Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:7Cmo 461/2016     
Název judikátu:obligatorní obsah výstrahy před vyloučením člena z družstva
Právní věta:Ve výstraze ze strany družstva před vyloučením člena z družstva je zákonnou povinností uvést důvod jejího udělení, upozornění na možnost vyloučení a výzva členovi, aby s porušováním členských povinností přestal a následky porušení členských povinností odstranil, k tomu se členovi vždy stanoví lhůta v konkrétní délce, která ze zákona nesmí být kratší než 30 dnů.
Soud:Vrchní soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:VSPH:2018:7.CMO.461.2016.1
Datum rozhodnutí:28.08.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Družstvo
Vyloučení člena družstva
Dotčené předpisy:§ 615 předpisu č. 90/2012Sb.
Kategorie rozhodnutí:A

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Lenky Grollové ve věci

navrhovatele: Ing. Z. J., nar. xxx, bytem B.,
zastoupené advokátem JUDr. Milošem Hoškem, AK
Velfíkova 1428/4, 160 00 Praha 6,

a dalšího účastníka : Bytové družstvo občanů Příbram, družstvo, IČO 00664570,
sídlem Pod Anenskou 149, 261 01 Příbram IV.,
zastoupeného advokátkou JUDr. Dagmar Říhovou, AK
28. října 184, 261 01 Příbram VII,

o neplatnost rozhodnutí o vyloučení člena z družstva, k odvolání dalšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2016, č.j. 47 Cm 65/2016 - 88,
takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Další účastník je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč, k rukám jejího zástupce JUDr. Miloše Hoška, do 3 dnů od právní moci usnesení.


Odůvodnění:


1. Navrhovatelka se návrhem ze dne 30. října 2015 domáhala, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí představenstva předmětného bytového družstva ze dne 3.3.2015 a rozhodnutí shromáždění delegátů tohoto bytového družstva ze dne 22.9.2015, jímž byla jako dosavadní členka z bytového družstva vyloučena. Podle navrhovatelky bytové družstvo nepostupovalo v souladu se svými (přijatými a platnými) Stanovami, nenapravilo procesní vady, spočívající jednak v nedoručení písemné výstrahy před vyloučením navrhovatelky, jednak v pozdním doručení písemného oznámení představenstva družstva o vyloučení (teprve v září 2015), jakož i v nepřizvání navrhovatelky na shromáždění delegátů bytového družstva dne 17.9.2015 k projednání uplatněných písemných námitek. Jsou proto dány důvody pro vyslovení neplatnosti obou rozhodnutí družstva.

2. Další účastník (družstvo) uvedl, že vůči navrhovatelce postupoval vždy v souladu se stanovami bytového družstva a s platnými právními předpisy. Navrhovatelce vznikl dluh vůči družstvu na platbách nájemného a záloh na služby spojené s užíváním družstevního bytu č. 1 v ulici B. čp. xx v B. ve výši 28 855 Kč, a to za období květen 2013 až leden 2015, tedy navrhovatelka dlouhodobě neplnila platební povinnosti. Na základě jejího sdělení ze dne 23.11.2011, jímž oznámila družstvu korespondenční adresu odlišnou od adresy družstevního bytu v B., byla jí veškerá korespondence zasílána na korespondenční adresu - S. xxx, P. Ta koresponduje s místem, kde se nachází i bytová jednotka ve vlastnictví navrhovatelky. Na uvedenou adresu byla také doporučeně doručována písemná výstraha před vyloučením, zásilka se však vrátila jako nevyzvednutá. Stejně tak další účastník postupoval při zasílání rozhodnutí představenstva družstva ze dne 3.3.2015, kterým oznamuje navrhovatelce její vyloučení z družstva, když se její platební morálka ani po předešlých výzvách k zaplacení dlužného nájemného nezlepšila a dlužné platby zůstaly neuhrazeny. S ohledem na naplnění materiálních podmínek pro vyloučení navrhovatelky z družstva již v době předcházející odeslané výstraze, a marnému uplynutí lhůty pro podání námitek, považuje další účastník rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z družstva za účinné. Navrhl návrh zamítnout.

3. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. srpna 2016, č.j. 47 Cm 65/2016 – 88 rozhodl tak, že „soud u r č u j e, že rozhodnutí představenstva Bytového družstva občanů Příbram, družstva, ze dne 3.3.2015, jímž byla žalobkyně Ing. Z. J. vyloučena z družstva, jakož i rozhodnutí shromáždění delegátů Bytového družstva občanů Příbram, družstvo, ze dne 22.9.2015, které potvrdilo rozhodnutí představenstva ze dne 3.3.2015, jsou n e p l a t n á“ (výrok I.), a dále, že „žalovaný je povinen zaplatit advokátovi žalobkyně částku 18 456 Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí“ (výrok II.).

4. Podle soudu prvního stupně provedené důkazy dostatečně prokazují, že navrhovatelka porušovala své povinnosti vyplývající z platných Stanov družstva. Ust. § 614 z.o.k. navazuje na tehdejší § 231 obch.zák. a stanoví jako důvod vyloučení člena z družstva závažný způsob nebo opakované porušení členské povinnosti (zde platební). Nicméně zásadní matérií, nezbytnou k vydání rozhodnutí o vyloučení člena z družstva, je předchozí, řádná, písemná výstraha. Ustanovení § 615 z.o.k. jednoznačně a komplexně vymezuje v odstavci třetím, jaké náležitosti musí řádná výstraha obsahovat. Těmito náležitostmi jsou důvod udělení výstrahy, upozornění na možnost vyloučení, výzva k ukončení chování, které je hodnoceno podle stanov i zákona jako porušování členských povinností a konečně stanovení obligatorní, alespoň minimální 30 denní lhůty k odstranění následků porušení členských povinností. Takovým následkem porušení členských povinností je existující dluh vzniklý neplněním platební povinnosti člena družstva a zákon vyžaduje „vždy“ poskytnout členovi přiměřenou lhůtu, zde lhůtu k úhradě dluhu. Tato poslední zákonná náležitost však ve výstraze chybí, nelze tudíž konstatovat, že výstraha byla udělena řádně. Absenci lhůty není možné ignorovat, přestože žalobkyně minimálně v uváděném období neplatila nájemné, ač k tomu byla zejména podle stanov povinna, byla rovněž před vydáním výstrahy vyzývána k úhradě dlužných částek a nakonec svou platební povinnost nesplnila ani v době, kdy byla o svém vyloučení z družstva informována a žádala dopisem z 16.9.2015 Shromáždění delegátů bytového družstva o zrušení rozhodnutí představenstva. Striktním stanovením náležitostí ve výstraze zákon sleduje, aby před tak zásadním krokem, kterým se ukončí členský vztah mezi členem a družstvem, byla dána ještě reálná možnost dlužníkovi vyrovnat své závazky, proto je třeba určit k tomu přiměřenou lhůtu. Řádná výstraha má v podstatě obdobu pokusu o smír.

5. V daném případě žalované bytové družstvo neprokázalo řádné udělení (po obsahové stránce) výstrahy ve smyslu ustanovení § 615 z.o.k., a proto již není potřebné, aby soud dále hlouběji zkoumal porušení členských povinností ze strany žalobkyně. Výrok tohoto rozhodnutí tudíž musí vyznít v souladu se žalobním petitem. Jen pro doplnění uvedl soud prvního stupně, že v daném případě byl dopis s výstrahou doručen žalobkyni na pražskou korespondenční adresu (po procesní stránce). O náhradě nákladů řízení v rozsahu přiznaných čtyř úkonů právní služby po 3 100 Kč, čtyř režijních paušálů po 300 Kč, vše podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, 21 % DPH, zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, ve prospěch žalobkyně, pak bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., tj. s přihlédnutím k výsledku tohoto řízení. Placení účastníkovi přisouzených nákladů řízení bude realizováno podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal další účastník včasné odvolání. Toto odvolání v rámci souhlasu s rozhodnutím věci u odvolacího soudu bez jednání ještě upřesnil. Uvedl, že se neztotožňuje s výkladem ust. § 615 z.o.k. tak, že se jedná o obligatorní náležitost písemné výstrahy o možnosti vyloučení člena z družstva. Takováto přísnost výstrah by znamenala zanášení veřejnoprávní úpravy a rigoroznosti veřejnoprávních norem do soukromoprávních vztahů. Družstvo poskytlo navrhovatelce lhůtu v celkové délce 62 dnů, čímž měla dvakrát více času, než stanovuje věta za středníkem třetího odstavce ust. § 615 z.o.k. Odvolatel poukázal na dřívější judikaturu viz. rozhodnutí NS sp.zn. 29 Cdo 4002/2009 (Rc 91/2011) o tom, že výstraha členovi před vyloučením musí obsahovat alespoň skutkové vymezení členské povinnosti, jejíhož porušení se člen dopouští, konkrétní označení následků, které jsou s dalším porušováním povinnosti spojeny (možnost vyloučení z družstva). Soud prvního stupně ji nerespektoval. Odvolatel vytkl soudu prvního stupně neúplné a nedostatečné odůvodnění, nepřezkoumatelnost a vnitřní rozpor odůvodnění. Poukázal na to, že ve smyslu § 2 odst.2 o.z. zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. Odvolatel vytkl potud nesmyslnost soudem použitého vkladu, kdy ten dává přednost formě před obsahem. Poukázal na nutnost hlediska poctivosti právního jednání navrhovatelky, kdy ta těží z jednání, které neodpovídá dobrým mravům a zákonu. Dále zdůraznil, že se nejedná o exces platební morálky navrhovatelky, ale o dlohodobé neplnění jejích platebních povinností. Určení doručovací adresy v P., S. xxx, PSČ xxx si vymínila sama navrhovatelka telefonicky. Družstvo tak postupovalo v souladu s čl. 27 svých stanov. Představenstvo družstva rozhodlo podle čl. 23 odst.2 písm.a) stanov družstva o vyloučení navrhovatelky z družstva. Odvolatel navrhl zrušit rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a věc mu vrátit k novému rozhodnutí.

7. Navrhovatelka se dne 13.12.2016 vyjádřila k odvolání dalšího účastníka – družstva. Stanoví-li zákon, že podmínkou řádné výstrahy před vyloučením z družstva je výstraha s uvedením důvodu, upozornění na možnost vyloučení s výzvou a zejména stanovení nejméně 30ti denní lhůty k nápravě, není možno pojímat toto kogentní ustanovení obsahující všechny podstatné náležitosti výzvy (zejména stanovení minimální lhůty k nápravě) jako ustanovení dispozitivní. Tím, že zákonodárce na rozdíl od předchozí právní úpravy dané ust. § 231 odst. 4 obch.zák. ve stávajícím ust. § 516 odst. 3 z.o.k. nově stanovil příslušnému orgánu družstva povinnost poskytnout členovi lhůtu k nápravě, zvýšil tím ochranu člena, jemuž hrozí nejzásadnější zásah do práv – vyloučení z družstva. Sám další účastník odkazuje na ust. § 2 odst. 2 o.z. Stávající judikatura vážící se k ust. § 231 odst. 4 obch.zák. není na daný případ použitelná viz. odlišnou právní úpravu v ust. § 516 odst. 3 z.o.k. Ta vyvolává povinnost soudu zkoumat, zda družstvo splnilo všechny zákonné podmínky výstrahy. To soud prvního stupně zcela správně provedl a dospěl k závěru, že jedna z podmínek řádné výstrahy před vyloučením splněna nebyla. Proces vylučování navrhovatelky z družstva tak o počátku trpěl zásadní vadou, pro kterou k platnému vyloučení nedošlo. Rozsudek soudu prvního stupně je plně přezkoumatelný. Zkoumání dalších okolností porušování členských povinností navrhovatelkou by nemohlo mít na meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně vliv. Navrhovatelka navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a dále, aby byl další účastník zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení navrhovatelce.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Protože rozhodnutí závisí na právní otázce a oba účastníci souhlasili s tím, aby odvolací soud rozhodl bez jednání, ten tak v rámci ekonomiky řízení učinil. Odvolací soud připomíná, že dané řízení je řízením dle § 80 písm.a) z.ř.s., tedy řízením nesporným, pročež správné označování účastníků takového řízení je navhovatel a další účastník. Učinil tak tudíž ve svém rozhodnutí. Podle § 25 odst.1 o.s.ř. se v takové věci rozhoduje usnesením, přičemž tím, že soud prvního stupně rozhodl rozsudkem, tedy nejkvalifikovanější formou rozhodnutí, nedošlo k pochybení majícímu vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí; takovým pochybením nebylo ani ne zcela přesné označování účastníků řízení.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací plně souhlasí se soudem prvního stupně v jeho skutkových zjištěních, jež ostatně stranami nebyly co se týče těch, jež byly podstatné pro právní posouzení, rozporovány, ve skutkových závěrech jakož i v právním hodnocení. Rozhodnutí soudu prvního stupně je odůvodněno zcela dostatečně, jeho vysvětlení a hodnocení jsou srozumitelná. V žádném případě nejde o nepřezkoumatelné rozhodnutí, a to ani z části. Přístup soudu nebyl formalistický, když zhodnotli všechny skutkové okolnosti věci, konstatoval i to, že ze strany navrhovatelky byly její povinnosti porušovány a že doručování na jí uvedenou kontaktní adresu bylo v souladu s právem.

11. Podle § 231 odst.4 obch.zák., tedy dle právní úpravy účinné do 31.12.2013 „člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti….“. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2010 sp.zn. 29 Cdo 4002/2009 (publikováno se Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek po č. 91/2011): „Výstraha, daná členovi družstva podle ustanovení § 231 odst. 4, věty první, obch. zák., musí obsahovat alespoň (skutkové) vymezení členské povinnosti, jejíhož porušení se člen družstva dopouští, jakož i konkrétní označení následků, které jsou s dalším porušováním dané povinnosti spojeny (možnost vyloučení z družstva)“. Nejvyšší soud (rozhodnutím, na nějž odkázal odvolatel) tedy rozhodoval podle právní úpravy účinné do 31.12.2013 resp. účinné v době konání členské schůze v dané věci – 10. října 2006.

12. Navrhovatelce lze plně přisvědčit v tom, že stávající právní úprava, tedy právní úprava účinná od 1.1.2014 obsažená v ust. § 615 odst.3 z.o.k. není shodná s původní právní úpravou (§ 231 odst.4 obch.zák.), ale naopak, právě v rámci poukazu dosavadní judikatury na to, že „i když zákon náležitosti výstrahy výslovně neuvádí…“ viz. výše citované usnesení NS sp. zn. 29 Cdo 4002/2009, reaguje na nedostatky dřívější právní úpravy co do obsahu výzvy členovi družstva před jeho vyloučením. Jinak řečeno, právě proto, že minimální obligatorní obsah této výzvy nebyl před datem 1.1.2014 zákonem stanoven a byl toliko dovozován judikaturou, sáhl zákonodárce k tomu, že minimální obsah výzvy zakotvil přímo do zákona. Podle § 615 odst. 3 z.o.k. se tak „ve výstraze uvede důvod jejího udělení a člen se upozorní na možnost vyloučení a vyzve se, aby s porušováním členských povinností přestal a následky porušení členských povinností odstranil; k tomu se členovi vždy poskytne přiměřená lhůta, nejméně však 30 dnů“. Protože výstraha ze strany družstva před vyloučením člena z družstva má v prvé řadě reparační účel, tedy jejím účelem je dosažení odstranění protiprávního stavu resp. odstranění stavu kdy člen družstva porušuje své členské povinnosti (dané zákonem či v souladu se zákonem či v rámci jím dané dispozice ve stanovách či v rámci platného ustanovení stanov), musí obsahovat následující minimální obligatorní náležitosti. Konkrétní důvod jejího udělení – členu družstva musí být zřejmé, jakou členskou povinnosti či povinnosti porušuje, aby toto porušování mohl odstranit resp. jej zanechat případně odstranit negativní důsledky porušení. Vedle toho musí být upozorněn na mezní následek spočívající v možnosti vyloučení povinnosti porušujícího či porušivšího člena družstva. Dále musí být vyzván k zanechání porušování a k odstranění následků porušení členských povinností, tedy jinak řečeno být vyzván k jejich reparování. To v případě neplacení nájemného družstvu znamená výzvu k jeho zaplacení s uvedením přesné dlužné částky. K reparování škodlivého následku, tedy k tomu, aby člen přestal s porušováním svých povinností a odstranil následky tohoto porušení, mu musí být družstvem stanovena konkrétní lhůta, jež však nesmí být kratší než 30 dnů. Základním účelem stanovení konkrétní lhůty k reparaci či k upuštění od porušování členských povinností je vymezení přesného časového období pro to, aby mohlo být najisto postaveno, zda člen negativní následky porušování svých povinností odstranil či nikoli. Z hlediska člena má tato lhůta ten význam, že člen má najisto postavenu délku „dodatečné lhůty k plnění“, tedy délku lhůty, v níž má prostor negativní následek odstranit resp. trvajícího porušování zanechat. Zákon a ani jeho výklad soudem prvního stupně není nijak v rozporu se zásadou družstevní demokracie projevující se v tom, že stanovy družstva mohou upravit jednotlivé otázky v rámci buďto volné dispozice či dispozice stanovené zákonem či zákonem ohraničené (určitými mezemi) dispozice. Proti družstevní demokracii však nejsou namířena ani tzv. kogentní ustanovení zákona, protože ta vymezují základní otázky o jejichž řešení nemají mít právo členové družstva rozhodovat (například to, že družstvo musí mít ustanoven statutární orgán a že tím je představenstvo či u tzv. malého družstva předseda družstva je kogentním ustanovení, jež je nicméně namířeno na ochranu družstva samotného, jeho členů, orgánů jakož i třetích osob). Výklad ust. § 615 z.o.k provedený soudem prvního stupně i soudem odvolacím není samozřejmě ani v rozporu s ust. § 2 o.z., když i jen z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti je zjevné, že ve výzvě – výstraze musí být členovi stanovena družstvem konkrétní lhůta ke splnění jeho členských povinností, k zanechání porušování povinností a odstranění následků takového porušování. Úmysl zákonodárce je potud jasný, viz. i výše uvedený historický výklad. V případě ust. § 615 odst.3 z.o.k. zákon není kogentní v tom, že by družstvu neumožňoval ve stanovách stanovit přiměřenou lhůtu k odstranění následků porušení členských povinností či zanechání jejich porušování, toliko vymezuje lhůtu minimální - nejkratší možnou. Tím, že nedošlo k řádné výstraze před vyloučením člena družstva, není další postup družstva při jeho vylučování v souladu se zákonem a proto lze dát navrhovatelce za pravdu a vyslovit jejich neplatnost.

13. Námitku dalšího účastníka o nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně nelze považovat za oprávněnou, když sám tento další účastník polemizuje s názory soudu prvního stupně, jež byly vyjádřeny zcela přesně a jasně. Za důvodnou nelze považovat ani jeho námitku o nemožnosti či blokaci postupu proti členům bytového družstva dlouhodobě porušujícím své povinnosti – placení nájmu. Proti takovým členům lze v prvé řadě postupovat standardně jako proti neplatičům jiným, tedy žalobou o zaplacení dlužné částky. Nic ani nebrání družstvu, aby dlužníku – členovi učinilo řádnou výzvu obsahující alespoň všechny obligatorní náležitosti a nesplnil-li by ani v dodatečné lhůtě mu určené podle zákona a případně i stanov svou členskou povinnost, jíž bezesporu placení nájmu za družstevní byt u člena bytového družstva je, přikročit k jeho vyloučení.

14. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil podle § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně jako správné, včetně správného nákladového výroku daného úspěchem ve věci.

15. Jelikož další účastník nebyl v rámci odvolacího řízení vůbec úspěšný, náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu se zásadou úspěchu v řízení podle § 142 odst.1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst.1 o.s.ř., úspěšné navrhovatelce. Navrhovatelce vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 4 114 Kč. Další účastník je tak povinen zaplatit navrhovatelce náklady právního zastoupení tvořené odměnou advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška“) v celkové výši 4 114 Kč, a to za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 13.12.2016), přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky náleží odměna 3.100,-Kč a náhradou hotových výdajů, přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč. K tomu je třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 714 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).


Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Praha 28. srpna 2018


JUDr. Josef Holejšovský, v.r.
předseda senátu