Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:20Co 48/2019     
Právní věta:Relativní neplatnost právního jednání, porušujícího generální inhibitorium podle § 44a odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, se váže ke konkrétní exekuci, v níž toto inhibitorium vzniklo a dovolat se jí mohou jen její účastníci.
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:20.CO.48.2019.1
Datum rozhodnutí:16.05.2019
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Exekuce
Dotčené předpisy:§ 44 odst. 1 písm. a) předpisu č. 120/2001Sb. ER (EŘ)
Kategorie rozhodnutí:B


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudců JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Kláry Bernardové v právní věci

žalobkyně: MAYLINE CORPORATION LP, s.r.o., IČ 03490955
      sídlem Na Kozačce 1103/5, Praha 2
      zastoupená advokátkou Mgr. Marií Farníkovou Fabišovou
      sídlem Senovážné náměstí 978/23, Praha 1
proti
žalované: GEBRÜDER WEISS spol. s r.o., IČ 44795092
      sídlem Průmyslová 477, Jeneč
      zastoupená advokátem JUDr. Borisem Vacou
      sídlem Dlouhá 16, Praha 1
o vyloučení věcí z exekuce

k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 17. 10. 2018 č. j. 20 C 220/2015-127 ve znění opravného usnesení ze dne 21. 2. 2019 č. j. 20 C 220/2015-149


takto


I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé potvrzuje.

II. Ve výroku o náhradě nákladů řízení se rozsudek mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 9 636 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. Marie Farníkové Fabišové.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 3 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. Marie Farníkové Fabišové.


Odůvodnění


1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že se z exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 Ex 04522/152, proti povinnému JET COMPANY s.r.o., IČ 25642944, se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha-Nové Město, ve prospěch oprávněného GEBRÜDER WEISS spol. s.r.o., IČ 66233348, se sídlem Průmyslová 477, 250 62 Jeneč, na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 2015, č. j. 49 EXE 421/2015-23 vylučují movité věci: osobní automobil obch. zn. MAZDA, reg. zn. xxx, osobní automobil obch. zn. SUZUKI SWIFT 1.3, reg. zn. xxx, osobní automobil obch. zn. BMW 318I, reg. zn. xxx, osobní automobil obch. zn. NISSAN NOTE 1.4, reg. zn. xxx, osobní automobil obch. zn. HONDA JAZZ, reg. zn. xxx. Žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 41 200 Kč. Řízení bylo usnesením ze dne 15. 10. 2018 pro zpětvzetí žaloby částečně zastaveno ohledně vyloučení osobního automobilu zn. Audi, reg. zn. xxx. Žalobkyně se domáhala vyloučení uvedených vozidel z exekuce s odůvodněním, že byly zahrnuty do soupisu movitých věcí povinného ze dne 20. 7. 2015, ačkoliv jsou jejím vlastnictvím. Návrh žalobkyně na jejich vyškrtnutí ze soupisu soudní exekutor usnesením ze dne 18. 8. 2015 č. j. 103 Ex 04522/15-42 zamítl s poukazem na neplatnost převodu vozidel vzhledem k tomu, že byla dne 4. 12. 2014 sepsána v rámci již skončené exekuce, vedené jím pod sp. zn. 103 Ex 51584/14. Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu.

2. Soud I. stupně zjistil, že dne 4. 12. 2014 vydal (soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána) Exekutorský úřad v Přerově pod č. j. 103 Ex 51584/14-18 exekuční příkaz na provedení exekuce prodejem všech podle zákona postižitelných movitých věcí nebo spoluvlastnického podílu povinného na movitých věcech za účelem uspokojení pohledávky oprávněné Roben Logistic Czech s.r.o. proti povinné JET Company s.r.o. v částce 9 331,60 Kč. Podle sdělení soudního exekutora Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, k dotazu soudu I. stupně (ze dne 21. 6. 2018) bylo vyrozumění o zahájení exekuce na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 13. 10. 2014 povinné JET Company s.r.o. doručeno do datové schránky dne 3. 11. 2014. V protokole o soupisu věcí v rámci exekuce sp. zn. 103 Ex 51584/14 ze dne 4. 12. 2014 jsou uvedena shora označená vozidla (včetně vozidla Audi). Dne 10. 4. 2015 bylo rozhodnuto soudním exekutorem o skončení exekuce podle § 46 odst. 8 exekučního řádu, neboť pohledávka byla zcela vymožena. Exekučním příkazem ze dne 25. 3. 2015 pod č. j. 103 Ex 04522/15-18 rozhodl soudní exekutor (JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad v Přerově) o provedení exekuce prodejem všech podle zákona postižitelných movitých věcí nebo spoluvlastnického podílu povinného na movitých věcech k uspokojení pohledávky oprávněné Gebruder Weiss spol. s.r.o. proti povinnému JET Company s.r.o. Vyrozumění o zahájení exekuce je datováno dnem 2. 3. 2015, soupis movitých věcí byl proveden dne 25. 3. 2015 a byla sepsána shora uvedená vozidla. Usnesením ze dne 18. 8. 2015 zamítl soudní exekutor návrh Mayline Corporation LP s.r.o. na vyškrtnutí těchto věcí ze soupisu (s odůvodněním, že k převodu vozidel došlo v prosinci 2014 a v lednu 2015 s porušením generálního inhibitoria).

3. Dále soud I. stupně zjistil ze čtyř kupních smluv mezi prodávajícím JET Company s.r.o. a žalobkyní ze dne 20. 11. 2014, že předmětem prodeje žalobkyni byla vozidla Mazda 2 DY, rok výroby 2004, číslo karoserie xxx, RZ xxx, za kupní cenu 65 000 Kč, Honda Jazz GE 3.4 A 8 4.2, rok výroby 2008, číslo karoserie xxx, RZ xxx, za kupní cenu 95 000 Kč, vozidlo Nissan Note 1.4, rok výroby 2006, číslo karoserie xxx, RZ xxx, za kupní cenu 85 000 Kč a vozidlo Suzuki Swift 1.3EZ, rok výroby 2007, číslo karoserie xxx, RZ xxx, za kupní cenu 70 000 Kč. Smlouvou ze dne 27. 11. 2014 bylo takto prodáno vozidlo BMW 318 I, rok výroby 2006, číslo karoserie xxx, RZ xxx, za kupní cenu 150 000 Kč. Bylo sjednáno uhrazení kupních cen v hotovosti při (správně před) podpisem smlouvy. Vozidla byla registrována na žalobkyni dne 18. 12. 2014, 22. 12. 2014 a 14. 1. 2015. Z výdajových pokladních dokladů žalobkyně, obsahujících podpis příjemce, bylo zjištěno, že bylo vyplaceno JET Company dne 20. 11. 2014 pod č. xxx za pořízení OA Mazda 65 000 Kč, pod č. xxx za pořízení OA Suzuki 70 000 Kč, pod č. xxx za vozidlo Nissan 85 000 Kč, pod č. xxx za vozidlo Honda 95 000 Kč a pod č. xxx dne 27. 11. 2014 za vozidlo BMW 150 000 Kč. Podle výpisu z pokladní knihy žalobce za období od 15. 10. 2014 do 31. 12. 2014 je zaznamenán dne 20. 11. 2014 hotovost výdej – pořízení OA 65 000 Kč, hotovost výdej – pořízení OA 85 000 Kč, hotovost výdej – pořízení OA 70 000 Kč, hotovost výdej – pořízení OA 95 000 Kč a dne 27. 11. 2014 hotovost výdej – pořízení OA 150 000 Kč. Ze zprávy o činnosti JUDr. Václava M., Ph.D., insolvenčního správce dlužníka JET Company s.r.o., ze dne 16. 10. 2017 bylo zjištěno, že do majetkové podstaty vymohl pohledávku ve výši 400 000 Kč od společnosti Mayline Corporation LP s.r.o., IČ 03490955.

4. Na popsaném skutkovém základě soud I. stupně s odkazem na § 267 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) a § 44a odst. 1 a 4 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) konstatoval, že kupní smlouvy na předmětné automobily byly uzavřeny po nařízení „prvé“ exekuce v listopadu 2014 za účinnosti relativní neplatnosti právních úkonů, porušujících generální inhibitorium. Ke změně vlastnictví došlo v průběhu této exekuce, kupní ceny byly v souladu se smluvními ujednáními zaplaceny a předmětné automobily byly registrovány na žalobkyni. V rámci „druhé“ exekuce nemohlo dojít k soupisu těchto vozidel, neboť již vlastnicky náležela žalobkyni, nikoli společnosti JET Company s.r.o. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení sestávajícího ze soudního poplatku a nákladů právního zastoupení za 14 úkonů právní služby po 2 800 Kč a 14 režijních paušálů po 300 Kč.

5. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a soudu I. stupně vytkla zejména nesprávné právní posouzení věci ve vztahu k institutu generálního inhibitoria. Zdůraznila, že od 3. 11. 2014 měla povinná v rámci exekuce, vedené pod sp. zn. 103 Ex 51584/14, zakázáno nakládat se svým majetkem ve smyslu § 44a odst. l exekučního řádu a neplatnost sjednaných kupní smluv namítl exekutor v předmětné exekuci, zahájené ještě za trvání exekuce předchozí. Výklad § 44a exekučního řádu, přiznávající právo námitky neplatnosti právního jednání exekutorovi, oprávněnému nebo přihlášenému věřiteli jen v té exekuci, v níž generální inhibitorium nastalo, shledává žalovaná v rozporu s jeho účelem příliš restriktivním. Dále žalovaná zpochybňovala platnost kupních smluv žalobkyně s poukazem na to, že byly předloženy až na výzvu soudu dva roky po podání žaloby a vozidla se více než čtvrt roku po jejich uzavření nacházela v sídle povinného a dovozovala, že jsou antedatované. K tomu poukázala na výše citované prohlášení insolvenčního správce povinné, které soud I. stupně nezhodnotil, a dovozovala, že částka 400 000 Kč odpovídá kupní ceně vozidel mimo vozidla Mazda se závěrem, že byla uhrazena již za trvání generálního inhibitoria v předmětné exekuci. Ohledně náhrady nákladů řízení žalovaná namítla, že nezavdala příčinu k podání návrhu a mělo být proto postupováno podle § 143 o. s. ř., na okolnost, že na délku řízení a navyšování jeho nákladů mělo vliv postupné předkládání důkazů žalobkyní a na částečné zpětvzetí žaloby. Soudu I. stupně dále vytkla nedostatečné odůvodnění nákladového výroku, z něhož není patrno, jaké úkony právní služby byly zástupcem žalobkyně učiněny a není tak zřejmá jejich účelnost. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. K odvolací argumentaci uvedla, že tvrzení žalované o antedatování kupních smluv je pouze neprokázanou domněnkou a pohledávka, vymožená insolvenčním správcem povinné, je pro věc irelevantní. Námitka exekutora k nakládání povinné s majetkem v době, kdy exekuce sp. zn. 103 Ex 04522/15 byla vymožením skončena, je bezpředmětná. Délka řízení byla standardní, konání vícero jednání bylo způsobeno námitkami a důkazními návrhy žalované a úkony právní služby byly účtovány v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

7. Z věcného obsahu odvolání lze dovodit odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, odvolání však neshledal opodstatněným. Podle § 44a odst. 1 exekučního řádu ve znění, účinném v rozhodné době (ke dni zahájení exekuce sp. zn. 103 Ex 51584/14 v říjnu 2014) nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

8. Neplatnost právního jednání, porušujícího tzv. generální inhibitorium, je koncipována jako neplatnost relativní. Podstata relativní neplatnosti obecně spočívá v tom, že právní jednání, u něhož je dán důvod neplatnosti, se považuje za platné, pokud se dotčený subjekt neplatnosti nedovolá. Z jazykového i teleologického výkladu citovaného ustanovení plyne, že relativní neplatnost právního jednání, porušujícího generální inhibitorium, se váže ke konkrétní exekuci, v níž toto inhibitorium vzniklo a dovolat se jí mohou jen její účastníci (případně i po skončení exekuce) k zajištění uspokojení v jejím rámci vymáhané pohledávky. Neuplatní-li žádná z oprávněných osob v rámci dotyčné exekuce nebo v souvislosti s ní neplatnost právního jednání, zůstává toto právní jednání se všemi jeho právními následky platné. Žalobkyni je proto namístě přisvědčit v tom, že účinky relativní neplatnosti právního jednání v důsledku porušení inhibitoria nelze přenášet do jiného exekučního řízení ve prospěch jiného věřitele, byť (pouhou náhodou) vedeného stejným exekutorem. V daném případě povinná JET Company s.r.o. v exekuci, vedené soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou pod sp. zn. 103 Ex 51584/14-18 ve prospěch oprávněné Roben Logistic Czech s.r.o., porušila generální inhibitorium, neboť po doručení vyrozumění o zahájení exekuce dne 3. 11. 2014 prodala předmětná vozidla žalobkyni kupními smlouvami ze dne 20. 11. 2014 a 27. 11. 2014. Tyto kupní smlouvy byly realizovány, kupní cena zaplacena v listopadu 2014 a vozidla byla registrována na žalobkyni v prosinci 2014 a (BMW) v lednu 2015. V rámci uvedené exekuce se nikdo neplatnosti těchto právních jednání nedovolal a vymožením pohledávky oprávněné byla dne 10. 4. 2015 skončena. V rámci exekuce, vedené pod sp. zn. 103 Ex 04522/15 pro vymožení jiné pohledávky ve prospěch jiné oprávněné (žalované v tomto řízení), se soudní exekutor (usnesením ze dne 18. 8. 2015, jímž zamítl návrh žalobkyně na vyškrtnutí předmětných věci ze soupisu) neplatnosti právního jednání povinné s odkazem na porušení generálního inhibitoria v jiné (již skončené) exekuci platně dovolat nemohl. Je proto správný závěr soudu I. stupně, že předmětná vozidla v době jejich zahrnutí do soupisu majetku povinného v exekuci, vedené pod sp. zn. 103 Ex 04522/15, ze dne 25. 3. 2015, byla vlastnictvím žalobkyně a nikoliv povinné. Výhrady žalované stran datování kupních smluv či žalobkyní doloženého uhrazení kupních cen, včetně poukazu na částku vymoženou v insolvenčním řízení na majetek povinného, jsou ryze spekulativního charakteru a z důkazního řízení nevyplynulo žádné zjištění, způsobilé tyto skutečnosti zásadně zpochybnit. Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně shledal, že právo žalobkyně k předmětným vozidlům nepřipouští výkon rozhodnutí (exekuci) ve smyslu § 267 o. s. ř. a rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o věci samé jako správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně správně ve prospěch převážně úspěšné žalobkyně. Aplikace § 143 o. s. ř. ve věci není na místě, neboť žalovaná mohla vyslovit souhlas s vyškrtnutím věcí ze soupisu podle § 68 odst. 3 exekučního řádu a předejít tak žalobnímu nároku. Žalovaná se však naopak nároku žalobkyně i v rámci tohoto řízení aktivně bránila, a protože v něm podlehla, je povinna hradit žalobkyni jeho náklady. Soud I. stupně však přehlédl, že žalobkyně neměla s ohledem na zpětvzetí žaloby ohledně vozidla Audi plný procesní úspěch, ale úspěch pouze částečný v rozsahu 5/6 žalobního nároku. Má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 66 % svých nákladů řízení, které sestávají z náhrady soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a náhrady odměny a paušálních výdajů advokáta. Odměnu advokáta je namístě určit podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif částkou 1 500 Kč za jeden úkon právní služby. Žalované je nutno přisvědčit v její výhradě proti počtu soudem I. stupně stanovených úkonů právní služby advokátky žalobkyně. Žalobkyni přísluší odměna advokátky za sedm úkonů právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu – převzetí věci, 4x účast u jednání a 2 věcná vyjádření, celkem 10 500 Kč spolu se sedmi paušálními náhradami výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (2 100 Kč). Samotné doplnění či doložení důkazů bez věcné argumentace není úkonem právní služby. Takovým úkonem zásadně není ani nahlédnutí do spisu, ledaže bylo odůvodněno okolnostmi případu, například značným množstvím předložených listin (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). V daném případě nebylo opakované nahlížení advokátky žalobkyně do spisu vyvoláno nezbytností seznamovat se s větším množstvím listin, což je zřejmé i z doby jejich trvání, nepřesahující 15 minut. Změna v osobě advokáta nevynucená objektivními důvody není účelně vynaloženým nákladem, který by měl jít k tíži druhého účastníka řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 909/2004). Z celkové částky náhrady nákladů řízení ve výši 14 600 Kč náleží žalobkyni 66 % ve výši 9 636 Kč a v tomto smyslu odvolací soud výrok rozsudku soudu I. stupně za použití § 221a o. s. ř. změnil. Podle § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. l o. s. ř. má v odvolacím řízení plně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, spočívající v odměně advokátky ve výši 1 500 Kč a paušální náhradě ve výši 300 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání).

Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.

Praha 16. května 2019



JUDr. Irena Saralievová v. r.
předsedkyně senátu