Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:14VSOL 777/2018     
Právní věta:Proti popřené pohledávce v žalobě dle § 199 I. Z. mohou být uplatněny pouze skutečnosti, pro které v oddlužení insolvenční správce (dlužník) popřel vykonatelnou pohledávku věřitele a které jsou uvedeny v popěrném úkonu insolvenčního správce (dlužníka) při přezkumném jednání a zapsány jako výsledek přezkumného jednání do seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást zápisu o přezkumném jednání.
Soud:Vrchní soud v Olomouci
ECLI:ECLI:CZ:VSOL:2018:14.VSOL.777.2018.1
Datum rozhodnutí:24.10.2018
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Incidenční spory
Insolvence
Dotčené předpisy:§ 190 odst. 1 předpisu č. 182/2006Sb. ve znění do 30.06.2017
§ 197 odst. 1 předpisu č. 182/2006Sb. ve znění do 30.06.2017
§ 199 odst. 1 předpisu č. 182/2006Sb. ve znění do 30.06.2017
§ 199 odst. 3 předpisu č. 182/2006Sb. ve znění do 30.06.2017
§ 410 předpisu č. 182/2006Sb. ve znění do 30.06.2017
Kategorie rozhodnutí:A


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské ve věci

žalobců: a) Andrea Majdová
b) Michal Majda
oba bytem Kolaříkova 459, 768 33 Morkovice – Slížany
oba zastoupeni advokátkou JUDr. Miroslavou Kočárovou
sídlem Moravcova 259/9, 767 01 Kroměříž

proti

žalovanému: Ladislav Zourek
bytem Žižkova 219/12, 250 92 Šestajovice
zastoupený advokátkou Mgr. Barborou Kölblovou
sídlem Tyrše a Fügnera 685, 251 01 Říčany

o určení pravosti pohledávky ve výši 415 182 Kč

vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 ICm 1771/2014 jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Andrey a Michala Majdových vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 18828/2013

o odvolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2018
č. j. 27 ICm 1771/2014-39 (KSBR 27 INS 18828/2013)


takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2018 č. j. 27 ICm 1771/2014-39
(KSBR 27 INS 18828/2013) se
mění jen tak, že žaloba, aby bylo určeno, že nevykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 260 660 Kč, kterou přihlásil na základě exekutorského zápisu
č. j. 101 EZ 009/2011 ze dne 21. 5. 2011 sepsaného Ing. Martinou Havlovou, exekutorskou kandidátkou Exekutorského úřadu Praha 7, do insolvenčního řízení žalobců, neexistuje,
se
odmítá.

II. Ve zbývající části týkající se vykonatelné pohledávky ve výši 154 522 Kč se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na nákladech řízení před soudem prvního stupně žalovanému 10 200 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalovaného.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V. Odvolací soud nařizuje soudu prvního stupně provedení opravy odvoláním napadeného rozsudku v záhlaví a výroku I. tak, aby byla zřejmá pluralita na straně žalující.

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobců, aby bylo určeno,
že pohledávka žalovaného ve výši 415 182 Kč přihlášená na základě exekutorského zápisu
č. j. 101 EZ 009/2011 sepsaného Ing. Martinou Havlovou, exekutorskou kandidátkou Exekutorského úřadu Praha 7, dne 25. 1. 2011 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 18828/2013 neexistuje (výrok I.) a žalobci byli zavázáni, aby společně a nerozdílně žalovanému zaplatili na nákladech řízení 10 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného (výrok II.).

2. Na odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobci se žalobou podanou
26. 5. 2014 domáhali určení, že označená přihlášená pohledávka žalovaného do jejich insolvenčního řízení neexistuje. Uvedli, že žalovaný uplatnil pohledávku na základě označeného exekutorského zápisu v celkové výši 480 838 Kč, když předmětem tohoto zápisu byla dohoda
o závazku první žalobkyně splnit pohledávku žalovaného se svolením k přímé vykonatelnosti. Dle exekutorského zápisu je žalobkyně a) povinna zaplatit žalovanému 182 000 Kč
v 119 rovnoměrných měsíčních splátkách po 1 517 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci s tím,
že první splátka bude uhrazena 15. 2. 2011 a poslední splátka ve výši 1 477 Kč dne 15. 12. 2020. Podkladem pro sepis exekutorského zápisu byla smlouva o půjčce ze dne 25. 1. 2011. Z obsahu smlouvy o půjčce vyplývá, že byla půjčena částka 37 000 Kč, když 15 000 Kč mělo být použito
na úhradu exekutorského zápisu. Žalobci argumentovali tím, že smlouva o půjčce je neplatná
z důvodu nesrozumitelnosti, neurčitosti obsahu, jde o sjednání smluvního úroku. Uvedli,
že obsahem smlouvy o půjčce jsou nesprávné údaje, na kterých se účastníci nedohodli
a že sjednaný smluvní úrok ve výši 25 % ročně neodpovídá běžnému styku, jeho výše
je v rozporu s dobrými mravy, když žalovaný v době poskytnutí půjčky žalobkyni a) si byl vědom její tíživé situace, neboť část půjčky ve výši 17 000 Kč poskytoval na úhradu své pohledávky z jiné smlouvy o půjčce, ze které mu již dlužila. Svou pohledávku si smlouvou o půjčce žalovaný nepřiměřeně kapitalizoval. Z částky 52 000 Kč si žalobkyně půjčila ve skutečnosti pouze
20 000 Kč. Dále žalobci napadali sjednanou smluvní pokutu 0,2 %, která je v exekutorském zápise uvedena namísto úroků z prodlení, který si strany ve smlouvě o půjčce rovněž sjednaly. Aby však došlo k platnému úroku z prodlení, musí jeho výše odpovídat nařízení vlády
č. 142/1994 Sb., podle něhož v dané době činil úrok z prodlení 7,75 %. Žalovaný tvrdil, že jeho pohledávka je po právu. Nesouhlasil s námitkou žalobců, že by předmětem smlouvy o půjčce byla pouze částka 37 000 Kč. Připustil, že půjčená částka byla zaslána na základě ujednání ve smlouvě přímo na ve smlouvě uvedené účty a s touto skutečností byla žalobkyně a)
seznámena
před podpisem smlouvy a před podpisem exekutorského zápisu. Uvedl, že není podstatné,
na čí účet budou peníze ve prospěch dlužníka poskytnuty, pokud se tak smluvní strany dohodnou, rozhodné je pouze to, že peníze jsou ekonomicky poskytnuty ve prospěch dlužníka, který s nimi může nakládat dle svého uvážení. Ujednání ve smlouvě o půjčce jsou dle jeho názoru stručná, jasná a srozumitelná a určitá, proto smlouva je platná. Ujednání o smluvním úroku
ve výši 25 % ročně odpovídá tomu, že se jedná o nebankovní půjčku spojenou s rizikem
pro věřitele. Rovněž určená smluvní pokuta je v souladu s občanským zákoníkem platným
a účinným v době ujednání smluvní pokuty. Rovněž v souladu s ustanovením § 565 uvedeného občanského zákoníku bylo sjednáno, že může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky
pro nesplnění některé splátky. Před zahájením insolvenčního řízení bylo zahájeno
proti žalobkyni a) exekuční řízení u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 4 EXE 328/2011, když exekuční řízení je možné vést pouze pro pohledávku splatnou a vykonatelnou.

3. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami z insolvenčního spisu žalobců jako dlužníků,
a to pokud jde o skutečnost, že usnesením ze dne 12. 11. 2013 č. j. KSBR 27 INS 18828/2013-A-17 byl zjištěn úpadek žalobkyně a) a bylo jí povoleno oddlužení a usnesením ze dne
10. 12. 2014 bylo schváleno oddlužení obou žalobců plněním splátkového kalendáře. Z přihlášky č. 2 vyplývá, že ji podal žalovaný, předmětem byla částka 480 838 Kč, z toho na základě usnesení okresního soudu vykonatelná ve výši 154 522 Kč, jako důvod vzniku pohledávky je uveden exekutorský zápis č. j. 101 EZ 009/2011 a usnesení Okresního soudu v Kroměříži
4 EXE 328/2011. Podle protokolu o přezkumném jednání ze dne 29. 4. 2014 byla přezkoumána pohledávka č. 2 přihlášená ve výši 480 838 Kč, z toho vykonatelná ve výši 154 522 Kč.
Dle protokolu jsou důvody popření uvedeny v jednotlivých krycích listech. Ze seznamu přihlášených pohledávek, a to pohledávky žalovaného poř. č. 2 věřitele 2, vyplývá, že byla přezkoumána pohledávka vykonatelná, je uvedeno vyjádření dlužníka: „uznává 65 556 Kč, popírá proškrtnuto“. Důvod popření: „návrh na zastavení exekuce popírá se vykonatelná“. Insolvenční správce pohledávku nepopřel. Popřena byla pohledávka ve výši 414 482 Kč. Dále soud prvního stupně zjistil, že k seznamu přihlášených pohledávek neexistovala žádná příloha. Soud nepřipustil důkaz tvrzenou možnou korespondencí vedenou mezi zástupkyní žalobců a insolvenčním správcem ohledně důvodů popření se závěrem, že rozhodující je to, co je uvedeno v protokole, popř. v listu seznamu pohledávek, na něž protokol odkazuje. Protokol nelze doplňovat prostřednictvím korespondence vedené mezi zástupkyní žalobců a insolvenční správkyní. S poukazem na ustanovení § 410 odst. 1, 2, 3 a § 199 odst. 1, 2 a 3
zákona č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „I. Z.“), soud prvního stupně uzavřel, že bylo prokázáno provedeným dokazováním, že žalobci jako dlužníci za trvání účinků schválení oddlužení popřeli přihlášenou pohledávku žalovaného, a jejich popření tedy má za trvání účinků schválení oddlužení ve smyslu § 410 odst. 2 I. Z. tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Žalobci popřeli vykonatelnou pohledávku žalovaného, jsou tedy aktivně legitimováni k podání žaloby, kterou byli povinni podat do 30 dnů od přezkumného jednání. Přezkumné jednání se konalo 29. 4. 2014 a žaloba došla soudu 26. 5. 2014, byla tedy podána včas (§ 410, § 199 odst. 1 I. Z.). Z přihlášky pohledávky a protokolu o přezkumném jednání vyplývá, že žalovaný přihlásil pohledávku, tato byla žalobci popřena z důvodu, který byl označen jako „návrh na zastavení exekuce, popírá se vykonatelná“. Vzhledem k tomu, že však byla popřena vykonatelná pohledávka, mohou žalobci uplatnit pouze důvody, které uvedli v popření pohledávky (§ 199 odst. 3 I. Z.). Tento důvod však žalobci neuplatnili, neboť důvod, že by byl dán návrh na zastavení exekuce, v žalobě uveden není, a i kdyby tomu tak bylo, není podání návrhu na zastavení exekuce důvodem, pro který by bylo možno žalobě vyhovět. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.
a přiznal plně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), k tomu 3x režijní paušál po 300 Kč za tři úkony – přípravu a převzetí věci, podání vyjádření a účast u jednání, celkem tedy na nákladech řízení 10 200 Kč.

4. Tento rozsudek napadli žalobci odvoláním. Poukázali na to, že dle jejich názoru z ustanovení § 192 I. Z. ani z jiné části insolvenčního zákona nevyplývá, že popření pohledávky dlužníka
při oddlužení musí být provedeno pouze při přezkumném jednání. Zákon nevylučuje ani přímo nezakazuje korespondenční vyjádření dlužníka před samotným přezkumným jednáním,
kterým dává jasné stanovisko insolvenčnímu správci k přihlášeným pohledávkám. Samotná skutečnost, že insolvenční správce jeho písemné stanovisko nepřiloží do spisu soudu k předmětnému jednání, nemůže jít k tíži dlužníka tak, jako text protokolu, který sepisuje soudce. Zástupce žalobců sdělil emailem 14. 2. 2014 insolvenčnímu správci – jeho asistentovi Mgr. Janu Parmovi – stanovisko k přihláškám 1 a 2, tj. k největším přihlášeným pohledávkám. Uvedl,
že popírá přihlášenou pohledávku do částky 415 182 Kč co do pravosti, zjištěna je ve výši
65 556 Kč. Jako důvod popření bylo v přípise uvedeno: „V exekutorském zápise, který byl sepsán na základě smlouvy o půjčce č. PH-190-2011 uzavřené mezi oprávněným a povinným dne
25. 1. 2011, je uvedena smluvní pokuta 0,2
% namísto úroku z prodlení, který si ve skutečnosti
v předmětné smlouvě o půjčce v čl. VI. účastníci sjednali. Mezi stranami tak nebyla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, tak jak je uvedeno v exekutorském zápise, ale ve skutečnosti se jednalo o úrok z prodlení, tak jak vyplývá z textace smlouvy o půjčce. Platně lze sjednat úrok z prodlení pouze ve výši stanovené občanskoprávními předpisy, viz ustálená judikatura, byl podán návrh na zastavení exekuce dne 25. 7. 2013 u Okresního soudu v Kroměříži, do dnešního dne nebylo rozhodnuto.“. K důkazu odvolatelé označili tuto
e-mailovou korespondenci. Uvedli, že z této korespondence je zcela evidentní, že popřeli přihlášenou pohledávku minimálně co se týče smluvní pokuty a úroku z prodlení,
který představuje v přihlášené pohledávce částku 316 316 Kč. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak je vadné, neboť nepřipustil provedení důkazů navržených žalobci, kterými prokazovali řádné popření pohledávky, tedy korespondenci mezi jejich zástupcem a insolvenčním správcem.
Jsou proto dány odvolací důvody dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) a e) o. s. ř. Navrhli,
aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný se k odvolání žalobců nevyjádřil, z účasti u jednání před odvolacím soudem se omluvil s tím, že souhlasí, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

6. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 64/2017 Sb. Podle čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení k tomuto zákonu, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

7. Odvolací soud proto při přezkumu a rozhodování o odvolání žalobců proti napadenému rozsudku rozhodoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017,
ovšem při respektování právních účinků úkonů, které byly v insolvenčním řízení žalobců jako dlužníků učiněny před tímto datem.

8. Podle ustanovení § 7 I. Z. (který nedoznal shora uvedenou novelou změn), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas a že obsahuje způsobilý odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), jakož i řízení,
které předcházelo jeho vydání, při nařízeném jednání a dospěl k následujícím závěrům.

10. Podle ustanovení § 410 I. Z., ve znění účinném do 1. 7. 2017 (neboť přezkum přihlášené pohledávky žalovaného proběhl dne 29. 4. 2014), není-li dále stanoveno jinak,
platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202 (§ 410 odst. 1 věta první). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení
o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku
při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odstavec 2).
Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti,
které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčena (odstavec 3).

11. Podle ustanovení § 190 odst. 1 I. Z., ve znění účinném do 1. 7. 2017, přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem.

12. Podle ustanovení § 197 odst. 1 I. Z., výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu
o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis.

13. Ustanovení § 198 odst. 1 I. Z., ve znění účinném do 1. 7. 2017, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou
na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu,
k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

14. Podle ustanovení § 198 odst. 2 I. Z., ve znění účinném do 1. 7. 2017, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání,
a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy
o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

15. Podle ustanovení § 199 odst. 1 I. Z., ve znění účinném do 1. 7. 2017, insolvenční správce,
který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání
u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

16. Podle ustanovení § 199 odst. 3 I. Z., ve znění účinném do 1. 7. 2017, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

17. Podle ustanovení § 159 odst. 1 písm. a) I. Z., incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

18. Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (§ 160 odst. 1 I. Z.). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne (§ 160 odst. 4 věta první I. Z.).

19. Z insolvenčního spisu žalobců jako dlužníků ve vztahu k přezkoumávané věci vyplývá,
a to z přihlášky pohledávky č. 2 žalovaného jako věřitele, že přihlásil do insolvenčního řízení žalobců pohledávku č. 1 s výší jistiny 154 522 Kč s důvodem vzniku exekutorský zápis
101 EZ 009/2011, usnesení Okresního soudu v Kroměříži 4 EXE 328/2011 jako pohledávku vykonatelnou s příslušenstvím ve výši 326 316 Kč z titulu fixní pokuty smluvní pokuty 0,2 % denně z částky 182 000 Kč od 16. 2. 2011 do 4. 7. 2013, celkově tedy přihlásil pohledávku ve výši 480 838 Kč. Dle protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaném 29. 4. 2014
(č. d. B-9) byla na tomto přezkumném jednání přezkoumána i přihláška pohledávky č. 2
se závěrem, že tuto pohledávku popírá dlužník pro 414 482 Kč s tím, že důvody popření
jsou uvedeny v jednotlivých krycích listech. Ze seznamu přihlášených pohledávek, pokud jde
o pohledávku žalovaného, vyplývá, že přihlásil nezajištěnou pohledávku ve výši 480 838 Kč s tím, že jistina je ve výši 154 522 Kč a příslušenství 326 316 Kč. Pohledávka je přihlášena jako vykonatelná ve výši 154 522 Kč. Dle vyjádření dlužníka tento uznává pohledávku ve výši
65 556 Kč a jako důvod popření je uvedeno: „návrh na zastavení exekuce, popírá se vykonatelná“. Celkem popřeno žalobci 414 482 Kč. Insolvenční správce celou pohledávku uznal. Seznam přihlášených pohledávek je podepsán insolvenčním správcem a soudcem. Z protokolu
o přezkumném jednání dále vyplývá, že tomuto přezkumnému jednání byla advokátka žalobců jako dlužníků osobně přítomna.

20. Především je nutno uvést, že žalobci podali žalobu na neexistenci pohledávky žalovaného ve výši 415 182 Kč, přitom při popěrném úkonu uvedli, že popírají jen pohledávku vykonatelnou.
Ta však byla přihlášena ve výši 154 522 Kč. Proto je zřejmé, že žalobci žalovali i na neexistenci nevykonatelné pohledávky ve výši 260 660 Kč. U nevykonatelné pohledávky má ale popření pohledávky žalobci jako dlužníky tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Z toho vyplývá, že aktivně legitimovaným k podání žaloby na určení popřené nevykonatelné pohledávky je pouze věřitel takové pohledávky (§ 410 odst. 2 věta první a § 198 odst. 1 I. Z.). Žalobci jako dlužníci proto nejsou aktivně věcně legitimováni k podání žaloby na neexistenci nevykonatelné pohledávky žalovaného. Navíc u nevykonatelné pohledávky žalovali na její neexistenci ve výši 260 660 Kč, což je o 700 Kč více, než v jaké výši ji při přezkumném jednání popřeli. Proto odvolací soud napadený rozsudek pokud jde o nevykonatelnou pohledávku žalovaného postupem dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (§ 7 I. Z.) změnil a v tomto rozsahu žalobu odmítl jako podanou osobou neoprávněnou dle ustanovení § 160 odst. 4 věty první I. Z.

21. Pokud jde o popěrný úkon učiněný žalobci jako dlužníky ve vztahu k vykonatelné pohledávce žalovaného, pak jsou žalobci jako dlužníci aktivně legitimováni k podání této žaloby
na neexistenci vykonatelné pohledávky žalovaného (§ 410 odst. 2 a § 199 odst. 1 I. Z.). Soud prvního stupně správně vyhodnotil, že v tomto rozsahu žaloba byla podána včas ve lhůtě uvedené v ustanovení § 199 odst. 1 I. Z. Při popření vykonatelné pohledávky přihlášené žalovaným jsou však žalobci omezeni v žalobě ustanovením § 199 odst. 3 I. Z. v tom směru,
že mohou uplatnit proti popřené pohledávce pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřeli. Přitom z protokolu o přezkumném jednání i ze seznamu přihlášených pohledávek, pokud jde
o pohledávku žalovaného, zcela jednoznačně vyplývá, že jako jediný důvod popření bylo uvedeno: „návrh na zastavení exekuce popírá se vykonatelná“. Tento důvod však jako důvod popření v žalobě uveden nebyl a důvody, které žalobci proti vykonatelné pohledávce v žalobě uplatnili, tedy uplatnit nemohli. Argumentace advokátky žalobců tím, že v e-mailové korespondenci s insolvenčním správcem ve vztahu k popírání pohledávky žalovaného uváděla právě ty důvody, které jsou uplatňovány žalobou, nemůže být v přezkoumávané věci relevantní. Nelze přisvědčit odvolací námitce, že popření pohledávek neprobíhá jen u přezkumného jednání. Ze shora citovaného ustanovení § 190 odst. 1 I. Z. zcela jednoznačně vyplývá, že přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem.
Z ustanovení § 197 odst. 1 I. Z. pak vyplývá, že výsledek přezkumného jednání se zapisuje
do seznamu přihlášených pohledávek, který je součástí zápisu o přezkumném jednání.
Je tedy nepochybné, že ve smyslu shora citovaného ustanovení § 199 odst. 3 I. Z. je třeba hodnotit jako skutečnosti, pro které pohledávka byla popřena, jen ty, které jsou jako důvod popření uvedeny v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela správně, když jako zcela irelevantní neprovedl důkazy navržené žalobci, pokud šlo o e-mailovou korespondenci mezi jejich advokátkou a insolvenčním správcem ohledně popírání pohledávky žalovaného a z týchž důvodů neprovedl tyto důkazy ani odvolací soud.

22. Proto odvolací soud napadený rozsudek v části týkající se vykonatelné pohledávky žalovaného potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. (§ 7 I. Z.).

23. Podle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. a za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodoval odvolací soud jak o nákladech řízení u soudu prvního stupně, tak o nákladech odvolacích.

24. Žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení v obou stupních dle ustanovení § 146 odst. 3
a § 142 odst. 1 o. s. ř. V prvním stupni mu vznikly náklady za zastoupení advokátem
dle vyhl. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), a to za tři úkony právní služby – přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast u jednání před soudem prvního stupně (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/
a g/ vyhlášky) po 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky) a třikrát paušální náhrada výdajů
po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky), tedy celkem 10 200 Kč. Tuto náhradu nákladů řízení
jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. advokátu žalovaného ve lhůtě uvedené v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, neboť jeho advokátka žádný úkon právní služby dle § 11 vyhlášky neučinila, když se pouze omluvila z účasti u jednání před odvolacím soudem.
Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení
se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Samostatně jen proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

Olomouc 24. října 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r.
předsedkyně senátu