Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:13To 333/2016     
Právní věta:Po vyloučení věci z původního vazebně vedeného trestního řízení je možné rozhodovat o dalším trvání vazby jen v jednom z nadále odděleně vedených řízení. Po pravomocném skončení řízení ve vyloučené věci, která není vedena jako vazební, lze do uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody započítat dobu strávenou obžalovaným ve vazbě v původně společně vedeném trestním řízení (do doby vyloučení věci), nikoli však další dobu, po kterou byl po vyloučení věci obžalovaný nadále ve vazbě v dalším řízení, z něhož byla věc vyloučena.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2016:13.TO.333.2016.1
Datum rozhodnutí:01.09.2016
Heslo:Vazba
Dotčené předpisy:§ 289 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
Kategorie rozhodnutí:C

13To 333/2016 - 5352

            Z odůvodnění:
Napadeným usnesením okresní soud podle § 92 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 334 odst. 1 tr. řádu započetl odsouzenému J.H. do trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců uloženého rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3.11.2015, č. j. 2T 154/2014 – 5021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28.1.2016, č. j. 13To 488/2015 – 5155, vazbu od 8.11.2012 do 17.1.2014. Dále podle § 152 odst. 1 písm. a) tr. řádu uložil odsouzenému povinnost, aby za uvedené období uhradil státu náklady spojené s výkonem této vazby.

Proti tomuto usnesení podal odsouzený prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě stížnost. Připomněl, že o zápočtu vazby do uloženého trestu bylo rozhodnuto až po vlastní intervenci odsouzeného, okresní soud posléze do uloženého trestu započetl pouze dobu od vzetí do vazby do momentu, kdy původně společné trestní řízení vedené před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 4T 10/2013 bylo rozděleno na dvě řízení a část zažalovaných skutků vyloučena z původního společného řízení a posléze postoupena k projednání Okresnímu soudu v Pardubicích, u něhož bylo řízení vedeno pod sp. zn. 2T 154/2014. Okresní soud při rozhodování o zápočtu vazby uvedl, že v dalším období byl odsouzený ve vazbě výlučně pro řízení vedené před Krajským soudem v Hradci Králové.

I když okresní soud zvolil pro rozhodování o zápočtu vazby jednu z úvahu přicházejících procesních možností, je odsouzený přesvědčen, že nešlo o možnost jedinou. Podle něj není v procesní doktríně zdaleka nesporné, že po rozhodnutí o vyloučení části skutků ze společného trestního řízení přetrvává jaksi automaticky vazební charakter řízení jen u té části skutků, která z původního řízení vyloučena nebyla, zatímco vyloučené řízení vazební charakter automaticky ztrácí. Další rozhodování o vazbě jen v jediném řízení se vytvořilo praxí, aby nevznikala dvojkolejnost v rozhodování, nebo spory o to, v kterém řízení má být o dalším trvání vazby rozhodováno. V této konkrétní trestní věci navíc komplikuje situaci skutečnost, že ze společného řízení byla vyloučena k samostatnému projednání mnohdy jen část skutků z původní obžaloby, tedy některé dílčí útoky, a nemusí být ani vyloučeno, že mohlo jít o skutek jeden a tentýž, jak naznačil Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích, jimiž opakovaně rušil předchozí rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové. Podle stávající úpravy lze samostatně rozhodovat i o dílčích útocích pokračujícího trestného činu a nemusí tak vzniknout překážka věci pravomocně rozhodnuté, souvislost dílčích útoků však ještě více komplikuje určení vazebního charakteru řízení o té či oné části jednoho a téhož pokračujícího deliktu.

Za této situace nepokládá odsouzený za správný závěr, podle něhož byl od 18.1.2014 držen ve vazbě výlučně pro řízení vedené před Krajským soudem v Hradci Králové. Další problémy by vyvstaly v případě, pokud by v této věci nebyl pravomocně odsouzen. Odsouzený je proto přesvědčen, že v dané věci bylo na místě započítat do uloženého trestu odnětí svobody celou dobu strávenou ve vazbě, z níž byl propuštěn dne 28.7.2016 na podkladě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, či spíše takovou část doby strávené ve vazbě, která by pokryla výměru trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích v řízení vedeném pod sp. zn. 2T 154/2014.

Odsouzený proto navrhl, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a vlastním rozhodnutím podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu nově rozhodl a do uloženého trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců odsouzenému započetl vazbu od 8.11.2012 do 7.7.2014 a této změně přizpůsobil i výrok o povinnost hradit náklady vazby ve smyslu § 152 odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Z podnětu podané stížnosti krajský soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k následujícím závěrům.

Obviněný J.H. byl vzat do vazby dne 8.11.2012 v řízení vedeném pro větší počet trestných činů souvisejících převážně s vyhrožováním a zastrašováním poškozených a s poškozováním jejich majetku. V uvedené trestní věci byla podána obžaloba u Krajského soudu v Hradci Králové, ale dne 17.1.2014 krajský soud rozhodl o vyloučení části věci ze společného řízeni a téhož dne dalším usnesením postoupil vyloučenou věc k vyřízení Okresnímu soudu v Pardubicích. Ani odsouzený nezpochybňuje, že nadále byla souběžně vedena dvě trestní řízení, jedno u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4T 10/2013 a další u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2T 154/2014, přičemž od uvedeného data se o dalším trvání vazby u odsouzeného rozhodovalo výlučně v řízení vedeném v prvním stupni u Krajského soudu v Hradci Králové.

Každé z odděleně vedených řízení se tak týkalo konkrétně označených skutků, přičemž v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové byl odsouzený stíhán pro závažnější trestnou činnost ohroženou přísnějším trestem. Pokud by obě řízení byla vedena o totožném skutku, vyvstal by už v minulosti důvod k zastavení duplicitně vedeného trestního stíhání, kdyby o témže skutku bylo již v řízení pravomocně rozhodnuto. Taková situace však podle krajského soudu nenastala.

K posuzování otázky existence vazebních důvodů a dalšího ponechání odsouzeného ve vazbě byl od data 18.1.2014 příslušný pouze soud činný v trestní věci vedené pod sp.zn. 4T 10/2013, a to v návaznosti na ty skutky (případně dílčí útoky), které byly předmětem tohoto odděleně vedeného řízení. Ani podle krajského soudu nebyl důvod poté, kdy byl odsouzený z vazby propuštěn na podkladě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28.7.2016, sp. zn. 10To 71/2016, rozhodovat o započtení té části vazby, která se vztahovala výlučně k řízení o skutcích (dílčích útocích), o nichž je vedeno dosud neskončené trestní řízení souběžně před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 4T 10/2013, respektive nyní před Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím.

Vzhledem k výše uvedenému okresní soud nepochybil, pokud do trestu odnětí svobody, který byl odsouzenému uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích, započetl pouze dobu strávenou ve vazbě od 8.11.2012 do 17.1.2014, kdy bylo vedeno společné trestní řízení jednak pro skutky, o nichž později rozhodoval Okresní soud v Pardubicích v řízení pod sp. zn. 2T 154/2014, tak i pro skutky, o nichž bylo vedeno další řízení samostatně u Krajského soudu v Hradci Králové.

V souladu s ustanovením § 152 odst. 1 písm. a) tr. řádu rovněž okresní soud rozhodoval o povinnosti odsouzeného, aby státu nahradil náklady spojené s výkonem uvedené vazby.

Stížnost odsouzeného proti napadenému usnesení proto vyhodnotil krajský soud jako nedůvodnou a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu ji zamítl.