. 1973, zemřelý neznámého dne,
IČO 66518806, posledně bytem Žebětínská 857/1, 623 00 Brno,

o zastavení řízení, o odměně a výdajích insolvenčního správce a o vydání výtěžku zpeněžení

o odvolání insolvenčního správce Mgr. Miroslava Lahody, IČO 72015802, sídlem náměstí Komenského 124, 666 01 Tišnov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2019 č. j. KSBR 52 INS 25693/2014-B-100


takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.



Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně (dále též jen „soud“) dle § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavil insolvenční řízení (výrok I.), insolvenčnímu správci JUDr. Miroslavu Lahodovi (dále též jen „správce“) určil odměnu ve výši 428.529,92 Kč včetně 21% DPH a schválil jeho hotové výdaje ve výši 8.530,50 Kč včetně 21% DPH (výrok II.), vyslovil, že částka ve výši 54.450 Kč z neuhrazené odměny ve výši 237.012,42 Kč včetně DPH a celá částka ve výši 726 Kč z neuhrazených hotových výdajů insolvenčního správce budou po právní moci usnesení uspokojeny z prostředků státního rozpočtu (výrok III.), vyslovil, že neuhrazená část odměny ve výši 182.562,42 Kč bude uspokojována v rámci pozůstalostního řízení (výrok IV.), a uložil insolvenčnímu správci, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení vydal výtěžek zpeněžení majetku dlužníka ve výši 920.217,90 Kč soudnímu komisaři pověřenému Městským soudem v Brně Mgr. Pavlu Bernardovi, IČO: 75092115, sídlem Jezuitská 13, 602 00 Brno, v pozůstalostním řízení po dlužníkovi vedeném pod sp. zn. 58 D 1069/2018-92, a to na účet č. 6015-524621/0710, VS: 2458106918, a aby o splnění této povinnosti do tří dnů podal soudu písemnou zprávu (výrok V.).

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 16. 10. 2014 č. j. KSBR 52 INS 25693/2014-A-18 rozhodl o úpadku dlužníka, dlužníku povolil oddlužení, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Miroslava Lahodu a usnesením ze dne 31. 10. 2016 č. j. KSBR 52 INS 25693/2014-B-58 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a současným zpeněžením majetkové podstaty. Dne 10. 7. 2017 správce oznámil, že majetek sloužící k zajištění zpeněžil za cenu 2 795 000 Kč, náklady spojené se zpeněžením činily 143 016 Kč a odměna správce ze zajištěného majetku činila 152 495 Kč včetně DPH. Podáním ze dne 29. 8. 2017 správce sdělil, že po uspokojení zajištěného věřitele zbývá k uspokojení pro nezajištěné věřitele částka 598 775,45 Kč, zůstatek na účtu majetkové podstaty ke dni schválení oddlužení činil 240 614,73 Kč, přičemž odměna insolvenčního správce ze základu 839 390,18 Kč činí 233 382,42 Kč včetně DPH. Současně správce předložil návrh rozvrhového usnesení, podle něhož k úhradě nezajištěných věřitelů zbývá částka 606 007,76 Kč. Usnesením ze dne 7. 9. 2017 č.j. KSBR 52 INS 25693/2014-B-74 soud prvního stupně udělil správci souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli Komerční banka, a.s., ve výši 1 900 713,55 Kč, a usnesením ze dne 22. 6. 2018 č. j. KSBR 52 INS 25693/2014-B-83 udělil správci souhlas s vyplacením zálohy na odměnu ve výši 152 495 Kč včetně DPH. Podáním ze dne 8. 8. 2018 správce oznámil, že dlužník zemřel a v následném podání uvedl, že na účtu majetkové podstaty je zůstatek 920 217,90 Kč, a vyúčtoval odměnu a náhradu hotových výdajů. Soudní komisař Mgr. Pavel Bernard oznámil soudu, že na úřední desce Městského soudu v Brně bylo dne 4. 4. 2019 vyvěšeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2019 č. j. 58 D 1069/2018-92 o nařízení likvidace pozůstalosti po dlužníkovi. Mezi aktiva pozůstalosti byl zahrnut nevyplacený zůstatek zpeněžení majetku zůstavitele jako dlužníka ve výši 920 217,90 Kč, mezi pasiva pozůstalosti byla zahrnuta pohledávka insolvenčního správce Mgr. Miroslava Lahody z titulu odměny a hotových výdajů ve výši 237 738,42 Kč.

3. Na tomto základě soud prvního stupně řízení dle § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavil se závěrem, že dlužník smrtí ztratil způsobilost být účastníkem insolvenčního řízení a povaha povoleného oddlužení neumožňuje v insolvenčním řízení pokračovat, s tím, že o odměně správce a jeho hotových výdajích rozhodl analogicky dle § 413 I. Z. Soud prvního stupně konstatoval, že dlužníkovi bylo schváleno oddlužení kombinací obou způsobů, a proto je celková odměna správce tvořena součtem obou odměn při těchto způsobech oddlužení. Za oddlužení plněním splátkového kalendáře přiznal správci za 47 měsíců trvání oddlužení od října 2014 (dne 16. 10. 2014 bylo dlužníku povoleno oddlužení) do srpna 2018 (účinky oddlužení zanikly smrtí dlužníka, přičemž přesné datum smrti nelze určit, a proto vycházel z okamžiku, kdy byl správci předložen úmrtní list) odměnu ve výši 32 250 Kč (42 462,50 Kč včetně DPH) dle § 3, písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění (dále též jen „vyhláška“), a náhradu hotových výdajů ve výši 7 050 Kč (8 530,50 Kč včetně DPH) dle § 3 písm. b) vyhlášky. Z těchto celkových nároků ve výši 51 183 Kč již byla správci uhrazena odměna ve výši 39 022,50 Kč a hotové výdaje ve výši 7 804,50 Kč, neuhrazeny zůstávají částky 3 630 Kč a 726 Kč. Správci dále náleží odměna ze zpeněžení zajištěného i nezajištěného majetku. Odměna správce určená z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku činí 126 028,54 Kč bez DPH (152 495 Kč včetně DPH) - § 1 odst. 2 vyhlášky a byla správci zálohově vyplacena. Odměna správce z nezajištěného majetku činí dle § 1 odst. 3 vyhlášky 192 878,04 Kč bez DPH (233 382,42 Kč s DPH). Tato odměna správci dosud nebyla vyplacena. Nezaplacená část odměny a hotových výdajů správce ve výši 237 738,42 Kč nemůže být uspokojována z prostředků majetkové podstaty, a proto soud určil, že část odměny správce ve výši 54 450 Kč včetně 21% DPH a celá částka hotových výdajů ve výši 726 Kč včetně 21% DPH bude správci uhrazena z rozpočtových prostředků a zbývající částka na odměně ve výši 182 562,42 Kč bude uspokojována v rámci řízení o pozůstalosti. Soud prvního stupně stanovil správci povinnost, aby na účet označený soudním komisařem Mgr. Pavlem Bernardem do řízení o pozůstalosti převedl celý zůstatek na účtu majetkové podstaty ve výši 920 217,90 Kč s tím, že po splnění této povinnosti zprostí insolvenčního správce funkce.

4. Proti tomuto usnesení podal odvolání insolvenční správce Mgr. Miroslav Lahoda. Konstatoval, že v průběhu insolvenčního řízení zpeněžil zajištěný nemovitý majetek za částku 2 795 000 Kč, z níž zůstala k uspokojení nezajištěných věřitelů částka 598 775,45 Kč. Současně zůstatek na účtu majetkové podstaty dlužníka představující další výtěžek zpeněžení určený k vydání nezajištěným věřitelům činil částku 240 614,73 Kč. Odměna správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele ze základu 839.390,18 Kč činí 192 878,04 Kč bez DPH (233 382,42 Kč včetně DPH). Správce poukázal na skutečnost, že dne 27. 9. 2017 podal soudu opravený návrh na vydání rozvrhového usnesení s žádostí o souhlas s vyplacením zálohy na tuto odměnu, o čemž však soud prvního stupně do dne úmrtí dlužníka nerozhodl. Správce namítal, že soud prvního stupně pochybil, neboť mu přiznal nižší odměnu, než vyplývá ze zákona a argumentoval tím, že mu náleží odměna za dobu od schválení oddlužení do zastavení insolvenčního řízení, to je do června 2019, když až do června 2019 vykonával v řízení činnost (například zaslal soudu sdělení ze dne 21. 8. 2018, vyjádřil se soudu podáním ze dne 2. 10. 2018 a zaslal sdělení České správě sociálního zabezpečení ze dne 31. 5. 2019) a poukázal na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 1329/2017. Odměna a náhrada hotových výdajů za dobu od povolení oddlužení do jeho schválení ve výši 27 225 Kč včetně DPH mu byla uhrazena. Odměna a náhrada hotových výdajů za dobu od schválení oddlužení do 13. 6. 2019 činí 34 848 Kč včetně DPH, přičemž z této částky mu bylo uhrazeno 19 602 Kč a zbývá uhradit 15 246 Kč. Správci přitom náleží odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 447 950,42 Kč (za oddlužení 27 225 Kč + 34 848 Kč – včetně DPH, za zpeněžení zajištěného majetku 152 495 Kč včetně DPH a za zpeněžení nezajištěného majetku 233 382,42 Kč včetně DPH). Správci dosud nebyla zaplacena celková odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 248 628,42 Kč (233 628,42 Kč + 15 246 Kč). Správce poukázal na ustanovení § 408 odst. 4 a § 310 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále též jen „I. Z.“), a na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 378/19 a uvedl, že odměna správce by měla být hrazena přednostně před vydáním výtěžku soudnímu komisaři a neměla by být uspokojována až v rámci pozůstalostního řízení. Odměna správce je konstruována jako nárok uspokojovaný přednostně před všemi ostatními nároky dalších věřitelů (např. § 305 odst. 2 I. Z.) a je neopodstatněné, aby soudní komisař měl za svoji činnost odměnu zajištěnou, zatímco insolvenční správce se ocitá ve stavu nepředvídatelnosti a nejistotě, zda se své odměny a náhrady hotových výdajů dočká a v jaké výši. Není rozdíl mezi situací, kdy je majetek zpeněžován insolvenčním správcem a kdy soudním komisařem, a proto není důvod, aby měl soudní komisař oproti insolvenčnímu správci odměnu zajištěnu formou prvořadé pohledávky. Je třeba vzít v úvahu, že správce již uskutečnil veškeré činnosti nezbytné ke zpeněžení majetku dlužníka a pouze v důsledku prodlení insolvenčního soudu s rozhodnutím o návrhu správce na provedení rozvrhu výtěžku zpeněžení po dobu více než osmi měsíců došlo k situaci, že dlužník zemřel, aniž by výtěžek byl věřitelům rozdělen v insolvenčním řízení. Správce splnil řádně své povinnosti při zpeněžování majetku a bylo by zjevně nesprávné a nespravedlivé, kdyby jeho odměna, která je principiálně insolvenčními předpisy považována za pohledávku přednostní, byla v důsledku přesunu vypořádání věřitelů z řízení insolvenčního do řízení o likvidaci dědictví zařazena mezi běžné pohledávky všech věřitelů a byla by s ohledem na množství pohledávek uspokojena pouze poměrně. Napadené rozhodnutí by vedlo k tomu, že by odměna a hotové výdaje insolvenčního správce vypočtené řádně a v souladu s příslušnými předpisy, v situaci, kdy správce splnil všechny své povinnosti, nebyly uspokojeny zcela, přestože by to jinak stav majetkové podstaty umožňoval, a došlo by k bezdůvodnému přesunu jejich vypořádání do pozůstalostního řízení, což by mělo za následek pouze poměrné uspokojení odměny a hotových výdajů správce ve skupině s běžnými věřiteli dlužníka, v návaznosti na konečný rozsah nároků běžných věřitelů v pozůstalostním řízení. Soud prvního stupně rozhodl v rozporu s ustanovením § 38, § 310 odst. 2 a § 408 odst. 4 I.Z. a v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v rozporu s principem vázanosti soudu zákonem podle článku 95 odst. 1 Ústavy. Správce poukázal na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2017 sen. zn. 3 VSPH 1516/2016, podle nichž teprve po právní moci rozhodnutí o schválení zprávy podle § 310 odst. 2 I. Z. insolvenční soud zruší konkurs a postoupí věc soudu, který projednává dědictví (§ 310 odst. 3 I. Z.), v němž budou také řešeny v rámci konkursního řízení nevypořádané pohledávky věřitelů a případný zůstatek nacházející se v majetkové podstatě, a to po odečtení prostředků použitých podle § 38 odst. 2 I. Z. k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v rámci insolvenčního řízení. Podle § 408 odst. 4 I. Z. se poté, co insolvenční správce zpeněží majetek, který podléhá oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, postupuje podle ustanovení tohoto zákona o konečné zprávě a rozvrhu v konkursu. Správce doplnil, že na základě výzvy České správy sociálního zabezpečení vrátil z majetkové podstaty částku ve výši 10 120 Kč, neboť tato částka byla vyplacena z důchodu dlužníka až po jeho úmrtí. Aktuální zůstatek účtu majetkové podstaty tedy činí 921 030,46 Kč. Správce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu určí odměnu ve výši 437 604,92 Kč včetně 21% DPH a schválí jeho hotové výdaje ve výši 10 345,50 Kč včetně 21 % DPH, určí, že neuhrazená část odměny a hotových výdajů ve výši 248 628,42 Kč bude uspokojena ze zůstatku na účtu majetkové podstaty dlužníka, a uloží mu vydat zbývající výtěžek zpeněžení majetku dlužníka ve výši 672 402,04 Kč soudnímu komisaři pověřenému v pozůstalostním řízení po dlužníkovi.

5. Ačkoliv insolvenční správce v odvolání výslovně uvedl, že odvoláním napadá pouze výroky II. až V., odvolací soud posoudil odvolání insolvenčního správce dle jeho obsahu podle § 41 odst. 2 o. s. ř. i jako odvolání proti výroku I. napadeného usnesení o zastavení řízení, neboť odvoláním správce napadá nesprávný postup soudu prvního stupně, který vydání rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení předcházel, to je skutečnost, že soud prvního stupně zastavil řízení předčasně před schválením zprávy dle § 310 odst. 2 I.Z. Podle obsahu tedy odvolání směřuje i proti výroku I. o zastavení řízení.

6. Vyjádření k odvolání nebylo podáno.

7. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb.
Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

8. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997
sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006),
v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

9. S účinností od 1. 6. 2019 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 31/2019 Sb. Podle ustanovení čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona se v insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

10. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání správce proti usnesení soudu prvního stupně, jež bylo vydáno po účinnosti novely insolvenčního zákona zákonem č. 294/2013 Sb., ovšem před účinností novely insolvenčního zákona zákonem č. 31/2019 Sb., přičemž k rozhodnutí o úpadku dlužníka došlo před účinností novely zákonem č. 31/2019 Sb., postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 5. 2019 při respektování právních účinků úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti novely zákonem č. 294/2013 Sb.

11. Podle § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami,
na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje
.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu (viz bod 5 odůvodnění), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a odst. 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ a d/ I.Z.), dospěl k následujícímu závěru.

13. Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 22. 9. 2014. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 10. 2014 č. j. KSBR 52 INS 25693/2014-A-18 rozhodl o úpadku dlužníka, dlužníku povolil řešení úpadku oddlužením, ustanovil insolvenčního správce Mgr. Miroslava Lahodu a usnesením ze dne 31. 10. 2016 č. j. KSBR 52 INS 25693/2014-B-58 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a současným zpeněžením majetkové podstaty. Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 9. 2017 č. j. KSBR 52 INS 25693/2014-B-74 udělil správci souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku dlužníka věřiteli Komerční banka, a.s., ve výši 1 900 713,55 Kč. Dne 1. 9. 2017 byl soudu doručen návrh správce na vydání rozvrhového usnesení a žádost o souhlas s vyplacením zálohy na odměnu. Dne 27. 9. 2017 byla soudu doručena oprava návrhu správce na vydání rozvrhového usnesení a žádost o vyplacení zálohy na odměnu, v níž správce uvedl, že došlo ke zpeněžení veškerého majetku zahrnutého do majetkové podstaty tak, že majetek sloužící k zajištění byl zpeněžen za částku 2 795 000 Kč, z čehož zbývá částka ve výši 598 775,45 Kč k uspokojení nezajištěných věřitelů, a to včetně dalšího zůstatku na účtu majetkové podstaty dlužníka ke dni 31. 10. 2017 ve výši 240 614,73 Kč. Správce vyčíslil svou odměnu z majetku pro nezajištěné věřitele ve výši 233 382,42 Kč včetně DPH s tím, že po odečtení odměny správce zbývá k rozdělení pro nezajištěné věřitele částka 606 007,76 Kč, a uvedl, v jakém rozsahu mají být jednotliví nezajištění věřitelé uspokojeni. Současně správce požádal o vyplacení zálohy na odměnu ve výši 233 382,42 Kč včetně DPH. Usnesením ze dne 22. 6. 2018 č. j. KSBR 52 INS 25693/2014-B-83 soud prvního stupně udělil správci souhlas s vyplacením zálohy na odměnu ve výši 152 495 Kč včetně DPH ze zpeněžení zajištěného majetku. Dne 8. 8. 2018 insolvenční správce předložil soudu úmrtní list dlužníka, z něhož se podává, že dlužník nezjištěného dne, měsíce a roku zemřel. Úmrtní list je datován dnem 17. 7. 2018. Podáním doručeným soudu dne 21. 8. 2018 správce oznámil, že na účtu majetkové podstaty se nachází částka 920 217,90 Kč a podáním doručeným soudu dne 11. 4. 2019 oznámil Mgr. Pavel Bernard, notář jako soudní komisař ve věci řízení o pozůstalosti po dlužníkovi, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2019 č. j. 58 D 1069/2018-92 byla nařízena likvidace pozůstalosti a věřitelé zůstavitele byli vyzváni k přihlášení svých pohledávek. K podání připojil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2019 č. j. 58 D 1069/2018-92. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

14. Podle ustanovení § 310 I.Z., jestliže dlužník v průběhu konkursu zemře, nastupují na jeho místo jeho dědicové, a není-li jich, stát (odst.1). Insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu zprávu o dosavadních výsledcích projednání konkursu spolu s vyúčtováním své poměrné odměny a již vynaložených výloh. Insolvenční soud předloženou zprávu přezkoumá a rozhodne o ní; § 304 platí přiměřeně (odst. 2). Po právní moci rozhodnutí o schválení zprávy podle odstavce 2 insolvenční soud zruší konkurs a postoupí věc soudu, který projednává dědictví. O doručení a zveřejnění tohoto rozhodnutí platí § 309; odvolání proti němu však není přípustné (odst. 3).

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že zemřel-li dlužník v průběhu oddlužení, čímž pozbyl způsobilost být účastníkem řízení, povaha povoleného oddlužení neumožňuje v insolvenčním řízení pokračovat, přičemž je nerozhodné, zda bylo schváleno oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře či ve formě zpeněžení majetkové podstaty, nebo kombinací obou těchto forem.

    16. Cílem insolvenčního řízení v rámci schváleného oddlužení je totiž řešení úpadku dlužníka a jeho oddlužení (§ 1 I. Z.), což vylučuje, aby v něm mohlo být jakkoli pokračováno i po smrti dlužníka (například s jeho dědici), neboť po smrti fyzické osoby je zahájeno řízení o pozůstalosti (§ 138 a následujících zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění – dále též jen „z.ř.s.“), v jehož rámci lze výlučně vypořádat celé jmění zůstavitele (§ 1475 o. z.). Insolvenční řízení, které řeší jen část majetkových poměrů dlužníka, ustupuje řízení o pozůstalosti, které řeší definitivně veškeré jmění dlužníka. Po smrti dlužníka má dispoziční oprávnění k jeho majetku výlučně osoba, která spravuje pozůstalost (§ 156 a následujících z.ř.s.), a nikoliv insolvenční správce, který již nesmí nakládat s majetkovou podstatou, neboť ztratil dispoziční oprávnění (§ 229 I. Z.).

    17. Zemře-li dlužník v průběhu oddlužení, nestanoví insolvenční zákon pro takovou situaci žádný postup. Odvolacího soud je toho názoru, že bylo-li oddlužení schváleno kombinací obou forem oddlužení, to je plněním splátkového kalendáře a současným zpeněžením majetkové podstaty, jak je tomu v posuzované věci, je třeba aplikovat ustanovení § 408 odst. 4 I. Z. a postupovat obdobně jako při řešení úpadku dlužníka konkursem, tj. je třeba postupovat podle ustanovení § 310 I.Z.
      18. Oddlužením řešeným oběma formami současně (jejich kombinací) se zabýval Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 26. 4. 2018 sen. zn. 29 NSČR 97/2016, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, v němž uzavřel, že u části oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je insolvenční správce povinen postupovat obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu, to je uzavřít část oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 302 až 307 I. Z.), a to bez ohledu na stav současně probíhajícího oddlužení plněním splátkového kalendáře (s jedinou výjimkou spočívající v nezbytnosti zohlednit míru dosavadního uspokojení věřitelů splátkovým kalendářem při rozvrhu, to je aby nezajištění věřitelé neobdrželi celkově více, než kolik činí hodnota jejich zjištěných pohledávek).

      19. V posuzované věci soud prvního stupně pochybil, pokud rozhodl o zastavení insolvenčního řízení, aniž by dodržel postup předpokládaný ustanovením § 310 odst. 2 I. Z. za přiměřeného použití ustanovení § 304 I. Z., tedy aniž by současně přezkoumal zprávu insolvenčního správce o dosavadních výsledcích insolvenčního řízení s vyúčtováním odměny a již vynaložených hotových výdajů správce a rozhodl o ní. Odvolací soud přitom považuje za racionální, aby v rámci zprávy insolvenčního správce podle ustanovení § 310 odst. 2 I. Z. byla vyřešena jak část oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, tak část oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť k ukončení obou forem oddlužení došlo k témuž okamžiku (ke dni úmrtí dlužníka), a proto je rozumné zahrnout i část oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře včetně vyúčtování odměny a hotových výdajů správce ve vztahu k této části oddlužení do jediné zprávy dle ustanovení § 310 odst. 2 I.Z. Postup soudu prvního stupně, který zastavil insolvenční řízení, aniž by postupoval dle ustanovení 310 odst. 2 I.Z., tedy nemá oporu v zákoně.

      20. Jelikož v řízení o pozůstalosti dlužníka byla nařízena likvidace dědictví, nenastupují do insolvenčního řízení v této fázi namísto dlužníka jeho dědicové, nýbrž soud bude pokračovat s likvidačním správcem, neboť dědické právo dědiců zůstavitele i státu dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti zaniklo (§ 310 odst. 1 I. Z., § 200 písm. a), § 229 z.ř.s.).

      21. Poté, co soud prvního stupně pravomocně schválí zprávu dle ustanovení § 310 odst. 2 I.Z., insolvenční řízení zastaví a postoupí schválenou zprávu soudu, který projednává dědictví (§ 310 odst. 3 I.Z., § 198 odst. 2 z.ř.s.). Tím činnost insolvenčního soudu týkající se majetkových poměrů dlužníka definitivně končí, aniž by insolvenční soud přistupoval k rozvrhu podle schválené zprávy, byť ve vztahu k pohledávkám za majetkovou podstatou v podobě odměny a hotových výdajů správce. Takový postup insolvenční zákon v ustanovení § 310 odst. odst. 2, 3 I.Z. zapovídá.

      22. Jinými slovy řečeno, pohledávky věřitelů ani pohledávky za podstatou včetně nároků insolvenčního správce po úmrtí dlužníka nejsou uspokojovány v insolvenčním řízení, ale v řízení o dědictví, respektive v řízení o pozůstalosti podle části druhé Hlavy III. z.ř.s. Z ustanovení § 310 odst. 2 I. Z. totiž vyplývá, že činnost insolvenčního soudu i insolvenčního správce v případě úmrtí dlužníka končí okamžikem schválení zprávy o dosavadních výsledcích řízení s vyúčtováním odměny a hotových výdajů správce, tedy schválením zprávy obdobné konečné zprávě dle ustanovení § 304 I. Z. a k rozvrhu a k uspokojení pohledávek (včetně zapodstatových) již v insolvenčním řízení nedojde. Ustanovení § 305 a násl. I. Z. se tedy nepoužije. Tento závěr zprostředkovaně vyplývá i z ustanovení § 229 odst. 3 z.ř.s., podle něhož byla-li nařízena likvidace dědictví, lze v řízení vedeném původně proti zůstaviteli rozhodnout toliko o existenci práva a jeho výši, nelze však ukládat povinnost k plnění (tyto nároky se vypořádají až v rámci likvidace dědictví).

      23. Argumentace odvolatele nálezem Ústavního soudu ze dne 12.6.2016 sp. zn. IV. ÚS 378/19 je nepřípadná, neboť se týká jiné situace, a to konkurence odměny exekutora a insolvenčního správce v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, nikoliv po úmrtí dlužníka, kdy je třeba přednostně uspořádat poměry dlužníka v pozůstalostním řízení, a to ve vztahu ke všem případným věřitelům dlužníka. Nadto způsob úhrady odměny exekutora pro případ souběhu insolvenčního a exekučního řízení vyplývá výslovně z úpravy obsažené v ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu. Odvolací soud dodává, že nárok insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů alespoň ve výši dle ustanovení § 38 odst. 2 I.Z. pro případ, že jej nebylo možno uhradit z majetkové podstaty ani ze zálohy (byť v důsledku povinnosti vydat výtěžek zpeněžení do pozůstalostního řízení), správci zůstává zachován, a proto nelze ani podpůrné aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 25.6.2002 sp. zn. Pl. ÚS 36/01.

      24. Je třeba uvést, že dle názoru odvolacího soudu ke skončení plnění splátkového kalendáře ve smyslu ustanovení § 3 písm. b), § 7 odst. 4 vyhlášky došlo v měsíci, kdy dlužník zemřel, jak správně uvedl soud prvního stupně. Není důvodná námitka odvolatele, že má nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů ve vztahu k části oddlužení plněním splátkového kalendáře až do zastavení insolvenčního řízení. Skutečnost, že dlužník v průběhu oddlužení zemře, nelze považovat za nepředvídatelnou skutečnost a je jedním z projevů rizika při výkonu funkce insolvenčního správce. Je proto pochopitelné a žádoucí, že správce i po úmrtí dlužníka ještě určitou činnost vykonává, a že komunikuje s insolvenčním správcem i se třetími subjekty. Tato činnost je dle názoru odvolacího soudu subsumována pod nárok na odměnu insolvenčního správce a na úhradu jeho hotových výdajů za dobu trvání splátkového kalendáře, to je do úmrtí dlužníka. V této otázce se odvolací soud neztotožňuje se závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.10.2017 sen. zn. 1 VSPH 1329/2017. Jinou věcí je, zda okolnosti případu případně opodstatňují moderaci takto určené odměny insolvenčního správce ve smyslu ustanovení § 38 odst. 3 I. Z., touto otázkou se bude soud prvního stupně zabývat v dalším řízení. Moderovat však nelze náhradu hotových výdajů insolvenčního správce.

      25. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

      26. V dalším řízení bude soud prvního stupně postupovat dle ustanovení § 310 odst. 2, odst. 3 I.Z., § 198 odst. 2 z.ř.s., přičemž na místo dlužníka bude jednat s likvidačním správcem.



      Poučení:


      Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

      Olomouc 20. září 2019

      Mgr. Diana Vebrová v.r.
      předsedkyně senátu