Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:4VSOL 39/2019     
Právní věta:Skutečnost, že dlužnice pracovala jen na zkrácený úvazek a z tohoto důvodu dosáhla jen takové výše příjmu, která není postižitelná výkonem rozhodnutí či exekucí, není okolností zaviněnou dlužnicí, v jejímž důsledku by nebylo dosaženo požadované hodnoty plnění pro nezajištěné věřitele při oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty (§ 415 I. Z.). To, že věřitelé dlužnice by v případě řešení jejího úpadku konkursem, s ohledem na tuto výši jejího příjmu, na uspokojení svých pohledávek neobdrželi vyšší částku, než při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, není bez dalšího překážkou pro přiznání osvobození dlužnice od pohledávek dle ustanovení § 415 I. Z.
Soud:Vrchní soud v Olomouci
ECLI:ECLI:CZ:VSOL:2019:4.VSOL.39.2019.1
Datum rozhodnutí:12.02.2019
Heslo:Insolvence
Osvobození od placení zbytku dluhů
Dotčené předpisy:§ 415 předpisu č. 182/2006Sb.
Kategorie rozhodnutí:A


USNESENÍ


Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v insolvenční věci

dlužnice: Helena Jančovičová, rodné číslo 685508/1431, IČO 44932154
bytem K Zelinkovicím 212, 739 42 Frýdek-Místek – Chlebovice

o osvobození dlužnice od placení pohledávek

o odvolání věřitelky RESIDOMO, s. r. o., sídlem Gregorova 2582/3, Moravská Ostrava,
702 00 Ostrava, IČO 05253268, zastoupené advokátem Mgr. Petrem Kaustou, sídlem Čs. legií
č. p. 1719/č. o. 5, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2018 č. j. KSOS 39 INS 37355/2013-B-41


takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2018 č. j. KSOS 39 INS 37355/2013-B-41
se v odvoláním napadeném výroku IV.
potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), schválil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně JUDr. Adély Konvičkové ve výši 69 931,23 Kč (výrok II.), zprostil insolvenční správkyni funkce (výrok III.), osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že se osvobození vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky
do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok IV.), a deklaroval, že osvobození
se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (výrok V.).

2. Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že úpadek dlužnice a povolení jeho řešení oddlužením bylo učiněno usnesením z 18. 2. 2014 a usnesením ze 7. 7. 2014 soud schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením z 24. 10. 2017 soud schválil konečnou zprávu insolvenční správkyně a usnesením z 24. 8. 2018 rozvrhl výtěžek zpeněžení majetkové podstaty mezi nezajištěné věřitele, kteří byli uspokojeni v poměru 5,223690 % jejich pohledávek. Podáním z 9. 10. 2018 oznámila insolvenční správkyně splnění rozvrhu výtěžku zpeněžení. Dlužnice požádala o osvobození od placení pohledávek a soud prvního stupně vyzval insolvenční správkyni k předložení příjmů dlužnice za období od února 2014 do října 2017,
aby mohl posoudit výši příjmů, která by mohla být dlužnici sražena v případě, že by způsobem řešení jejího úpadku byl konkurs. Soud prvního stupně po vyhodnocení obsahu těchto mzdových listů dlužnice za roky 2014 až 2017 vyhodnotil, že mzda dlužnice v tomto období byla v takové výši, že z ní nebylo možné provádět žádné srážky. S poukazem na ustanovení § 414 odst. 1, 2
a § 415 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „I. Z.“),
a s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR z 28. 2. 2013 sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77 ročníku 2013, soud prvního stupně uzavřel, že jsou splněny podmínky pro osvobození dlužnice od placení pohledávek
podle ustanovení § 415 I. Z. Dlužnice podala návrh na toto osvobození, v průběhu řízení spolupracovala s insolvenční správkyní a majetek, který byl sepsán do majetkové podstaty,
byl zpeněžen. Dlužnice byla po celou dobu insolvenčního řízení zaměstnána u zaměstnavatele Richarda Martynka, její průměrná mzda činila za rok 2014 3 208 Kč měsíčně, za rok 2015
3 473 Kč měsíčně, za rok 2016 3 498,83 Kč měsíčně a za rok 2017 4 068,58 Kč měsíčně. Byla tedy splněna i třetí podmínka osvobození od placení zbytku dluhů dle ustanovení § 415 I. Z., neboť v případě, že by způsobem řešení úpadku dlužnice byl konkurs, nebyli by nezajištění věřitelé uspokojeni ve větším rozsahu. Soud prvního stupně proto osvobodil dlužnici od placení pohledávek, neboť měl za prokázáno, že dlužnice splnila veškeré povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení a žádným svým jednáním nezavinila, že nebylo dosaženo požadovaného uspokojení věřitelů. Rovněž insolvenční správkyně zpeněžila majetkovou podstatu za nejvyšší nabídnutou cenu, proto měl za to, že byly splněny podmínky pro postup dle ustanovení
§ 415 I. Z.

3. Toto usnesení napadla odvoláním věřitelka s přihlášenou pohledávkou P7 RESIDOMO, s. r. o.,
a to výslovně ve výroku IV. Uvedla, že přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice pohledávky v celkové výši 97 193,90 Kč. Po uspokojení její pohledávky v rozsahu 5,223690 % jí tak zůstává neuspokojená pohledávka za dlužnicí ve výši 92 116,79 Kč. Odvolatelka poukázala na to,
že dlužnice již při zahájení insolvenčního řízení pracovala pouze 4 hodiny denně s příjmem
cca 3 500 Kč a již v době zahájení insolvenčního řízení slibovala, že si najde práci, aby své příjmy navýšila, což však nesplnila. Odvolatelka má proto za to, že dlužnice svou nečinností zavinila,
že požadovaného plnění nebylo dosaženo. S ohledem na extrémně nízkou míru uspokojení nezajištěných pohledávek věřitelů odvolatelka uvedla, že nesouhlasí s osvobozením dlužnice
od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Má za to, že v insolvenčním řízení nebyly splněny předpoklady pro přiznání tohoto osvobození dlužnici. Navrhla, aby odvolací soud rozhodl tak, že dlužnice od placení pohledávek zahrnutých
do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, neosvobozuje.

4. Vyjádření k odvolání podáno nebylo.

5. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „I. Z.“), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení
k tomuto zákonu, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

6. Odvolací soud v souladu se shora citovanými přechodnými ustanoveními postupoval
při přezkumu napadeného usnesení a rozhodování o odvolání věřitelky podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 při respektování účinků úkonů učiněných v tomto insolvenčním řízení před tímto datem.

7. Podle ustanovení § 7 I. Z. (které ani po shora uvedené novele nedoznalo změn), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona
o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

8. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou
(z insolvenčního spisu vyplývá, že odvolatelka je věřitelkou dlužnice s přihlášenou pohledávkou P7, která byla přihlášena ve výši 97 193,90 Kč a v této výši byla při přezkumném jednání i zjištěna a která byla dle rozvrhového usnesení uspokojena částkou 5 077,11 Kč /§ 416 odst. 2, věta třetí
a čtvrtá I. Z./), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu,
tj. ve výroku IV. (§ 205, § 212 a § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání
(§ 94 odst. 2 písm. c/ I. Z.), dospěl k následujícím závěrům.

9. Podle ustanovení § 414 I. Z., jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti
podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odstavec 1). Osvobození
podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo,
a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3).

10. Z ustanovení § 415 I. Z. vyplývá, že je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 2 a 3 platí obdobně.

11. Z obsahu insolvenčního spisu dlužnice vyplývá, že úpadek dlužnice byl zjištěn usnesením
z 18. 2. 2014 a usnesením ze 7. 7. 2014 bylo schváleno oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty. Na přezkumné jednání a schůzi věřitelů se nedostavil žádný z věřitelů dlužnice,
proto funkci věřitelského orgánu vykonával soud, a rovněž o způsobu řešení úpadku dlužnice rozhodl insolvenční soud podle ustanovení § 403 odst. 1 I. Z. V soupisu majetkové podstaty dlužnice se nacházely nemovitosti v katastrálním území Chlebovice, které byly majetkem sloužícím k zajištění pohledávky věřitelky Hypoteční banka, a. s., a dále movité věci, a to mobilní telefon značky Sony (který byl v průběhu insolvenčního řízení z majetkové podstaty vyňat), osobní automobil značky Škoda Felicia a podíl ve výši
˝ k televizi značky LG, pračce značky Whirpool a myčce značky Indesit a dále finanční prostředky v rámci penzijního připojištění
ve výši 885,58 Kč. V průběhu insolvenčního řízení byl zpeněžen zajištěný majetek, výtěžek zpeněžení byl vyplacen v zákonem stanovené výši (§ 298 I. Z.) zajištěné věřitelce a rovněž movitý majetek dlužnice byl zpeněžen. Usnesením ze dne 24. 10. 2017 schválil soud prvního stupně konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenční správkyně s tím, že celkový výnos zpeněžení majetkové podstaty činil 627 030,58 Kč, pohledávky dle § 168 odst. 2 písm. a) I. Z. činily 69 931, 23 Kč, zajištěné věřitelce bylo vyplaceno 523 537,47 Kč, pohledávky dle § 168
odst. 2 písm. b) I. Z. činily 22 481 Kč a pro přihlášené nezajištěné věřitele zbyla částka
11 080,88 Kč. Usnesení o schválení konečné zprávy bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku
26. 10. 2017 a dne 11. 11. 2017 nabylo právní moci. Usnesením ze dne 24. 8. 2018 rozhodl soud prvního stupně o rozdělení výtěžku zpeněžení určeného pro nezajištěné věřitele ve výši
11 080,88 Kč mezi jednotlivé nezajištěné věřitele v poměrné výši 5,223690 %. Nezajištěná věřitelka RESIDOMO, s. r. o. s přihlášenou pohledávkou P7 ve výši zjištěné pohledávky 97 193,90 Kč podle rozvrhu dostala vyplaceno 5 077,11 Kč. Usnesení o rozvrhu výtěžku zpeněžení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 24. 8. 2018 a je pravomocné. Dne 9. 10. 2018 předložila insolvenční správkyně soudu prohlášení dlužnice o příjmech, dle něhož dlužnice v době trvání účinků schváleného oddlužení neměla žádné jiné příjmy ani majetek než ty,
které doložila insolvenční správkyni, a současně dlužnice navrhla, aby byla ve smyslu ustanovení
§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona osvobozena od placení pohledávek zahrnutých v oddlužení. Dne 9. 10. 2018 oznámila insolvenční správkyně soudu, že vydala ve prospěch nezajištěných věřitelů částky odpovídající usnesení o rozvrhu výtěžku zpeněžení. Na výzvu insolvenčního soudu předložila insolvenční správkyně mzdové listy dlužnice za období roku 2014 až září 2017. Z těchto mzdových listů vyplývá výše příjmu dlužnice tak, jak ji uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení. Nato vydal soud prvního stupně odvoláním napadené usnesení.

12. Odvolací soud po vyhodnocení zjištění učiněných z obsahu insolvenčního spisu a s poukazem
na shora citovaná ustanovení insolvenčního zákona uzavírá, že v souladu s odkazem soudu prvního stupně na důvody usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 12/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77 ročníku 2013, byly splněny všechny kumulativní podmínky pro osvobození dlužnice od placení pohledávek podle ustanovení § 415 I. Z. Dlužnice navrhla, aby byla soudem od placení zbytku pohledávek osvobozena
a v řízení bylo prokázáno i to, že požadované hodnoty plnění, tedy 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, nebylo dosaženo v důsledku okolností, které by dlužnice zavinila. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné zdůraznit, že oddlužení dlužnice probíhalo formou zpeněžení majetkové podstaty a veškerý majetek dlužnice byl v insolvenčním řízení insolvenční správkyní zpeněžen, tak jak byl sepsán do soupisu majetkové podstaty dlužnice. Požadované zákonné hodnoty splnění pohledávek nezajištěných věřitelů (30 % jejich pohledávek) nebylo dosaženo v důsledku toho, že v majetkové podstatě dlužnice se nenacházel žádný majetek vyšší hodnoty, který by bylo možno použít po jeho zpeněžení k uspokojení nezajištěných věřitelů,
když jediný hodnotnější majetek, a to nemovitosti, byl zajištěn k zajištění pohledávky zajištěné věřitelky Hypoteční banka, a. s. Nelze tedy dovodit, že by v důsledku zaměstnání dlužnice,
tak jak bylo prokázáno, nebylo dosaženo vyššího uspokojení věřitelů, když při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty není postižen příjem dlužnice, kterého dosahuje v průběhu trvání oddlužení. Žádné porušení povinností dlužnice v průběhu trvání oddlužení z obsahu spisu nevyplývá, nebylo tvrzeno ani insolvenční správkyní a v relevantní formě ani odvolatelkou samotnou. To, že dlužnice, jak tvrdí odvolatelka a jak vyplývá i z předložených mzdových listů dlužnice, za dobu trvání oddlužení, nepracovala na plný úvazek a že její příjmy nedosahovaly takové výše, aby mohly být postiženy srážkami z příjmu dlužnice, nelze považovat za zavinění dlužnice na tom, že nebyli nezajištění věřitelé uspokojeni v zákonem stanovené minimální 30 % výši jejich pohledávek. Ve vztahu k třetí kumulativní podmínce, jejíž splnění umožňuje osvobození dlužníka od placení pohledávek dle § 415 I. Z., je nutno uvést, že bylo prokázáno,
že za dobu trvání oddlužení příjem dlužnice nedosahoval postižitelné výše, a že tedy ani v případě řešení úpadku dlužnice konkursem by neobdrželi věřitelé na uspokojení svých pohledávek vyšší částku, nežli tomu bylo v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

13. Odvolací soud proto uzavírá, že skutečnost, že dlužnice pracovala v době trvání oddlužení zpeněžením majetkové podstaty jen na zkrácený úvazek a z tohoto důvodu dosáhla jen takové výše příjmu, která není postižitelná výkonem rozhodnutí či exekucí, není okolností zaviněnou dlužnicí, v jejímž důsledku by nebylo dosaženo požadované hodnoty plnění pro nezajištěné věřitele a to, že věřitelé dlužnice by v případě řešení jejího úpadku konkursem, s ohledem na tuto výši jejího příjmu, na uspokojení svých pohledávek neobdrželi vyšší částku, než při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, není bez dalšího překážkou pro přiznání osvobození dlužnice od pohledávek dle ustanovení § 415 I. Z.

14. Soud prvního stupně tedy rozhodl věcně správně, když při splnění všech podmínek
dle ustanovení § 415 I. Z. dlužnici osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

15. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. (§ 7 I. Z.) a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku IV., potvrdil jako věcně správné.


Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení
se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici
a odvolatelce se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 12. února 2019

JUDr. Ivana Waltrová v. r.
předsedkyně senátu