Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:22Co 326/2017     
Právní věta:Pokud obecný soud dospěje ke zjištění, že v konkrétním případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné (k nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení), musí vytvořit účastníkům řízení procesní prostor k tomu, aby mohli účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Tento požadavek je ještě naléhavější právě v průběhu odvolacího řízení, neboť v opačném případě již účastník řízení zpravidla nemá žádnou procesní cestu k uplatnění svých námitek.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2018:22.CO.326.2017.1
Datum rozhodnutí:30.08.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Náklady řízení
Dotčené předpisy:§ 146 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 150 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
Kategorie rozhodnutí:D

22 Co 326/2017-283
USNESENÍ




Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci

žalobkyně: VŠ, narozená dne xxx
bytem xxx
zastoupená advokátem JUDr. Michalem Ptáčkem
sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 1845/26
proti
žalovaným: 1. JW, narozený dne xxx
bytem xxx

2. KW, narozená dne xxx
bytem xxx
oba zastoupeni advokátkou JUDr. Margit Beranovou
sídlem Brno, Roosveltova 6/8

o zřízení věcného břemene,
k odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 2. 8. 2017, č. j. 12 C 100/2012-232,


takto:

I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. mění takto:

    Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením okresní soud zastavil řízení (výrok I.) a výrokem II. žalovaným uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně žalobkyni náklady řízení 30.003 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Okresní soud rozhodnutí odůvodnil tím, že k zastavení řízení došlo podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., když žalobkyně vzala žalobu zpět v celém rozsahu. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na ust. § 146 odst. 2. věta 2 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žalobkyně vzala zpět žalobu důvodně podanou, a to pro chování žalovaných. Okresní soud uvedl, že žalovaní s nárokem, který byl uplatněn v řízení nesouhlasili a nesouhlasili ani s tím, aby žalobkyně užívala pozemek parc. č. 1225/1 v k. ú. xxx za účelem přístupu ke svým pozemkům. Žalovaní pak neúspěšně uplatňovali všechny možné opravné prostředky v rámci správního řízení, ve kterém nakonec bylo rozhodnuto tak, že pozemek č. 1225/1 má povahu veřejné komunikace. Žalovaní bránili žalobkyni v užívání uvedeného pozemku, na který umístili překážky, a to např. hromadu písku, osobní automobil. Žalobkyně tedy neměla jinou možnost, než se domáhat svého práva žalobou u soudu.

3. Proti usnesení okresního soudu, a to výroku II. o nákladech řízení, podali žalovaní včasné odvolání. V něm uvedli, že řízení nebylo zastaveno pro jejich chování, ani žaloba nebyla podána důvodně, neboť žalobkyně žalobu podala předčasně, a to za situace, kdy bylo ve správním řízení, byť nepravomocně rozhodnuto, že pozemní komunikace na pozemku č. 1225/1 je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Za tohoto stavu měla žalobkyně dle tvrzení žalovaných vyčkat do pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu ve výroku o nákladech řízení a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení žalovaným.

4. Žalobkyně se k odvolání žalovaných vyjádřila tak, že žaloba ve věci nebyla podána předčasně. Žalobkyně neměla v době podání žaloby žádný legální přístup k svému pozemku p. č. st. 1224, jehož součástí je i budova čp. 1 v k. ú. xxx. Existence nepravomocného rozhodnutí silničního správního úřadu o povaze pozemní komunikace na pozemku 1225/1, podle žalobkyně neznamená, že by žalobkyně legální přístup ke svým nemovitostem měla, navíc žalovaní činili všechny právní kroky k tomu, aby rozhodnutí bylo zrušeno nebo alespoň, aby právní moc nabylo, co možná nejpozději, což se také projevilo v délce řízení. Žalobkyně také poukázala na to, že i poté co skončilo správní řízení, žalovaní neodstranili z uvedené pozemní komunikace pevné překážky, které předtím, ve snaze zabránit žalobkyni v užívání této pozemní komunikace, na komunikaci umístili (zejména hromadu kamení, různé drátěné zátarasy apod.). Podle žalobkyně tedy žalovaní svým jednáním zavinili zahájení soudního řízení i zastavení řízení. Navrhla proto potvrzení usnesení okresního soudu.

5. Usnesením ze dne 30. 11. 2017, č. j. 22 Co 326/2017-255 Krajský soud v Hradci Králové změnil usnesení okresního soudu ve výroku II. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem a žádnému z účastníků také nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odkázal na ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. a dospěl k závěru, že okresní soud neučinil správný závěr o tom, že žalobkyně vzala žalobu zpět pro chování žalovaných a že tato žaloba byla podána důvodně. Odvolací soud naopak uzavřel, že žaloba byla od počátku nedůvodná, když žalobkyně se domáhala zřízení věcného břemene chůze a jízdy po veřejné komunikaci. Takovéto věcné břemeno zřídit nelze. Ke zpětvzetí žaloby pak nedošlo pro chování žalovaných, neboť tito nesplnili v žalobě žalobkyni požadované plnění, tedy nezřídili věcné břemeno ve prospěch žalobkyně či panující nemovitosti na svém pozemku č. 1225/1 v k. ú. xxx. Podle odvolacího soudu proto mělo být rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. s tím, že právo na náhradu nákladů řízení mělo náležet žalovaným, neboť žalobkyně zavinila zastavení řízení. Odvolací soud však na věc aplikoval ust. § 150 o.s.ř. a žalovaným odepřel právo na náhradu nákladů řízení, když přihlédl k chování žalovaných, kteří znemožňovali žalobkyni dlouhodobě přístup k nemovitostem žalobkyně, a to po veřejně přístupné účelové komunikaci nacházející se na jejich pozemku 1225/1. Žalovaní se bránili tomu, že komunikace je veřejně přístupnou komunikací a žalobkyně tedy v tomto řízení zvolila byť nesprávnou, ale jednu z forem obrany proti nesprávnému chování žalovaných. Z těchto důvodů odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

6. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní úspěšnou ústavní stížnost. Nálezem sp. zn. I. ÚS 277/18 Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 11. 2017, č. j. 22 Co 326/2017-255, když shledal, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno právo žalovaných na spravedlivý proces. Ústavní soud odvolacímu soudu vytkl to, že pokud dospěl k zjištění, že v konkrétním případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné k nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení, musel vytvořit účastníkům řízení procesní prostor k tomu, aby mohli účinně uplatňovat námitky a argumenty. Opačný postup vede k situaci, kdy je účastník řízení nucen vznášet takové námitky poprvé až v řízení před Ústavním soudem. Odkázal přitom na rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu. Ústavní soud pak uložil odvolacímu soudu, aby pokud setrvá na zjištění, že je možné využít ust. § 150 o.s.ř., aby vytvořil procesní prostor k vyjádření se účastníkům k eventuální aplikaci § 150 o.s.ř.

7. Odvolací soud ve shodě s nálezem Ústavního soudu poskytl účastníkům prostor k vyjádření se k možné aplikaci § 150 v dané věci. Žalobkyně uvedla, že souhlasí se závěry odvolacího soudu uvedené v odůvodnění usnesení ze dne 30. 11. 2017, č. j. 22 Co 326/2017-255 a to v části, v níž odvolací soud uzavřel, že žalovaní znemožňovali žalobkyni dlouhodobě přístup k jejím nemovitostem po veřejně přístupné účelové komunikaci nacházející se na jejich pozemku parc. č. 1225/1 v k. ú. xxx. Žalobkyně souhlasí i se závěrem odvolacího soudu, který za této situace žalovaným nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaní uvedli, že aplikace § 150 o.s.ř. není v této věci na místě. Toto ustanovení není předpis, který by zakládal volnu diskreci soudu, ale soud musí zkoumat zvláštní okolnosti, neboť aplikace ust. § 150 o.s.ř. je extrémním vybočením ze stěžejního principu ovládajícího nákladové rozhodování ve sporném řízení, tedy úspěšnost ve věci. K tomu, aby soud mohl ustanovení aplikovat, je třeba kumulativně splnit tyto podmínky:

      1. Náhrada nákladů řízení by zasáhla majetkovou sféru povinného do existenční míry a do sféry oprávněného – tato podmínka dána není. Žalobkyně je pojištěna u pojišťovny D.A.S., která dosud hradila všechny náklady předchozího řízení. Nadto je žalobkyně vlastníkem několik pronajatých nemovitostí, např. bytů na adresách v Brně. Na druhou stranu žalovaní pečují o tři nezletilé děti a náklady tohoto řízení by mohly citelně zasáhnout jejich rodinný rozpočet.

      2. Chování účastníků musí mít specifické okolnosti – ani tato podmínka dána není, neboť žalobkyně podávala žalobu předčasně, a to za situace, kdy bylo ve správním řízení, byť nepravomocně rozhodnuto, že pozemní komunikace na pozemku 1225/1 je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Žalobkyně tedy měla vyčkat do pravomocného rozhodnutí ve věci a teprve pokud by správní orgán rozhodl jinak, bylo na místě zahájení občansko-právního řízení. Žalobkyně v průběhu soudního řízení sama opakovaně podávala žádosti o přerušení řízení a trvala na tom za situace, kdy byly vyčerpány řádné opravné prostředky, čímž prodlužovala délku řízení. Bylo tedy na žalobkyni, aby uvážila nákladové důsledky svého procesního postupu v soudním řízení v návaznosti na správní řízení, jehož se rovněž účastnila. K fotografiím, založeným žalobkyní do spisu, se žalovaní nemohli vyjádřit, neboť nebyly provedeny jako důkaz, navíc je tato věc opět řešena ve správním řízení.

      3. Je nutno přihlédnout k výši celkově účelně vynaložených nákladů úspěšného účastníka ve vztahu k předmětu řízení – žalovaní v této věci neučinili žádný nadbytečný úkon. Naopak žalobkyně, jak je shora uvedeno, v řízení opakovaně přerušovala a prodlužovala, takže ani tato podmínka splněna není. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu a žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu v mezích odvolání, to znamená pouze v odvoláním napadeném výroku II. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je částečně důvodné. Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

10. Jak již odvolací soud uvedl ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 30. 11. 2017, z uvedené úpravy vyplývá, že je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě tyto podmínky. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z procesního práva, na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, je nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoli. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen.

11. V dané věci se žalobkyně svojí žalobou ze dne 23. 8. 2012 domáhala zřízení věcného břemene průchodu a průjezdu, chůze a jízdy přes pozemek žalovaných č. 1225/1 v k. ú. xxx, a to v šíři a délce přístupové komunikace. Žalovaní se zřízením věcného břemene nesouhlasili. Řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby poté, co bylo příslušnými správními orgány rozhodnuto tak, že pozemní komunikace nacházející se na pozemku parc. č. 1225/1, je veřejně přístupnou účelovou komunikací od 1. 4. 1997. Z uvedeného vyplývá, že okresní soud tedy neučinil správný závěr o tom, že žalobkyně vzala žalobu zpět pro chování žalovaných a že tato žaloba byla podána jako žaloba důvodná. Podle odvolacího soudu z uvedeného naopak vyplývá, že žaloba podaná žalobkyní byla od počátku nedůvodná, když se domáhala zřízení věcného břemene chůze a jízdy po veřejné komunikaci. Takovéto věcné břemeno zřídit nelze. Podle odvolacího soudu žalovaní ani nesplnili v žalobě žalobkyní požadované plnění, tedy nezřídili věcné břemeno ve prospěch žalobkyně či panující nemovitosti na svém pozemku 1225/1 v k. ú. xxx. Odvolací soud tedy uzavřel, že o nákladech řízení by mělo být rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. a náklady řízení by měla hradit žalobkyně žalovaným, neboť to byla žalobkyně, která zavinila zastavení řízení.

12. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

13. Aplikace § 150 přichází v úvahu, kdy povinnost nahradit náklady řízení stanovena i podle § 146 odst. 2 o.s.ř. se může v konkrétním případě jevit jako nepřiměřená tvrdost. Toto ustanovení proto soudu umožňuje, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele, účastníků, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu zcela nebo z části nepřiznal. Podle odvolacího soudu jsou v dané věci splněny podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř. Odvolací soud především přihlédl k chování žalovaných, kteří znemožňovali žalobkyni dlouhodobě v přístupu k jejím nemovitostem, a to po veřejně přístupné účelové komunikaci, nacházející se na jejich pozemku 1225/1. Skutečnost, že žalovaní se bránili tomu, aby žalobkyně používala veřejně přístupnou účelovou komunikaci, dokládá i rozsudek Nejvyššího správního soudu založený ve spise, z kterého je zřejmé, že žalovaní dlouhodobě žalobkyni bránili přístupu k nemovitosti žalobkyně přes veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Žalobkyně sice v dané věci zvolila nesprávnou formu obrany proti nezákonnému chování žalovaných, přesto nelze odhlédnout od toho, jak žalovaní jednali a toto chování žalovaných nakonec vedlo žalobkyni k podání této neúspěšné žaloby. Za této situace je podle odvolacího soudu na místě žalovaným, kteří se chovali v rozporu se svými zákonnými povinnostmi, odepřít právo na náhradu nákladů řízení právě za užití § 150 o.s.ř.. Podle odvolacího soudu je přitom nerozhodné, zda žalobkyně je pojištěna či nikoliv, neboť to nemá význam na posouzení toho, že žalovaní se chovali v rozporu se svými zákonnými povinnostmi. S ohledem na výše uvedené hodnocení věci pak podle odvolacího soudu nejsou významné ani majetkové poměry účastníků řízení, neboť nelze připustit, že by osobám s horšími majetkovými poměry bylo připuštěno jednat v rozporu s jejich zákonnými povinnostmi.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil usnesení okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

15. Právo na náhradu nákladů za toto odvolací řízení pak nebylo přiznáno žádnému z účastníků podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žádný z účastníků v odvolacím řízení úspěšný nebyl. Žalobkyně se původně domáhala potvrzení usnesení okresního soudu, žalovaní se domáhali toho, aby jim bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Ani jednomu z požadavků účastníků vyhověno zcela nebylo.


Poučení:

Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání.

Pardubice 30. srpna 2018

předseda senátu