Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:25Co 59/2019     
Právní věta:Při posouzení náhrady újmy na zdraví způsobené pádem chodce (např. na namrzlém chodníku) je třeba vždy zkoumat, na kolik sám poškozený nedostál své povinnosti přizpůsobit se okolnostem a předejít vzniku újmy.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2019:25.CO.59.2019.1
Datum rozhodnutí:07.03.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Bolestné
Nemajetková újma (o. z.)
Dotčené předpisy:§ 2910 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 26 předpisu č. 13/1997Sb.
§ 27 předpisu č. 13/1997Sb.
Kategorie rozhodnutí:D


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

č. j. 25 Co 59/2019-95

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudců Viktora Kuči a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci

žalobkyně: JH, narozená ---
bytem ---
zastoupená advokátem Mgr. Petrem Novákem
sídlem Myslivní 689, 623 00 Brno

proti
žalovanému: město JL, IČO ---
sídlem ---
zastoupený advokátem JUDr. Lukášem Havlem
sídlem Libušinka 180, 541 01 Trutnov

o zaplacení 38.724,60 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. ledna 2019 č. j. 6 C 33/2018-68


takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku označeném I potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku označeném II zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.


Odůvodnění:

1. Okresní soud rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení 38.724,60 Kč s 8,05% úrokem ročně od 17. 10. 2017 do zaplacení (výrok I). Žalobkyni bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení 25.071 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Lukáše Havla (výrok II).

2. Okresní soud po provedeném dokazování nepřiznal žalobkyni právo na požadované plnění představující bolestné, které utrpěla tím, že dne 27. 1. 2017 v dopoledních hodinách při chůzi od svého bydliště na --- v JL při vynášení odpadků uklouzla a následkem pádu si zlomila krček na levé stehenní kosti. Následující den podstoupila v trutnovské nemocnici operaci a teprve 20. 3. 2017 byla propuštěna do domácí péče. Žalovaný, který je vlastníkem komunikace, na níž došlo k pádu žalobkyně, neodpovídá za škodu, která vznikla žalobkyni jako uživatelce komunikace v důsledku závady ve schůdnosti (§ 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb.), protože se mu podařilo prokázat, že na místních komunikacích prováděl podle plánu údržby protažení sněhu. Posyp byl v této lokalitě prováděn pouze na místní komunikaci na --- a na chodníku (šikmý chodník vedle schodiště), a to drtí a jen při extrémních podmínkách (ekosůl). Výpovědí svědků JH, LS, LR, MC a MB a z fotografií pořízených na místě samém v den úrazu žalobkyně, jakož i zprávami Českého hydrometeorologického ústavu bylo prokázáno, že dne 27. 1. 2017 mrzlo, sníh nepadal, komunikace byla prohrnutá, ale umrzlá. Částečně byla zledovatělá se zbytky posypu štěrkem. Komunikace navazující na chodník u domu žalobkyně byla tedy ošetřena v souladu s plánem zimní údržby. Žalovaný prokázal, že na komunikaci prováděl údržbu v rozsahu odpovídajícímu charakteru a umístění komunikace, technickým možnostem a zejména daným povětrnostním podmínkám. Na komunikaci nebyla taková závada ve schůdnosti, kterou by žalobkyně při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu komunikace, jejímu dopravně technickému stavu a povětrnostní situaci nemohla předvídat. Naopak bylo prokázáno výpověďmi svědků, že žalobkyně použila nevhodnou sportovní obuv s gumovou podrážkou (kecky, botasky) a šla bez pomocné hole, ačkoliv s ní pravidelně chodí. Má jednu nohu postiženou po obrně. O tom vypověděly svědkyně B a H, které byly na místě úrazu jako první. Okresní soud neuvěřil výpovědi svědků N, že žalobkyně měla zimní šněrovací boty. Jejich výpovědi znevěrohodnila i zpráva meteorologického ústavu. Tvrdili, že na místě byl nasněžený nový sníh, který zakrýval led na komunikaci. Přitom bylo prokázáno, že v uvedený den mrzlo, dva dny bylo beze srážek. Z těchto důvodů okresní soud uzavřel, že žalovaný neodpovídá za újmu vzniklou žalobkyni, protože své povinnosti neporušil. Zcela úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Jednalo se o 7 úkonů právní služby po 2.660 Kč, 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč a o náhradu za daň z přidané hodnoty z obou položek ve výši 4.351 Kč. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud nepřiznal státu právo na náhradu nákladů, které vynaložil na svědečném, tj. 2.138 Kč (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Měla by je zaplatit neúspěšná žalobkyně, ale ta podle soudu prvého stupně splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jedná se o důchodkyni bez vedlejších příjmů, nemajetnou, s důchodem ve výši 11.000 Kč. Proto jí povinnost k náhradě nákladů řízení státu nebyla uložena.

3. Žalobkyně v odvolání setrvala na tom, že žalovaný je za újmu, která jí vznikla, odpovědný. Bylo prokázáno, že komunikace, po níž se pohybovala, byla umrzlá, částečně zledovatělá a se zbytky posypu štěrkem. Komunikace tak sice mohla být protažená, avšak i nadále zmrzlá a navíc v den úrazu se žádná údržba neprováděla. Ošetření komunikace pouhým protahováním nelze považovat za dostačující. Takový způsob je podle žalobkyně spíše nevhodný, protože komunikace je více zledovatělá než ta, která zůstane zasněžená. Žalovaný měl chodník posypat, ale posyp ani žádný jiný způsob údržby komunikace neprovedl a to považuje žalobkyně za zásadní chybu. Žalovaný se zřejmě spoléhal na to, že k žádnému úrazu chodce nedojde. Provádění zimní údržby není samoúčelné. Jejím smyslem je, aby došlo k odstranění nebo zmírnění závad ve schůdnosti a zajištění bezpečného pohybu chodců. Jestliže byly podle meteorologů podmínky pro vznik náledí a zmrazků, měl si být žalovaný vědom toho, že dřívější údržba komunikace pouhým protažením nebude dostatečná. Obec má zajistit bezpečný pohyb chodců, přičemž ani řádné provádění plánu zimní údržby nemůže vést ke zproštění odpovědnosti vlastníka komunikace, jestliže nebyla řádně ošetřena vhodným způsobem v souladu se zákonem. Byla-li by komunikace řádně udržována, k uklouznutí žalobkyně by nedošlo. Smyslem právní úpravy je zajistit chodcům náhradu újmy i v případech, kdy je pro obec značně náročné chodník včas ošetřit. Jestliže by měl chodec být odškodněn pouze v případě, kdy by závada ve schůdnosti byla nepředvídatelná, zprostily by se obce povinnosti k náhradě škody v podstatě ve všech případech. Nemusely by údržbu provádět vůbec, ale závada ve schůdnosti by tak byla vždy předvídatelná. Navíc použití holí na ledu je nebezpečné. Hůl má malou plochu a snadno na ledu uklouzne. V závěru namítala, že splňuje-li předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a nebyla jí uložena povinnost hradit náklady řízení státu, neměla by být povinna k náhradě nákladů řízení žalovanému za použití § 150 o. s. ř. Své poměry považuje za důvod zvláštního zřetele hodný odůvodňující nepřiznat žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V postupu okresního soudu tak spatřuje logický rozpor. Navíc žalovaný je dostatečně personálně vybaven, aby nemusel využívat služeb advokátů. Náklady na zastoupení advokátem tak nevynaložil účelně. Navrhla tedy, aby krajský soud rozsudek okresního soudu ve věci samé změnil tak, že uloží žalovanému zaplatit požadovaných 38.724,60 Kč s úrokem z prodlení a dále mu uloží nahradit náklady řízení žalobkyni.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání sdělil, že dostatečně zabezpečil údržbu komunikace, a to maximálním v obci povoleným způsobem. V horské oblasti nelze pro údržbu komunikací používat chemický posyp. Cesta byla řádně prohrnutá a posypána. Tím žalovaný dostál své povinnosti zabezpečit bezpečný pohyb chodců. Popis nehodového děje svědkyní B nasvědčuje tomu, že žalobkyně, která má postiženou nohu, spadla proto, že o ni zadrhla. Pokud by uklouzla, upadla by na zadní část těla. Navíc měla nevhodnou obuv a vyšla bez holí. Její pád tak nezpůsobil stav komunikace, ale její nepozornost a neopatrnost, které si musela být vědoma. Žalovaný není statutárním městem a svůj chod zajišťuje s omezeným rozpočtem a s vypětím všech sil. Žalovaného neprávem nařkla, že údržbu zanedbal. Rovněž zamlčela použití nevhodné obuvi a dostatečnou přípravu, takže ve svých podáních nemluvila pravdu. Použití ustanovení § 150 o. s. ř. proto podle žalovaného nepřipadá v úvahu. Žalobkyně je vlastnicí bytu a nechává se zastupovat advokátem, který dojíždí k jednání až z Brna. Navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

5. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení, které předcházelo jeho vyhlášení. Dospěl k následujícím závěrům.

6. Podmínky odpovědnosti vlastníka místní komunikace upravuje, jak správně zdůraznil okresní soud, především zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění. Ten v ustanovení § 27 odst. 3 stanoví, že vlastník komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škodu, jejíž příčinou byla závada ve schůdnosti za předpokladu, že neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit. U závady způsobené povětrnostními vlivy pak takovou závadu zmírnit. Závadou ve schůdnosti komunikace se rozumí taková změna, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím (§ 26 odst. 7 cit. zákona).

7. Závadu ve schůdnosti definuje zákon velmi úzce. Judikatura tuto definici rozvíjí jako natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1158/2013). Podle judikatury se tak závadami ve schůdnosti pozemní komunikace rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti, že chodec nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. V podstatě jde o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti způsobenou vnějšími vlivy, kterou nelze předpokládat. Závadou ve schůdnosti není však, je-li chodník v zimě namrzlý nebo nasněžený, protože chodec může předpokládat, že v zimě v důsledku povětrnostní situace může být chodník namrzlý, kluzký nebo pokrytý sněhem a zvláště je-li taková situace na horách. Místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží místní dopravě na území obce a jejíž součástí jsou též přilehlé chodníky (§ 6 odst. 1 a § 12 odst. 4 cit. zákona). Nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti, je povinen vlastník nebo správce příslušné komunikace. Tato odpovědnost vlastníka pozemní komunikace je objektivní. To znamená, že odpovědná osoba odpovídá poškozenému chodci za náhradu nemajetkové újmy na zdraví a náhradu škody způsobené závadou ve schůdnosti bez ohledu na své zavinění. Ovšem ne za každou závadu ve schůdnosti vlastník pozemní komunikace odpovídá. Jak již bylo naznačeno, prokáže-li, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit, vyviní se ze své odpovědnosti.

8. Okresní soud správně uzavřel, že žalovaný jako vlastník pozemní komunikace se staral o její údržbu a prokázal, že komunikaci zabezpečil. Nejméně dva dny byla povětrnostní situace stabilizovaná a žalobkyně, která žije na horách, znala terén a ví, že po ránu je z důvodu silného mrazu náročný. I když se pohybovala opatrně, neměla na nohou odpovídající zimní obuv s protiskluzovou podrážkou. Jen tak si odešla z bytu navíc bez hole, kterou vzhledem ke svému zdravotnímu postižení běžně používá. Tím zanedbala svoji povinnost předcházet škodám. Výskyt náledí měla předpokládat a účinně na něj reagovat třeba tím, že odnášku věcí odloží. O závadu ve schůdnosti se nejedná, jestliže žalobkyně předtím, než vstoupila na komunikaci, si nepochybně musela všimnout, že komunikace je v důsledku mrazivého počasí namrzlá. Jak již bylo řečeno, počasí v JL bylo po dva dny stabilní, beze srážek a žalovaný prokázal, že v rozhodované věci nemohl pádu žalobkyně zabránit. Postupoval podle plánu zimní údržby a v daný okamžik nic nezanedbal. Povinnost předcházet škodám se vztahuje i na poškozeného chodce, tj. žalobkyni, která utrpěla pádem zranění. I ta je ve smyslu § 2900 občanského zákoníku povinna počínat si tak, aby vzniku škody a újmy na zdraví předešla, tedy zejména mít vhodnou obuv, chodit opatrně, obezřetně a zbytečně neriskovat. Při posuzování náhrady újmy na zdraví způsobené pádem například na namrzlém chodníku je proto třeba zkoumat, na kolik sama žalobkyně nedostála své povinnosti přizpůsobit se okolnostem a předejít vzniku újmy. Všechny tyto předpoklady měl okresní soud zjištěny z provedeného dokazování a vypořádal se s nimi.

9. Krajský soud z těchto důvodů rozsudek okresního soudu ve výroku pod bodem I o věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

10. Krajský soud však dospěl k závěru, že ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků rozsudek potvrdit nelze. Žalobkyně má pravdu, když v odvolání uvádí, že v části, kde rozhodoval okresní soud o nákladech řízení, není rozsudek vyvážený. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že žalobkyně splňuje předpoklady pro osvobození od povinnosti hradit náklady státu, což nevtělil do výrokové části rozsudku. Uvedený závěr vyplývá pouze z jeho odůvodnění. Žalobkyně požaduje z důvodu své nemajetnosti a nedostatku účelnosti zastoupení žalovaného advokátem, aby na rozhodnutí o nákladech řízení bylo použito ustanovení § 150 o. s. ř. Předpokladem použití tohoto ustanovení je, jak uvádí žalovaný, aby šlo o důvody hodné zvláštního zřetele, avšak i pak má být jeho použití výjimečné. Jde o odchylku ze zásady odpovědnosti za výsledek. Použití tohoto ustanovení dopadá na toho účastníka, který by měl jinak nárok na náhradu nákladů řízení (žalovaný, stát). Soud musí mít však spolehlivě zjištěno, jsou-li splněny podmínky pro použití tohoto ustanovení. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by měl okresní soud zjištěny osobní, majetkové, výdělečné a jiné poměry žalobkyně. Za tohoto stavu věci nelze spolehlivě rozhodnout ve smyslu § 150 o. s. ř., když odvolací soud by musel doplňovat v tomto směru dokazování a znovu posuzovat všechny okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku. Krajský soud z těchto důvodů rozsudek okresního soudu ve výroku II zrušil a pouze v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení (§ 220 o. s. ř.).

11. Okresnímu soudu se ukládá, aby vyzval žalobkyni k prokázání svých osobních a majetkových poměrů a pak znovu komplexně posoudí, zda je namístě postup podle § 142 odst. 1 o. s. ř., anebo zda na rozhodnutí o nákladech řízení lze aplikovat důvody zvláštního zřetele hodné (§ 150 o. s. ř.). Z hlediska procesní jistoty účastníků i státu závěr o tom, že nelze uložit žalobkyni nahradit státu náklady řízení, protože splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, uvede rovněž ve výrokové části svého rozhodnutí. Okresní soud pak rozhodne i o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.

Hradec Králové 7. března 2019

předseda senátu