Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:21Co 31/2019     
Právní věta:Z § 19 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. vyplývá, že v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích (zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích) a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny, a proto je vyloučeno, aby vlastník pozemku, na němž je zřízena účelová komunikace, po uživateli této účelové komunikace požadoval vydání bezdůvodného obohacení či příspěvek na údržbu a opravy komunikace.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2019:21.CO.31.2019.1
Datum rozhodnutí:20.03.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Pozemní komunikace
Dotčené předpisy:§ 7 předpisu č. 13/1997Sb.
§ 19 odst. 1 předpisu č. 13/1997Sb.
Kategorie rozhodnutí:B

č. j. 21 Co 31/2019-144
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Marie Kubištové a JUDr. Jiřího Petržálka ve věci

žalobkyně: VENDORA Invest SE, IČO ---
sídlem ---
zastoupená advokátem JUDr. Ivanem Peclem
sídlem Zábrdovická 15/16, 615 00 Brno

proti
žalované: AVA Reality s.r.o., IČO ---
sídlem ---
zastoupená advokátem JUDr. Karlem Kavalírem
sídlem Buzulucká 431, 500 03 Hradec Králové

o zaplacení 180 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2018 č. j. 17 C 367/2017-115


takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 26 523 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.


Odůvodnění:
    1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 12. 2017 domáhala po žalované nejprve zaplacení částky 180 000 Kč s příslušenstvím, následně žalobu upravila a žádala o přisouzení částky 217 800 Kč s příslušenstvím a uložení povinnosti žalované k placení částky 6 050 Kč měsíčně po dobu užívání komunikace – ulice M v HK. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem pozemků p. č. 179/5 (ostatní plocha) o výměře 286 m˛, p. č. 179/6 (ostatní plocha) o výměře 49 m˛, p. č. 179/8 (ostatní plocha) o výměře 530 m˛, p. č. 179/2 (ostatní plocha) o výměře 631 m˛, p. č. 179/9 (ostatní plocha) o výměře 438 m˛, p. č. 179/10 (ostatní plocha) o výměře 83 m˛, p. č. 179/11 (ostatní plocha) o výměře 87 m˛, p. č. 182/2 (ostatní plocha) o výměře 14 m˛, p. č. 179/14 (ostatní plocha) o výměře 82 m˛, p. č. 179/15 (ostatní plocha) o výměře 26 m˛ a p. č. 255/4 (ostatní plocha) o výměře 967 m˛, vše v katastrálním území SP, obec HK. Na předmětných pozemcích ve vlastnictví žalobkyně je vybudována účelová komunikace – ulice M, kterou je vlastník povinen udržovat v řádném provozuschopném stavu. Dle vyjádření statutárního města HK, odboru správy majetku města, Technické služby města tuto komunikaci neudržují, jelikož není v jejich majetku. Dle vyjádření úřadu má zajišťovat údržbu účelové komunikace její vlastník (zde žalobkyně). Tato údržba však vyžaduje náklady, na kterých se, dle názoru žalobkyně, musí podílet i ostatní uživatelé přilehlých areálů, k jejichž obsluze předmětná komunikace ve značné míře slouží. Žalovaná předmětnou komunikaci hojně užívá k přístupu do svého areálu, přičemž dosud neplatí žádný příspěvek na udržování této komunikace. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Namítala, že na pozemcích p. č. 179/5, 179/8, 179/9, 182/2, 179/15, 179/11 a na části pozemku p. č. 255/4 v katastrálním území SP obec HK se žádná komunikace nenachází. Na těchto pozemcích je umístěna zeleň (stromy a tráva). Sporovala rozsah užívání pozemků ve vlastnictví žalobkyně. Uvedla, že na pozemcích p. č. 179/2, 179/14 a na části pozemku p. č. 255/4 se nachází účelová komunikace, která je účelovou komunikací veřejně přístupnou. O tom bylo vydáno i osvědčení Magistrátu města HK č. j. MMHK/177256/2009 ze dne 18. 11. 2009. Na pozemcích p. č. 179/6 a 179/10 se nachází rovněž účelová komunikace, stejně jako na pozemcích p. č. 179/2, 179/14 a části pozemku p. č. 255/4, byť tyto jsou svojí výměrou malé a nejsou v osvědčení Magistrátu města zmíněny. Jedná se o chodník, který vede rovnoběžně vedle účelové komunikace a má s ní shodný právní osud. Žalovaná odkázala na ustanovení § 7 a § 19 zákona o pozemních komunikacích, podle něhož je účelová komunikace veřejně přístupná a každý ji může užívat bezplatně obvyklým způsobem k účelu, ke kterému je určena. Namítala, že žalobkyně nemůže pozemek pod účelovou komunikací zpoplatnit a žádat „náhradu za užívání vlastnictví“. Povinnost vlastníka pozemků, na kterých je účelová komunikace umístěna, je omezena pouze na strpění užívání této komunikace, žalobkyně nemá povinnost komunikaci udržovat. Žalobkyně komunikaci nijak neudržuje ani neopravuje. I pro případ, že by žalobkyně údržbu prováděla, nemá právo požadovat po žalované náhradu nákladů za péči o svůj majetek. Okresní soud konstatoval, že žalobkyně se domáhá po žalované peněžitého plnění, když již od počátku řízení směšovala tituly, od nichž odvíjela nárok na plnění. Nejprve tvrdila, že žádá o příspěvek v podobě peněžitého plnění na údržbu a opravy účelové komunikace (ulice M, HK), následně začala tvrdit, že žádá přisoudit náhradu za užívání dotčené účelové komunikace a k tomu navrhla provést důkaz znaleckým posudkem k určení jeho výše. Žalobkyně ani přes poučení soudu řádně nedotvrdila, z jakého důvodu se plnění domáhá. Rovněž řádně neuvedla, jaký je rozsah užívání pozemků v jejím vlastnictví žalovanou a setrvala na tom, že žalovaná užívá veškeré pozemky, jak jsou popsány v žalobě, a přitom žalobkyni neposkytuje žádnou formu příspěvku, a to ať už na údržbu a opravy komunikace, či za prosté užívání pozemků v jejím vlastnictví. Okresní soud uzavřel, že na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně, konkrétně na dotčených pozemcích parcelních čísel 179/2, 179/14 a části pozemku parc. č. 255/4 (komunikace – cesta), ale i parc. č. 179/6, 179/10 a 179/11 (chodník) se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, přičemž jde o komunikaci, která slouží k uspokojení nutné komunikační potřeby vlastníků okolních areálů (tedy nejen žalobkyně a žalované), je veřejně přístupná, když žalobkyně jako vlastník o omezení veřejného přístupu nezažádala, jak vyplynulo z vyjádření Silničního správního úřadu ze dne 30. 7. 2018. Takovéto bezplatné užívání komunikace obvyklým způsobem a k účelu, ke kterému je určena – zde tedy ke spojení jednotlivých areálů – mj. areálu žalované s hlavní komunikací (ulice V), je žalobkyně povinna strpět. Žalobkyně v řízení netvrdila, že by jakýmkoliv způsobem předmětnou komunikaci udržovala, opravovala, či kontrolovala (ať již v minulosti, nebo nyní). Nedoložila k tomu žádný důkaz ani nedoplnila tvrzení, a to přes poučení soudu. Žalobkyni tedy náhrada v podobě peněžitého plnění za užívání této veřejně přístupné komunikace ani za její opravy a údržbu nepřísluší, stejně jako jí nepřísluší právo na náhradu plnění formou paušálu na údržbu a opravy této účelové komunikace. Pokud jde o další pozemky, tak u nich žalobkyně ani neprokázala, že by je žalovaná jakkoliv užívala, když dle sdělení silničního správního úřadu se na nich nachází zeleň.

    2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Zdůraznila, že veřejné užívání bezesporu představuje omezení vlastnického práva ve smyslu omezení výlučného užívacího oprávnění vlastníka. Z podstaty veřejného užívání je vlastník povinen strpět užívání své věci jinými osobami a nemůže tak s věcí v mezích právního řádu libovolně nakládat. Odkázala na čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že se nabízí otázka, zda za takovéto omezení vlastnického práva, spočívající ve veřejném užívání vlastníkova majetku, nenáleží vlastníkovi náhrada. Zdůraznila, že jelikož se pozemek stává účelovou komunikací za předpokladu splnění zákonem předepsaných znaků, vlastník je omezen veřejným užíváním takového pozemku a zákon o pozemních komunikacích nepředpokládá náhradu, došel Ústavní soud k závěru, že takovéto omezení je nepřípustným zásahem do vlastnického práva. Jediným ústavně konformním východiskem pak je to, aby vlastník pozemku s takovýmto omezením sám souhlasil. Odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2942/2010 a I. ÚS 2117/2017. Vytýkala okresnímu soudu, že se nesprávně spokojil pouze s prohlášením odboru komunikací města HK o tom, že se jedná o veřejnou účelovou komunikaci, aniž zkoumal, zda tato komunikace splňuje všechny zákonné znaky takové komunikace. Dovozovala, že s ohledem na stáří předmětné komunikace se lze domnívat, že neexistuje souhlas vlastníka s veřejným, tedy bezplatným, užíváním takové komunikace, když v době vzniku komunikace takový souhlas nikdo zcela jistě nevyžadoval. Namítala, že okresní soud měl nejprve bez jakýchkoli pochybností vyřešit otázku naplnění všech znaků existence veřejné účelové komunikace. Poukázala také na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3025/2013. Dovozovala, že se vlastník účelové komunikace může domáhat vydání bezdůvodného obohacení zřejmě po komkoli, kdo komunikaci užívá, v daném případě po uživatelích, kteří se nejvíce na užívání podílejí, neboť jsou to právě oni, kteří ji také nejvíce opotřebovávají a poškozují. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

    3. Žalovaná s rozsudkem okresního soudu souhlasila a navrhla jeho potvrzení. Zdůraznila, že existence veřejně přístupné účelové komunikace byla mezi účastníky nesporná. Odkázala přitom na tvrzení žalobkyně v čl. II žaloby nebo na její vyjádření ze dne 16. 7. 2018 učiněné v návaznosti na poskytnutí lhůty dle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze strany soudu při jednání dne 12. 6. 2018. V řízení byl také proveden důkaz osvědčením Magistrátu města HK ze dne 18. 11. 2009 č. j. MMHK/177256/2009, tedy veřejnou listinou ve smyslu § 134 o. s. ř., a sdělením Magistrátu města HK ze dne 30. 7. 2018. Zdůraznila, že okresní soud vzal správně skutečnosti uvedené v těchto listinách za prokázané, neboť opak v řízení prokázán nebyl a žalobkyně opak ani netvrdila a nesprávnost listin nenamítala. Není proto důvodná námitka žalobkyně, že okresní soud měl sám zkoumat, zda komunikace splňuje všechny zákonné znaky veřejně přístupné účelové komunikace. Souhlasila se žalobkyní v tom, že vznik veřejně přístupné účelové komunikace předpokládá souhlas vlastníka pozemku. Zdůraznila, že se však nejedná o souhlas, který by musel být kýmkoli „vyžadován“. Souhlas vlastníka nemusí být projeven výslovně, postačí souhlas vyjádřený konkludentně. Jestliže pozemek začal být užíván jako veřejně přístupná účelová komunikace a vlastník pozemku s tím nevyslovil nesouhlas, ale užívání pozemku strpěl, vznikla veřejně přístupná účelová komunikace ze zákona. Právní režim veřejně přístupné účelové komunikace je závazný i pro právní nástupce vlastníka. Dodala, že judikatura k těmto otázkám je již ustálena a odkázala např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011 sp. zn. 22 Cdo 4003/2009 či na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014 sp. zn. 5 As 140/2012. Vzhledem ke vzniku veřejně přístupné účelové komunikace, resp. souhlasu předchozích vlastníků s veřejným užíváním pozemků, nedochází bezplatným užíváním pozemků, na nichž se komunikace nachází, k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva žalobkyně. Je vyloučeno, že by se žalovaná užíváním komunikace bezdůvodně obohatila. Připomněla, že žalobkyně ani přes poučení soudu rozsah a způsob užívání pozemků žalovanou řádně netvrdila. Dodala, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. 28 Cdo 3025/2013, na který žalobkyně odkázala, na tuto věc nedopadá, řeší otázku obohacení obce užíváním pozemku, který je veřejným prostranstvím.

    4. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

    5. Okresní soud v souzené věci provedl ty účastníky navržené důkazy, jichž bylo třeba pro náležité posouzení věci, provedené důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry. Také právní závěry okresního soudu jsou zcela správné. Odvolací soud se s rozsudkem okresního soudu ztotožňuje včetně jeho odůvodnění a odkazuje na něj. Pouze s ohledem na odvolací námitky žalobkyně zdůrazňuje následující:

    6. Naprosto nedůvodná je výtka žalobkyně, že se okresní soud nezabýval zjišťováním, zda jí označené pozemky naplňují zákonné znaky účelové komunikace. Žalobkyně v žalobě vyjmenovala pozemky ve svém vlastnictví a sama uvedla tvrzení, že na uvedených pozemcích je vybudována účelová komunikace. Totožné tvrzení zopakovala v podání, které bylo okresnímu soudu doručeno dne 16. 7. 2018, jímž reagovala na výzvu okresního soudu, aby řádně tvrdila, z jakého titulu se domáhá žalovaného plnění, v jakém rozsahu a na jakých pozemcích existuje účelová komunikace. Pokud se v odvolacím řízení žalobkyně domáhá přezkoumání toho, zda na označených pozemcích je účelová komunikace, tedy snad tvrdí, že na jí označených pozemcích nejde o účelovou komunikaci, jde o tvrzení nové, které v řízení před okresním soudem nebylo uplatněno. K takovému tvrzení v odvolacím řízení nelze přihlížet (§ 205a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“).

    7. Jestliže sama žalobkyně v žalobě a v průběhu řízení tvrdila, že na jí označených pozemcích se nachází účelová komunikace, nebyl důvod, aby okresní soud k této okolnosti prováděl dokazování a zkoumal naplnění znaků účelové komunikace u označených pozemků. Okresní soud pouze na základě osvědčení Magistrátu města HK, odboru dopravy ze dne 18. 11. 2009 a na základě zprávy Magistrátu města HK, odboru dopravy ze dne 30. 7. 2018 upřesnil, že účelová komunikace z pozemků označených žalobkyní se nachází na pozemcích parc. č. 179/2, 179/14 a části pozemku parc. č. 255/4 (komunikace – cesta) a parc. č. 179/6, 179/10 a 179/11 (chodník).

    8. Účelová komunikace je definována v ust. § 7 odst. 1 věta prvá zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, podle něhož účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Jak vyplývá z věty druhé tohoto ustanovení, veřejný přístup na účelovou komunikaci může na žádost vlastníka účelové komunikace upravit nebo omezit příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Žalobkyní nebylo tvrzeno, že by bylo rozhodnuto o úpravě či omezení přístupu na účelovou komunikaci nacházející se na jejích pozemcích. Z ust. § 19 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. pak jednoznačně vyplývá, že v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích (zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích) a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny. S ohledem na uvedené je proto vyloučeno, aby žalobkyně po žalované jako uživatelce účelové komunikace na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení či příspěvek na údržbu a opravy komunikace.

    9. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

    10. Žalovaná se s úspěchem ubránila odvolání žalobkyně, má proto vůči ní dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Jedná se o náklady právního zastoupení žalované v celkové částce 26 523 Kč. Tyto náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 10 660 Kč dle § 7 bod 6, § 8 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke dvěma úkonům právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést, v částce 4 603 Kč (§ 137 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.


Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové, a rozhoduje o něm Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně.

Hradec Králové 20. března 2019


předsedkyně senátu