Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:1To 51/2018     
Právní věta:Zásada, že zrušení výroku o uložení jednoho druhu trestu a potvrzení výroku o jiném druhu trestu při nedotčeném výroku o vině vyvolává pravomocné skončení trestného stíhání, se plně uplatní i v řízení o obnově řízení. Z tohoto důvodu proto nemůže stížnostní soud, rozhodující o opravných prostředcích proti usnesení, jímž byla povolena obnova řízení dle § 278 odst. 1 tr.ř. a podle § 284 odst. 1 tr.ř. zrušen celý výrok o trestu, napadené usnesení změnit tak, že omezí výrok o zrušení trestu jen na jeden z uložených druhů trestu (např. na výrok o trestu vyhoštění, uložený vedle trestu odnětí svobody).
Soud:Vrchní soud v Olomouci
ECLI:ECLI:CZ:VSOL:2018:1.TO.51.2018.1
Datum rozhodnutí:22.08.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Obnova řízení
Dotčené předpisy:§ 284 odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
Kategorie rozhodnutí:C




USNESENÍ


Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 22. srpna 2018, stížnost odsouzeného V. K. a státního zástupce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.7.2018, č. j. 40 T 2/2014-1763, a rozhodl

takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti odsouzeného V. K. a státního zástupce zamítají.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením Krajský soud v Brně rozhodl tak, že podle § 278 odst. 1 tr. ř. u odsouzeného V. K. povolil obnovu trestního řízení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 2/2014 a podle 284 odst. 1 tr. ř. zrušil výrok o trestu, který byl odsouzenému uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29.5.2014, č. j. 40 T 2/2014-1360, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.9.2014, č. j. 1 To 63/2014-1457, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. Je třeba předeslat, že se jedná již o druhé rozhodnutí soudu I. stupně o návrhu na povolení obnovy řízení odsouzeného V. K., když v prvém rozhodnutí dne 9.6.2016 svým usnesením, č. j. 40 T 2/2014-1594, návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení zamítl, o stížnosti odsouzeného rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 25.7.2016, č. j. 1 To 39/2016-1610, tak, že stížnost odsouzeného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Následuje nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 3672/2016, ze dne 7.11.2017, kterým bylo rozhodnuto tak, že usnesením zdejšího soudu výše citovaným bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a toto rozhodnutí bylo zrušeno. Na tento nález pak reagoval zdejší soud usnesením ze dne 11.4.2018, č. j. 1 To 39/2016-1746, a to tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Ve světle závěrů výše citovaného nálezu Ústavního soudu pak bylo soudu I. stupně uloženo, aby vyhověl návrhu odsouzeného na povolení obnovy trestního řízení a po právní moci tohoto usnesení při nezměněném výroku o vině rozhodl znovu o trestu pro odsouzeného.

3. V rámci návrhu na povolení obnovy řízení se odsouzený K. domáhá nového posouzení důvodnosti uložení trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou, který mu byl pravomocně uložen. Dle citovaného nálezu Ústavního soudu se jak soud I. stupně, tak soud odvolací, řádně nezabývaly splněním podmínek pro uložení tohoto trestu občanu Evropské unie. Návrh odsouzeného je v tomto směru důvodný, takže po povolení obnovy v dalším řízení bude nutno se splněním podmínek pro uložení tohoto trestu nově zabývat.

4. Státní zástupce odůvodňuje svoji stížnost tím, že navrhoval, aby bylo návrhu na obnovu řízení odsouzeného vyhověno a zrušen výrok o trestu, ovšem pouze v části, kde byl ukládán trest vyhoštění. Dle jeho názoru nic nebrání přistoupit pouze ke zrušení tohoto dílčího trestu, neboť uložený nepodmíněný trest odnětí svobody má plnou oporu ve výroku o vině, a zrušení trestu vyhoštění nijak nenarušuje výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, který odsouzený aktuálně vykonává na Slovensku, kde byl daný rozsudek uznán. K tomuto názoru se ve stížnosti odsouzeného připojil rovněž jeho obhájce s tím, že nové skutečnosti nemohou objektivně změnit výrok o trestu odnětí svobody, nicméně do pravomocného rozhodnutí soudu bude jeho klient, který momentálně vykonává trest na území Slovenské republiky, převezen do České republiky a umístěn do vazby, což je v rozporu se zásadami trestního řízení a soudního řízení jako takového. V závěrech se oba opravné prostředky domáhají rozhodnutí stížnostního soudu tak, že se zrušuje pouze část výroku o trestu, kterým se V. K. odsuzuje k trestu vyhoštění z území České republiky.

5. Vrchní soud přezkoumal jako soud stížnostní napadené usnesení, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že opravné prostředky nejsou důvodné.

6. V prvé řadě je třeba poukázat na to, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem upraveným v § 277 a následujících tr. ř. a pozitivní rozhodnutí o povolení obnovy řízení pak ve svém důsledku znamená, že se zrušuje napadený rozsudek, ať zcela nebo částečně, a soud dále pokračuje v řízení, které vyústí ve vydání rozsudku nového. V daném případě se tedy jedná o nové rozhodnutí o trestu, rozhodnutí, které má vždy pozitivní charakter, tedy že se nějaký trest ukládá nebo se od něj upouští. V dané trestní věci po zrušení pouze výroku o trestu vyhoštění by v dalším řízení soud v podstatě žádné rozhodnutí vydat nemohl, neboť rozhodnutí o trestu odnětí svobody by bylo pravomocné a rozsudek, jehož výrokem by bylo, že se odsouzenému neukládá trest vyhoštění, pokud by soud dospěl k závěru, že pro jeho uložení podmínky nejsou, by nemohl být vydán.

7. Konečně se lze odvolat i na komentář k trestnímu řádu, podle kterého je ve vztahu k obnově řízení nutno chápat výrok o trestu při uložení více trestů jako jeden celek.

8. Obstát nemůžou ani argumenty stěžovatelů o komplikovaném postavení odsouzeného, který je ve výkonu trestu odnětí svobody na území Slovenské republiky, neboť se ve spise nachází opis usnesení, jímž byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn.

9. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem bylo tedy rozhodnuto, jak je ve výroku usnesení uvedeno.


Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.

Olomouc 22. srpna 2018


JUDr. Jaroslav Holubec v. r.
předseda senátu