Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:39Co 58/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:39.CO.58.2019.1
Datum rozhodnutí:17.04.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Příslušnost soudu mezinárodní
Vyživovací povinnost
Dotčené předpisy:Nařízení (ES) č. 1347/2000
čl. 8 bod 1 Nařízení (ES) č. 2201/2003
čl. 3 bod d) Nařízení (ES) č. 4/2009
čl. 15 předpisu č. 141/2001Sb.
čl. 3 bod 1 Nařízení (ES) č. 941/2009
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie b


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci

nezletilého: B. S., narozený xxx

bytem H., Praha

zastoupen kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 7

sídlem Nábřeží kpt. Jaroše 1000/7, 170 00 Praha 7

syna rodičů: Denisa M., narozená xxx

bytem trvale Č., T.

              S. r.
bytem přechodně H., Praha

zastoupena advokátem JUDr. Petrem Kočím, Ph. D.

sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1

          Bedřich S., narozený xxx
bytem H., Praha

zastoupený advokátem JUDr. Jaroslavem Pavlíkem

sídlem Bráfova 20, 674 01 Třebíč

o úpravu poměrů nezletilého, k odvolání obou rodičů proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. listopadu 2018, č. j. 9 P 63/2017-78,


takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II o výživném mění jen tak, že jeho výše činí 8 000 Kč měsíčně, jinak se v tomto výroku potvrzuje.
    II. Ve výroku III o dlužném výživném a ve výroku IV o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

    Odůvodnění:


    1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem svěřil nezletilého B. do péče matky (výrok I), výrokem II otci uložil povinnost platit na výživu nezletilého B. částku 10 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky počínaje březnem 2017. Výrokem III vyčíslil dluh na výživném částkou 67 000 Kč a uložil jej otci uhradit k rukám matky do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem IV rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu.

    2. Při svém rozhodování vycházel z návrhu matky na úpravu poměrů k nezletilému, který odůvodnila tím, že s jeho otcem již nesdílí společnou domácnost, protože se otec odstěhoval ke svým rodičům. Nezletilý je zdravý a má přiměřené potřeby dětí jeho věku. Navrhovala jeho svěření do své výlučné péče a stanovení výživného otci ve výši 15 000 Kč měsíčně. Otec se svěřením nezletilého do výlučné péče matky souhlasil. Uvedl, že má zájem podílet se na synově výživě i se s ním stýkat maximální možnou měrou, výživné navrhoval stanovit částkou 5 000 Kč měsíčně. Opatrovník nezletilého navrhl jeho svěření do péče matky a otci stanovit výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně.

    3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vzal za zjištěné, že na základě rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 25. 7. 2016, č. j. 10 P 74/2016-44, bylo otci stanoveno výživné na jeho dva nezletilé syny z předchozího manželství částkou 12 000 Kč, z toho na jednoho 7 000 Kč a druhého 5 000 Kč. Soud tehdy schválil dohodu rodičů a vycházel z čistého měsíčního příjmu otce u společnosti xxx ve výši 70 000 Kč. Dále otec na nezletilého T. hradil jeho sportovní aktivity ve výši 8 000 Kč měsíčně a hradil i náklady na bydlení matky ve výši 12 000 Kč, rovněž měsíčně.

    4. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané následující:

    5. Podle dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 10. 5. 2016 otec ukončil ke dni 31. 7. 2016 zaměstnanecký poměr dohodou (se shora uvedenou společností) bez uvedení důvodu a bylo mu vyplaceno odstupné ve výši 760 000 Kč hrubého. Podle potvrzení bývalého zaměstnavatele otce činil jeho průměrný měsíční příjem za období od ledna do června 2016 průměrně 76 515 Kč.

    6. Podle sdělení Penzijní společnosti České pojišťovny má otec na své jméno evidován účet penzijního připojištění se zůstatkem 340 945 Kč. U banky ČSOB má vedeno životní pojištění s výší odbytného 41 531 Kč. U společnosti Comfort commodity má otec dvě spoření s cenou slitku v celkové výši 34 115 Kč. Podle sdělení společnosti Conseq má otec investiční účet se zůstatkem 287 805,52 Kč. U společnosti GoldenGate má otec spořicí účet se zůstatkem 86 135 Kč. Podle registru vozidel otec vlastní motocykl BMW rok výroby xxx. U České spořitelny má otec veden vkladový účet se zůstatkem 204 770 Kč.

    7. Podle daňového přiznání otce za rok 2017 dosahoval průměrného měsíčního čistého příjmu z podnikatelské činnosti ve výši 35 777 Kč měsíčně.

    8. Podle přehledu matky o placeném výživném otec za období od března 2017 do dubna 2018 uhradil výživné ve výši 60 000 Kč měsíčně.

    9. Z výpovědi matky vzal soud prvního stupně za prokázané, že má vysokoškolské vzdělání v oboru xxx. Od března otec zasílal matce výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, v červenci a srpnu částku 5 000 Kč měsíčně, v září opět 3 000 Kč a v říjnu 5 000 Kč. Nad tyto částky otec uhradil ještě další – 2 751 Kč v březnu, 3 270 Kč v dubnu, 3 725 Kč v květnu a 1 865 Kč v červnu, vždy na nákupy. Podle výpovědi matky činí měsíční výdaje nezletilého tyto částky: pleny 1 000 Kč, výživa 2 100 Kč, kojenecká voda 420 Kč, savičky, dudlíky a lahvičky 300 Kč, jídlo 3 000 Kč, probiotika 600 Kč, hygienické a kosmetické potřeby 1 350 Kč a hračky a oblečení 3 000 Kč. Matka dále hradí náklady na hlídání nezletilého částkou 6 000 Kč měsíčně. Matka žije s nezletilým v bytě ve svém osobním vlastnictví, za byt splácí hypotéku 18 325 Kč měsíčně a dále hradí náklady spojené s bydlením (8 293 Kč měsíčně). Vlastní i menší byt, který dosud nepronajímá kvůli jeho stavu, za nějž hradí měsíčně asi 6 000 Kč na pravidelných platbách. Pobírá rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč měsíčně a má příjem jako osoba samostatně výdělečně činná ve výši 25 000 Kč až 30 000 Kč měsíčně. Jinak má matka běžné náklady. Ke styku otce se synem uvedla, že otec o něj neprojevuje přílišný zájem, v lednu a únoru (2018) se s ním viděl pouze dvakrát asi dvě a půl hodiny. Synovi kupuje dárky k osobním výročím a svátkům. Spoří mu 700 Kč měsíčně.

    10. Z výpovědi otce vzal soud prvního stupně za prokázané, že má bakalářské vzdělání v oboru xxx. K ukončení zaměstnání v červenci 2016 otec doplnil, že tak učinil pro chystané organizační změny. Odstupné činilo 600 000 Kč čistého a tuto částku investoval do rekonstrukce a zařízení bytu matky v době, kdy rodiče žili spolu. Od 1. 9. 2016 podniká, v říjnu a listopadu 2017 činil jeho příjem 50 000 Kč měsíčně hrubého, do září 2017 – 40 000 Kč měsíčně. Od října 2017 byl bez příjmu, náklady hradil z drobných úspor a hledal si práci. Od června 2018 má hrubý příjem z podnikání 50 000 Kč měsíčně. Náklady v daňovém přiznání uplatňuje paušální částkou. Nevlastní ani automobil ani nemovitost, má řidičské oprávnění, čistý trestní rejstřík a ovládá němčinu. Žije sám v bytě, jehož náklady činí 10 000 Kč měsíčně. Má další dvě vyživovací povinnosti, které hradí částkou 12 000 Kč měsíčně. Nějakou dobu na sport synovi vynakládal ještě 10 000 Kč měsíčně. Z částky 50 000 Kč, kterou měsíčně fakturuje klientům, platí náklady na byt v Praze a pohonné hmoty automobilu, který si půjčuje. Dále hradí náklady na bydlení ve výši asi 10 000 Kč, stavební spoření – 700 Kč, důchodové pojištění – 1 500 Kč, 2 233 Kč úrazové pojištění pro něho a tři syny. V rámci vypořádání SJM přenechal matce nezletilého T. a A. byt o velikosti 4+kk, z vypořádání si ponechal garáž, garážové stání a motocykl. Garážové stání prodal za 195 000 Kč. Uvedl, že platí pojištění všech synů u společnosti Allianz, Conseq, hradí i úrazovou pojistku u ČSOB, penzijní připojištění. Na stavební spoření starších synů hradí 1 700 a 1 500 Kč měsíčně, na B. 700 Kč měsíčně. Se synem se nyní nestýká.

    11. Ze zprávy kolizního opatrovníka vzal soud prvního stupně za prokázané, že matka s nezletilým bydlí v bytě ve svém vlastnictví, splácí hypotéku. Byt je zrekonstruovaný a vyhovuje požadavkům na výchovu nezletilého. Má ještě druhý byt v Praze o velikosti 2+kk, nyní je volný, zařízený a vybavený, nefunguje bojler na teplou vodu a matka hledá nájemce.

    12. Po takto provedeném dokazování soud prvního stupně postupoval dle § 906 odst. 1, § 908, § 907 odst. 1, § 913 odst. 1, 2 a § 915 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Nezletilého svěřil do výlučné péče matky, která byla shledána jako řádná, matka o nezletilého pečuje výlučně. Nezletilý je nízkého věku, péče matky je tak zásadní. S touto úpravou otec souhlasil od počátku, se synem se příliš nestýká.

    13. V otázce výživného soud prvního stupně vycházel z toho, že rodiče nezletilého spolu nežijí od března 2017. Matka je s nezletilým na rodičovské dovolené, její měsíční příjem je tvořen částkou 11 500 Kč z dávek sociální podpory a 25 000 Kč až 30 000 Kč z podnikatelské činnosti. Matka si rovněž platí hlídání. Nemá jinou vyživovací povinnost. Otec má další vyživovací povinnosti, které hradí částkami 7 000 Kč a 5 000 Kč měsíčně, dříve nad rámec výživného hradil ještě 10 000 Kč měsíčně na sportovní aktivity synů a hradil náklady na bydlení rodiny v nájemním bytě. Otec přenechal bývalé manželce do výlučného vlastnictví byt v hodnotě asi 3 400 000 Kč v T., matka mu vyplatila 250 000 Kč na vyrovnání. Matka nezletilého vlastní dva byty, v jednom uspokojuje bytovou potřebu svou a B., druhý byt bude pronajímat. Otec v předchozím pracovním poměru dosahoval průměrného měsíčního příjmu asi 70 000 Kč, s odměnami jeho čistý měsíční příjem přesáhl částku 100 000 Kč. Pracovní poměr ukončil dohodou s vyplacením odstupného ve výši 600 000 Kč čistého. Otec prodal garážové stání za 195 000 Kč. Do bytu matky investoval blíže neurčenou částku. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že při určení výživného nelze započítat či zohledňovat finanční prostředky, které otec investoval do majetku matky. Pokud se týká příjmů otce, soud prvního stupně výslovně uvedl, že otec neprokázal výši svých měsíčních příjmů a z daňového přiznání rovněž není možno zjistit skutečný čistý měsíční příjem otce, protože své náklady uplatňuje 60% paušálem. Otec doložil, že jeho tvrzené měsíční náklady v současné době činí asi 39 433 Kč. Při určení výživného zohlednil to, že otec se se synem stýká málo a má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Ohledně dlužného výživného od března 2017 otci vznikla povinnost hradit matce na výživné syna do dne rozhodnutí soudu, tedy za dobu 21 měsíců, částkou 67 000 Kč. Tuto částku otci uložil uhradit matce v šestiměsíční lhůtě od právní moci rozsudku, zohlednil jak finanční situaci otce, který má dostatečné úspory, tak i skutečnost, aby byla dostatečně dlouhá doba pro splacení této částky a nezletilý ji obdržel v přiměřené době. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních.

    14. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání jak otec, tak i matka. Opatrovník navrhl výživné stanovit částkou 10 000 Kč měsíčně a potvrdit tak rozsudek soudu prvního stupně.

    15. Odvolání matky směřovalo do výroku o výživném II a III s návrhem na jeho změnu tak, aby otci byla uložena povinnost hradit výživné na B. částkou 15 000 Kč měsíčně od března 2017, vyčíslen dluh na výživném a otci uložena povinnost tuto částku uhradit k rukám matky v tříměsíční lhůtě. Toto odvolání později matka doplnila a soudu prvního stupně vytýkala, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Znovu poukázala na předchozí vysokou životní úroveň otce v roce 2016, z níž dovozovala i vysokou potencionalitu jeho příjmů. Podle ní soud nepřihlédl k některým jeho tvrzením, která později modifikoval, soud se s jím tvrzenými rozpory nevypořádal. Soud měl především přihlédnout k potřebám nezletilého a zkoumat, zda se otec bez důležitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání či majetkového prospěchu. Jeho výdělkové schopnosti vyčíslila částkou až 119 000 Kč čistého měsíčně. Příjmu v této výši se otec dobrovolně vzdal, ukončil-li pracovní poměr dohodou. Nic mu nebrání ve vyrovnání finančního poklesu. Při vypořádání SJM s bývalou manželkou jí otec přenechal takřka veškerá aktiva a dobrovolně se tak vzdal majetkového prospěchu. Připojila se k závěru soudu prvního stupně, podle něhož otec neprokázal skutečnou výši svých měsíčních příjmů. Z toho dovozovala možnost vycházení z potencionality otcových příjmů, jíž odpovídá výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně. Zdůraznila i to, že otec se synem vůbec nestýká. Rovněž nesouhlasila s tím, jak soud prvního stupně vyčíslil dlužné výživné, které by při výši výživného dle soudu prvního stupně (10 000 Kč měsíčně) činilo 210 000 Kč. Po odečtení plateb otce ve výši 107 000 Kč by dlužné výživné mělo činit 103 000 Kč. V případě jí požadovaného výživného ve výši 15 000 Kč měsíčně by dluh na výživném činil 208 000 Kč.

    16. Při jednání odvolacího soudu matka uvedla, že aktuálně se otec se synem nestýká, nepřál mu ani k Vánocům, nedal mu ani žádný dárek, 10 000 Kč měsíčně výživného hradí od prosince 2018. Dluh na výživném otec nezaplatil. Ke druhému bytu v Praze uvedla, že od ledna 2019 jej pronajímá za 10 000 Kč měsíčně. K poměrům otce uvedla, že by mohl dosahovat měsíční částky 119 000 Kč, neboť takové jsou jeho výdělkové možnosti.

    17. Odvolání otce směřovalo do týchž výroků, otec navrhoval, aby výživné buď bylo stanoveno částkou 5 000 Kč měsíčně, nebo rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výživném zrušen a vrácen zpět soudu prvního stupně k novému projednání. Uvedl, že je osoba samostatně výdělečně činná a uvádění jednotlivých příjmů a výdajů bez bližšího rozboru nemá pro věc žádný význam. K poměrům matky uvedl, že vlastní dva byty v Praze v celkové hodnotě asi 10 milionů. Byt, v němž bydlí se synem, otec adaptoval a zrekonstruoval a do této rekonstrukce investoval finanční prostředky v hodnotě asi 1 milion korun. Soudu prvního stupně vytýkal, že bez bližšího vysvětlení uvěřil tvrzení matky, že druhý z bytů se jí nedaří pronajmout. Ke svým poměrům kromě toho, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, dále uvedl, že bydlí v pronajatém bytě a jeho současný čistý měsíční příjem nedosahuje ani částky 40 000 Kč měsíčně. Z této částky musí zajišťovat i výživu svých dvou dětí z prvního manželství.

    18. Otec při jednání odvolacího soudu potvrdil, že se se synem nestýká, dárky mu nedává, protože již dříve, když mu přinesl dárky k narozeninám, matka jej vyhodila. Dosahuje měsíčně částky 40 000 Kč, výživné na první dva syny platí již pouze v soudem stanovené výši. Takto činí již nejméně rok a půl. Jeho měsíční příjmy činí 48 000 Kč hrubého, daní 60% daňovým paušálem, jeho roční příjmy jsou 480 000 Kč. Své skutečné náklady se snaží otec snižovat.

    19. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování doplnil a z daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob otce za rok 2018 vzal za prokázané, že hrubé příjmy otce činí 578 278 Kč a výdaje 346 967 Kč.

    20. Po doplnění dokazování odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, pouze ve výrocích II a III o výživném včetně dluhu na výživném a ve výroku IV o nákladech řízení mezi účastníky – akcesorickém, a dospěl k závěru, že odvolání otce do výše výživného je částečně důvodné, odvolání matky nikoli.

    21. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).

    22. Podle stanoviska kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, u osob povinných k plnění vyživovací povinnosti, kteří mají příjem z jiné než závislé činnosti, soudy nehodnotí pouze evidenční údaje o hospodaření, ale jejich celkovou životní úroveň, na které děti mají právo se podílet (§ 915 odst. 1 o. z.).

    23. Protože rozhodnutí o úpravě péče o nezletilého je v právní moci, zabýval se odvolací soud pouze otázkou výživného z titulu odvolání jak matky, tak i otce. K příjmům otce bylo v řízení prokázáno, že v době minulé dosahoval podstatně vyšších příjmů než nyní. Matka v této souvislosti poukazovala na to, že otec se ukončením zaměstnání bez uvedení důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání. Otec k tomu uvedl, že tak učinil pro chystanou organizační změnu, pro tento závěr svědčí i vyplacené odstupné. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně v okolnosti ukončení pracovního poměru neshledal důvod pro postup dle § 913 odst. 2 věta prvá o. z. a vycházení nikoli ze skutečných, ale potenciálních příjmů otce. Není tak důvodná námitka matky, podle níž lze při úvaze o příjmu otce vycházet z částky 119 000 Kč.

    24. Od doby ukončení zaměstnání je otec osobou samostatně výdělečně činnou s prokázanými příjmy, danící daňovým paušálem. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož v důsledku tohoto typu zdanění nelze zjistit skutečný příjem otce. Danění daňovým paušálem v případě otce ve výši 60 % příjmů znamená, že při úvaze o výši jeho příjmů lze vycházet i z toho, že část těchto paušálních výdajů otec jako povinná osoba vynakládá i na své osobní výdaje (k tomu srovnej např. shora uvedené stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012). Otec k této skutečnosti sám přihlédl, neboť pro daňové účely vykazovaný měsíční čistý příjem nepřesahuje částku 20 000 Kč, z níž by jistě nebyl schopen hradit ani výživné pro své starší syny ve výši 12 000 Kč měsíčně a jím navrhované výživné pro B. měsíčně 5 000 Kč, celkem 17 000 Kč měsíčně, a hradit i své náklady. Odvolací soud tak s odkazem i na toto stanovisko při úvaze o měsíčních čistých příjmech otce dovodil, že se pohybují ve výši okolo 50 000 Kč měsíčně. Protože jde o výživné za dobu od března 2017, vycházel zejména z daňového přiznání otce za tento rok, kdy dosáhl hrubého příjmu – 1,073 324 Kč. V daňovém roce 2018 dosáhl otce příjmu podstatně nižšího, otec sám uváděl měsíční částku 39 000 Kč. Tomu však neodpovídá výše jeho výdajů včetně spoření synům, proto odvolací soud příjmy v tomto roce hodnotil jako pouze přechodně snížené. Průměrným příjmům v měsíční výši okolo 50 000 Kč potom odpovídá výživné nikoli ve výši 10 000 Kč měsíčně dle soudu prvního stupně, ale ve výši 8 000 Kč měsíčně, při zohlednění okolnosti, že otec se na výživě syna jinak žádným způsobem nepodílí, nestýká se s ním a dokonce mu nedává dárky ani ke svátkům či osobním výročím. Otcovo vysvětlení, že jej jednou matka vyhodila, je z tohoto pohledu nedostatečné. Na druhou stranu nelze odhlédnout ani od toho, že i matka, která svoji vyživovací povinnost z dosud větší části s ohledem na věk nezletilého vyvažuje výkonem osobní péče, má vlastní příjem. Ten činí kromě rodičovského příspěvku částku asi 20 000 – 30 000 Kč měsíčně, z níž vynakládá výdaje na hlídání asi 6 000 Kč rovněž měsíčně. Dále vlastní dva byty v Praze, z nichž v jednom se synem bydlí (a splácí jej formou hypotečních splátek) a druhý pronajímá.

    25. Uvedeným okolnostem odpovídá výživné otce na B. ve výši 8 000 Kč měsíčně. Odvolací soud proto postupem dle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o určení výživného změnil a výživné z částky 10 000 Kč měsíčně snížil na částku 8 000 Kč měsíčně, která odpovídá jak poměrům otce jako povinné osoby, tak i poměrům nezletilého. Ve výroku I o péči o nezletilého zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

    26. Pokud se týká dluhu na výživném ve výši 67 000 Kč, soud prvního stupně k jeho výši pouze uvedl, že jej vypočítával od března 2017, kdy rodiče přestali vést společnou domácnost, po dobu 21 měsíců, a částku stanovil ve výši 67 000 Kč. Otec od března 2017 až do června tohoto roku hradil matce na výživné 3 000 Kč měsíčně, v červenci a srpnu uhradil 5 000 Kč měsíčně, v září tohoto roku 3 000 Kč a v říjnu 5 000 Kč měsíčně. Není zřejmé, jakým způsobem soud prvního stupně tuto částku vypočítal k době rozhodování v listopadu 2018. Podle přehledu matky otec zaplatil částku 60 000 Kč, avšak pouze za dobu od března 2017 do dubna 2018, a soud prvního stupně měl dlužné výživné vyčíslit ke dni svého rozhodování, tedy k listopadu 2018. Soud prvního stupně žádným způsobem nezjišťoval platby otce za dobu od června 2017, vycházel pouze z přehledu matky o platbách otce, které činí od března 2017 do dubna 2018 částku 60 000 Kč. Další platby do listopadu 2018 soud prvního stupně ani nezjišťoval. Jeho závěr o výši dluhu na výživném za dobu 21 měsíců (deset měsíců v roce 2017 a jedenáct měsíců v roce 2018) ve výši 67 000 Kč je tak nepřezkoumatelný.

    27. Ve výroku III o dlužném výživném odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. pro nepřezkoumatelnost zrušil. S ohledem na tento zrušující výrok zrušil i akcesorický výrok IV o nákladech řízení mezi účastníky.

    28. Na soudu prvního stupně bude, aby v závislosti na pravomocně určené výši výživného vyčíslil nedoplatek dlužného výživného za dobu od března 2017 do dne svého rozhodnutí, současně započítal i výživné, které otec po tuto dobu na výživné pro syna zaplatil. Poté soud prvního stupně o dlužném výživném znovu rozhodne, rozhodne také o nákladech řízení včetně nákladů řízení odvolacího.

    29. Pouze pro úplnost je třeba uvést, že soudy České republiky jsou příslušné k projednání a rozhodnutí věci podle článku 8 bod 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, neboť nezletilý má bydliště v České republice. Podle čl. 3 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráce ve věcech vyživovacích povinností, jsou soudy téhož státu příslušné i k rozhodnutí o vyživovací povinnosti. Rozhodným právem je s ohledem na bydliště nezletilého právo České republiky (čl. 15 úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, zveřejněné pod č. 141/2001 Sb. m. s., čl. 3 bod 1 Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím).


    Poučení:

    Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

    Praha 17. dubna 2019

    JUDr. Jiří Cidlina v. r.

    předseda senátu