Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:15Co 373/2018     
Právní věta:Pokud soud účastníka vyzve k zaplacení soudního poplatku (dle § 9 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb.) v dodatečně stanovené lhůtě a účastník nejpozději v rámci běhu této lhůty podá žádost o osvobození od soudních poplatků, pak je tím lhůta soudem stanovená pro zaplacení soudního poplatku „zkonzumována“, soud je povinen o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodnout a postavit najisto, zda účastník splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků zcela, zčásti či vůbec. Jakmile bude soudem o takové žádosti pravomocně rozhodnuto tak, že účastník nebude od soudních poplatků osvobozen, případně bude osvobozen jen zčásti, je soud povinen znovu takového účastníka vyzvat k zaplacení soudního poplatku (či jen té části, v jejímž rozsahu osvobozen nebyl) a stanovit mu novou dodatečnou lhůtu pro zaplacení tohoto soudního poplatku, neboť předchozí lhůta pro zaplacení soudního poplatku byla včasnou žádostí o osvobození od soudních poplatků „zkonzumována“. Pokud účastník v této nově stanovené lhůtě soudní poplatek či jeho část nezaplatí, je opět důsledkem zastavení řízení, přičemž k pozdějšímu zaplacení soudního poplatku se opět nepřihlíží.
Soud:Krajský soud v Ostravě
ECLI:ECLI:CZ:KSOS:2018:15.CO.373.2018.1
Datum rozhodnutí:27.12.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§ 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb. SP (ZSP) ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:D


                           č. j. 15 Co 373/2018-178




USNESENÍ


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci

žalobkyně: WCG Holdings, S. A., identifikační číslo 35840 B

          sídlem Trinity Place Annex, Frederick and Shirley Streets, P. O. BOX N 4805, Nassau, Bahamy,
          zastoupena advokátem Mgr. Janem Tomaierem
          sídlem Vodičkova 1935/38, 110 00 Praha 1
proti
žalované: TATRA TRUCKS a. s., IČO: 01482840
      sídlem Areál Tatry 1450/1, 742 21 Kopřivnice
 
o zaplacení částky 671 023 USD s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 10. 2018, č. j. 24 C 32/2018-171
    takto:

    Usnesení okresního soudu se mění tak, že řízení se nezastavuje.

    Odůvodnění:





    1. Okresní soud napadeným usnesením zastavil řízení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

    2. Okresní soud v odůvodnění uvedl, že žalobkyně soudní poplatek splatný podáním žaloby přes výzvu okresního soudu nezaplatila. Tato soudem stanovená lhůta již marně uplynula a návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků nebylo pravomocně vyhověno.

    3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že řízení se nezastavuje.
     
    4. Žalobkyně v odvolání okresnímu soudu vytýkala, že poté, co bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí okresního soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobkyni, okresní soud žalobkyni znovu nevyzval k úhradě soudního poplatku, namísto toho doručil žalobkyni najednou jak rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení usnesení okresního soudu o neosvobození žalobkyně od soudních poplatků, tak i rozhodnutí okresního soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. V důsledku tohoto nesprávného postupu tak žalobkyně nemohla nijak reagovat na situaci, kdy jí nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Výklad, který zastal okresní soud, vede k absurdní situaci, kdy v případě, že žalobce neúspěšně požádá o osvobození od soudních poplatků, to znamená vždy, že následkem nepřiznání osvobození je zastavení řízení, neboť o žádosti poplatníka o osvobození od soudních poplatků je pravidelně rozhodováno soudem až poté, co soudem stanovená lhůta pro jeho úhradu marně proběhne. Tento výklad dle názoru žalobkyně nelze aprobovat, neboť vede k porušení ústavně garantovaného práva žalobce na přístup k soudu, jak ostatně judikoval Ústavní soudu ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 1138/15. Žalobkyně uzavřela, že pokud okresní soud napadeným usnesením rozhodl o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku dříve, než došlo k pravomocnému rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, aniž by vyzval po takovém rozhodnutí žalobkyni k zaplacení poplatku a umožnil jí poplatek zaplatit, došlo tím k porušení práva žalobkyně na přístup k soudu.

    5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

    6. Z obsahu spisu vyplynulo, že v řízení zahájeném dne 31. 1. 2018 se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 671 023 USD s příslušenstvím. Žalobkyně již v žalobě požádala soud o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti rozhodl okresní soud usnesením ze dne 13. 4. 2018, č. j. 24 C 32/2018-46, tak, že žádost žalobkyně na osvobození od soudních poplatků zcela zamítl. Před nabytím právní moci tohoto usnesení vzala žalobkyně svůj návrh na osvobození od soudních poplatků podáním ze dne 2. 5. 2018 zpět. Podáním ze dne 30. 4. 2018 žalobkyně rozšířila svou žalobu o nárok na zaplacení částky 217 000 USD s příslušenstvím a navrhla, aby okresní soud tuto změnu žaloby připustil. Okresní soud usnesením ze dne 29. 5. 2018, č. j. 24 C 32/2018-50, vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku v celkové výši 932 891 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla zástupci žalobkyně doručena dne 30. 5. 2018, podáním došlým soudu dne 30. 5. 2018 požádala žalobkyně opětovně o osvobození od soudních poplatků. Okresní soud následně návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 20. 8. 2018, č. j. 24 C 32/2018-160, zamítl, toto rozhodnutí okresního soudu bylo k odvolání žalobkyně usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 10. 2018, č. j. 15 Co 282/2018-168, potvrzeno. Okresní soud ještě dříve, než nabylo právní moci usnesení o neosvobození žalobkyně od soudních poplatků, řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní zastavil a toto usnesení doručil žalobkyni spolu s usnesením odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

    7. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu, protože takto bylo včasným a přípustným odvoláním žalobkyně napadeno, přezkoumal i řízení jeho vydání předcházející. Při tomto přezkumu postupoval odvolací soud v souladu s § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani odvolatelkou vytýkány. Odvolací soud rozhodl o odvolání žalobkyně bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Odvolání žalobkyně bylo odvolacím soudem shledáno důvodným a byly tak splněny podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí.

    8. Řízení bylo zahájeno dne 31. 1. 2018, na předmětnou věc proto dopadá zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 303/2017 Sb.

    9. Dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. (jenž doznal změn právě v důsledku novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb.) nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

    10. Z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., konkrétně z části třetí, čl. V, k bodu č. 3 až 5, se podává, že změna zákona v ustanovení § 9 zák. č. 549/1991 Sb. byla vyvolána snahou o snížení administrativní zátěže soudů, neboť doposud právní úprava umožňovala účastníku zaplatit soudní poplatek i ve lhůtě pro odvolání proti rozhodnutí, kterým již bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, a soudy musely svá rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušit. Faktické prodloužení řízení bylo ještě výrazně delší v případě, že problém nezaplacení soudního poplatku se objevil až v odvolacím řízení. V důvodové zprávě je dále uvedeno, že na zachování tohoto stavu není žádný legitimní zájem a ochrana účastníka je dostatečně zabezpečena již existencí výzvy k dodatečnému splnění poplatkové povinnosti v určené lhůtě, po jejímž uplynutí může soud řízení zastavit. Rozhodnou by pro zaplacení soudního poplatku měla být napříště dodatečná lhůta určená soudem ve výzvě k zaplacení poplatku. Bez významu by mělo být případné zaplacení poplatku po uplynutí této lhůty, avšak ještě před vydáním usnesení o zastavení řízení.

    Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že smyslem a účelem novely ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. byla pouze ta skutečnost, aby poplatníkům nebylo již nadále umožněno platit soudní poplatek po uplynutí soudem stanovené lhůty pro zaplacení poplatku, či dokonce až v rámci odvolacího řízení vedeného o jejich odvolání proti usnesení okresního soudu o zastavení řízení, jak ostatně umožňovala dřívější právní úprava. Nelze však přehlédnout, že tato novela ničeho nezměnila na tom, že každý účastník může požádat o osvobození od soudních poplatků a je nutno rovněž přitakat žalobkyni, že nežli soud o takové žádosti rozhodne, zpravidla lhůta soudem stanovená pro zaplacení soudního poplatku marně uběhne.


    11. Dle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

    12. Odvolací soud je toho názoru, že novela § 9 odst. 1 cit. zák. se nikterak nedotkla práva každého účastníka požádat o osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.). Zároveň je však v souladu se smyslem a účelem novely § 9 zák. č. 549/1991 Sb., že takovou žádost o osvobození od soudních poplatků musí účastník podat nejpozději v rámci běhu lhůty stanovené soudem v usnesení ve výzvě pro zaplacení soudního poplatku, neboť v rámci této lhůty buď musí být zaplacen soudní poplatek, anebo účastník musí podat soudu žádost o osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatí a ani soudu v rámci běhu této lhůty nepodá žádost o osvobození od soudních poplatků, nastane stav, kdy lhůta pro zaplacení soudního poplatku marně proběhne, nebude ničím „zkonzumována“, a proto jediným možným důsledkem je zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, přičemž jakákoliv pozdější žádost o osvobození od soudních poplatků již nemůže zvrátit to, že účastníku jednou řádně stanovená lhůta marně proběhla.

    13. Naopak, pokud soud účastníka vyzve k zaplacení soudního poplatku v dodatečně stanovené lhůtě a účastník nejpozději v rámci běhu této lhůty podá žádost o osvobození od soudních poplatků, pak je tím lhůta soudem stanovená pro zaplacení soudního poplatku „zkonzumována“, soud je povinen o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodnout a postavit najisto, zda účastník splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků zcela, zčásti či vůbec. Jakmile bude soudem o takové žádosti pravomocně rozhodnuto tak, že účastník nebude od soudních poplatků osvobozen, případně bude osvobozen jen zčásti, je soud povinen znovu takového účastníka vyzvat k zaplacení soudního poplatku (či jen té části, v jejímž rozsahu osvobozen nebyl) a stanovit mu novou dodatečnou lhůtu pro zaplacení tohoto soudního poplatku, neboť předchozí lhůta pro zaplacení soudního poplatku byla včasnou žádostí o osvobození od soudních poplatků „zkonzumována“. Pokud účastník v této nově stanovené lhůtě soudní poplatek či jeho část nezaplatí, je opět důsledkem zastavení řízení, přičemž k pozdějšímu zaplacení soudního poplatku se opět nepřihlíží.

    14. Odvolací soud přitaká žalobkyni, že žalobkyni bylo znemožněno zaplatit soudní poplatek poté, co nebylo pravomocně vyhověno její včas podané žádosti o osvobození od soudních poplatků, což považuje odvolací soud za zcela nepřípustné a v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V tomto směru poukazuje odvolací soud rovněž na závěry nejen žalobkyní citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, ale zejména na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 8 As 198/2018. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud již reagoval na novelizované znění § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. a dospěl k závěru: “Ani po novele zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, účinné od 30. 9. 2017 nemůže krajský soud zastavit řízení dle § 9 odst. 1 tohoto zákona po marném uplynutí lhůty k uhrazení soudního poplatku, pokud byla podána kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. V případě zamítnutí této kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem musí krajský soud znovu vyzvat poplatníka k uhrazení soudního poplatku a stanovit mu k tomu lhůtu.“.

    15. Nadto nelze rovněž odhlédnout od judikaturou Ústavního soudu se prolínající zásady, dle které mají obecné soudy při interpretaci podústavního práva povinnost šetřit podstatu a smysl základních práv vyplývající z čl. 4 odst. 4 Listiny [srov. nález sp. zn. III. ÚS 1452/08 ze dne 3. 9. 2009 (N 192/54 SbNU 379; nález sp. zn. II. ÚS 281/09 ze dne 5. 3. 2009 (N 50/52 SbNU 499), bod 14; nález sp. zn. III. ÚS 455/06 ze dne 27. 11. 2008 (N 205/51 SbNU 565)]. Pokud se při interpretaci podústavního práva nabízí více možností výkladu, mají soudy povinnost upřednostnit ten výklad, který umožňuje realizaci ústavně zaručeného práva, v tomto případě práva na přístup k soudu, před výkladem této realizaci bránící.

    16. Odvolací soud tak na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že podmínky pro zastavení řízení v posuzované věci splněny nebyly, neboť okresní soud žalobkyni znovu nevyzval k zaplacení soudního poplatku a nestanovil jí novou lhůtu pro zaplacení soudního poplatku, to vše poté, co nebylo žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků (podané v rámci běhu původně stanovené lhůty pro zaplacení soudního poplatku) pravomocně vyhověno, čímž žalobkyni znemožnil splnit její poplatkovou povinnost a odvrátit tak důsledky spojené s  nezaplacením soudního poplatku.

    17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení dle § 220 o. s. ř. změnil, jak ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno, čímž pozbyl podkladu o nákladový výrok napadeného usnesení.

      Poučení:

      Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

        Ostrava 27. prosince 2018



        Mgr. Dagmar Gottwaldová v. r.                 předsedkyně senátu

                                   č. j. 15 Co 373/2018-178



        USNESENÍ


        Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci

        žalobkyně: WCG Holdings, S. A., identifikační číslo 35840 B

                sídlem Trinity Place Annex, Frederick and Shirley Streets, P. O. BOX N 4805, Nassau, Bahamy,
                zastoupena advokátem Mgr. Janem Tomaierem
                sídlem Vodičkova 1935/38, 110 00 Praha 1
        proti
        žalované: TATRA TRUCKS a. s., IČO: 01482840
            sídlem Areál Tatry 1450/1, 742 21 Kopřivnice
         
        o zaplacení částky 671 023 USD s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 10. 2018, č. j. 24 C 32/2018-171
          takto:

          Usnesení okresního soudu se mění tak, že řízení se nezastavuje.

          Odůvodnění:





          1. Okresní soud napadeným usnesením zastavil řízení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

          2. Okresní soud v odůvodnění uvedl, že žalobkyně soudní poplatek splatný podáním žaloby přes výzvu okresního soudu nezaplatila. Tato soudem stanovená lhůta již marně uplynula a návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků nebylo pravomocně vyhověno.

          3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že řízení se nezastavuje.
           
          4. Žalobkyně v odvolání okresnímu soudu vytýkala, že poté, co bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí okresního soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobkyni, okresní soud žalobkyni znovu nevyzval k úhradě soudního poplatku, namísto toho doručil žalobkyni najednou jak rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení usnesení okresního soudu o neosvobození žalobkyně od soudních poplatků, tak i rozhodnutí okresního soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. V důsledku tohoto nesprávného postupu tak žalobkyně nemohla nijak reagovat na situaci, kdy jí nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Výklad, který zastal okresní soud, vede k absurdní situaci, kdy v případě, že žalobce neúspěšně požádá o osvobození od soudních poplatků, to znamená vždy, že následkem nepřiznání osvobození je zastavení řízení, neboť o žádosti poplatníka o osvobození od soudních poplatků je pravidelně rozhodováno soudem až poté, co soudem stanovená lhůta pro jeho úhradu marně proběhne. Tento výklad dle názoru žalobkyně nelze aprobovat, neboť vede k porušení ústavně garantovaného práva žalobce na přístup k soudu, jak ostatně judikoval Ústavní soudu ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 1138/15. Žalobkyně uzavřela, že pokud okresní soud napadeným usnesením rozhodl o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku dříve, než došlo k pravomocnému rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, aniž by vyzval po takovém rozhodnutí žalobkyni k zaplacení poplatku a umožnil jí poplatek zaplatit, došlo tím k porušení práva žalobkyně na přístup k soudu.

          5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

          6. Z obsahu spisu vyplynulo, že v řízení zahájeném dne 31. 1. 2018 se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 671 023 USD s příslušenstvím. Žalobkyně již v žalobě požádala soud o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti rozhodl okresní soud usnesením ze dne 13. 4. 2018, č. j. 24 C 32/2018-46, tak, že žádost žalobkyně na osvobození od soudních poplatků zcela zamítl. Před nabytím právní moci tohoto usnesení vzala žalobkyně svůj návrh na osvobození od soudních poplatků podáním ze dne 2. 5. 2018 zpět. Podáním ze dne 30. 4. 2018 žalobkyně rozšířila svou žalobu o nárok na zaplacení částky 217 000 USD s příslušenstvím a navrhla, aby okresní soud tuto změnu žaloby připustil. Okresní soud usnesením ze dne 29. 5. 2018, č. j. 24 C 32/2018-50, vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku v celkové výši 932 891 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla zástupci žalobkyně doručena dne 30. 5. 2018, podáním došlým soudu dne 30. 5. 2018 požádala žalobkyně opětovně o osvobození od soudních poplatků. Okresní soud následně návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 20. 8. 2018, č. j. 24 C 32/2018-160, zamítl, toto rozhodnutí okresního soudu bylo k odvolání žalobkyně usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 10. 2018, č. j. 15 Co 282/2018-168, potvrzeno. Okresní soud ještě dříve, než nabylo právní moci usnesení o neosvobození žalobkyně od soudních poplatků, řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní zastavil a toto usnesení doručil žalobkyni spolu s usnesením odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

          7. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu, protože takto bylo včasným a přípustným odvoláním žalobkyně napadeno, přezkoumal i řízení jeho vydání předcházející. Při tomto přezkumu postupoval odvolací soud v souladu s § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani odvolatelkou vytýkány. Odvolací soud rozhodl o odvolání žalobkyně bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Odvolání žalobkyně bylo odvolacím soudem shledáno důvodným a byly tak splněny podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí.

          8. Řízení bylo zahájeno dne 31. 1. 2018, na předmětnou věc proto dopadá zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 303/2017 Sb.

          9. Dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. (jenž doznal změn právě v důsledku novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb.) nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

          10. Z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., konkrétně z části třetí, čl. V, k bodu č. 3 až 5, se podává, že změna zákona v ustanovení § 9 zák. č. 549/1991 Sb. byla vyvolána snahou o snížení administrativní zátěže soudů, neboť doposud právní úprava umožňovala účastníku zaplatit soudní poplatek i ve lhůtě pro odvolání proti rozhodnutí, kterým již bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, a soudy musely svá rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušit. Faktické prodloužení řízení bylo ještě výrazně delší v případě, že problém nezaplacení soudního poplatku se objevil až v odvolacím řízení. V důvodové zprávě je dále uvedeno, že na zachování tohoto stavu není žádný legitimní zájem a ochrana účastníka je dostatečně zabezpečena již existencí výzvy k dodatečnému splnění poplatkové povinnosti v určené lhůtě, po jejímž uplynutí může soud řízení zastavit. Rozhodnou by pro zaplacení soudního poplatku měla být napříště dodatečná lhůta určená soudem ve výzvě k zaplacení poplatku. Bez významu by mělo být případné zaplacení poplatku po uplynutí této lhůty, avšak ještě před vydáním usnesení o zastavení řízení.

          Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že smyslem a účelem novely ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. byla pouze ta skutečnost, aby poplatníkům nebylo již nadále umožněno platit soudní poplatek po uplynutí soudem stanovené lhůty pro zaplacení poplatku, či dokonce až v rámci odvolacího řízení vedeného o jejich odvolání proti usnesení okresního soudu o zastavení řízení, jak ostatně umožňovala dřívější právní úprava. Nelze však přehlédnout, že tato novela ničeho nezměnila na tom, že každý účastník může požádat o osvobození od soudních poplatků a je nutno rovněž přitakat žalobkyni, že nežli soud o takové žádosti rozhodne, zpravidla lhůta soudem stanovená pro zaplacení soudního poplatku marně uběhne.


          11. Dle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

          12. Odvolací soud je toho názoru, že novela § 9 odst. 1 cit. zák. se nikterak nedotkla práva každého účastníka požádat o osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.). Zároveň je však v souladu se smyslem a účelem novely § 9 zák. č. 549/1991 Sb., že takovou žádost o osvobození od soudních poplatků musí účastník podat nejpozději v rámci běhu lhůty stanovené soudem v usnesení ve výzvě pro zaplacení soudního poplatku, neboť v rámci této lhůty buď musí být zaplacen soudní poplatek, anebo účastník musí podat soudu žádost o osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatí a ani soudu v rámci běhu této lhůty nepodá žádost o osvobození od soudních poplatků, nastane stav, kdy lhůta pro zaplacení soudního poplatku marně proběhne, nebude ničím „zkonzumována“, a proto jediným možným důsledkem je zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, přičemž jakákoliv pozdější žádost o osvobození od soudních poplatků již nemůže zvrátit to, že účastníku jednou řádně stanovená lhůta marně proběhla.

          13. Naopak, pokud soud účastníka vyzve k zaplacení soudního poplatku v dodatečně stanovené lhůtě a účastník nejpozději v rámci běhu této lhůty podá žádost o osvobození od soudních poplatků, pak je tím lhůta soudem stanovená pro zaplacení soudního poplatku „zkonzumována“, soud je povinen o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodnout a postavit najisto, zda účastník splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků zcela, zčásti či vůbec. Jakmile bude soudem o takové žádosti pravomocně rozhodnuto tak, že účastník nebude od soudních poplatků osvobozen, případně bude osvobozen jen zčásti, je soud povinen znovu takového účastníka vyzvat k zaplacení soudního poplatku (či jen té části, v jejímž rozsahu osvobozen nebyl) a stanovit mu novou dodatečnou lhůtu pro zaplacení tohoto soudního poplatku, neboť předchozí lhůta pro zaplacení soudního poplatku byla včasnou žádostí o osvobození od soudních poplatků „zkonzumována“. Pokud účastník v této nově stanovené lhůtě soudní poplatek či jeho část nezaplatí, je opět důsledkem zastavení řízení, přičemž k pozdějšímu zaplacení soudního poplatku se opět nepřihlíží.

          14. Odvolací soud přitaká žalobkyni, že žalobkyni bylo znemožněno zaplatit soudní poplatek poté, co nebylo pravomocně vyhověno její včas podané žádosti o osvobození od soudních poplatků, což považuje odvolací soud za zcela nepřípustné a v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V tomto směru poukazuje odvolací soud rovněž na závěry nejen žalobkyní citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, ale zejména na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 8 As 198/2018. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud již reagoval na novelizované znění § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. a dospěl k závěru: “Ani po novele zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, účinné od 30. 9. 2017 nemůže krajský soud zastavit řízení dle § 9 odst. 1 tohoto zákona po marném uplynutí lhůty k uhrazení soudního poplatku, pokud byla podána kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. V případě zamítnutí této kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem musí krajský soud znovu vyzvat poplatníka k uhrazení soudního poplatku a stanovit mu k tomu lhůtu.“.

          15. Nadto nelze rovněž odhlédnout od judikaturou Ústavního soudu se prolínající zásady, dle které mají obecné soudy při interpretaci podústavního práva povinnost šetřit podstatu a smysl základních práv vyplývající z čl. 4 odst. 4 Listiny [srov. nález sp. zn. III. ÚS 1452/08 ze dne 3. 9. 2009 (N 192/54 SbNU 379; nález sp. zn. II. ÚS 281/09 ze dne 5. 3. 2009 (N 50/52 SbNU 499), bod 14; nález sp. zn. III. ÚS 455/06 ze dne 27. 11. 2008 (N 205/51 SbNU 565)]. Pokud se při interpretaci podústavního práva nabízí více možností výkladu, mají soudy povinnost upřednostnit ten výklad, který umožňuje realizaci ústavně zaručeného práva, v tomto případě práva na přístup k soudu, před výkladem této realizaci bránící.

          16. Odvolací soud tak na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že podmínky pro zastavení řízení v posuzované věci splněny nebyly, neboť okresní soud žalobkyni znovu nevyzval k zaplacení soudního poplatku a nestanovil jí novou lhůtu pro zaplacení soudního poplatku, to vše poté, co nebylo žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků (podané v rámci běhu původně stanovené lhůty pro zaplacení soudního poplatku) pravomocně vyhověno, čímž žalobkyni znemožnil splnit její poplatkovou povinnost a odvrátit tak důsledky spojené s  nezaplacením soudního poplatku.

          17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení dle § 220 o. s. ř. změnil, jak ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno, čímž pozbyl podkladu o nákladový výrok napadeného usnesení.

            Poučení:

            Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

              Ostrava 27. prosince 2018



              Mgr. Dagmar Gottwaldová v. r.                 předsedkyně senátu

                                         č. j. 15 Co 373/2018-178



              USNESENÍ


              Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci

              žalobkyně: WCG Holdings, S. A., identifikační číslo 35840 B

                      sídlem Trinity Place Annex, Frederick and Shirley Streets, P. O. BOX N 4805, Nassau, Bahamy,
                      zastoupena advokátem Mgr. Janem Tomaierem
                      sídlem Vodičkova 1935/38, 110 00 Praha 1
              proti
              žalované: TATRA TRUCKS a. s., IČO: 01482840
                  sídlem Areál Tatry 1450/1, 742 21 Kopřivnice
               
              o zaplacení částky 671 023 USD s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 10. 2018, č. j. 24 C 32/2018-171
                takto:

                Usnesení okresního soudu se mění tak, že řízení se nezastavuje.

                Odůvodnění:





                1. Okresní soud napadeným usnesením zastavil řízení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

                2. Okresní soud v odůvodnění uvedl, že žalobkyně soudní poplatek splatný podáním žaloby přes výzvu okresního soudu nezaplatila. Tato soudem stanovená lhůta již marně uplynula a návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků nebylo pravomocně vyhověno.

                3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že řízení se nezastavuje.
                 
                4. Žalobkyně v odvolání okresnímu soudu vytýkala, že poté, co bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí okresního soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobkyni, okresní soud žalobkyni znovu nevyzval k úhradě soudního poplatku, namísto toho doručil žalobkyni najednou jak rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení usnesení okresního soudu o neosvobození žalobkyně od soudních poplatků, tak i rozhodnutí okresního soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. V důsledku tohoto nesprávného postupu tak žalobkyně nemohla nijak reagovat na situaci, kdy jí nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Výklad, který zastal okresní soud, vede k absurdní situaci, kdy v případě, že žalobce neúspěšně požádá o osvobození od soudních poplatků, to znamená vždy, že následkem nepřiznání osvobození je zastavení řízení, neboť o žádosti poplatníka o osvobození od soudních poplatků je pravidelně rozhodováno soudem až poté, co soudem stanovená lhůta pro jeho úhradu marně proběhne. Tento výklad dle názoru žalobkyně nelze aprobovat, neboť vede k porušení ústavně garantovaného práva žalobce na přístup k soudu, jak ostatně judikoval Ústavní soudu ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 1138/15. Žalobkyně uzavřela, že pokud okresní soud napadeným usnesením rozhodl o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku dříve, než došlo k pravomocnému rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, aniž by vyzval po takovém rozhodnutí žalobkyni k zaplacení poplatku a umožnil jí poplatek zaplatit, došlo tím k porušení práva žalobkyně na přístup k soudu.

                5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

                6. Z obsahu spisu vyplynulo, že v řízení zahájeném dne 31. 1. 2018 se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 671 023 USD s příslušenstvím. Žalobkyně již v žalobě požádala soud o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti rozhodl okresní soud usnesením ze dne 13. 4. 2018, č. j. 24 C 32/2018-46, tak, že žádost žalobkyně na osvobození od soudních poplatků zcela zamítl. Před nabytím právní moci tohoto usnesení vzala žalobkyně svůj návrh na osvobození od soudních poplatků podáním ze dne 2. 5. 2018 zpět. Podáním ze dne 30. 4. 2018 žalobkyně rozšířila svou žalobu o nárok na zaplacení částky 217 000 USD s příslušenstvím a navrhla, aby okresní soud tuto změnu žaloby připustil. Okresní soud usnesením ze dne 29. 5. 2018, č. j. 24 C 32/2018-50, vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku v celkové výši 932 891 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla zástupci žalobkyně doručena dne 30. 5. 2018, podáním došlým soudu dne 30. 5. 2018 požádala žalobkyně opětovně o osvobození od soudních poplatků. Okresní soud následně návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 20. 8. 2018, č. j. 24 C 32/2018-160, zamítl, toto rozhodnutí okresního soudu bylo k odvolání žalobkyně usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 10. 2018, č. j. 15 Co 282/2018-168, potvrzeno. Okresní soud ještě dříve, než nabylo právní moci usnesení o neosvobození žalobkyně od soudních poplatků, řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní zastavil a toto usnesení doručil žalobkyni spolu s usnesením odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

                7. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu, protože takto bylo včasným a přípustným odvoláním žalobkyně napadeno, přezkoumal i řízení jeho vydání předcházející. Při tomto přezkumu postupoval odvolací soud v souladu s § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani odvolatelkou vytýkány. Odvolací soud rozhodl o odvolání žalobkyně bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Odvolání žalobkyně bylo odvolacím soudem shledáno důvodným a byly tak splněny podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí.

                8. Řízení bylo zahájeno dne 31. 1. 2018, na předmětnou věc proto dopadá zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 303/2017 Sb.

                9. Dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. (jenž doznal změn právě v důsledku novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb.) nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

                10. Z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., konkrétně z části třetí, čl. V, k bodu č. 3 až 5, se podává, že změna zákona v ustanovení § 9 zák. č. 549/1991 Sb. byla vyvolána snahou o snížení administrativní zátěže soudů, neboť doposud právní úprava umožňovala účastníku zaplatit soudní poplatek i ve lhůtě pro odvolání proti rozhodnutí, kterým již bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, a soudy musely svá rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušit. Faktické prodloužení řízení bylo ještě výrazně delší v případě, že problém nezaplacení soudního poplatku se objevil až v odvolacím řízení. V důvodové zprávě je dále uvedeno, že na zachování tohoto stavu není žádný legitimní zájem a ochrana účastníka je dostatečně zabezpečena již existencí výzvy k dodatečnému splnění poplatkové povinnosti v určené lhůtě, po jejímž uplynutí může soud řízení zastavit. Rozhodnou by pro zaplacení soudního poplatku měla být napříště dodatečná lhůta určená soudem ve výzvě k zaplacení poplatku. Bez významu by mělo být případné zaplacení poplatku po uplynutí této lhůty, avšak ještě před vydáním usnesení o zastavení řízení.

                Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že smyslem a účelem novely ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. byla pouze ta skutečnost, aby poplatníkům nebylo již nadále umožněno platit soudní poplatek po uplynutí soudem stanovené lhůty pro zaplacení poplatku, či dokonce až v rámci odvolacího řízení vedeného o jejich odvolání proti usnesení okresního soudu o zastavení řízení, jak ostatně umožňovala dřívější právní úprava. Nelze však přehlédnout, že tato novela ničeho nezměnila na tom, že každý účastník může požádat o osvobození od soudních poplatků a je nutno rovněž přitakat žalobkyni, že nežli soud o takové žádosti rozhodne, zpravidla lhůta soudem stanovená pro zaplacení soudního poplatku marně uběhne.


                11. Dle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

                12. Odvolací soud je toho názoru, že novela § 9 odst. 1 cit. zák. se nikterak nedotkla práva každého účastníka požádat o osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.). Zároveň je však v souladu se smyslem a účelem novely § 9 zák. č. 549/1991 Sb., že takovou žádost o osvobození od soudních poplatků musí účastník podat nejpozději v rámci běhu lhůty stanovené soudem v usnesení ve výzvě pro zaplacení soudního poplatku, neboť v rámci této lhůty buď musí být zaplacen soudní poplatek, anebo účastník musí podat soudu žádost o osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatí a ani soudu v rámci běhu této lhůty nepodá žádost o osvobození od soudních poplatků, nastane stav, kdy lhůta pro zaplacení soudního poplatku marně proběhne, nebude ničím „zkonzumována“, a proto jediným možným důsledkem je zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, přičemž jakákoliv pozdější žádost o osvobození od soudních poplatků již nemůže zvrátit to, že účastníku jednou řádně stanovená lhůta marně proběhla.

                13. Naopak, pokud soud účastníka vyzve k zaplacení soudního poplatku v dodatečně stanovené lhůtě a účastník nejpozději v rámci běhu této lhůty podá žádost o osvobození od soudních poplatků, pak je tím lhůta soudem stanovená pro zaplacení soudního poplatku „zkonzumována“, soud je povinen o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodnout a postavit najisto, zda účastník splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků zcela, zčásti či vůbec. Jakmile bude soudem o takové žádosti pravomocně rozhodnuto tak, že účastník nebude od soudních poplatků osvobozen, případně bude osvobozen jen zčásti, je soud povinen znovu takového účastníka vyzvat k zaplacení soudního poplatku (či jen té části, v jejímž rozsahu osvobozen nebyl) a stanovit mu novou dodatečnou lhůtu pro zaplacení tohoto soudního poplatku, neboť předchozí lhůta pro zaplacení soudního poplatku byla včasnou žádostí o osvobození od soudních poplatků „zkonzumována“. Pokud účastník v této nově stanovené lhůtě soudní poplatek či jeho část nezaplatí, je opět důsledkem zastavení řízení, přičemž k pozdějšímu zaplacení soudního poplatku se opět nepřihlíží.

                14. Odvolací soud přitaká žalobkyni, že žalobkyni bylo znemožněno zaplatit soudní poplatek poté, co nebylo pravomocně vyhověno její včas podané žádosti o osvobození od soudních poplatků, což považuje odvolací soud za zcela nepřípustné a v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V tomto směru poukazuje odvolací soud rovněž na závěry nejen žalobkyní citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, ale zejména na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 8 As 198/2018. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud již reagoval na novelizované znění § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. a dospěl k závěru: “Ani po novele zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, účinné od 30. 9. 2017 nemůže krajský soud zastavit řízení dle § 9 odst. 1 tohoto zákona po marném uplynutí lhůty k uhrazení soudního poplatku, pokud byla podána kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. V případě zamítnutí této kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem musí krajský soud znovu vyzvat poplatníka k uhrazení soudního poplatku a stanovit mu k tomu lhůtu.“.

                15. Nadto nelze rovněž odhlédnout od judikaturou Ústavního soudu se prolínající zásady, dle které mají obecné soudy při interpretaci podústavního práva povinnost šetřit podstatu a smysl základních práv vyplývající z čl. 4 odst. 4 Listiny [srov. nález sp. zn. III. ÚS 1452/08 ze dne 3. 9. 2009 (N 192/54 SbNU 379; nález sp. zn. II. ÚS 281/09 ze dne 5. 3. 2009 (N 50/52 SbNU 499), bod 14; nález sp. zn. III. ÚS 455/06 ze dne 27. 11. 2008 (N 205/51 SbNU 565)]. Pokud se při interpretaci podústavního práva nabízí více možností výkladu, mají soudy povinnost upřednostnit ten výklad, který umožňuje realizaci ústavně zaručeného práva, v tomto případě práva na přístup k soudu, před výkladem této realizaci bránící.

                16. Odvolací soud tak na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že podmínky pro zastavení řízení v posuzované věci splněny nebyly, neboť okresní soud žalobkyni znovu nevyzval k zaplacení soudního poplatku a nestanovil jí novou lhůtu pro zaplacení soudního poplatku, to vše poté, co nebylo žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků (podané v rámci běhu původně stanovené lhůty pro zaplacení soudního poplatku) pravomocně vyhověno, čímž žalobkyni znemožnil splnit její poplatkovou povinnost a odvrátit tak důsledky spojené s  nezaplacením soudního poplatku.

                17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení dle § 220 o. s. ř. změnil, jak ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno, čímž pozbyl podkladu o nákladový výrok napadeného usnesení.

                  Poučení:

                  Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

                    Ostrava 27. prosince 2018



                    Mgr. Dagmar Gottwaldová v. r.                 předsedkyně senátu

                                               č. j. 15 Co 373/2018-178



                    USNESENÍ


                    Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci

                    žalobkyně: WCG Holdings, S. A., identifikační číslo 35840 B

                            sídlem Trinity Place Annex, Frederick and Shirley Streets, P. O. BOX N 4805, Nassau, Bahamy,
                            zastoupena advokátem Mgr. Janem Tomaierem
                            sídlem Vodičkova 1935/38, 110 00 Praha 1
                    proti
                    žalované: TATRA TRUCKS a. s., IČO: 01482840
                        sídlem Areál Tatry 1450/1, 742 21 Kopřivnice
                     
                    o zaplacení částky 671 023 USD s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 10. 2018, č. j. 24 C 32/2018-171
                      takto:

                      Usnesení okresního soudu se mění tak, že řízení se nezastavuje.

                      Odůvodnění:





                      1. Okresní soud napadeným usnesením zastavil řízení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

                      2. Okresní soud v odůvodnění uvedl, že žalobkyně soudní poplatek splatný podáním žaloby přes výzvu okresního soudu nezaplatila. Tato soudem stanovená lhůta již marně uplynula a návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků nebylo pravomocně vyhověno.

                      3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že řízení se nezastavuje.
                       
                      4. Žalobkyně v odvolání okresnímu soudu vytýkala, že poté, co bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí okresního soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobkyni, okresní soud žalobkyni znovu nevyzval k úhradě soudního poplatku, namísto toho doručil žalobkyni najednou jak rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení usnesení okresního soudu o neosvobození žalobkyně od soudních poplatků, tak i rozhodnutí okresního soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. V důsledku tohoto nesprávného postupu tak žalobkyně nemohla nijak reagovat na situaci, kdy jí nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Výklad, který zastal okresní soud, vede k absurdní situaci, kdy v případě, že žalobce neúspěšně požádá o osvobození od soudních poplatků, to znamená vždy, že následkem nepřiznání osvobození je zastavení řízení, neboť o žádosti poplatníka o osvobození od soudních poplatků je pravidelně rozhodováno soudem až poté, co soudem stanovená lhůta pro jeho úhradu marně proběhne. Tento výklad dle názoru žalobkyně nelze aprobovat, neboť vede k porušení ústavně garantovaného práva žalobce na přístup k soudu, jak ostatně judikoval Ústavní soudu ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 1138/15. Žalobkyně uzavřela, že pokud okresní soud napadeným usnesením rozhodl o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku dříve, než došlo k pravomocnému rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, aniž by vyzval po takovém rozhodnutí žalobkyni k zaplacení poplatku a umožnil jí poplatek zaplatit, došlo tím k porušení práva žalobkyně na přístup k soudu.

                      5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

                      6. Z obsahu spisu vyplynulo, že v řízení zahájeném dne 31. 1. 2018 se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 671 023 USD s příslušenstvím. Žalobkyně již v žalobě požádala soud o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti rozhodl okresní soud usnesením ze dne 13. 4. 2018, č. j. 24 C 32/2018-46, tak, že žádost žalobkyně na osvobození od soudních poplatků zcela zamítl. Před nabytím právní moci tohoto usnesení vzala žalobkyně svůj návrh na osvobození od soudních poplatků podáním ze dne 2. 5. 2018 zpět. Podáním ze dne 30. 4. 2018 žalobkyně rozšířila svou žalobu o nárok na zaplacení částky 217 000 USD s příslušenstvím a navrhla, aby okresní soud tuto změnu žaloby připustil. Okresní soud usnesením ze dne 29. 5. 2018, č. j. 24 C 32/2018-50, vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku v celkové výši 932 891 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla zástupci žalobkyně doručena dne 30. 5. 2018, podáním došlým soudu dne 30. 5. 2018 požádala žalobkyně opětovně o osvobození od soudních poplatků. Okresní soud následně návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 20. 8. 2018, č. j. 24 C 32/2018-160, zamítl, toto rozhodnutí okresního soudu bylo k odvolání žalobkyně usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 10. 2018, č. j. 15 Co 282/2018-168, potvrzeno. Okresní soud ještě dříve, než nabylo právní moci usnesení o neosvobození žalobkyně od soudních poplatků, řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní zastavil a toto usnesení doručil žalobkyni spolu s usnesením odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

                      7. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu, protože takto bylo včasným a přípustným odvoláním žalobkyně napadeno, přezkoumal i řízení jeho vydání předcházející. Při tomto přezkumu postupoval odvolací soud v souladu s § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani odvolatelkou vytýkány. Odvolací soud rozhodl o odvolání žalobkyně bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Odvolání žalobkyně bylo odvolacím soudem shledáno důvodným a byly tak splněny podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí.

                      8. Řízení bylo zahájeno dne 31. 1. 2018, na předmětnou věc proto dopadá zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 303/2017 Sb.

                      9. Dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. (jenž doznal změn právě v důsledku novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb.) nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

                      10. Z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., konkrétně z části třetí, čl. V, k bodu č. 3 až 5, se podává, že změna zákona v ustanovení § 9 zák. č. 549/1991 Sb. byla vyvolána snahou o snížení administrativní zátěže soudů, neboť doposud právní úprava umožňovala účastníku zaplatit soudní poplatek i ve lhůtě pro odvolání proti rozhodnutí, kterým již bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, a soudy musely svá rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušit. Faktické prodloužení řízení bylo ještě výrazně delší v případě, že problém nezaplacení soudního poplatku se objevil až v odvolacím řízení. V důvodové zprávě je dále uvedeno, že na zachování tohoto stavu není žádný legitimní zájem a ochrana účastníka je dostatečně zabezpečena již existencí výzvy k dodatečnému splnění poplatkové povinnosti v určené lhůtě, po jejímž uplynutí může soud řízení zastavit. Rozhodnou by pro zaplacení soudního poplatku měla být napříště dodatečná lhůta určená soudem ve výzvě k zaplacení poplatku. Bez významu by mělo být případné zaplacení poplatku po uplynutí této lhůty, avšak ještě před vydáním usnesení o zastavení řízení.

                      Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že smyslem a účelem novely ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. byla pouze ta skutečnost, aby poplatníkům nebylo již nadále umožněno platit soudní poplatek po uplynutí soudem stanovené lhůty pro zaplacení poplatku, či dokonce až v rámci odvolacího řízení vedeného o jejich odvolání proti usnesení okresního soudu o zastavení řízení, jak ostatně umožňovala dřívější právní úprava. Nelze však přehlédnout, že tato novela ničeho nezměnila na tom, že každý účastník může požádat o osvobození od soudních poplatků a je nutno rovněž přitakat žalobkyni, že nežli soud o takové žádosti rozhodne, zpravidla lhůta soudem stanovená pro zaplacení soudního poplatku marně uběhne.


                      11. Dle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

                      12. Odvolací soud je toho názoru, že novela § 9 odst. 1 cit. zák. se nikterak nedotkla práva každého účastníka požádat o osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.). Zároveň je však v souladu se smyslem a účelem novely § 9 zák. č. 549/1991 Sb., že takovou žádost o osvobození od soudních poplatků musí účastník podat nejpozději v rámci běhu lhůty stanovené soudem v usnesení ve výzvě pro zaplacení soudního poplatku, neboť v rámci této lhůty buď musí být zaplacen soudní poplatek, anebo účastník musí podat soudu žádost o osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatí a ani soudu v rámci běhu této lhůty nepodá žádost o osvobození od soudních poplatků, nastane stav, kdy lhůta pro zaplacení soudního poplatku marně proběhne, nebude ničím „zkonzumována“, a proto jediným možným důsledkem je zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, přičemž jakákoliv pozdější žádost o osvobození od soudních poplatků již nemůže zvrátit to, že účastníku jednou řádně stanovená lhůta marně proběhla.

                      13. Naopak, pokud soud účastníka vyzve k zaplacení soudního poplatku v dodatečně stanovené lhůtě a účastník nejpozději v rámci běhu této lhůty podá žádost o osvobození od soudních poplatků, pak je tím lhůta soudem stanovená pro zaplacení soudního poplatku „zkonzumována“, soud je povinen o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodnout a postavit najisto, zda účastník splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků zcela, zčásti či vůbec. Jakmile bude soudem o takové žádosti pravomocně rozhodnuto tak, že účastník nebude od soudních poplatků osvobozen, případně bude osvobozen jen zčásti, je soud povinen znovu takového účastníka vyzvat k zaplacení soudního poplatku (či jen té části, v jejímž rozsahu osvobozen nebyl) a stanovit mu novou dodatečnou lhůtu pro zaplacení tohoto soudního poplatku, neboť předchozí lhůta pro zaplacení soudního poplatku byla včasnou žádostí o osvobození od soudních poplatků „zkonzumována“. Pokud účastník v této nově stanovené lhůtě soudní poplatek či jeho část nezaplatí, je opět důsledkem zastavení řízení, přičemž k pozdějšímu zaplacení soudního poplatku se opět nepřihlíží.

                      14. Odvolací soud přitaká žalobkyni, že žalobkyni bylo znemožněno zaplatit soudní poplatek poté, co nebylo pravomocně vyhověno její včas podané žádosti o osvobození od soudních poplatků, což považuje odvolací soud za zcela nepřípustné a v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V tomto směru poukazuje odvolací soud rovněž na závěry nejen žalobkyní citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, ale zejména na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 8 As 198/2018. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud již reagoval na novelizované znění § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. a dospěl k závěru: “Ani po novele zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, účinné od 30. 9. 2017 nemůže krajský soud zastavit řízení dle § 9 odst. 1 tohoto zákona po marném uplynutí lhůty k uhrazení soudního poplatku, pokud byla podána kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. V případě zamítnutí této kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem musí krajský soud znovu vyzvat poplatníka k uhrazení soudního poplatku a stanovit mu k tomu lhůtu.“.

                      15. Nadto nelze rovněž odhlédnout od judikaturou Ústavního soudu se prolínající zásady, dle které mají obecné soudy při interpretaci podústavního práva povinnost šetřit podstatu a smysl základních práv vyplývající z čl. 4 odst. 4 Listiny [srov. nález sp. zn. III. ÚS 1452/08 ze dne 3. 9. 2009 (N 192/54 SbNU 379; nález sp. zn. II. ÚS 281/09 ze dne 5. 3. 2009 (N 50/52 SbNU 499), bod 14; nález sp. zn. III. ÚS 455/06 ze dne 27. 11. 2008 (N 205/51 SbNU 565)]. Pokud se při interpretaci podústavního práva nabízí více možností výkladu, mají soudy povinnost upřednostnit ten výklad, který umožňuje realizaci ústavně zaručeného práva, v tomto případě práva na přístup k soudu, před výkladem této realizaci bránící.

                      16. Odvolací soud tak na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že podmínky pro zastavení řízení v posuzované věci splněny nebyly, neboť okresní soud žalobkyni znovu nevyzval k zaplacení soudního poplatku a nestanovil jí novou lhůtu pro zaplacení soudního poplatku, to vše poté, co nebylo žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků (podané v rámci běhu původně stanovené lhůty pro zaplacení soudního poplatku) pravomocně vyhověno, čímž žalobkyni znemožnil splnit její poplatkovou povinnost a odvrátit tak důsledky spojené s  nezaplacením soudního poplatku.

                      17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení dle § 220 o. s. ř. změnil, jak ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno, čímž pozbyl podkladu o nákladový výrok napadeného usnesení.

                        Poučení:

                        Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

                          Ostrava 27. prosince 2018



                          Mgr. Dagmar Gottwaldová v. r.                 předsedkyně senátu