Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:18Co 39/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:18.CO.39.2019.1
Datum rozhodnutí:10.04.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Pravomoc soudu
Dotčené předpisy:čl. 10 Nařízení () č. 2201/2003
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie b




ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

    Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci

    péče o nezletilého: L. N. R,
    bytem Praha, xxx

                zastoupený Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí
              jako kolizním opatrovníkem
                sídlem Brno, Šilingrovo náměstí 3/4
    syn matky: Veronika M.
                bytem Praha, N.
    a otce: Mgr. Jan R.,
                bytem Praha, xxx
              zastoupený advokátkou Mgr. Adélou Hořejší
                sídlem Praha 6, Václavkova 343/20
    o určení bydliště, úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti a výživného, o určení styku nezletilého s otcem a matkou, k odvolání matky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. října 2018, č. j. 32 P 22/2016-2970, 32 P a Nc 83/2016, 32 P a Nc 84/2016, 32 P a Nc 207/2016, 32 P a Nc 118/2017,
takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích o svěření nezletilého do péče otce (I.), o výživném (II. – IV.), o styku nezletilého s matkou (V. – VIII., X. – XVI.) spojeného s omezením (XVII.), určení bydliště nezletilého (XVIII.) a předběžné vykonatelnosti (XIX.) potvrzuje.

II. Ve výroku o styku nezletilého s matkou (IX.) se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilým L. v každém lichém kalendářním roce v období školních jarních prázdnin vyhlášených pro Prahu 1 - 5 od 17:00 hodin pátku bezprostředně předcházejícímu jarním prázdninám, do 17:00 hodin následující neděle, kterou jarní prázdniny končí, s tím, že tento termín je považován za termín prázdninový.
III. Dluh na výživném za období od listopadu 2018 do března 2019 matce nevznikl.

IV. Ve výrocích o nákladech státu (XXI. a XXII.) se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.


Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně svěřil nezletilého L. N. do péče otce (výrok I.), otci uložil povinnost zaplatit na výživu nezletilého za období od 1. 5. 2016 do 31. 1. 2017 částku 45.000 Kč (výrok II.), matce počínaje dnem 1. 2. 2017 uložil platit na výživu nezletilého pravidelnou měsíční částku 3.000 Kč k rukám otce (výrok III.) a nedoplatek na výživném ve výši 45.507 Kč za období od 1. 2. 2017 do 31. 10. 2018 uložil matce zaplatit k rukám otce do tří dnů od doručení rozsudku (výrok IV.). Dále rozhodl, že matka je oprávněna se s nezletilým stýkat od středy sudého týdne od 8:00 hodin do úterý lichého týdne do 16:00 hodin s tím, že otec nezletilého předá matce nebo jí pověřené osobě daného dne v místě bydliště matky a matka nezletilého předá otci nebo jím pověřené osobě v místě bydliště otce (výroky V. – VII.). Výroky VIII. – XIV. soud I. stupně upravil styk o vánočních prázdninách, velikonočních prázdninách, hlavních školních prázdninách, podzimních prázdninách a prvním týdnu v březnu, který byl ve smyslu rozsudku považován za prázdninový termín, s tím, že úprava prázdninového styku má přednost před úpravou běžného styku a předávání nezletilého bude při započetí styku v místě bydliště otce a ukončení styku rovněž v místě bydliště otce. Výroky XV. a XVI. uložil oběma rodičům povinnost nezletilého na styk připravit a jeho předání a převzetí řádně umožnit. Matce uložil zákaz vycestování s nezletilým mimo území České republiky bez výslovného písemně úředně ověřeného souhlasu otce, a to i pro případ doprovodu jakékoli třetí osoby, a zdržet se podání žádosti o vystavení cestovního pasu či jiného cestovního dokladu pro nezletilého (výrok XVII.). Dále určil, že bydlištěm nezletilého je adresa Praha, Š., Česká republika (výrok XVIII.) a předběžnou vykonatelnost výroků o výživném II., III. a IV. (výrok XIX.). O nákladech účastníků rozhodl tak, že nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení (výrok XX.), o náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl tak, že každý z rodičů je povinen státu uhradit částku 27.125 Kč (výroky XXI. a XXII.).

2. Takto rozhodl v řízení zahájeném dne 5. 5. 2016, ve kterém otec nejprve požadoval určení místa bydliště nezletilého L. a soudní úpravu styku s tvrzením, že o takto důležité věci se rodiče nejsou schopni dohodnout, a s tvrzením, že matka nezletilého bez vědomí otce odvezla do USA. Matka přitom tvrdila, že s odjezdem nezletilého do USA s matkou byl otec srozuměn, souhlasil s ním, k únosu proto nedošlo. V průběhu opatrovnického řízení matka sporovala správnost rozhodnutí soudů v USA, které dospěly k závěru, že se matka únosu nezletilého dopustila, a proto jí bylo pravomocně uloženo (a matka to respektovala) předat nezletilého otci do České republiky.

3. Svoji mezinárodní pravomoc ve věci rodičovské odpovědnosti soud I. stupně dovodil z článku 10 Nařízení č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o zrušení Nařízení (ES) číslo 1347/2000, svoji pravomoc ve věci výživného dle kapitoly II, článku 3 písmena b) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností.

4. Na výše uvedeném základě byl soudem nejprve určen styk nezletilého s matkou a otcem předběžnými opatřeními. Otci byl předběžným opatřením nezletilý svěřen do péče a následně matce určen styk s nezletilým. Oba rodiče požadovali svěřit nezletilého právě do jejich výlučné péče s tvrzením, že oni jsou lepšími vychovateli. Otec tvrdil, že únos nezletilého matkou svědčí v jeho prospěch, matka tvrdila, že její výchovné působení je pro nezletilého lepší než otcovo. Soud I. stupně v průběhu řízení provedl četné důkazy, vydal mnohá předběžná opatření, která podrobně specifikoval ve svém rozsudku. Provedl účastnické výpovědi obou rodičů, výslech obou rodičů otce a výslech matky matky, výpověď psycholožky PhDr. Č., i výpověď svědkyně Mgr. S., provozovatelky asistenční služby Area Fausta, která byla přítomna asistovaným stykům s matkou a posléze asistovaným předáváním nezletilého. Kromě listin prokazujících skutečnosti o důvodech a existenci rozhodnutí amerických soudů ve věci návratového řízení nezletilého, provedl k důkazu zprávy společnosti Area Fausta o průběhu asistovaného styku matky s nezletilým a následného předávání, listiny k otázce majetkových poměrů obou rodičů, případové konference pořádané opatrovníkem, zprávy psychologů z USA o nezletilém a péči o něj ze strany matky v době, kdy se matka zdržovala v USA, zprávy psychologů, které byly založeny otcem i matkou (jejichž negativem však bylo to, že se týkaly vždy pouze interakce jednoho z rodičů s nezletilým, nikoli interakce nezletilého s oběma rodiči najednou). Soud I. stupně však nepřihlížel ke zprávě PhDr. Ptáčka, neboť tento znalec se vyjadřoval pouze v teoretické rovině bez osobního vyšetření nezletilého, matky a otce a bez konkrétních znalostí daného případu. V neposlední řadě soud I. stupně v řízení provedl soudní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie, který byl doplněn podrobným výslechem obou znalkyň. Další návrhy na dokazování soud I. stupně pro nadbytečnost zamítl.

5. Z hlediska skutkového stavu vzal za prokázané, že otec s matkou žili v partnerském vztahu, ze kterého se dne 14. 7. 2015 narodil nezletilý L. Rodiče vedli společnou domácnost na adrese Praha, xxx. V lednu 2016 se rodiče rozešli a po jejich rozchodu zůstal nezletilý v péči matky a s otcem se stýkal dle dohody rodičů. V dubnu 2016 otec zjistil, že se s matkou nezletilého nemůže spojit, následně zjistil, že matka s nezletilým bez souhlasu otce odcestovala do USA, kde podala žalobu na určení rodičovské zodpovědnosti, sdílení času a výživného. Tvrzení matky o souhlasu otce s odjezdem nezletilého do USA soud I. stupně neuvěřil. Otec podal návratovou žalobu dle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, které bylo v USA vyhověno, a přes matkou podané opravné prostředky rozhodnutí nabylo i právní moci. Matkou podaný mimořádný opravný prostředek u Nejvyššího soudu USA byl rovněž odmítnut. Na základě rozhodnutí amerických soudů otec dne 20. 1. 2017 převzal nezletilého do své péče a přicestoval do České republiky. Následně za nezletilým do České republiky přicestovala i matka, které však otec z obavy z dalšího únosu umožňoval styky s nezletilým ve velmi omezené míře a sjednal s organizací Area Fausta asistovaný dohled nad průběhem styků. Ty se posléze rozšiřovaly a následně byl styk nezletilého s matkou soudem upraven formou předběžného opatření. Postupné rozšíření styků nezletilého s matkou, vícečetné přespání nezletilého u matky i zmenšení počtu předání nezletilého mezi rodiči se následně pozitivně projevilo na psychice nezletilého.

6. Otec i matka požadovali svěřit nezletilého do své výlučné péče, matka případně do střídavé péče rodičů, opatrovník se přiklonil ke svěření nezletilého do péče otce. Oba rodiče jsou v neustálém vzájemném konfliktu, nejsou schopni se ani před nezletilým v jeho zájmu dohodnout na sebemenších maličkostech, proto soud učinil závěr, že matkou navrhovaná střídavá péče by za této situace vůbec nemohla fungovat. Přestože je péče obou rodičů o nezletilého dobrá, je u otce vhodnější výchovné prostředí. Nezletilý má k oběma rodičům pozitivní citovou vazbu, vzhledem k omezení času stráveného s matkou preferuje právě matku, ale i jeho vztah k otci je pozitivní. Negativistické projevy nezletilého vůči otci jsou pro tento věk dítěte typické, obdobně nezletilý odmítal i babičku a jiné osoby, proto z nich nelze činit závěr o jeho negativním vztahu k otci. Ze závěrů soudního znaleckého posudku soud I. stupně dovodil, že matka má hyperprotektivní přístup k nezletilému, posilování citové fixace nezletilého na matku je překážkou v jeho vývoji. Matka posiluje chování nezletilého, které odpovídá chování náležícímu podstatně mladšímu věku dítěte. Otec žije v nové rodině spolu s manželkou a jejím dítětem z předchozího vztahu, může kromě jiného dát nezletilému vzor fungující kompletní rodiny. Pobyty nezletilého u každého z rodičů jsou bez problémů. Přestože matka argumentovala traumatizací nezletilého z náhlého oddělení od matky, neuvědomuje si, že do této situace nezletilého přivedla ona sama právě protiprávním únosem. Po příjezdu matky do České republiky jí otec i bez soudního povolení umožňoval kontakt s nezletilým a je zřejmé, že se tedy více řídí potřebami dítěte. Po pečlivém zvážení těchto okolností, citaci ust. § 906 odst. 2 o. z., § 908 a § 907 odst. 1 o. z., uzavřel, že je namístě svěřit nezletilého do péče otce, když nemohl nepřihlédnout též k tomu, že matka v minulosti dítě unesla. Je však vhodné současně eliminovat časté předávání nezletilého, proto upravil styk s matkou prakticky v rozsahu střídavé péče, a to přesto, že to znalkyně nedoporučily, neboť opačný postup by pro nezletilého znamenal emoční zátěž. V řízení byla totiž prokázána potřeba nezletilého být v co nejširším kontaktu s matkou. Pokud je však v současné době psychika nezletilého nějakým způsobem ohrožena, je to ohrožení traumatizací z vleklého sporu mezi rodiči, jehož dramatičnost nezletilý vycítí a cítí se v prostředí tohoto konfliktu velmi nekomfortně, což pak může vyústit i v různé psychosomatické projevy. Je zcela v zájmu nezletilého L., aby ve svém životě mohl zažít jak pečující a láskyplný přístup matky, tak i odlišný výchovný přístup otce, který kromě jiného ovlivňuje i vývoj dítěte směrem k okolnímu světu a připravuje jej na konfrontaci s jeho nástrahami formou mužského vzoru. Soud I. stupně proto měl za to, že v daném případě, kdy oba rodiče jsou schopní pečovatelé a proti péči ani jednoho z rodičů nelze vznést žádných výhrad, je v zájmu nezletilého, aby mohlo prožívat svůj život tak, že jsou v plné míře naplněny základní úlohy obou rodičů.

7. Při úvahách, které jej vedly k dané úpravě rozsahu styku, soud I. stupně uvedl, že jeho záměrem bylo vytvořit pro dítě určitou jistotu a stabilitu a nastavit takový režim, který bude v mezích možností naplňovat potřeby nezletilého, a snažil se pouze přiblížit ideálnímu modelu, kdy nezletilý má možnost být co nejvíce jak s matkou, tak otcem. Proto rozhodl s odkazem na ust. § 888 a § 891 o. z. o běžném i tzv. prázdninovém styku nezletilého, jehož rozdělení mezi oba rodiče považoval za dostatečné, aby si oba rodiče měli možnost zajistit si s nezletilým L. různé prázdninové pobyty a podobně.

8. Z hlediska vyživovací povinnosti rodičů, po citaci ust. § 919, § 910 odst. 1, § 913 odst. 1 a § 915 o. z., dospěl soud I. stupně k závěru, že oba rodiče jsou schopni dítě materiálně zabezpečit a oba mají přibližně stejnou životní úroveň. Matka tvrdila, že od doby rozchodu (ledna 2016) zajišťovala výživu nezletilého z 99,5%, výživné kolem 800 Kč považovala za dostatečné. V době, kdy faktickou péči o něj vykonával otec, na výživu nezletilého platila částku 833 Kč měsíčně. Částku 10.000 Kč měsíčně spořenou otcem nezletilému v době od konce dubna 2016 do konce ledna 2017 (kdy byl nezletilý ve faktické péči matky) soud I. stupně nepovažoval za výživné, v té době otec dosahoval příjmu cca 100.000 Kč/měsíčně. Za adekvátní výživné proto považoval částku 5.000 Kč měsíčně, tedy za celé toto období částku 45.000 Kč. Současný příjem otce stanovil částkou 50.000 Kč s ohledem na pokles jeho příjmů způsobený spory o nezletilého. U matky dospěl k závěru o příjmu obdobném jako nyní dosahuje otec, neboť matka pobírá příjem z dobíhajících kauz v zahraničí cca 10.000 – 11.000 USD/rok, z výkonu funkce předsednictva xxx částku 25.000 Kč/měsíc. Nezletilý je zdravý, s běžnými potřebami odpovídajícími jeho věku. Za této situace shledal přiměřenou částku výživného ve výši 3.000 Kč měsíčně. Protože matka od února 2017 hradila částku 833 Kč měsíčně, tuto částku zohlednil při výpočtu dlužného výživného, které za období od 2/2017 do 31. 10. 2018 činí částku 45.507 Kč.

9. Výrok o předběžné vykonatelnosti výživného (XIX.) odůvodnil ust. § 473 písm. a) z. ř. s.

10. Aby mohl otec plnit svou soudem stanovenou povinnost pečovat o nezletilého L., stanovil soud I. stupně s ohledem na okolnosti tohoto konkrétního případu (matka nezletilého protiprávně unesla do USA) podmínky, které mu plnění této povinnosti umožní (respektive které zabrání situaci, kdy by mu plnění této povinnosti bylo znemožněno) - matce uložil zákaz vycestování s nezletilým bez písemného úředně ověřeného souhlasu otce. Toto preventivní opatření shledal vzhledem ke konkrétním okolnostem daného případu zcela namístě. Zákaz však stanovil v míře menší, než navrhoval otec, ale kterou považoval za zcela dostatečnou.

11. Výrok o místě obvyklého bydliště nezletilého po právní stránce odůvodnil ust. § 877 odst. 1 o. z. Obvyklé bydliště nezletilého v době zahájení řízení bylo na adrese v Praze, xxx, byť se nezletilý v době zahájení tohoto řízení fakticky nacházel na území Spojených států amerických. Jeho neoprávněné přemístění do USA však nové obvyklé bydliště nezletilého nezakládá. Protože byl rozsudkem nezletilý svěřen do péče otce, který evidenčně i fakticky bydlí na adrese Praha, xxx, rozhodl, že právě toto bydliště je obvyklým bydlištěm nezletilého. Závěrem konstatoval, že s ohledem na četná podání obou rodičů a složitost věci nešlo věc skončit ve smyslu ust. § 471 odst. 2 z. ř. s. ve lhůtě 6 měsíců. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 23 z. ř. s., o nákladech státu dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., když se jedná o náklady na soudní znalecký posudek, které uložil uhradit oběma účastníků právě jednou polovinou.

12. Proti rozsudku, vyjma závislého nákladového výroku XX., podala včasné a přípustné odvolání matka, které následně (krátce před vlastním jednáním) odůvodnila podáním čítajícím (bez navržených důkazů listinných i audiovizuálních) nejprve 177 stran, posléze 257 stran. Toto podání obsahovalo četné doslovné citace z listin založených do spisu (zprávy z asistovaných styků či předávání Area Fausta, e-mailová korespondence matky s opatrovníkem i otcem, posudky a odborná vyjádření) i protokolů či záznamů z jednání.

13. Z procesních námitek zopakovala, že bylo rozhodováno podjatým soudcem, nezletilý byl zastoupen podjatým opatrovníkem, rozhodoval místně nepříslušný/nezákonný soud. Ten řízení vedl v hrubém rozporu se spravedlivým procesem, mařil návrhy na dokazování vznesené matkou, nevypořádal se s námitkami matky, nesprávně protokoloval a přepisoval záznamy z jednání, manipuloval se spisem, deformoval důkazy a vyjádření ve prospěch otce, nevypořádal se s námitkou podjatosti opatrovníka podanou matkou dne 23. 10. 2018, a aniž by zahájil řízení, nezákonně limitoval rodičovská práva matky a rozsudek (který je nepřezkoumatelný a zmatečný) ústně neodůvodnil.

14. Dle matky je rozhodnutí postaveno na nepravdách a úzce selektivním výběru důkazů zvýhodňujících otce. Soud opomenul podstatné důkazy, které matka navrhovala. Ačkoliv soud I. stupně tvrdí, že nezletilý je u otce klidný, vyvrací to záznam o zrušení objednané návštěvy ze dne 3. 8. 2018 o telefonátu otce, že nezletilý má záchvat pláče a návštěvu lékaře musí zrušit. Tento důkaz soud I. stupně neprovedl. Nesprávně zhodnotil i zprávy asistovaného dozoru Area Fausta, ze kterých vyplývá, že dítě k matce spěchá bez problémů a k otci po celou dobu více než dvou let odmítá jít. Soud v rozsudku rovněž straní otci v neprospěch matky, a to nepřesným popisem videozáznamu z cesty po předání dítěte od otce matce po záchvatu nezletilého i videozáznamu z následujícího dne. Soudní znalecký posudek je nepřezkoumatelný, jeho závěry nejsou podložené, přesto z něj soud I. stupně vycházel, aniž zohlednil odborné vyjádření prof. Ptáčka vztahující se k tomuto posudku, stejně tak vyjádření psychologa ÚMPOD k tomuto posudku, který vyjádření prof. Ptáčka potvrdil. Soud I. stupně neumožnil matce klást znalkyním všechny podstatné otázky a jejich výslech ukončil. Soud I. stupně rovněž opomněl, že si znalkyně ve svém výslechu odporovaly, naopak potvrzovaly nutnost nezletilého najít stabilitu a jistotu v péči matky. Soud opomněl rovněž negativistický postoj otce vůči matce matky, to, že matku vylučuje z výchovy a rozhodování o nezletilém, bez jejího vědomí rozhoduje o důležitých záležitostech nezletilého (docházka do mateřské školy, očkování). Právě přístup soudu umožnil otci prosazovat své zájmy nad zájmy dítěte v rozporu s právy nezletilého a právy matky, přitom rodiče jsou schopni se dohodnout o podstatných náležitostech nezletilého, což prokazuje dohoda rodičů o pobytu nezletilého na horách s otcem v lednu.

    Soud I. stupně nesprávně dovodil shodnost příjmů otce a matky. Matka má pouze příjem ze závislé činnosti v České republice, příjmy z USA matka nemá, jak dokladovala daňovými přiznáními. Naopak otec neuvedl soudu veškeré své příjmy, jako prodej bytu na B., který neuvedl ani v daňovém přiznání, soud nevzal v potaz ani rozsah osobní péče matky a stanovil povinnost úhrady výživného pouze matce, čímž sledoval zejména zájem otce, který požadoval na matce výživné ve výši 20.000 Kč jako jednu z podmínek styku s nezletilým.
    Zpochybnila závěry soudu I. stupně o otcových lepších výchovných kompetencích a vhodnějším výchovném prostředí, pokud se otec všemožně snažil stěžovat styk dítěte s matkou i její rodinou, přestože věděl, že dítě je jeho jednáním nenávratně traumatizované a poškozeno; svoji péči o nezletilého otec deleguje na třetí osoby, prostředí otce je pro nezletilého nestabilním. Otec je agresivní k matce, k nezletilému i třetím osobám, má násilnické sklony. Svoji péči používá k vydírání a nátlaku na matku, osočuje ji z toho, že je duševně nemocná a ublíží nezletilému, vyčleňuje ji z výchovy dítěte a nerespektuje její roli matky. Zopakovala své argumenty vyvracející závěry soudu o protiprávním přemístění nezletilého, vhodnosti střídavé péče (soud správně nevyhodnotil důvody konfliktů rodičů), o bezchybné péči matky i ohledně nesprávných závěrů soudního znaleckého posudku. Soud zcela ignoroval posudky odborníků ke stavu a potřebám dítěte, který byl separací od matky traumatizován, traumatizace nezletilého nenastala jeho odloučením nejprve od otce a posléze od matky, ale pouze odloučením od matky. Není pravda, že se psychosomatické projevy nezletilého projevují pouze u matky, soud bagatelizoval téměř dva roky trvající projevy nezletilého, který dával najevo, že k otci nechce. Soud zatajil, že matka je pro nezletilého hlavní vztažnou osobou, nesprávně a nelogicky dospěl k závěru, že není třeba se zabývat příčinami traumatizací dítěte (kterou založilo jeho odloučení od matky) a zabývat se jeho aktuální situací. Odkázala na rozhodnutí ESLP č.19823/92 bod 64, č. 48206/99 bod 77, ze kterých vyplývá, že soud má při zásahu do rodinného života usilovat o jeho minimalizaci, aby dítě nebylo odtrženo od osob, k nimž má silnou náklonnost, u nichž dlouhodobě zůstávalo a nacházelo domov, dítě má být svěřeno do péče osoby, která uznává roli a důležitost jiných blízkých osob v životě dítěte a která kontaktu dítěte s takovými osobami nebude bránit (nález Ústavního soudu III. ÚS 1206/09 bod 28, rozsudek ESLP č 32250/08 bod 183). Matka nikdy otci ve styku nebránila, otec věděl, kde se nezletilý nachází, matka jej protiprávně bez vědomí otce do USA nepřemístila, od počátku byla v České republice s nezletilým pouze dočasně. K rozhodnutí soudu USA o návratovém řízení nelze přihlížet, protože není legalizováno/uznáno v ČR, má tedy důkazní hodnotu jako jiný listinný důkaz, nadto je stiženo vadným výkladem českého práva. Soud I. stupně matku dehonestoval, pokud uvedl, že preferuje své vlastní zájmy.
    K výrokům o výživném II., III. a IV. uvedla, že otec nehradil výživné od narození dítěte, rodiče spolu nežili ve společné domácnosti, otec uhradil výživné ve výši jím stanovené 8. ledna 2016, 8. 2. 2016, v březnu 2016 a v dubnu 2016 v částkách dvakrát deset tisíc a patnáct tisíc Kč. Otec vědomě matce nehradil žádné výživné na nezletilého nejméně od května 2016 do ledna 2017, přesto soud nevyvodil z jednání otce žádné závěry, naopak neplacení výživného otcem schválil. Soud nesprávně zjistil výši příjmů otce i její příjmy. Optika soudu o výživném ve výsledku potvrzuje, že soud stranil otci a rozhodl v rozporu se spravedlivým procesem. Matce, která výživné na dítě řádně hradila, určil nedoplatek a otci, který si neplnil zákonnou vyživovací povinnost, odložil splatnost výživného na pozdější věk dítěte, navíc ve výši soudem určeného nedoplatku matky, aby otec finančně netratil.
    Výrok V. (kterým byl určen styk matky s nezletilým) je závislý na výroku prvém, který by měl být zrušen, proto je třeba zrušit i tento výrok. Běžný styk matky s dítětem přitom nebyl určen dle potřeb dítěte útlého věku a navíc ve stavu s prodělanou traumatizací od násilné separace od matky jako hlavní vztažné osoby.
    K místu předání nezletilého při běžném styku (výrok VI. a VII.) kromě toho, že tyto výroky jsou závislé na výroku I., a proto je třeba zrušit, uvedla, že uložení povinnosti jen matce přivážet a vyzvedávat dítě do a z místa bydliště otce je jednostranné, v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a není vyváženým přístupem k oběma rodičům. Proto navrhla jejich změnu tak, aby každý z rodičů přebíral dítě v místě bydliště druhého z rodičů a předával dítě v místě svého bydliště.
    Výroky VIII. až XII., XIV. navrhla zrušit s ohledem na jejich závislost na výroku I.
    K výroku XIII. matka (nad rámec důvodu zrušení pro jeho závislost na výroku I.) uvedla, že místo předání nezletilého při prázdninovém styku bylo zvoleno nesmyslným způsobem, neboť započetím prázdninového styku matky by byl přerušen běžný styk matky a pak by matka byla povinna nezletilého odvézt do místa bydliště otce a znovu si jej tam převzít pro započetí prázdninového styku matky. Výrok je tedy třeba formulačně upravit, protože jinak uložil matce vykonatelné povinnosti, které jsou v některých případech nesmyslné. Nadto povinnost uložená pouze matce, a nikoliv rovnovážně oběma rodičům přivážet dítě do místa bydliště otce, je nevyvážená a jednostranná.
    K povinnosti uložené matce v souvislosti se zákazem vycestování (XVII.) matka opětovně namítla, že o něm nebylo zahájeno žádné řízení, soud omezil její rodičovskou odpovědnost, kterou řádně vykonává, aniž by byl splněn zákonný důvod. Nezletilý je americkým i českým státním občanem, jeho zájmem je cestovat s matkou do USA, kde má nezletilý svoji americkou část rodiny. Tři roky starý spor matky s otcem týkající se bydliště matky v USA nedává soudu oprávnění omezovat rodičovskou odpovědnost matky, otci umožňuje vydírání matky. Matka poukázala na ustálenou judikaturu ESLP č. 32250/08, bod 183, ukládající povinnost soudům zachovat identitu i vazby dítěte s povinností minimalizovat zásah do soukromého života dítěte.
    Výrok XVIII. by měl být zrušen, neboť obvyklým bydlištěm by mělo být bydliště matky a bez ohledu na to nezletilý bydlí s otcem na adrese xxx, Praha.
    K nákladovému výroku XXII. namítla, že ke znaleckému posudku soudem ustanovených znalkyň by nemělo být přihlíženo, neboť znalkyně nevyhotovily řádný znalecký posudek, jejich znalecká odměna by jim proto neměla být přiznána.
    Z těchto důvodů matka navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen.

15. Otec navrhl rozsudek soudu I. stupně potvrdit, byť s výjimkou části týkající se úpravy styku o jarních prázdninách a úpravy běžného styku nezletilého s matkou. Zdůraznil, že považuje za přednostní, aby řízení bylo co nejdříve skončeno, situace nezletilého byla postavena najisto a jeho prostředí se stabilizovalo. Bohužel ale dochází k další eskalaci, a proto navrhuje částečnou úpravu vydaného rozsudku. Úprava provedená soudem I. stupně pro první týden v březnu měla být úpravou jarních prázdnin nezletilého, ty však neprobíhají vždy první týden v březnu. Proto a zároveň, aby nezletilý mohl trávit čas i s nevlastním bratrem Otou, navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl ve výroku IX. změněn tak, že v období jarních prázdnin pro Prahu 1-5 bude nezletilý L. každý lichý kalendářní rok v péči matky a každý sudý kalendářní rok v péči otce. Zdůraznil, že stále dochází k medializaci a nahrávání L. a všech situací, které souvisí se soudním sporem, což nepovažoval pro nezletilého za přínosné. Tyto záznamy vytržené z kontextu slouží matce ke konstruování vlastních pravd, matka pořádá vlastní tiskové konference. Tato její jednání jsou zásadním zásahem do práv nezletilého na jeho soukromí a rodinný život. Dne 1. 4. 2019 otce kontaktovala údajná generální konzulka Velvyslanectví USA Kimberly A. a požadovala po něm, aby umožnil kontinuální monitoring života nezletilého ze strany Spojených států a umožnil jim i pravidelný opakovaný vstup do bytu. Otec tomuto nátlaku nepodlehl, domnívá se, že nebyl ani uskutečněn ze strany Spojených států amerických, a požádal opatrovníka nezletilého o prověření nastalé situace. I nadále má obavy z možné realizace únosu nezletilého matkou. Proto navrhl vyslechnout dva bývalé advokáty matky (jejichž jména by ale sdělil až poté, co by je matka /nebo soud/ zprostila mlčenlivosti), neboť matka se jich měla dotazovat na země, do nichž by mohla s nezletilým odjet a které by ji nedonutily k návratu. Matka namísto toho, aby vydaný rozsudek vzala jako referenční bod uklidňující situaci, prohlubuje konflikty a nezletilého dále zúzkostňuje. S ohledem na soudem nastavený styk není fakticky možné, aby nezletilý absolvoval různé dětské kroužky, popřípadě navštěvoval školku. Reálně by je mohl navštěvovat pouze týden, kdy je s otcem. V době, kdy je nezletilý s matkou, se pohybuje v emočně uzavřeném prostředí, izolovaném od běžného světa, o kterém je mu předávána informace, že je ohrožující a konfliktní. Podobnou informaci dostává i o otci a jeho rodině, jsou omezovány a popírány skutečné psychické i fyzické kompetence nezletilého. Proto navrhl změnu úpravy styku matky s nezletilým na každý lichý kalendářní týden od středy 12:30 hodin do neděle 18:00 hodin s předáním v mateřské škole po skončení dopoledního programu a převzetí před místem bydliště otce, a do doby zahájení docházky do mateřské školy nebo případně nemoci k jeho předání před bydlištěm matky. Přiložil i úřední záznam z osobního jednání rodičů nezletilého a ÚMPOD, datovaný dnem 22. 3. 2019. Dle otce výživné matka hradí dle povinnosti uložené ji rozsudkem soudu I. stupně.

16. Opatrovník (ÚMPOD) navrhl potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně vyjma výroků o styku v prvém týdnu v březnu (výrok IX.) a o běžném styku (výrok V. – VII.). Pevný styk v prvním jarním týdnu by měl být určen v termínech stanovovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy pro jarní prázdniny. Návštěvu kolektivního zařízení L. opatrovník považuje s ohledem na věk a aktuální vývojové psychologické potřeby nezletilého za pozitivní, kooperace mezi rodiči však jeho návštěvu neumožňuje, v tomto směru proto navrhl změnu výroku V. – VII. rozsudku. Protože se rodiče zúčastnili rodinného poradenství/terapie na základě předběžného opatření soudu i doporučení opatrovníka, navrhl vyžádání zpráv z centra rodinné terapie, Dětské psychiatrické kliniky ve xxx a Nezávislé diagnostické psychologie v xxx k vyhodnocení možnosti spolupráce rodičů, jejich vzájemné interakci a potencionálně vliv vzájemných vztahů rodičů na kvalitu a možnosti péče o nezletilého, nebo vhodné varianty uspořádání vztahů v rodině. Přestože se opatrovník pokusil několikrát zprostředkovat dohodu mezi rodiči, jeho snaha narazila na nekooperaci v dílčích otázkách. Dovodil proto, že přes proklamaci rodičů zde skutečná vůle rodičů ke kooperaci není. Matka podporuje a priori vztah nezletilého k sobě, nikoli ve vztahu k třetím osobám, zejména vrstevníkům a dalším dospělým jako jsou pedagogové v mateřské škole, což rovněž problematizuje předávání nezletilého od matky k otci. Z celkové situace se opatrovníku jeví jako kooperativnější rodič otec. V ostatním navrhl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.

17. Odvolací soud i nadále zastává názor, že v řízeních, o kterých bylo rozhodnuto tímto rozsudkem, nebylo rozhodováno podjatou soudkyní (ust. § 14 odst. 1 o. s. ř.), nezletilý nebyl zastoupen podjatým opatrovníkem. O opakovaně vznášené námitce podjatosti soudkyně JUDr. Kacafírkové již bylo soudem mnohokrát rozhodováno ve všech zahájených řízeních a námitka byla vždy zamítnuta pro nedůvodnost. Ani v tomto odvolání matka žádné nové argumenty pro podjatost soudkyně neuvedla. Pro neměnnost situace lze proto odkázat na závěry odvolacího soudu prezentované v usneseních č. j. 18 Co 72/2017-236 ze dne 15. 2. 2017, č. j. 18 Co 279/2017-874 ze dne 1. září 2017, č. j. 18 Co 79/2018-1965 ze dne 14. března 2018.

18. Matka znovu tvrdila podjatost kolizního opatrovníka. Jeho podjatost (ostatně jako v jiných řízeních vedených ve stejném spise) dle ní spočívala v nedodržení nestrannosti vůči osobě matky; tu matka dovozovala jednak z absence odpovídajících reakcí ÚMPOD na vývoj celého případu (přestože byl povinen ve věci zasáhnout v nejlepším zájmu dítěte), dále z konkrétních odpovědí a dotazů jednotlivých pracovníků ÚMPOD (a to včetně jeho ředitele) v průběhu jednání u soudu i v průběhu případových studií probíhajících u kolizního opatrovníka. Za příklady nepřípadného jednání ÚMPOD a jeho pracovníků označila vadná právní stanoviska ÚMPOD ve prospěch otce, zaujatý přístup ÚMPODu a jeho ředitele vůči matce. Dle matky ÚMPOD nekonal v zájmu opatrovance, a proto došlo k hrubému zásahu do jeho práv, neboť nebyl řádně zastoupen, ÚMPOD fakticky jedná ve prospěch otce a nikoli v zájmu opatrovance, otci pomáhal matku šikanovat.

19. Pokud matka tvrdila podjatost opatrovníka nezletilého, v souladu s judikaturou Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 115/04 nejsou soudy s ohledem na znění občanského soudního řádu oprávněny o této námitce rozhodovat (viz ustanovení § 14 a násl. občanského soudního řádu). V tvrzeních matky přitom nelze shledat podobnost s nosnými závěry uvedenými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1244/2015, jehož odůvodnění bylo vedeno skutečností, že pracovníkem opatrovníka byl i jeden z rodičů nezletilého, a proto mohla vzniknout pochybnost o schopnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí řádně hájit nejlepší zájem dítěte. S ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu, ve kterém byl matce již dříve prezentován shora citovaný závěr odvolacího soudu (viz sp. zn. 18 Co 332/2018, ze dne 7. 11. 2018), nezatížil soud I. stupně řízení vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud s tímto opatrovníkem (ÚMPOD) jednal, aniž by se s námitkou podjatosti v daných řízeních formálně vypořádal.

20. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, částečně doplnil dokazování (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.), a dospěl k závěru, že jsou zde důvody jen pro částečnou změnu rozsudku.

21. Z odborného vyjádření PhDr. Jany Procházkové - klinické psycholožky, psychoterapeutky, soudní znalkyně ze dne 17. 1. 2019 odvolací soud zjistil, že ta bez vyšetření otce či jeho interakce s nezletilým, pouze na základě konzultací s matkou, vyšetření nezletilého a interakce mezi nezletilým a matkou dospěla mimo jiné k závěru o nevhodnosti docházky nezletilého do předškolního zařízení z důvodu jeho možné traumatizace odloučením od matky v době, kdy je u ní; nevyloučila, že v době, kdy je nezletilý s otcem, může být situace jiná.

22. Z potvrzení o příjmu matky od xxx ve spojení s daňovým přiznáním matky za rok 2018 vzal odvolací soud za prokázané, že matka deklarovala jediný hrubý příjem 381.800 Kč/rok z této závislé činnosti, tedy průměrný čistý příjem v částce 23.989 Kč.

23. Ze záznamu jednání rodičů na ÚMPODu z 15. března 2019 vzal odvolací soud za prokázané, že proběhlo za účasti obou rodičů, nezletilého, psychologa, s tím, že byla prováděna i interakce s nezletilým. Ze závěrů zprávy od psychologa a právníka ÚMPODu vyplývá, že matka při kontaktu fixuje xxx často výhradně na sebe, její komunikace nezahrnuje odkazování na druhé, spíše nepodporuje kontakt s ostatními. Její vztah může být potencionálně nepodporující osamostatňování se a navazování vztahů s ostatními. Osamostatňování a navazování vztahů s ostatními je přitom charakteristickým rysem pro děti ve věku a vývojovém stupni L. Setrvávání na silné fixaci na matku nebo otce může být časem omezující pro nezletilého. Při loučení matka neurychluje proces přechodu pro L., objímáním a sdělováním, že ″všechno bude dobré, neboj, brzy budeš s mámou″, ze situace může dělat něco výjimečného, ohrožujícího; potencionálně může být pro matku náročné podporovat L. odchody od vlastní osoby.

24. S ohledem na níže uvedené závěry odvolací soud další dokazování neprováděl pro nadbytečnost. Otcem navrhovaný důkaz výslechem dvou nespecifikovaných právních zástupců matky odvolací soud zamítl proto, že matka souhlas se zproštěním jejich mlčenlivosti v rozsahu navrhované otázky výslovně neudělila a soud písemné zproštění mlčenlivost klienta (ust. § 21 zákona č. 85/1996 Sb.) sám nahradit nemůže. Lze poukázat i na fakt, že otec jména těchto osob nesdělil.

    Ani opatrovníkem navržené zprávy o průběhu rodinných poradenství/terapií absolvovaných rodiči v průběhu roku 2018 odvolací soud k důkazu neprováděl, neboť již nemohly pro věc přinést nic nového. Faktická nekooperace rodičů a jejich rozdílné názory na v podstatě jakoukoli věc týkající se nezletilého (přes proklamaci společného zájmu) vyplývala z obsahu spisu a dospěl k nim i opatrovník nezletilého. Neblahost vlivu špatných vzájemných vztahů rodičů na kvalitu a možnosti péče o nezletilého jsou přitom obecně známou skutečností. Protože rodinné poradenství a terapie, které rodiče částečně absolvovali v průběhu sporu, nebyly úspěšné, a tyto organizace neměly plný přístup ke komplexním informacím jako soudní znalec, nelze od nich očekávat navržení lepší varianty uspořádání vztahů v rodině, než té, dle které by rodiče měli vzájemně kooperovat a najít model výchovy, který by vyhovoval nejlepšímu zájmu dítěte. Této kooperace však rodiče doposud stále nejsou schopni, o čemž nejlépe vypovídá tento opatrovnický spis. O důvodech přerušení rodinné terapie bylo ostatně hovořeno na jednání soudu I. stupně dne 4. 10. 2018.

25. K tvrzenému pochybení neprovedením a nezhodnocením všech matkou navrhovaných důkazů odvolací soud připomíná, že úkolem soudu není provést veškeré důkazy, které jsou mu nabízeny, ale pouze takové, které jsou pro řízení podstatné. Matka soudu předložila v průběhu sporu listiny, z nichž soud I. stupně správně provedl k důkazu jen takové, které podstatným způsobem byly schopny prokázat pro řízení rozhodné skutečnosti. Ostatně stejně postupoval i dovolací soud. To, že matka se závěry soudu, které z nich učinil, nesouhlasí, neznamená, že by soud měl bez dalšího provést jiné listiny. I znalkyně u svého výslechu upozornily, že videozáznamy nezletilého zachycující jeho nespokojenost (brek, křik apod.) při plánovaném předávání otci mají vadu (kromě nevhodnosti nezletilému podávaných otázek) v tom, že není zřejmé, co nastalé situaci předcházelo. Odvolací soud proto nepovažoval za podstatné přihlédnout i k dalším matkou navrhovaným záznamům dokladujícím předávání nezletilého od matky k otci, a to i za situace, kdy i opatrovník nezletilého konstatoval, že matka předávání nezletilého otci neusnadňuje. Přitom tyto záznamy nejsou schopny prokázat, že by otec (který je pro nezletilého vztažnou osobou) byl špatným vychovatelem.

26. Pokud matka namítala, že ji soud I. stupně neumožnil klást znalkyním všechny podstatné otázky a jejich výslech ukončil, lze se znalostí spisu uzavřít, že matka měla více než dostatečný časový prostor klást znalkyním u jednání otázky (z obsahu záznamu jednání ze dne 4. 10. 2018 na CD vyplývá, že znalkyně byly vyslýchány více než tři hodiny a matka jim kladla otázky), měla i možnost jim je položit ještě před vypracováním znaleckého posudku. Přístup obou rodičů, kteří negovali nutnost znaleckého zkoumání celé rodiny v rámci jimi placených či vybraných znalců, nutně vedl ke správnému závěru soudu o nutnosti ustanovení soudního znalce a nutnosti primárně vycházet z jeho závěrů. Bohužel, i zpráva prof. P. (jakkoli matka poukazuje na jeho odbornou zdatnost) trpí stejným deficitem, nadto z ní není zřejmé, na základě jakých informací prof. Ptáček ke svým závěrům dospěl. Pouze soudní znalkyně přitom měly možnost nejenom shlédnout oba rodiče, nezletilého a pozorovat jejich interakci, ale mohly se seznámit i se soudním spisem a učinit si tak komplexní závěr. Ostatní znalci/odborníci k takto komplexním informacím přístup neměli, tedy i informace poskytnuté prof. Ptáčkovi byly nutně pouze zprostředkované a jednostranné, proto i jeho závěry je nutno poměřovat pouze obecným sítem. Dr. Ptáček nadto neoznačil znalecký soudní posudek za nepřezkoumatelný, neodborný či tendenční, jak podsouvá odvolacímu soudu matka, ale z hlediska metodologického a odborného uvedl, že posudek vyznívá nevyváženě, neboť se znalkyně nezabývaly odebráním nezletilého matce, a poukázal na jednostranný názor znalkyň, který může být pro matku a nezletilého znevýhodňující. Na jeho výtky však znalkyně reagovaly (díky dotazům soudu již v úvodu jednání) a svůj postup před soudem obhájily. Důvod pro revizní znalecký posudek odvolací soud neshledal.

27. Pokud matka dále namítala nepřesnost protokolace u jednání soudu 21. 11. a 28. 11. 2017 a přepisu záznamů 4. 10. a 23. 10. 2018, odvolací soud vycházel při svém rozhodování ze zvukových záznamů těchto jednání zachycených soudem I. stupně (ust. § 40 odst. 1 o. s. ř.). Při porovnání matkou zaslaných přepisů soudních jednání (s vyznačenými částmi, které dle matky byly změněny či nepřepsány), ve spise založených protokolů a přepisů záznamů jednání se zvukovými záznamy však dospěl k závěru, že se ve spise založené protokoly/přepisy záznamů liší od zvukových záznamů pouze v marginálních částech. Nelze tedy dovodit, že by v nich chyběly celé rozhodné pasáže jednání nebo že by obsahovaly vážné chyby mající za dopad tendenční deformaci důkazů, jak namítala matka. S ohledem na obsah těchto pasáží již nelze vůbec dovodit, že by se jednalo o matkou tvrzený úmysl soudu ji poškodit.

28. Názor matky, že k rozhodnutí soudu USA vydaného v návratovém řízení zahájeného otcem nelze přihlížet, protože není legalizováno/uznáno v České republice, je v rozporu se skutečností, že bylo vydáno v mantinelech nastavených Úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí přijatou dne 25. října 1980 v Haagu, jejímiž členskými státy jsou jak USA, tak Česká republika. Takováto rozhodnutí proto již není třeba legalizovat či činit kroky k jejich uznání.

29. Výhradě matky o nepřezkoumatelnosti rozsudku odporuje již samo její odvolání, které (se zohledněním obou písemných odvolání) přesahuje 260 stran; nelze dovodit ani zmatečnost řízení. Absence ústního odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je sice procesní vadou, ta však s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a průběhu tohoto sporu (četná v mezidobí vydaná rozhodnutí soudu I. stupně i soudu odvolacího, ze kterých lze dovodit vývoj sporu i důvody, které soud I. stupně vedly k napadenému rozhodnutí), nezakládá vadu mající za následek nepřezkoumatelnost rozsudku (ust. § 219a o. s. ř.).

30. Z hlediska procesních postupů odvolací soud konstatuje, že se matka snažila obstruovat odvolací jednání tím, že s vědomím nařízeného jednání již od 5. 2. 2019 (se zohledněním žádosti o odročení jednání ze strany matky od 28. 3. 2019) své avizované doplnění odvolání řádně doručila soudu až bezprostředně před samotným jednáním dne 10. 4. 2019, a to v rozsahu více než 250 stran textu spolu s návrhy na dokazování. Protože byla matka právně zastoupena a odvolací soud nepožadoval sdělit skutečnosti, které mohla znát pouze matka, byla právní zástupkyně matky u jednání vyzvána k případnému doplnění stanoviska nad rámec podaného odvolání, k vyjádření k doplněnému dokazování a k závěrečnému návrhu. V rozporu s pokynem odvolacího soudu právní zástupkyně chtěla delegovat toto vyjádření na matku, což odvolací soud nepřipustil (ust. § 117 o. s. ř.). Matka za této situace své právní zástupkyni odebrala plnou moc. Následně však nebyla schopna sdělit konkrétní nové skutečnosti, které by byly obsahem jejího odvolání a které by již v obecné rovině nenamítala jak ve svém prvém odvolání, tak ve svých dalších námitkách, se zohledněním toho, že se v řízení jedná o rozhodnutí o úpravu práv a poměrů nezletilého. Neuposlechla ani opakované výzvy předsedkyně senátu k formulování odpovědí na dotazy senátu, z těchto důvodů jí bylo ve smyslu ust. § 117 o. s. ř. odejmuto slovo, neboť jinak by nebylo možno docílit účelu odvolacího jednání – projednání odvolání matky a vyhlášení rozhodnutí, kterým by bylo pravomocně rozhodnuto o úpravě výchovy a výživy nezletilého a stanovení jeho bydliště.

31. Soud I. stupně správně dovodil svoji mezinárodní pravomoc (viz i rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 18Co 72/2017 ze dne 15. 2. 2017) i právo rozhodné; na jeho závěry lze proto odkázat. Po rozhodnutí amerických soudů, které nařídily matce předat nezletilého otci, bylo v řízení postupováno v souladu s článkem 19 Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, vyhlášené pod 34/1998 Sb., dle kterého se rozhodnutí o návratu dítěte, vydané podle této úmluvy, nedotýká věcné úpravy práva péče o dítě. Samostatně a nezávisle na rozhodnutí amerických soudů byla dovozena místní a mezinárodní příslušnost českých soudů v řízeních, která byla ať již z podnětu otce nebo podnětu matky zahájena. Závěr o pravomoci českých soudů a místní příslušnosti byl opakovaně obhájen i před Ústavním soudem (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 2964/18, sp. zn. IV. ÚS 3278/17, sp. zn. I. ÚS 1327/17). Pokud matka opakovaně, bez respektu k již vydaným pravomocným rozhodnutím i rozhodnutím Ústavního soudu, opakovala tyto své námitky, lze pouze přitakat závěru Ústavního soudu, že její námitky jsou pouze zřejmou snahou zbavit se zákonné soudkyně, která nerozhodovala podle jejích představ.

32. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že základním kamenem judikatury, týkající se nezletilých dětí, musí být zásada nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (publikované pod sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.). Ústavní soud vykládá tuto zásadu v souladu s postojem Výboru pro práva dítěte takto: Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Podle Výboru OSN pro práva dítěte je "koncept nejlepšího zájmu dítěte flexibilní a adaptabilní. Měl by být přizpůsoben a definován individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě či děti, jichž se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jejich osobním poměrům, situaci a potřebám. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte" (nález sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. 5. 2014, body 22-24). Z formulace, že nejlepší zájem dítěte musí být "předním hlediskem", zároveň vyplývá, že nejde o hledisko jediné, které soudy v řízeních týkajících se dětí musí zvažovat, přičemž nejlepší zájem dítěte může být v konfliktu s oprávněnými zájmy ostatních osob (dalších dětí, rodičů, atd.); Výbor pro práva dítěte proto uznává, že je nutný určitý stupeň flexibility v aplikaci tohoto principu a případné konflikty s jinými oprávněnými zájmy je třeba řešit případ od případu. Nejlepší zájem dítěte je tedy možno, ba dokonce nutno, vyvažovat s ostatními oprávněnými zájmy. Z jeho označení jako "přední hledisko" však vyplývá, že nejlepší zájem dítěte má při vyvažování vysokou prioritu. Pokud je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Zájem dítěte je přitom třeba posuzovat z hledisek objektivních, nikoli z pouhého subjektivního hodnocení výhodnosti či naopak nevýhodnosti pozice toho kterého z obou rodičů (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 397/15).

33. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke správnému závěru, že zde nejsou dány podmínky (ust. § 907 o. z.) pro střídavou péči o nezletilého (ve věku necelých čtyř let), pokud vztahy rodičů jsou i nadále poznamenány zásadní nedůvěrou a jejich kooperace je ve vztahu k nezletilému bez soudního rozhodnutí o konkrétní (byť marginální) záležitosti nemožná. Obecně lze uvést, že vhodnost střídavé výchovy se s přibývajícím věkem dítěte spíše zvyšuje, jako nevhodná je z hlediska psychologického chápána při výchově dětí mladších 4-5 let. Podle psychologů je tento institut dále nevhodný v případě, že rodiče nejsou schopni spolu přívětivě komunikovat a navzájem se podporovat, i pokud by tato střídavá péče byla ve velmi krátkých intervalech menších než 10-14 dnů. Psychologové zároveň zdůrazňují, že na vhodnost střídavé výchovy lze usuzovat i vzhledem k postoji rodičů, kteří nebudou bránit dítěti, aby i v době, kdy je fakticky v péči jednoho z rodičů, mohlo občas navštívit i rodiče druhého. To však zároveň ale podmiňuje i ochota a vstřícnost rodiče, který má aktuálně dítě v péči (viz Milana Hrušáková, Tomáš Novák: Reálně o společné či střídavé porozvodové výchově, [Bulletin advokacie 3/1999, s. 30], Daniela Kovářová: Střídavá péče velebená i proklínaná, [Bulletin advokacie 3/2015, s. 44]. Svěření nezletilého do střídavé péče rodičů by tak nebylo v nejlepším zájmu nezletilého, který by byl opakovaně konfrontován se zcela rozdílnými přístupy a názory rodičů na záležitosti, které se jej bezprostředně týkají a které, s ohledem na svůj věk, nemůže rozumově pochopit a budou v něm vyvolávat zmatek. Ostatně, i kdyby byla splněna všechna kritéria pro nařízení střídavé péče, ta jsou pouhým vodítkem pro rozhodování soudů a nemusí vést vždy k jednoznačnému závěru o jejím nařízení, zvlášť za situace, kdy mezi rodiči neexistuje funkční vztah (viz blíže závěry Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 773/18).

    Na závěry soudu I. stupně o důvodech, pro které byl nezletilý svěřen do výlučné péče otce, lze pro jejich výstižnost odkázat. Otec i matka jsou pro nezletilého vztažnými osobami, jak bylo prokázáno soudním znaleckým posudkem, matka tedy není jedinou (hlavní) vztažnou osobou pro nezletilého. Zprávami opatrovníka, výslechem otce i znaleckým posudkem bylo zároveň vyvráceno tvrzení matky, že nezletilý je u otce dlouhodobě nezvladatelný, agresivní, má záchvaty pláče a vyžaduje si přítomnost matky. Není ani korektní tvrzení matky, že nezletilý si u otce ani po jeho dlouhodobé péči nezvykl. Jistě není sporu, že každé dítě má občas záchvaty pláče a vzdoru a je iluzorní, že by matka takovýto stav sama s nezletilým nikdy nezažila. Z obsahu spisu však nelze dovodit, že by tato skutečnost byla znamením otcovy nevhodné výchovy, jeho neschopnosti se o nezletilého postarat či toho, že by na otce nebyl zvyklý. Matka si stále není ochotna připustit svůj podíl viny na aktuální situaci bytostně se dotýkající nezletilého, tedy že bez souhlasu otce nezletilého odvezla do USA, otci fakticky zabránila ve styku s ním, dopustila se mezinárodního únosu nezletilého a teprve na základě rozhodnutí amerických soudů byl nezletilý navrácen do České republiky, do místa svého předchozího pobytu. Od této situace však uplynula doba téměř dvou let a nezletilý si vybudoval vztah k oběma rodičům. Právě pro jeho zdravý vývoj je třeba, aby se jeho vztahy k oběma rodičům dále prohlubovaly a nebyl od kteréhokoli z rodičů násilím odtržen. Závěr soudu I. stupně, že právě prostředí otce, který je kooperativnější, toto umožní, je správný, mající oporu ve spise, ostatně tento závěr podporuje na základě zjištění z uskutečněných případových konferencí i opatrovník nezletilého. Přístup otce odvolací soud nehodnotí jako negativistický, vylučující matku z rozhodování o nezletilém. Je pouze věcí rodičů, zda se ve věcech zásadních pro nezletilého shodnou, či nikoli. Jak i obsah spisu napovídá, rodiče nezletilého L. se v zásadních věcech (přes své deklarace o opaku) neshodnou prakticky na ničem. Pokud matka namítala, že soud dostatečně nezhodnotil její chování a snahu o kooperaci a nalezení dohod s otcem, nemá toto tvrzení matky oporu ve spise. Je zřejmé, že pokud má spis k okamžiku rozhodování odvolacího soudu přes 3 700 stran, od založení spisu v roce 2016 je vedeno nejméně 8 řízení týkajících se nezletilého, byla vydána četná předběžná opatření, podány ústavní stížnosti a žaloby k ESLP, je tvrzená snaha matky o nalezení dohod s otcem prozatím pouze bezobsažným tvrzením, které nenalezlo svůj pravý význam v reálném světě. Na tomto závěru nic nemění ani matkou tvrzená shoda obou rodičů na pobytu otce s nezletilým na horách v lednu 2019. Rozhodnutí soudu I. stupně proto neodporuje matkou namítaným rozhodnutím ESLP a Ústavního soudu. I v této části (výrok I.) v nejlepším zájmu nezletilého, a odvolací soud proto tento výrok jako věcně správný, dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

34. S výrokem o svěření nezletilého do výlučné péče otce logicky souvisí věcně správný výrok XVIII. o určení bydliště nezletilého (odůvodněn ust. § 877 o. z.), který odpovídá jak proklamaci otci o bydlení jeho rodiny v rekonstruovaném bytě, i evidenční adrese xxx, Praha, tak i jeho procesnímu návrhu. Proto i tento výrok byl dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

35. Podle ust. § 888 o. z. dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.

36. Rovněž úprava styku matky s nezletilým byla soudem určena zcela dostatečně, v rozšířené úpravě odpovídající téměř střídavé výchově. Nastavená úprava umožňuje nezletilému jak návštěvu předškolního zařízení, tak i případných zájmových aktivit, byť pouze ob týden (v době, kdy je u otce), matce rovněž umožňuje trávit s ním svůj volný čas dle jejích představ. Tento stav je však dočasným řešením, neboť v brzké době bude nezletilý povinen absolvovat alespoň jeden rok předškolního zařízení. Rodiče by měli intenzivně pracovat na tom, aby nezletilý měl nastaven pravidelný režim například u některého z kroužků, bez ohledu na to, v čí je péči; nezletilému by tak rodiče dokázali, že se v jeho prospěch dokáží domluvit. Místo předání nezletilého určené ve výrocích VI. a VII. je určeno střídavě (otec předává nezletilého v bydlišti matky, matka v bydlišti otce, výhrady matky jsou v tomto nedůvodné). Nedůvodné jsou i námitky matky k místu předání nezletilého při prázdninovém styku. Je to otec, který má nezletilého svěřeného do péče a který má povinnost jej na prázdninový pobyt u matky připravit; logicky tak musí být otcem matce předán právě v místě jeho bydliště i s věcmi, které na prázdniny bude potřebovat. Není přitom úkolem soudu upravit mezi rodiči všechny myslitelné situace, které mohou při předávání dětí nastat, ale nastavit výchozí stav pro jejich kooperaci. Odvolací soud pouze s ohledem na rozdílný počátek jarních prázdnin v každém roce upravil počátek a konec styku tak, aby této skutečnosti odpovídal (výrok IX.), jinak i tyto výroky (V. – VIII., IX. – XVII.) jako věcně správné, dle ust. § 219 o. s. ř., potvrdil.

37. K odvolání matky proti výroku XVII. Rozsudku (podmínky styku) je nutno uvést, že se nejedná o rozhodnutí soudu v (matkou tvrzeném) novém řízení, ale soudem stanovenou podmínku pro styk (viz ust. § 888 věta prvá za středníkem o. z.), která se v souvislosti s předchozím jednáním matky (únos do USA) jeví i nadále jako rozumná, nezletilého zásadně neomezující v jeho prožitcích přiměřených jeho věku. Nezletilému přitom nebrání, aby svoji případnou (matkou nespecifikovanou) americkou část rodiny mohl poznat i prostřednictvím komunikačních prostředků (např. telefonicky, videohovory), či osobně při jejich návštěvě v České republice. Proto i v tomto rozsahu byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, dle ust. § 219 o. s. ř., potvrzen.

38. Podle ust. § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odstavce 2 téhož ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být v zásadě shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ust. § 919 o. z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.

39. Soud I. stupně dospěl i ke správným závěrům o majetkových poměrech obou rodičů, které správně promítl i do stanovení vyživovací povinnosti ve výrocích II. – IV. a jejich předběžné vykonatelnosti (výrok XIX.). Pokud matka namítala, že jí soudem stanovená vyživovací povinnost (3.000 Kč/měs. pro nyní tříleté dítě) je nepřiměřeně vysoká v poměru k tomu, v jakém rozsahu je upraven její styk s nezletilým, pominula skutečnost, že právě otci byl nezletilý svěřen do výlučné péče, a ten má proto za povinnost zajistit nezletilému i všestranné materiální zabezpečení. K tomu, kromě jeho prostředků, má sloužit i výživné ze strany matky. Protože v řízení soud dospěl k závěru, že otec nehradil výživné od 1. 5. 2016 do ledna 2017 (částky 10.000 Kč otcem hrazené považoval soud I. stupně za spoření pro nezletilého), uložil mu jeho vyživovací povinnost uhradit k rukám matky. Při stanovení výše vyživovací povinnosti otce (5.000 Kč/měs.) zohlednil i to, že v této době se o nezletilého nemohl starat, neboť matka nezletilého unesla do USA. I z poměru k výši výživného stanoveného soudem otci je patrné, že soud I. stupně při výši výživného vyměřeného matce výrazně zohlednil i její péči, kterou nezletilému poskytovala a poskytuje v době, kdy jej má v péči. Stanovil jí proto nižší výživné v částce 3.000 Kč. Nelze tedy dospět ani k závěru, že neplacení výživného otcem soud I. stupně schválil a nevyvodil z něj žádné závěry či nezohlednil péči matky. Šetření soudu k majetkovým poměrům obou rodičů považuje odvolací soud pro účely stanovení vyživovací povinnosti za zcela dostatečné. Výše výživného pro nezletilého ve věku necelých čtyř let je zcela přiměřená majetkovým poměrům matky i její životní úrovni. Nad rámec zjištění soudu I. stupně lze dodat, že matka je vlastnicí několika nemovitostí v České republice, je fakticky zaměstnána ve společnosti xxx jako členka představenstva, jehož jedinou akcionářkou je matka matky vlastnící 10 ks kmenových akcie každou ve jmenovité hodnotě 14.003.000 Kč, a vlastní zánovní automobil. Zároveň matka nezletilého byla schopna vést nákladný soudní spor v USA i s povinností hradit náklady řízení, aniž by se výrazně zadlužila. I pokud by matka nezletilého již neměla prostředky z dobíhajících kauz ze zahraničí (zjištění soudu I. stupně, že v roce 2017, kdy trvala její vyživovací povinnost, měla příjem 1.505 USD matka nesporovala), částka 3.000 Kč odpovídá rozpětí (doposud nevalorizované) doporučující tabulky výživného Ministerstva spravedlnosti při příjmu matky cca 24.000 Kč čistého. Pro úplnost lze uvést, že pokud matka opakovaně namítala, že daňové přiznání otce za rok 2017 neobsahuje prodej bytu v B., to ani nemohlo, neboť k němu došlo až v roce 2018, jak uvedl otec u jednání dne 4. 10. 2018. Lze proto uzavřít, že výživné stanovené oběma rodičům ve výši 5.000 Kč (otci) a 3.000 Kč (matce) odpovídá kritériím uvedeným v ust. § 915 o. z. a je v nejlepším zájmu nezletilého, který má právo podílet se na životní úrovni obou rodičů. Rozsudek soudu I. stupně byl proto i v těchto výrocích potvrzen jako věcně správný (ust. § 219 o. s. ř.); výrok o předběžné vykonatelnosti (XIX.) odpovídá dikci ust. § 162 odst. 1 o. s. ř.

40. V odvolacím řízení vyšlo najevo, že matka svoji vyživovací povinnost stanovenou rozsudkem soudu I. stupně řádně plní, odvolací soud proto ve výroku III. deklaroval, že matce dluh na výživném za období od listopadu 2018 do března 2019 nevznikl.

41. Výrok IV. rozsudku je logickým vyústěním situace popsané v usnesení odvolacího soudu č. j. 18 Co 64/2019-3216, ze dne 27. 3. 2019, kdy matka požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání do usnesení o přiznání znalečného a o její žádosti doposud nebylo rozhodnuto. V tomto rozsahu trpí rozhodnutí soudu I. stupně vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za této situace odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o nákladech státu (XXI. a XXII.) zrušil (ust. § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení (ust. § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), neboť v odvolacím řízení nemohla být zjednána náprava.

42. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle ust. § 23 z. ř. s. (u odvolacího řízení ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zde nenastaly žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.

43. Závěrem odvolací soud zdůrazňuje, že dítě by mělo být pro oba rodiče subjektem jejich láskyplného zájmu, nikoli pouhým objektem jejich hádek a střetů. Jedině tak mu oba rodiče mohou připravit dětství, na které bude rádo vzpomínat. Proto by (jako zodpovědní rodiče) měli znovu zvážit možnost komplexní dohody a narovnání všech svých rozmíšek, které se ve vztahu k zájmům nezletilého na zdravém vývoji a právu na spokojené dětství nutně jeví jako nepodstatné.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.


Praha 10. dubna 2019




    JUDr. Marcela Kučerová v. r.
    předsedkyně senátu