Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:56Co 123/2018     
Soud:Krajský soud v Ostravě
ECLI:ECLI:CZ:KSOS:2018:56.CO.123.2018.1
Datum rozhodnutí:15.08.2018
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 2201/2003
Kategorie rozhodnutí:E


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci

nezletilého: L. P., dříve M., narozený dne xxx

            zastoupený opatrovníkem statutárním městem Frýdek-Místek – Magistrátem města Frýdku-Místku
dítě rodičů: matka: Z. P., narozená dne xxx
            bytem xxx

            zastoupená advokátkou JUDr. Ing. Zuzanou Zátopkovou

            sídlem U Staré pošty 744, 738 01 Frýdek-Místek

            otec: M. M., narozený dne xxx, státní občan Slovenské republiky

            trvale bytem xxx

            fakticky bytem xxx

za účasti

navrhovatele: M. P., narozený dne xxx

bytem xxx

o osvojení

k odvolání matky a navrhovatele proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 10. 2017, č. j. 0 Nc 3413/2017-53


takto:
    I. Rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku se mění takto:

      Nezl. L. P., dříve M., narozený dne xxx z matky Z. P., rozené K. a otce M. M. je s účinností od právní moci tohoto rozsudku osvojencem osvojitele M. P.

      Osvojení je nezrušitelné.


    II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

    Odůvodnění:

    1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh navrhovatele na osvojení nezl. L. P., dříve M. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

    2. Proti rozsudku podali matka a navrhovatel včasné odvolání, s námitkou, že zákonné předpoklady pro osvojení nezl. L. navrhovatelem byly splněny. Vedle naplnění požadavku na věkový rozdíl mezi osvojencem a osvojitelem (minimálně 16 let) udělili oba rodiče v řízení před okresním soudem souhlas s osvojením. Názor nezl. L. na osvojení opatrovník nezjistil. Matka a navrhovatel se znají již od roku 2012 a od té doby spolu trávili volný čas, a to i s dětmi. V roce 2014 se citově sblížili a od Vánoc 2016 žijí ve společné domácnosti. Dne 4. 3. 2017 uzavřeli manželství, které oba hodnotí jako spokojené. Nezl. L. má k navrhovateli vztah jako k otci, od roku 2014 jej oslovuje jako otce a navrhovatele za svého otce považuje. Navrhovatel o L. společně s matkou osobně pečuje a podílí se na jeho výchově. Navrhovatel je bezúhonný, zdravý, vede řádný život, je trvale zaměstnán s výdělky okolo 20.000 Kč měsíčně a od března 2016 je rovněž osobou samostatně výdělečně činnou, s příjmy asi 7.000 Kč měsíčně. Je tedy schopen nezl. L. zabezpečit rovněž materiálně. Biologický otec o L. nejeví zájem od 1/2012, nestýká se s ním osobně ani telefonicky. Matka je invalidní důchodkyně a její zdravotní stav se může kdykoli změnit. V případě matčiny delší nemoci či dokonce úmrtí by navrhovatel dítě definitivně „ztratil“. Osvojení za těchto okolností odpovídá zájmu dítěte. Kolizní opatrovník souhlas k osvojení odepřel pouze pro krátkou dobu trvání manželství matky a navrhovatele, aniž zohlednil délku jejich faktického soužití a blízký citový vztah navrhovatele k nezletilému. Přístup opatrovníka k hodnocení zákonných předpokladů osvojení je formální a téměř diskriminační. Předním hlediskem má být zájem dítěte. Odvolatelé se snaží vytvořit dítěti stabilní a bezpečné rodinné prostředí, a dávat mu tím pozitivní příklad pro jeho budoucí život. Obsahově se domáhali změny rozsudku tak, že soud návrhu na osvojení vyhoví. Navrhovatel v průběhu odvolacího řízení odvolací návrh upřesnil, ať je v rámci změny napadeného rozsudku rozhodnuto o nezrušitelném osvojení nezl. L. V řízení před okresním soudem požádal o osvojení zrušitelné jen z neinformovanosti, neboť neporozuměl dobře rozdílům mezi oběma instituty, které mu advokátka dodatečně vysvětlila.

    3. Otec ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu změnit a rozhodnout o návrhu na osvojení nezl. L. navrhovatelem pozitivně. L. svého otce nezná; případné obnovení styků otce s dítětem mohlo by dítěti spíše ublížit.

    4. Kolizní opatrovník v písemném vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit. V průběhu odvolacího řízení procesní stanovisko změnil; s odvolacím návrhem vyjádřil souhlas s odůvodněním, že v současné době jsou všechny podmínky pro osvojení nezl. L. již splněny. Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí má dítě právo vyjádřit se k záležitostem, které se ho dotýkají. Informace o tom, že navrhovatel se má stát osvojitelem nezl. L. (a není jeho biologickým otcem), je natolik citlivá, že ji má dítěti sdělit jako první a vhodným způsobem matka. Rozhodně není žádoucí, aby názor nezl. dítěte na osvojení zjišťoval opatrovník.

    5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu postupem podle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání matky a navrhovatele je důvodné.

    6. V řízení je přítomen cizí prvek, neboť otec je státním občanem Slovenské republiky a okresní soud se otázkami s tím souvisejícími nezabýval. Krajský soud proto doplňuje: Při rozhodování o mezinárodní příslušnosti soudů nelze použít Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 (viz článek 1 odst. 3. písm. b) či Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení publikovanou sdělením Min. zahraničních věcí č. 43/2000 Sb. m. s. (viz čl. 2 odst. 1). Pravomoc českých soudů k rozhodnutí o osvojení zakládá § 60 odst. 1, 3 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Navrhovatel jako budoucí osvojitel a nezl. L. jsou totiž státními občany ČR a nezletilý má na území ČR obvyklý pobyt. Podle § 61odst. 1 cit. zák. řídí se podmínky osvojení českým právním řádem, tj. příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

    7. Podle § 794 o. z. osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

    8. Podle § 795 o. z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.

    9. Podle § 796 odst. 1 věta první o. z. o osvojení nezletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce dítě osvojit.

    10. Podle § 797 o. z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.

    11. Podle § 799 odst. 1 o. z. osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které ji vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem.

    12. Podle § 799 odst. 2 o. z. zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře.

    13. Podle § 803 o. z. věta první před středníkem mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než 16 let.

    14. Podle § 805 věta první o. z. o osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele.

    15. Podle § 807 odst. 1 o. z. věta první o. z. nedosáhlo-li dítě věku alespoň 12 let, dá jeho jménem souhlas s osvojením jeho opatrovník; opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.

    16. Podle § 832 odst. 1 věta první před středníkem o. z. dítě, které bylo společně osvojeno manžely, nebo manželem svého rodiče, má postavení společného dítěte manželů.

    17. Podle § 832 odst. 2 o. z. osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost.

    18. Podle § 833 odst. 1 věta první o. z. osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající.

    19. Podle § 833 odst. 2 o. z. je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení příbuzenského poměru mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými, ani práv a povinností vyplývajících z tohoto poměru.

    20. Podle § 836 o. z. osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodným, nejpozději však do zahájení školní docházky.

    21. Podle § 844 o. z. je-li to v souladu se zájmy dítěte, může soud na návrh osvojitele rozhodnout i před uplynutím doby 3 let od rozhodnutí o osvojení, že je osvojení nezrušitelné.

    22. Krajský soud souhlasí se všemi skutkovými zjištěními okresního soudu, neboť ta plynou z provedených důkazů (viz odůvodnění napadeného rozsudku strana 2 posl. odst. a strana 3 odst. 1.).

    23. V odvolacím řízení bylo výslechem účastníků a z listinných důkazů dále zjištěno: Dosud trvá stav, kdy otec neplní vyživovací povinnost vůči nezl. L.; dluh na výživném již přesáhl částku 150.000 Kč a matka jej exekučně nevymáhá. Nezl. L. považuje za otce navrhovatele. Informaci o tom, že navrhovatel není jeho biologickým otcem, L. dostatečně neporozuměl, byť mu byla podána způsobem přiměřeným jeho věku. Reagoval na ni totiž slovy, že „už jednoho tatínka má….“. Vztah mezi navrhovatelem a L. je oboustranně pozitivní a neliší se od běžných vztahů mezi otcem a nezl. synem. Navrhovatel fakticky zajišťuje výživu nezl. L. a je připraven tak činit do budoucna. S matkou společně hospodaří. Nadále se stýká se svými syny z předchozího manželství Š. a M. P., oběma nar. dne xxx. Plní řádně vyživovací povinnost ke každému z nich dle rozhodnutí soudu (nyní částkou 3.700 Kč měsíčně). Poměry k nim byly prvně upraveny soudem schválenou dohodou rodičů, podle níž navrhovatel platil na výživu každého ze synů částku 2.700 Kč měsíčně (rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 1. 2010, č. j. 0 Nc 967/2009-31). Š. a M. se chovají k nezl. L. obdobně jako k mladšímu sourozenci, vztah L. k nim je rovněž kamarádský. Matka je příjemkyní částečného invalidního důchodu ve výši 4.300 Kč měsíčně. Není evidována jako uchazečka o zaměstnání u Úřadu práce ČR a na doporučení lékaře práci nehledá.

    24. Na podkladě všech zjištěných skutečností a za použití citovaných ustanovení krajský soud dospěl k závěru, že podmínky pro osvojení dle § 795 a násl. o. z. byly ke dni rozhodnutí odvolacího soudu beze zbytku splněny. Kolizní opatrovník ostatně změnil své původní negativní stanovisko a jménem nezletilého udělil k návrhu na osvojení souhlas. Rodiče vyjádřili souhlas již v řízení před okresním soudem. Matka a navrhovatel se znají od roku 2012, známost udržují od roku 2014, společnou domácnost sdílejí od Vánoc 2016 a dne 4. 3. 2017 spolu uzavřeli sňatek. Navrhovatel v posledních 2 letech plní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti namísto otce. Vedle toho dostává povinnostem otce ve vztahu ke svým zletilým synům, s nimiž se také osobně stýká. Nejsou výhrady ke způsobu života navrhovatele a nebyly zjištěny ani jiné osobní překážky bránící řádnému výkonu práv a povinností osvojitele. Otec nezl. L. své povinnosti z rodičovské odpovědnosti zcela a dlouhodobě zanedbává a L. jej v důsledku absence kontaktů datující se od počátku roku 2012 vlastně nezná. Krajský soud vyhodnotil jako důvodný rovněž návrh, ať je rozhodnuto (podle § 844 o. z.) o nezrušitelném osvojení nezl. L., neboť takové rozhodnutí odpovídá zájmu dítěte. V důsledku naprosto pasivního přístupu otce k plnění rodičovské role je otec pro nezl. L. prakticky neznámou osobou. Navrhovatel nezletilému otce plnohodnotně nahrazuje a je připraven být L. „dobrým otcem“ i nadále. Navrhovatel a matka spolu žijí v harmonickém vztahu a vytvářejí nezletilému úplnou a stabilní rodinu již od konce roku 2016. Soudu nejsou známy okolnosti nasvědčující tomu, že do budoucna lze očekávat změnu současného stavu. Navrhovatel a matka byli poučeni o následcích osvojení jejich advokátkou a citací §§ 832 a následujících o. z. v odstavcích 17. – 21. odůvodnění tohoto rozsudku.

    25. S těmito závěry odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v odst. I. výroku změnil a rozhodl tak, že nezl. L. P. je s účinností od právní moci rozsudku odvolacího soudu osvojencem osvojitele M. P. Osvojení je nezrušitelné.

    26. Podle § 224 odst. 1, 2 a § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů, když se navíc tohoto práva výslovně vzdali.


    Poučení:

    Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání podle § 30 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni.

    Ostrava 15. srpna 2018

    JUDr. Eva Zavrtálková v. r.

    předsedkyně senátu



    ČESKÁ REPUBLIKA

    ROZSUDEK

    JMÉNEM REPUBLIKY


    Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci

    nezletilého: L. P., dříve M., narozený dne xxx

              zastoupený opatrovníkem statutárním městem Frýdek-Místek – Magistrátem města Frýdku-Místku
    dítě rodičů: matka: Z. P., narozená dne xxx
              bytem xxx

              zastoupená advokátkou JUDr. Ing. Zuzanou Zátopkovou

              sídlem U Staré pošty 744, 738 01 Frýdek-Místek

              otec: M. M., narozený dne xxx, státní občan Slovenské republiky

              trvale bytem xxx

              fakticky bytem xxx

    za účasti

    navrhovatele: M. P., narozený dne xxx

    bytem xxx

    o osvojení

    k odvolání matky a navrhovatele proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 10. 2017, č. j. 0 Nc 3413/2017-53


    takto:
      I. Rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku se mění takto:

        Nezl. L. P., dříve M., narozený dne xxx z matky Z. P., rozené K. a otce M. M. je s účinností od právní moci tohoto rozsudku osvojencem osvojitele M. P.

        Osvojení je nezrušitelné.


      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

      Odůvodnění:

      1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh navrhovatele na osvojení nezl. L. P., dříve M. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

      2. Proti rozsudku podali matka a navrhovatel včasné odvolání, s námitkou, že zákonné předpoklady pro osvojení nezl. L. navrhovatelem byly splněny. Vedle naplnění požadavku na věkový rozdíl mezi osvojencem a osvojitelem (minimálně 16 let) udělili oba rodiče v řízení před okresním soudem souhlas s osvojením. Názor nezl. L. na osvojení opatrovník nezjistil. Matka a navrhovatel se znají již od roku 2012 a od té doby spolu trávili volný čas, a to i s dětmi. V roce 2014 se citově sblížili a od Vánoc 2016 žijí ve společné domácnosti. Dne 4. 3. 2017 uzavřeli manželství, které oba hodnotí jako spokojené. Nezl. L. má k navrhovateli vztah jako k otci, od roku 2014 jej oslovuje jako otce a navrhovatele za svého otce považuje. Navrhovatel o L. společně s matkou osobně pečuje a podílí se na jeho výchově. Navrhovatel je bezúhonný, zdravý, vede řádný život, je trvale zaměstnán s výdělky okolo 20.000 Kč měsíčně a od března 2016 je rovněž osobou samostatně výdělečně činnou, s příjmy asi 7.000 Kč měsíčně. Je tedy schopen nezl. L. zabezpečit rovněž materiálně. Biologický otec o L. nejeví zájem od 1/2012, nestýká se s ním osobně ani telefonicky. Matka je invalidní důchodkyně a její zdravotní stav se může kdykoli změnit. V případě matčiny delší nemoci či dokonce úmrtí by navrhovatel dítě definitivně „ztratil“. Osvojení za těchto okolností odpovídá zájmu dítěte. Kolizní opatrovník souhlas k osvojení odepřel pouze pro krátkou dobu trvání manželství matky a navrhovatele, aniž zohlednil délku jejich faktického soužití a blízký citový vztah navrhovatele k nezletilému. Přístup opatrovníka k hodnocení zákonných předpokladů osvojení je formální a téměř diskriminační. Předním hlediskem má být zájem dítěte. Odvolatelé se snaží vytvořit dítěti stabilní a bezpečné rodinné prostředí, a dávat mu tím pozitivní příklad pro jeho budoucí život. Obsahově se domáhali změny rozsudku tak, že soud návrhu na osvojení vyhoví. Navrhovatel v průběhu odvolacího řízení odvolací návrh upřesnil, ať je v rámci změny napadeného rozsudku rozhodnuto o nezrušitelném osvojení nezl. L. V řízení před okresním soudem požádal o osvojení zrušitelné jen z neinformovanosti, neboť neporozuměl dobře rozdílům mezi oběma instituty, které mu advokátka dodatečně vysvětlila.

      3. Otec ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu změnit a rozhodnout o návrhu na osvojení nezl. L. navrhovatelem pozitivně. L. svého otce nezná; případné obnovení styků otce s dítětem mohlo by dítěti spíše ublížit.

      4. Kolizní opatrovník v písemném vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit. V průběhu odvolacího řízení procesní stanovisko změnil; s odvolacím návrhem vyjádřil souhlas s odůvodněním, že v současné době jsou všechny podmínky pro osvojení nezl. L. již splněny. Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí má dítě právo vyjádřit se k záležitostem, které se ho dotýkají. Informace o tom, že navrhovatel se má stát osvojitelem nezl. L. (a není jeho biologickým otcem), je natolik citlivá, že ji má dítěti sdělit jako první a vhodným způsobem matka. Rozhodně není žádoucí, aby názor nezl. dítěte na osvojení zjišťoval opatrovník.

      5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu postupem podle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání matky a navrhovatele je důvodné.

      6. V řízení je přítomen cizí prvek, neboť otec je státním občanem Slovenské republiky a okresní soud se otázkami s tím souvisejícími nezabýval. Krajský soud proto doplňuje: Při rozhodování o mezinárodní příslušnosti soudů nelze použít Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 (viz článek 1 odst. 3. písm. b) či Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení publikovanou sdělením Min. zahraničních věcí č. 43/2000 Sb. m. s. (viz čl. 2 odst. 1). Pravomoc českých soudů k rozhodnutí o osvojení zakládá § 60 odst. 1, 3 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Navrhovatel jako budoucí osvojitel a nezl. L. jsou totiž státními občany ČR a nezletilý má na území ČR obvyklý pobyt. Podle § 61odst. 1 cit. zák. řídí se podmínky osvojení českým právním řádem, tj. příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

      7. Podle § 794 o. z. osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

      8. Podle § 795 o. z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.

      9. Podle § 796 odst. 1 věta první o. z. o osvojení nezletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce dítě osvojit.

      10. Podle § 797 o. z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.

      11. Podle § 799 odst. 1 o. z. osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které ji vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem.

      12. Podle § 799 odst. 2 o. z. zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře.

      13. Podle § 803 o. z. věta první před středníkem mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než 16 let.

      14. Podle § 805 věta první o. z. o osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele.

      15. Podle § 807 odst. 1 o. z. věta první o. z. nedosáhlo-li dítě věku alespoň 12 let, dá jeho jménem souhlas s osvojením jeho opatrovník; opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.

      16. Podle § 832 odst. 1 věta první před středníkem o. z. dítě, které bylo společně osvojeno manžely, nebo manželem svého rodiče, má postavení společného dítěte manželů.

      17. Podle § 832 odst. 2 o. z. osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost.

      18. Podle § 833 odst. 1 věta první o. z. osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající.

      19. Podle § 833 odst. 2 o. z. je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení příbuzenského poměru mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými, ani práv a povinností vyplývajících z tohoto poměru.

      20. Podle § 836 o. z. osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodným, nejpozději však do zahájení školní docházky.

      21. Podle § 844 o. z. je-li to v souladu se zájmy dítěte, může soud na návrh osvojitele rozhodnout i před uplynutím doby 3 let od rozhodnutí o osvojení, že je osvojení nezrušitelné.

      22. Krajský soud souhlasí se všemi skutkovými zjištěními okresního soudu, neboť ta plynou z provedených důkazů (viz odůvodnění napadeného rozsudku strana 2 posl. odst. a strana 3 odst. 1.).

      23. V odvolacím řízení bylo výslechem účastníků a z listinných důkazů dále zjištěno: Dosud trvá stav, kdy otec neplní vyživovací povinnost vůči nezl. L.; dluh na výživném již přesáhl částku 150.000 Kč a matka jej exekučně nevymáhá. Nezl. L. považuje za otce navrhovatele. Informaci o tom, že navrhovatel není jeho biologickým otcem, L. dostatečně neporozuměl, byť mu byla podána způsobem přiměřeným jeho věku. Reagoval na ni totiž slovy, že „už jednoho tatínka má….“. Vztah mezi navrhovatelem a L. je oboustranně pozitivní a neliší se od běžných vztahů mezi otcem a nezl. synem. Navrhovatel fakticky zajišťuje výživu nezl. L. a je připraven tak činit do budoucna. S matkou společně hospodaří. Nadále se stýká se svými syny z předchozího manželství Š. a M. P., oběma nar. dne xxx. Plní řádně vyživovací povinnost ke každému z nich dle rozhodnutí soudu (nyní částkou 3.700 Kč měsíčně). Poměry k nim byly prvně upraveny soudem schválenou dohodou rodičů, podle níž navrhovatel platil na výživu každého ze synů částku 2.700 Kč měsíčně (rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 1. 2010, č. j. 0 Nc 967/2009-31). Š. a M. se chovají k nezl. L. obdobně jako k mladšímu sourozenci, vztah L. k nim je rovněž kamarádský. Matka je příjemkyní částečného invalidního důchodu ve výši 4.300 Kč měsíčně. Není evidována jako uchazečka o zaměstnání u Úřadu práce ČR a na doporučení lékaře práci nehledá.

      24. Na podkladě všech zjištěných skutečností a za použití citovaných ustanovení krajský soud dospěl k závěru, že podmínky pro osvojení dle § 795 a násl. o. z. byly ke dni rozhodnutí odvolacího soudu beze zbytku splněny. Kolizní opatrovník ostatně změnil své původní negativní stanovisko a jménem nezletilého udělil k návrhu na osvojení souhlas. Rodiče vyjádřili souhlas již v řízení před okresním soudem. Matka a navrhovatel se znají od roku 2012, známost udržují od roku 2014, společnou domácnost sdílejí od Vánoc 2016 a dne 4. 3. 2017 spolu uzavřeli sňatek. Navrhovatel v posledních 2 letech plní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti namísto otce. Vedle toho dostává povinnostem otce ve vztahu ke svým zletilým synům, s nimiž se také osobně stýká. Nejsou výhrady ke způsobu života navrhovatele a nebyly zjištěny ani jiné osobní překážky bránící řádnému výkonu práv a povinností osvojitele. Otec nezl. L. své povinnosti z rodičovské odpovědnosti zcela a dlouhodobě zanedbává a L. jej v důsledku absence kontaktů datující se od počátku roku 2012 vlastně nezná. Krajský soud vyhodnotil jako důvodný rovněž návrh, ať je rozhodnuto (podle § 844 o. z.) o nezrušitelném osvojení nezl. L., neboť takové rozhodnutí odpovídá zájmu dítěte. V důsledku naprosto pasivního přístupu otce k plnění rodičovské role je otec pro nezl. L. prakticky neznámou osobou. Navrhovatel nezletilému otce plnohodnotně nahrazuje a je připraven být L. „dobrým otcem“ i nadále. Navrhovatel a matka spolu žijí v harmonickém vztahu a vytvářejí nezletilému úplnou a stabilní rodinu již od konce roku 2016. Soudu nejsou známy okolnosti nasvědčující tomu, že do budoucna lze očekávat změnu současného stavu. Navrhovatel a matka byli poučeni o následcích osvojení jejich advokátkou a citací §§ 832 a následujících o. z. v odstavcích 17. – 21. odůvodnění tohoto rozsudku.

      25. S těmito závěry odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v odst. I. výroku změnil a rozhodl tak, že nezl. L. P. je s účinností od právní moci rozsudku odvolacího soudu osvojencem osvojitele M. P. Osvojení je nezrušitelné.

      26. Podle § 224 odst. 1, 2 a § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů, když se navíc tohoto práva výslovně vzdali.


      Poučení:

      Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání podle § 30 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni.

      Ostrava 15. srpna 2018

      JUDr. Eva Zavrtálková v. r.

      předsedkyně senátu