Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:5To 94/2017     
Právní věta:Trestní řád nevyžaduje, aby bylo rozhodováno přímo o námitkách procesních stran ohledně vyloučení osoby znalce. Jestliže soud přesto o těchto námitkách rozhodne (jejich zamítnutím) formou usnesení, není proti tomuto rozhodnutí dle § 141 odst. 2 tr.ř., věta druhá, stížnost přípustná. Na této skutečnosti nemůže nic změnit poučení obsažené v písemném vyhotovení takového usnesení.
Soud:Vrchní soud v Olomouci
ECLI:ECLI:CZ:VSOL:2017:5.TO.94.2017.1
Datum rozhodnutí:22.11.2017
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Stížnost
Znalec
Dotčené předpisy:§ 105 odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
§ 105 odst. 2 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
§ 105 odst. 3 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
§ 141 odst. 2 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
Kategorie rozhodnutí:C

5 To 94/2017-9850


U s n e s e n í


Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 22. listopadu 2017 stížnosti obžalovaných J. D., J. Ř., J. B., SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., IČ 25815792, a PARFEMLAND, s.r.o., IČ 27230406, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 2.10.2017, č.j. 61 T 12/2015-9755, a rozhodl t a k t o :


Podle § 148 odst. 1 písm. a) tr.ř. se stížnosti obžalovaných J. D., J. Ř., J. B., SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a PARFEMLAND, s.r.o., z a m í t a j í .


O d ů v o d n ě n í :


Napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, bylo v trestní věci obžalovaných J. D., J. Ř., J. B., Z. V., Ing. D. T., Ing. J. K., společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., CEREBRUM, s.r.o., a PARFEMLAND, s.r.o., o námitce podjatosti Dr. Ing. Vítězslava Hálka, MBA, Ph.D., a společnosti Česká znalecká, a.s., podané obžalovaným J. Ř. prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Pechance, obžalovaným J. B. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Simony Šulcové, obžalovaným J. D. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Moniky Coufalové, obžalovaným Z. V. prostřednictvím obhájce JUDr. Oldřicha Chudoby, obžalovaným Ing. D. T. prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Ježka a obžalovanou společností PARFEMLAND, s.r.o., prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Zástěry rozhodnuto tak, že podle § 105 odst. 2 tr.ř. a contrario zpracovatel znaleckého posudku Dr. Ing. Vítězslav Hálek, MBA, Ph.D., a Česká znalecká, a.s., Hradec Králové, Nezvalova 423, IČ 25260138, nejsou vyloučeni z podání znaleckého posudku v trestní věci, která je vedena u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pod sp.zn. 61 T 12/2015.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný J. D. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Moniky Coufalové stížnost, ve které namítl, že soud prvého stupně opět rozhodl nesprávnou formou rozhodnutí. Aktuální právní úprava přiznává soudu možnost vyhovět podaným námitkám proti znalci formou opatření, pakliže bylo vyhověno námitkám, popřípadě se pouze oznámí osobě, která námitky vznesla, že vznesené námitky nebyly shledány důvodnými, jak již v předchozím rozhodnutí upozornil Vrchní soud v Olomouci. Soud prvého stupně tak nedbal pokynu nadřízeného soudu a opětovně rozhodl nesprávnou formou rozhodnutí, což zcela odporuje trestnímu řádu. Dle stěžovatele je zcela naplněna důvodná pochybnost o nepodjatosti znalce Dr. Ing. Vítězslava Hálka, MBA, Ph.D., a České znalecké, a.s. Stěžovatel poukázal, že dlouhá léta byl s Ing. Dr. Vítězslavem Hálkem, MBA, Ph.D., v obchodním styku. Není pravdou, že by mezi ním a znalcem byl vztah pouhé známosti, ani že by obchodní aktivity byly natolik časově vzdálené či ojedinělé, aby nezakládaly pochybnost o nepodjatosti znalce. Dle stěžovatele nalézací soud se opomněl zabývat komplexními podnikatelskými aktivitami znalce, když je zřejmé, že v průběhu posledních více než 20 let byl zapojen do značné řady obchodních společností, se kterými měl stěžovatel obchodní styky. Stejně tak stěžovatel vstupoval v minulosti do obchodních styků s dalšími společnostmi, které jsou ovládány osobami spřátelenými se znalcem, a lze je označit za vzájemně propojené subjekty ve vztahu k jejich podnikatelským aktivitám. Konkrétně jde o společnosti Finos, s.r.o., CZCOM, s.r.o., Advantel, a.s., ASPA, a.s., Penbury Investment Company, s.r.o., Česká znalecká, a.s. Stěžovatel měl s těmito společnostmi pravidelné obchodní vztahy, setkával se s jejími zástupci a měl s nimi nadstandartní vazby, které šly nad rámec běžné podnikatelské spolupráce. Je třeba poukázat, že v případě dlouhodobé podnikatelské spolupráce může mezi takovými osobami dojít k neshodám a mohlo tak dojít k vytvoření negativních emocí ze strany znalce nebo osob podnikatelsky propojených (T. P., Ing. H., M. J. a J. E.) se znalcem. Obžalovaný J. D. je proto toho názoru, že v důsledku četných obchodních vztahů obžalovaného se znalcem a společnostmi a fyzickými osobami se znalcem propojenými by měl být znalec z důvodu podjatosti vyloučen. Dále stěžovatel namítl, že není pravdou, že by se se znalcem dostal do kontaktu pouze v letech 1998-2000 pouze v rámci společnosti Finos, s.r.o., když naopak obchodní vazby probíhaly až do roku 2011. O propojení svědčí i nepravdivé tvrzení znalce, že obžalovaného nezná, kdy tento až následně přiznal, že v minulosti byl se stěžovatelem J. D. v určitém obchodním styku. Stěžovatel zdůraznil, že si se znalcem tykali. Dále namítl, že soud prvého stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces, když zaslal usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jímž došlo ke zrušení zamítavého usnesení ve věci podjatosti znalce, i Ing. H. Soud tak zásadně ovlivnil znalce tím, že mu dal návod jak se ve věci vyjádřit, proto výpověď znalce byla zásadně ovlivněna, tento mluvil nepravdu ohledně vztahu s obžalovaným J. D. a věci zcela očividně bagatelizoval. Stěžovatel tak má za to, že zastírání znalce o této známosti s obžalovaným je dostatečným důkazem vzbuzujícím pochybnosti o jeho nepodjatosti. Obdobně nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. II. ÚS 35/03. Nalézací soud měl blíže zjišťovat propojenost znalce a stěžovatele, a to zejména v rámci společnosti Finos, s.r.o., když k tomu měl doslechnout Ing. L. V., proto stížnostnímu soudu předložil jeho prohlášení. V tomto potvrdil, že s obžalovaným D. vedli cca 30 obchodních míst, což opětovně prokazuje lživou výpověď jmenovaného znalce. Znalec lhal jak v počtu poboček, které zajišťoval J. D., tak v povaze a četnosti jejich setkání. S ohledem na shora uvedené je věrohodnost znalce fatálně nabourána a lze mít důvodnou pochybnost o nepodjatosti znalce. Závěrem stěžovatel stížnostnímu soudu navrhl napadené usnesení zrušit, a aby sám ve věci rozhodl tak, že podle § 105 odst. 2 tr.ř. jmenovaný znalec a Česká znalecká, a.s., jsou vyloučeni z podání znaleckého posudku v této věci.

Obžalovaný J. Ř. podal bezprostředně po vyhlášení napadeného usnesení stížnost, jež následně odůvodnil prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Zdeňky Pechancové. V této namítl zcela nesprávný postup nalézacího soudu, který naprosto ignoroval pokyny stížnostního soudu, a ve věci rozhodl opětovně stejnou formou s právem stížnosti. Nalézací soud extenzivně vykročil z mezí trestního řádu, když zaslal dotčenému znalci usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 5 To 70/2017, aby se s tímto mohl před hlavním líčení seznámit. Uvedeným postupem nebyla zaručena bezprostřednost výpovědi znalce, a soud se tím připravil o možnost konfrontovat znalce s otázkami obhajoby a obžaloby, a o jeho autentickou reakci v soudní síni. Znalec není procesní stranou, a proto je uvedený postup mimo trestní řád. Stěžovatel poukázal i na jistou nesrovnalost v písemně vyhotoveném protokolu o hlavním líčení ze dne 26.6.2017 v případě odpovědi znalce na vztah k některému z obžalovaných. Důvod podjatosti spatřuje v jeho nepravdivém tvrzení, že nikoho z obžalovaných nezná, když je patrné, že znalec soudu lhal. S ohledem na shora uvedené proto stěžovatel J. Ř. stížnostnímu soudu navrhl, aby napadené usnesení zrušil a sám rozhodl tak, že jsou jmenovaný znalec a Česká znalecká, a.s., vyloučeni z podání znaleckého posudku v této trestní věci.

Proti uvedenému usnesení podal bezprostředně po jeho vyhlášení stížnost dále obžalovaný J. B., a to prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Simony Šulcové, jež však zůstala blíže neodůvodněna.

Dále podala stížnost obžalovaná společnost SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., v níž namítla, že soud prvého stupně nesprávně posoudil vztah mezi obžalovaným J. D. a dotčeným znalcem, potažmo Českou znaleckou, a.s., když své rozhodnutí i nedostatečně odůvodnil. Obžalovaná má naopak za to, že je plně odůvodněna pochybnost o nepodjatosti znalce. Tento bagatelizuje svůj vztah k obžalovanému J. D., když je zřejmá jejich bližší spolupráce, tito si tykají, navíc zpočátku jmenovaný znalec vztah k obžalovanému J. D. zastíral. Stěžovatelka má za to, že znalec nesplnil svou povinnost oznámit svůj vztah k osobě obžalovaného J. D. Toto nelze akceptovat, neboť tím porušil právo na spravedlivý proces, jakož i právo na rovnost stran řízení. S ohledem na uvedené tak stěžovatelka považuje napadené usnesení za nesprávné a v rozporu se zákonem, jeho odůvodnění za nedostatečné, a proto navrhla, aby stížnostní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obžalovaná společnost PARFEMLAND, s.r.o., bezprostředně po vyhlášení napadeného usnesení rovněž napadla shora uvedené usnesení stížností, jež následně písemně odůvodnila prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Zástěry. Stěžovatelka má za to, že řízení před soudem prvého stupně je stiženo zásadní vadou, když ve věci podává znalecký posudek osoba, u které vznikly pochybnosti o nepodjatosti ve smyslu § 11 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Nalézací soud se nedostatečným způsobem vypořádal s námitkami obhajoby stran podjatosti zpracovatele znaleckého posudku. V průběhu svého výslechu znalec Dr. Ing. Vítězslav Hálek, MBA, Ph.D., prokazatelně opakovaně lhal, a to jednak ve vztahu ke způsobu zadání zpracování doplňku posudku, tak k dotazu soudu stran poměru k některému z obviněných. Teprve až na následný dotaz obhájkyně obžalovaného J. D. jmenovaný znalec přiznal dřívější obchodní vazby na obžalovaného J. D. Tento vztah dále bagatelizoval, přičemž však se mělo jednat o dlouholetý obchodní a přátelský vztah. Dle stěžovatelky je tak prokázané, že existuje poměr zpracovatele znaleckého posudku nejméně k jednomu z obžalovaných, a tento zakládá důvodnou pochybnost o podjatosti znalce, když se v tomto směru neztotožňuje s argumenty rozvedenými nalézacím soudem v odůvodnění napadeného usnesení. Stěžovatelka má za to, že dané propojení zpracovatele znaleckého posudku s obžalovaným J. D. vede k tomu, že v rámci znaleckého zkoumání jsou prezentovány skutečnosti příznivé pro obžalovaného J. D. a současně nepříznivé pro jiné obžalované, jejichž zájem by mohl být v rozporu se zájmem obžalovaného J. D. Jmenovaný znalec nesplnil svoji zákonnou povinnost oznámit neprodleně svůj poměr k účastníkům řízení a nalézací soud tento přístup zcela nepochopitelně obhajoval. Takovým postupem pak bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, když nalézacím soudem je aprobováno zpracování a obhajování zásadního znaleckého posudku osobou, která má vazby na obžalovaného J. D. Obžalovaný J. D. navíc sám poukázal i na dlouholetou spolupráci s osobami napojenými na dotčeného znalce v různých obchodních společnostech (FINOS, s.r.o., CZCOM, s.r.o., Penbury Investment Company a Penbury Consultans CZ, s.r.o., Advantel, a.s.). Nalézacím soudem je nepochopitelně dále aprobován i zcela svévolný postup znalce směřující k vytvoření důkazů použitelných k tíži obžalované. Ze všech shora uvedených skutečností stěžovatelka dovozuje propojení znalce resp. Dr. Hálka, coby statutárního orgánu znaleckého ústavu, který ve věci podává posudek a obžalovaného J. D. Toto propojení může potencionálně zahrnovat i spolupracujícího Bc. L. F., který se podílel na zpracování posudku a jehož příbuzný patrně působil ve strukturách společností, se kterými obžalovaný J. D. v minulých letech obchodoval. Daným postupem došlo k porušení práva obžalované na spravedlivý proces. Stěžovatelka závěrem svého podání navrhla, aby stížnostní soud napadené usnesení zrušil a uložil soudu prvého stupně, aby o věci znovu jednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl tak, že jmenovaný znalec a Česká znalecká, a.s., jsou vyloučeni z podání znaleckého posudku v této trestní věci.

Vrchní soud v Olomouci, jakožto soud stížnostní, po přezkoumání napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, musí konstatovat, že shledal zásadní překážku bránící věcnému přezkoumání napadeného usnesení, a to, že napadené usnesení je rozhodnutím, proti kterému zákon stížnost nepřipouští (§ 105 a § 141 odst. 2 tr.ř.). Trestní řád v ustanovení § 141 odst. 2 uvádí, že usnesení soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni. Avšak § 105 odst. 3 tr.ř., dle kterého soud prvého stupně postupoval, tomuto rozhodnutí nepřiznává právo stížnosti, když ani v žádném svém odstavci nehovoří o právu stížnosti. Odhlédne-li stížnostní soud od nesprávné formy rozhodnutí soudu prvého stupně, na kterou poukazoval vrchní soud již ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí ze dne 24.8.2017, sp.zn. 5 To 70/2017 (o vznesených námitkách vůči znalci se nerozhoduje formou usnesení ale toliko předseda senátu posoudí důvodnost takových námitek, a buď jim vyhoví, či nikoliv), soud prvého stupně nemohl přiznat účastníkům řízení více práv, než která jim přiznává samotný trestní řád, tj. právo napadnout shora uvedené usnesení stížností. Stížnostní soud je tak toho názoru, že uvedený postup soudu prvého stupně je protizákonný a ve zřejmém rozporu s ustanovením § 141 odst. 2 tr.ř.

Stížnostní soud považuje za nutné vysvětlit, že byť předchozí rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 26.6.2017, č.j. 61 T 12/2015-9520, bylo z podnětu podaných stížností zrušeno, tak nyní vrchní soud prezentuje právní názor, že nemůže vést stížnostní řízení z důvodu nepřípustnosti práva stížnosti vůči napadenému rozhodnutí. V této souvislosti je totiž nutno zdůraznit, že předchozí rozhodnutí bylo sice z podnětu podaných stížností zrušeno, avšak stalo se tak z důvodu nepřezkoumatelnosti samotného usnesení. Z uvedeného usnesení totiž nebylo zřejmé, z jakého podnětu se vedlo řízení, a ani nebylo patrné, co bylo předmětem daného rozhodnutí. Nalézací soud tedy v novém řízení odstranil pochybnosti v tomto směru, jež byly vytknuty vrchním soudem v usnesení
sp.zn. 5 To 70/2017, nicméně přesto však nedbal důsledně pokynu stížnostního soudu stran formy a způsobu rozhodnutí o vznesených námitkách vůči dotčenému znalci.


Nalézací soud nerespektoval pokyny uložené stížnostním soudem, opětovně rozhodl formou usnesení, a opětovně stranám trestního řízení přiznal v rozporu se zákonem právo stížnosti.

Stížnostní soud je však oproti soudu prvého stupně toho názoru, že účastníkům řízení proti usnesení vydanému dle § 105 tr.ř. nelze přiznat právo stížnosti, když sám zákon v žádném ze svých ustanovení jim toto právo nepřiznává. V souladu s ustálenou soudní praxí tak stížnostní soud uzavřel, že podané stížnosti nemohl věcně přezkoumat, neboť jako nepřípustnou dle § 148 odst. 1 písm. a) tr.ř. je třeba zamítnout stížnost, kterou stěžovatel podal v důsledku nesprávného poučení soudu, že proti jeho usnesení je stížnost přípustná, ač tomu tak není (shodně R 8/1994). Stížnostní soud proto bez dalšího zamítl podané stížnosti obžalovaných z formálních důvodů, když nebyl oprávněn z podnětu těchto stížností napadené usnesení vůbec meritorně přezkoumávat a zabývat se tak podstatou věci, tedy otázkou podjatosti znalce.

S ohledem na shora uvedené tedy musel stížnostní soud podané opravné prostředky obžalovaných J. D., J. Ř., J. B., SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a PARFEMLAND, s.r.o., zamítnout jako nepřípustné podle § 148 odst. 1 písm. a) tr.ř.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný.



V Olomouci dne 22. listopadu 2017


JUDr. Ivo Lajda v.r.
předseda senátu