Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:18Co 174/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:18.CO.174.2019.1
Datum rozhodnutí:03.07.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Pravomoc soudu
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 1215/2012
Kategorie rozhodnutí:E




ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

    Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka ve věci

    žalobkyně: Pražská energetika, a. s., IČO 60193913

            sídlem Praha 10, Na Hroudě 1492/4
    proti

    žalovanému: H. R., narozený dne xxx

            státní příslušník Republiky Chorvatsko
    v ČR naposledy bytem Praha, D.
              t. č. neznámého pobytu
            zastoupený opatrovníkem JUDr. Davidem Mášou, advokátem
          sídlem Praha 2, Na Zderaze 1275/15
    o zaplacení 28.921 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. března 2019, č. j. 12 C 420/2017-117,
takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.


Odůvodnění:

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 28.921 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 23. 12. 2016 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1.847 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení předmětné částky z titulu Smlouvy o sdružených službách dodávky elektrické energie do odběrního místa – bytu č. xxx, ve druhém patře domu na adrese D., Praha xxx, uzavřené se žalovaným. Částka 28.921 Kč představuje nedoplatek ceny za sdružené služby dodávky elektrické energie v období od 6. 1. 2016 do 5. 12. 2016.

3. Soud I. stupně zjistil, že žalovaný - státní příslušník členského státu Evropské unie, je neznámého pobytu; mlčky dovodil svou mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci a podle vnitrostátních předpisů (§ 29 odst. 3 o. s. ř.) ustanovil žalovanému opatrovníkem advokáta. Žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka navrhl zamítnutí žaloby, s tím, že žalobcem předložené důkazy nejsou způsobilé prokázat tvrzenou spotřebu elektrické energie.

4. Soud I. stupně učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalovaný jako odběratel uzavřel se žalobkyní jako dodavatelem dne 7. 10. 2015 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektrické energie č. SoSSE/7038824, pro odběrní místo byt č. xxx, ve druhém patře domu na adrese D., Praha. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do výše uvedeného odběrného místa spolu s dalšími službami a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni řádně a včas cenu elektrické energie a související služby. Fakturou č. xxx zaslanou žalovanému na adresu odběrního místa žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za služby dodávky elektrické energie, odvozenou od zjištěné spotřeby (VT 3574kWh a NT 18682kWh) za období od 6. 1. 2016 do 5. 12. 2016, v celkové výši 57.621 Kč; po odečtení uhrazených záloh činil nedoplatek ceny za dodávku energie žalovanou částku, jejíž splatnost určila žalobkyně dnem 22. 12. 2016. Žalovaný na vyúčtovaný nedoplatek ve lhůtě splatnosti ani nikdy poté nic neuhradil.

5. Právním posouzením tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že účastníci řízení uzavřeli platně smlouvu podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, mezi účastníky trhu s elektřinou. Žalovanému vznikla smluvní povinnost (§ 2079 odst. 1 o. z.) uhradit vyúčtovanou cenu za sdružené služby dodávky elektrické energie. Protože žalovaný nesplnil tuto platební povinnost ve stanovené lhůtě splatnosti, je povinen uhradit vedle ceny za dodávku elektrické energie a s tím spojených služeb rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), počínajíc dnem následujícím po dni splatnosti dluhu.

6. Na základě uvedených skutkových a právních závěrů soud I. stupně v plném rozsahu vyhověl; o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšné žalobkyně.

7. Tento rozsudek soudu I. stupně napadl žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e), písm. g) o. s. ř.

8. Žalovaný namítal, že soud I. stupně vzal za zjištěnou konkrétní spotřebu elektrické energie v rozhodném období, aniž žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný určité množství elektrické energie v odběrním místě spotřeboval a aniž k tomuto tvrzení nabídla způsobilé důkazy. Pokud pak žalobkyně navrhla k prokázání množství dodané energie pouze vyúčtování ceny za dodávku - fakturu, nelze pominout, že původcem této faktury, která je soukromou listinou, je sama žalobkyně a že žalovaný správnost údajů o spotřebě, uvedených v této listině, v řízení formálně popřel. Závěr soudu I. stupně o tom, že ve faktuře uvedené množství elektrické energie bylo do odběrního místa dodáno (bod 4. odůvodnění), je založen na nesprávné úvaze soudu I. stupně, že žalovaný spotřebu uvedenou ve faktuře nevyvrátil; taková procesní povinnost však žalovaného nestíhala. Faktura jako listina, jejímž původcem je žalobkyně, nemůže při absenci jiných věrohodných a objektivních důkazů o skutečné výši spotřeby energie v odběrním místě samostatně obstát jako důkaz rozsahu plnění žalobkyně v rozhodném období. Pokud žalobkyně výši spotřeby elektrické energie žalovaným neprokázala, je nesprávný rovněž právní závěr soudu I. stupně, že žalobkyně splnila svou smluvní povinnost a vznikl jí nárok na zaplacení ceny za příslušné sdružené služby dodávky elektrické energie. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně žalobu zamítl.

9. Žalovaný dále namítal, že v případě neúspěchu odvolání ve věci samé je nutno revidovat nákladový výrok napadeného rozsudku. Soud I. stupně vzal nesprávně za prokázané doručení předžalobní výzvy (§ 142a o. s. ř.) žalovanému; žalobkyní navržený důkaz (potvrzení podatelny žalobkyně) je interním dokladem žalobkyně, objektivní důkaz o odeslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. spis neobsahuje.

10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání vyvracela odvolací námitky žalovaného a navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Konkrétně uvedla, že tvrzení o množství elektrické energie dodané v rozhodném období do odběrního místa, jehož se týkala smlouva uzavřená se žalovaným, je v žalobě uvedeno prostřednictvím odkazu k připojeným listinám. Jde zejména o fakturu žalobkyně č. 115690979, která obsahuje mimo jiné údaje o elektroměru a jeho zjištěném stavu (v kWh) na počátku i na konci rozhodného období. Tato faktura, kterou žalobkyně označila rovněž jako důkaz o spotřebě elektřiny, splňuje náležitosti vyúčtování předepsané vyhláškou ERÚ č. 70/2016 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích. Podle bodu 4. odůvodnění napadeného rozsudku bylo žalobkyní takto tvrzené množství dodané, resp. spotřebované elektrické energie v odběrním místě (při vysokém i nízkém tarifu) v řízení prokázáno. Žalovaný tyto hodnoty nerozporoval žádnou konkrétní námitkou ani v reklamačním řízení, ani posléze v tomto řízení soudním.

11. K nákladovému výroku: žalobkyně splnila podmínky § 142a o. s. ř., a proto jí byla soudem I. stupně správně přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaný zpochybňuje záznam podatelny žalobkyně o vypravení doporučené zásilky. Pracovnice podatelny však nemají žádný důvod ani zájem opatřovat vypravovanou korespondenci nepravdivými údaji; nadto byla předžalobní výzva zaslána žalovanému i na e-mailovou adresu, kterou žalobkyni označil.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Především je nutno uvést, že soud I. stupně správně mlčky dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen ″Nařízení Brusel I bis″). Žalovaný je státním příslušníkem členského státu EU, věc na základě skutkového vymezení nároku v žalobě spadá do teritoriální i časové působnosti citovaného Nařízení. Smlouva, z níž je žalováno, je smlouvou spotřebitelskou, přičemž spotřebitelská ochrana se vztahuje na žalovaného, který byl smluvní stranou, která nejednala v rámci své profesionální nebo podnikatelské činnosti [čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I bis]. Žalovaný jako spotřebitel, který byl stranou smlouvy o dodávce elektrické energie, opustil své bydliště v České republice před tím, než proti němu byla podána žaloba pro porušení smluvních povinností; podle obsahu spisu není žalovaný znám na adrese posledního bydliště v Republice Chorvatsko a současně zde nejsou ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že se žalovaný fakticky zdržuje mimo území Evropské unie. Podle článku 18 odst. 2 Nařízení Brusel I bis, s využitím výkladu článku 16 odst. 2 Nařízení č. 44/2001 (Brusel I), podaného v rozsudku Soudního dvora ze dne 17. 11. 2011, ve věci Lindner (C-327/10), je k projednání a rozhodnutí této žaloby příslušný soud členského státu, v němž se nachází poslední známé bydliště spotřebitele.

14. Jádrem odvolání ve věci samé je námitka, že soud I. stupně učinil nesprávné skutkové zjištění o množství dodané elektrické energie v rozhodném období do odběrního místa, postupem, kdy vzal tuto skutečnost za prokázanou pouze z obsahu soukromé listiny - faktury, jejímž původcem je žalobkyně, přestože žalovaný formálně namítal obsahovou nesprávnost listiny. Nesprávnost závěrů, k nimž soud I. stupně dospěl při hodnocení tvrzení žalobkyně o množství elektrické energie, kterou měla v zúčtovacím období od 6. 1. 2016 do 5. 12. 2016 dodat do příslušného odběrného místa na základě smlouvy se žalovaným, však nelze tomuto soudu vytknout.

15. Tvrzení o množství dodané energie uvedla žalobkyně v žalobě formou odkazu na číselné údaje o naměřených hodnotách spotřeby převzaté z elektroměru konkrétního výrobního čísla a uvedené v příslušné faktuře připojené k žalobě. Pravdivost údajů zachycených elektroměrem v příslušném odběrním místě na počátku a na konci rozhodného období i pravdivost tvrzení, že množství dodávky energie bylo v rozhodném období měřeno elektroměrem konkrétního výrobního čísla, prokazovala žalobkyně listinami, jejichž je původcem a které mají povahu záznamů o naměřených hodnotách, resp. o montáži konkrétního elektroměru do odběrného místa.

16. Ustálená rozhodovací praxe (vycházející ze závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98), vyjadřuje zásadu, že tvrzení o obsahové nesprávnosti soukromé listiny je nutno i náležitě důkazně podepřít, tj. nabídnout soudu takové důkazy, kterými by bylo možno nesprávnost soukromé listiny prokázat. Provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, pak soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele anebo v jeho prospěch.

17. V daném případě soud I. stupně hodnotil žalobkyní předložené důkazy zcela v souladu s citovanými závěry soudní praxe, z nichž jako jednoduchý důsledek vyplývá, že formální popření správnosti soukromé listiny nemá obecně za následek vyřazení takové listiny z okruhu důkazů způsobilých prokázat dokazovanou skutečnost. Skutkový závěr soudu I. stupně ohledně množství dodané elektrické energie logicky vyplývá z provedeného důkazu fakturou, v níž jsou zachyceny výsledky měření dodávky/spotřeby, ve spojení s faktem, že žalovaný, který formálně popíral pravdivost soukromých listin předložených žalobkyní k důkazu, ani neuvedl, proč pravdivost popírá. Pokud žalovaný popíral správnost žalobkyní zaznamenaných údajů o množství dodávky energie pouze formálně a současně ani v předprocesním stadiu sporu nevyužil možnosti korigovat správnost žalobkyní zjištěných (a posléze v tomto sporu tvrzených) údajů o množství dodané elektrické energie formou reklamace vyúčtované ceny za dodávku (faktura č. 115690979) na základě námitky nesprávnosti odečtu, resp. funkce elektroměru, lze hodnocení provedeného důkazu spornou listinou soudem I. stupně schválit z rovněž z hlediska korektního uplatnění zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.).

18. Vzhledem k tomu, že se žalovanému nepodařilo prostřednictvím odvolacích námitek zvrátit správné skutkové závěry soudu I. stupně, není důvodná ani navazující námitka nesprávného právního posouzení.

19. K odvolání proti nákladovému výroku: K otázce významu absence předžalobní výzvy podle § 142a odst. 1 o. s. ř. jako překážky pro přiznání práva na nákladů řízení úspěšnému žalobci dospěla soudní praxe k závěru, že absence výzvy nebude zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 75/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 582/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2620/2014, ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2169/2015, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4665/2015, a nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13, a ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 4047/14).

20. Pro danou věc z výše uvedeného vyplývá, že bez ohledu na posouzení potvrzení podatelny žalobkyně o odeslání doporučené zásilky žalovanému z pohledu způsobilosti tuto skutečnost prokázat před soudem, nelze žalobkyni odepřít právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně již proto, že žalovaný neuhradil existující dluh ani po podání žaloby a v řízení se (marně) bránil uložení povinnosti závazek splnit. Za těchto okolností není důvod pro revizi závěru soudu I. stupně, že žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k plnému úspěchu ve věci samé právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

21. Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu I. stupně je ze všech výše uvedených důvodů věcně správný, odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů ve výši určené podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), c), vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. 300 Kč za jeden procesní úkon. Jedná se o tyto 3 úkony: vyjádření k odvolání, příprava na ú. j. dne 3. 7. 2019, a účast u tohoto jednání. Náhrada tedy činí celkem 900 Kč.

Poučení:
    Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3.


    Praha 3. července 2019




    JUDr. Marcela Kučerová v. r.
    předsedkyně senátu