Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:15Co 46/2019     
Soud:Krajský soud v Ostravě
ECLI:ECLI:CZ:KSOS:2019:15.CO.46.2019.1
Datum rozhodnutí:28.02.2019
Forma rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 1215/2012
Kategorie rozhodnutí:E


č. j. 15 Co 46/2019-151


USNESENÍ


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci

žalobkyně: BLOCK a.s., IČO 18055168
sídlem U Kasáren 727, 757 01 Valašské Meziříčí
zastoupená advokátkou Mgr. Lucií Stachovou
sídlem Poděbradova 1243/7, 702 00 Ostrava

proti
žalované: MIKROCHEM spol. s r.o., IČO 00604496
sídlem Za dráhou 33, 902 01 Pezinok, Slovenská republika
zastoupená advokátem JUDr. Matejem Kánem
sídlem Námestie Martina Benku 9, 811 07 Bratislava, Slovenská republika

pro doručování v České republice JUDr. Petr Hocek, advokát
sídlem Klimentská 1652/36, 110 00 Praha 1

o vydání evropského platebního rozkazu, k odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 3. 1. 2019, č. j. 13 EVC 1/2018-131,

    takto:
    Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

    Odůvodnění:
      1. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh žalované, aby řízení bylo zastaveno vzhledem k nedostatku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky k rozhodování dané věci. Okresní soud odkázal na čl. 27 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení) a uvedl, že ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky dne 29. 5. 2017 je příslušnost soudu řešena v čl. XIII. bodě 13. 9. tak, že nebude-li spor vyřešen smírnou cestou, bude věc předána příslušnému soudu, přičemž ve smyslu čl. IV. odst. 1 téhož nařízení příslušnými soudy pro spory mezi účastníky mohou být soudy Slovenské republiky, na jejímž území mají oba účastníci sídlo. Tato příslušnost však byla změněna v rámci Dohody o uznání závazku a úhradě dluhu ze dne 19. 1. 2018, v jejímž čl. IV. bod 3 se strany dohodly, že k projednání a rozhodování sporů vzniklých jak z této dohody, tak i ze smlouvy o dílo samotné, jsou příslušné soudy České republiky, čímž byl naplněn čl. 25 odst. 1 Nařízení. Dále pak okresní soud uvedl, že žalovaná svou námitku mezinárodní nepříslušnosti neadresovala soudu v rámci svého prvního úkonu ve věci, tj. v rámci odporu proti evropskému platebnímu rozkazu, s tím, že k této námitce ohledně mezinárodní nepříslušnosti soudů lze přihlížet pouze tehdy, pokud je obsažena v rámci prvního úkonu účastníka směřujícího vůči soudu.


      2. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém uvedla, že se účastníci ve smlouvě o dílo ze dne 29. 5. 2017 dohodli na tom, že pokud mezi smluvními stranami vznikne v souvislosti se smlouvou jakýkoliv spor a tento nebude možné vyřešit smírem, bude věc předložena k projednání příslušnému soudu. Toto ujednání stran nemůže modifikovat Dohoda o uznání závazku ze dne 19. 1. 2018, která nemůže předchozí dohodu účastníků měnit. Žalovaná odkázala na čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 25 odst. 1 Nařízení, ze kterých vyplývá pro řešení sporů mezi účastníky pravomoc soudů Slovenské republiky, neboť účastníci se ve smlouvě o dílo ve smyslu čl. 25 odst. 1 o mezinárodní soudní příslušnosti nedohodli. Rozhodující je tedy mezinárodní příslušnost určená podle sídla žalovaného. Současně žalovaný nesouhlasil ani s výtkou okresního soudu, že námitku mezinárodní nepříslušnosti neadresoval soudu v rámci svého prvního úkonu ve věci, tedy při podání odporu proti vydanému evropskému platebnímu rozkazu. Uváděl, že na evropský platební rozkaz reagoval oficiálním vzorem odporu, který neobsahuje prostor na odůvodnění a ve kterém absentuje kolonka pro namítání nepříslušnosti. Žalovaný proto namítl mezinárodní nepříslušnost jednajícího soudu v rámci svého podání navazujícího na odpor, konkrétně ve vyjádření doručeném okresnímu soudu ze dne 12. 11. 2018. V tomto směru žalovaný odkázal na znění čl. 16 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. 2. 2006, kterým se zavádí evropské řízení o platebním rozkazu, podle kterého se odpor podává prostřednictvím vzorového formuláře F, vydaného v příloze VI. tohoto nařízení a dovozuje, že namítl nepříslušnost soudu v předmětném sporu v rámci svého prvního úkonu, za který je nutno považovat vyjádření jako součást podaného odporu. Žalovaná tedy navrhla zrušení napadeného usnesení a zastavení řízení.

      3. Žalobkyně naopak navrhla potvrzení napadeného usnesení jako správného s tím, že ve věci je dána pravomoc soudů České republiky, na které se strany dohodly v Dohodě o uznání ze dne 19. 1. 2008, v jejímž článku IV. odst. 3 bylo ujednáno, že k projednání a rozhodování sporů vzniklých z této dohody nebo v souvislosti s ní, jakož i k projednání a rozhodování sporů vzniklých ze smlouvy o dílo č. SMI001/KÚZ/SD 01 ze dne 29. 5. 2017 nebo v souvislosti s ní jsou příslušné soudy České republiky. Strany si tedy sjednaly pravomoc českých soudů nejen pro účely řešení sporů z dohody o uznání, ale též pro řešení sporů ze smlouvy o dílo. Tímto byl dle čl. IV. odst. 3 dohody o uznání současně naplněn požadavek čl. XIII. odst. 13. 2. smlouvy o dílo, tj. požadavek na změnu smlouvy o dílo pouze písemnými dodatky, a to aniž by změna smlouvy o dílo byla provedena v samostatném dokumentu, který by byl výslovně jako dodatek smlouvy o dílo označen. Žalobkyně v tomto směru odkázala na ustanovení § 555 odst. 1 o. z., dle kterého se právní jednání posuzuje podle obsahu, nikoliv podle toho, jak bylo označeno. V tomto směru dále odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR.

      4. Odvolací soud po přezkoumání napadeného usnesení dle § 212a odst. 6 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné a že jsou splněny podmínky pro potvrzení napadeného usnesení dle § 219 o. s. ř.

      5. Z obsahu spisu se podává, že řízení bylo zahájeno dne 26. 7. 2018 podáním návrhu na vydání evropského platebního rozkazu, kterým se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 157 810,94 EUR s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 15 126,95 EUR. K návrhu na vydání evropského platebního rozkazu žalobkyně doložila smlouvu o dílo uzavřenou mezi účastníky dne 24. 5. 2017, v rámci jejíhož čl. XIII. bod 13. 9. se smluvní strany dohodly, že případné spory mezi nimi se zavazují řešit smírnou cestou a pro případ, že nebude spor touto cestou vyřešen, bude věc předána příslušnému soudu. Dále byla předložena dohoda uzavřená dne 19. 1. 2018, v níž se účastníci v čl. IV. odst. 3 dohodli, že pro práva, závazky a právní vztahy v této dohodě zvláště neupravené platí obecně závazné právní předpisy České republiky a k projednání a rozhodování sporů vzniklých z této dohody nebo v souvislosti s ní, jakož i k projednání a rozhodování sporů vzniklých ze smlouvy o dílo nebo v souvislosti s ní, jsou příslušné soudy České republiky. Okresní soud návrhu vyhověl a dne 21. 8. 2018 vydal evropský platební rozkaz, který doručil žalované dne 28. 8. 2018. Proti tomuto evropskému platebnímu rozkazu podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor na příslušném formuláři F dle čl. 16 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006, kterým se zavádí evropské řízení o platebním rozkazu, na který navázala vyjádřením ze dne 5. 11. 2018 doručeným okresnímu soudu dne 12. 11. 2018, v němž namítala mezinárodní nepříslušnost soudů České republiky se stejnou argumentací, jakou použila v podaném odvolání.

      6. V projednávané věci se jedná o přeshraniční spor, v rámci kterého je navrhováno vydání evropského platebního rozkazu, jehož úprava je obsažena v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. 12. 2006, jímž se zavádí evropské řízení o platebním rozkazu. Uvedené nařízení v čl. 6 odst. 1 v souvislosti s určením pravomoci soudů odkazuje na přiměřené použití Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z 12. 12. 2012 o pravomoci a o uznávání a o výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 25 Nařízení bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo v budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud, nebo soudy toho státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena:


    a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením,

    b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo

    c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.

    Podle odst. 5 tohoto článku dohoda o příslušnosti, která je součástí smlouvy, je považována za dohodu nezávislou na ostatních ustanoveních smlouvy.


      7. Dle názoru odvolacího soudu předložená smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky dne 24. 5. 2017 v čl. XIII. v bodě 13. 9. neobsahuje dohodu o mezinárodní příslušnosti soudů ve smyslu citovaného čl. 25 Nařízení, potud odvolací soud souhlasí s argumentací žalované. Současně však tuto dohodu zahrnuje později uzavřená dohoda o uznání závazku a o úhradě dluhu ze dne 19. 1. 2018, v rámci jejíhož čl. IV. odst. 3 se účastníci řízení dohodli, že k projednání a rozhodování sporů vzniklých z této dohody nebo v souvislosti s ní, jakož i k projednání a rozhodování sporů vzniklých ze smlouvy o dílo nebo v souvislosti s ní, jsou příslušné smlouvy České republiky. Současně tato dohoda v čl. I. odkazuje ve svém odstavci 1 na smlouvu o dílo SMI001/KÚZ/SD 01 ze dne 24. 5. 2017, tedy čl. IV. odst. 3 je nutno vykládat tak, že pokud se v tomto článku hovoří o smlouvě o dílo, jedná se právě o smlouvu ze dne 24. 5. 2017, když žádným z účastníků nebylo ani tvrzeno, že by mezi nimi byla uzavřena i jiná smlouva o dílo. Uvedená dohoda o uznání závazku o úhradě dluhu přitom splňuje i formální náležitosti uvedené v čl. 25 Nařízení, ze kterého dále nevyplývá, že by dohoda o příslušnosti musela být uskutečněna v rámci uzavření prvotní smlouvy o dílo. Účastníkům tedy nic nebránilo po uzavření smlouvy o dílo, v rámci které si mezinárodní příslušnost soudů jedné ze smluvních stran neujednali a odkázali na příslušnost obecnou [která vyplývá z čl. 4 a podle sídla žalované by svědčila o mezinárodní příslušnosti soudů Slovenské republiky, když podle čl. II. bodu 2. 3. se na území Slovenské republiky mimo sídla žalované nacházelo také místo zhotovení díla, tedy místo poskytování služeb ve smyslu čl. 7 odst. 1 bodu b) Nařízení], se následně v dohodě z 19. 1. 2018 dohodnout na mezinárodní příslušnosti soudů České republiky, a to i pro spory vzniklé ze smlouvy o dílo, a to bez ohledu na další obsah dohody o uznání závazků a úhradě dluhu. Jak vyplývá z odst. 5 čl. 25 Nařízení, dohoda o příslušnosti, které je součástí smlouvy, je považována za dohodu nezávislou na ostatních ustanoveních smlouvy.

      8. Odvolací soud tak uzavírá, že mezi účastníky byla uzavřena platná dohoda o mezinárodní příslušnosti soudů České republiky, v souladu s níž byl návrh na vydání evropského platebního rozkazu podán u Okresního soudu ve Vsetíně, který je tak mezinárodně příslušný pro toto řízení.

      9. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že nesdílí názor okresního soudu na otázku včasnosti vznesení námitky mezinárodní nepříslušnosti soudů České republiky ze strany žalované, přičemž odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 15. 12. 2006 ve věci sp. zn. 33 Odo 1455/2006, ze dne 30. 8. 2011 ve věci 32 Cdo 34/2010 či ze dne 28. 2. 2017 ve věci 30 Cdo 2784/2016), podle které námitka nepříslušnosti soudu musí být vznesena nejpozději při prvním procesním úkonu žalovaného ve věci samé, kterým však není odpor proti platebnímu rozkazu, ale až vyjádření ve věci. V případě vydání platebního rozkazu (včetně evropského platebního rozkazu) zůstává námitka nepříslušnosti soudu účastníku řízení zachována nejpozději do okamžiku prvního úkonu, kterým se na soud účastník obrací po zrušení platebního rozkazu. Je tak nutno uzavřít, že pokud žalovaná vznesla námitku mezinárodní příslušnosti ve svém vyjádření k návrhu ze dne 5. 11. 2018, vznesla tuto námitku sice včas, avšak zcela nedůvodně, jak vyloženo shora.

      10. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadené usnesení jako správné v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil.

    Poučení:


    Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka jinak.


    Ostrava 28. února 2019



    Mgr. Dagmar Gottwaldová v. r. předsedkyně senátu

                                             č. j. 15 Co 46/2019-151


    USNESENÍ


    Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci

    žalobkyně: BLOCK a.s., IČO 18055168
    sídlem U Kasáren 727, 757 01 Valašské Meziříčí
    zastoupená advokátkou Mgr. Lucií Stachovou
    sídlem Poděbradova 1243/7, 702 00 Ostrava

    proti
    žalované: MIKROCHEM spol. s r.o., IČO 00604496
    sídlem Za dráhou 33, 902 01 Pezinok, Slovenská republika
    zastoupená advokátem JUDr. Matejem Kánem
    sídlem Námestie Martina Benku 9, 811 07 Bratislava, Slovenská republika

    pro doručování v České republice JUDr. Petr Hocek, advokát
    sídlem Klimentská 1652/36, 110 00 Praha 1

    o vydání evropského platebního rozkazu, k odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 3. 1. 2019, č. j. 13 EVC 1/2018-131,

      takto:
      Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

      Odůvodnění:
        1. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh žalované, aby řízení bylo zastaveno vzhledem k nedostatku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky k rozhodování dané věci. Okresní soud odkázal na čl. 27 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení) a uvedl, že ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky dne 29. 5. 2017 je příslušnost soudu řešena v čl. XIII. bodě 13. 9. tak, že nebude-li spor vyřešen smírnou cestou, bude věc předána příslušnému soudu, přičemž ve smyslu čl. IV. odst. 1 téhož nařízení příslušnými soudy pro spory mezi účastníky mohou být soudy Slovenské republiky, na jejímž území mají oba účastníci sídlo. Tato příslušnost však byla změněna v rámci Dohody o uznání závazku a úhradě dluhu ze dne 19. 1. 2018, v jejímž čl. IV. bod 3 se strany dohodly, že k projednání a rozhodování sporů vzniklých jak z této dohody, tak i ze smlouvy o dílo samotné, jsou příslušné soudy České republiky, čímž byl naplněn čl. 25 odst. 1 Nařízení. Dále pak okresní soud uvedl, že žalovaná svou námitku mezinárodní nepříslušnosti neadresovala soudu v rámci svého prvního úkonu ve věci, tj. v rámci odporu proti evropskému platebnímu rozkazu, s tím, že k této námitce ohledně mezinárodní nepříslušnosti soudů lze přihlížet pouze tehdy, pokud je obsažena v rámci prvního úkonu účastníka směřujícího vůči soudu.


        2. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém uvedla, že se účastníci ve smlouvě o dílo ze dne 29. 5. 2017 dohodli na tom, že pokud mezi smluvními stranami vznikne v souvislosti se smlouvou jakýkoliv spor a tento nebude možné vyřešit smírem, bude věc předložena k projednání příslušnému soudu. Toto ujednání stran nemůže modifikovat Dohoda o uznání závazku ze dne 19. 1. 2018, která nemůže předchozí dohodu účastníků měnit. Žalovaná odkázala na čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 25 odst. 1 Nařízení, ze kterých vyplývá pro řešení sporů mezi účastníky pravomoc soudů Slovenské republiky, neboť účastníci se ve smlouvě o dílo ve smyslu čl. 25 odst. 1 o mezinárodní soudní příslušnosti nedohodli. Rozhodující je tedy mezinárodní příslušnost určená podle sídla žalovaného. Současně žalovaný nesouhlasil ani s výtkou okresního soudu, že námitku mezinárodní nepříslušnosti neadresoval soudu v rámci svého prvního úkonu ve věci, tedy při podání odporu proti vydanému evropskému platebnímu rozkazu. Uváděl, že na evropský platební rozkaz reagoval oficiálním vzorem odporu, který neobsahuje prostor na odůvodnění a ve kterém absentuje kolonka pro namítání nepříslušnosti. Žalovaný proto namítl mezinárodní nepříslušnost jednajícího soudu v rámci svého podání navazujícího na odpor, konkrétně ve vyjádření doručeném okresnímu soudu ze dne 12. 11. 2018. V tomto směru žalovaný odkázal na znění čl. 16 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. 2. 2006, kterým se zavádí evropské řízení o platebním rozkazu, podle kterého se odpor podává prostřednictvím vzorového formuláře F, vydaného v příloze VI. tohoto nařízení a dovozuje, že namítl nepříslušnost soudu v předmětném sporu v rámci svého prvního úkonu, za který je nutno považovat vyjádření jako součást podaného odporu. Žalovaná tedy navrhla zrušení napadeného usnesení a zastavení řízení.

        3. Žalobkyně naopak navrhla potvrzení napadeného usnesení jako správného s tím, že ve věci je dána pravomoc soudů České republiky, na které se strany dohodly v Dohodě o uznání ze dne 19. 1. 2008, v jejímž článku IV. odst. 3 bylo ujednáno, že k projednání a rozhodování sporů vzniklých z této dohody nebo v souvislosti s ní, jakož i k projednání a rozhodování sporů vzniklých ze smlouvy o dílo č. SMI001/KÚZ/SD 01 ze dne 29. 5. 2017 nebo v souvislosti s ní jsou příslušné soudy České republiky. Strany si tedy sjednaly pravomoc českých soudů nejen pro účely řešení sporů z dohody o uznání, ale též pro řešení sporů ze smlouvy o dílo. Tímto byl dle čl. IV. odst. 3 dohody o uznání současně naplněn požadavek čl. XIII. odst. 13. 2. smlouvy o dílo, tj. požadavek na změnu smlouvy o dílo pouze písemnými dodatky, a to aniž by změna smlouvy o dílo byla provedena v samostatném dokumentu, který by byl výslovně jako dodatek smlouvy o dílo označen. Žalobkyně v tomto směru odkázala na ustanovení § 555 odst. 1 o. z., dle kterého se právní jednání posuzuje podle obsahu, nikoliv podle toho, jak bylo označeno. V tomto směru dále odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR.

        4. Odvolací soud po přezkoumání napadeného usnesení dle § 212a odst. 6 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné a že jsou splněny podmínky pro potvrzení napadeného usnesení dle § 219 o. s. ř.

        5. Z obsahu spisu se podává, že řízení bylo zahájeno dne 26. 7. 2018 podáním návrhu na vydání evropského platebního rozkazu, kterým se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 157 810,94 EUR s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 15 126,95 EUR. K návrhu na vydání evropského platebního rozkazu žalobkyně doložila smlouvu o dílo uzavřenou mezi účastníky dne 24. 5. 2017, v rámci jejíhož čl. XIII. bod 13. 9. se smluvní strany dohodly, že případné spory mezi nimi se zavazují řešit smírnou cestou a pro případ, že nebude spor touto cestou vyřešen, bude věc předána příslušnému soudu. Dále byla předložena dohoda uzavřená dne 19. 1. 2018, v níž se účastníci v čl. IV. odst. 3 dohodli, že pro práva, závazky a právní vztahy v této dohodě zvláště neupravené platí obecně závazné právní předpisy České republiky a k projednání a rozhodování sporů vzniklých z této dohody nebo v souvislosti s ní, jakož i k projednání a rozhodování sporů vzniklých ze smlouvy o dílo nebo v souvislosti s ní, jsou příslušné soudy České republiky. Okresní soud návrhu vyhověl a dne 21. 8. 2018 vydal evropský platební rozkaz, který doručil žalované dne 28. 8. 2018. Proti tomuto evropskému platebnímu rozkazu podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor na příslušném formuláři F dle čl. 16 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006, kterým se zavádí evropské řízení o platebním rozkazu, na který navázala vyjádřením ze dne 5. 11. 2018 doručeným okresnímu soudu dne 12. 11. 2018, v němž namítala mezinárodní nepříslušnost soudů České republiky se stejnou argumentací, jakou použila v podaném odvolání.

        6. V projednávané věci se jedná o přeshraniční spor, v rámci kterého je navrhováno vydání evropského platebního rozkazu, jehož úprava je obsažena v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. 12. 2006, jímž se zavádí evropské řízení o platebním rozkazu. Uvedené nařízení v čl. 6 odst. 1 v souvislosti s určením pravomoci soudů odkazuje na přiměřené použití Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z 12. 12. 2012 o pravomoci a o uznávání a o výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 25 Nařízení bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo v budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud, nebo soudy toho státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena:


      a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením,

      b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo

      c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.

      Podle odst. 5 tohoto článku dohoda o příslušnosti, která je součástí smlouvy, je považována za dohodu nezávislou na ostatních ustanoveních smlouvy.


        7. Dle názoru odvolacího soudu předložená smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky dne 24. 5. 2017 v čl. XIII. v bodě 13. 9. neobsahuje dohodu o mezinárodní příslušnosti soudů ve smyslu citovaného čl. 25 Nařízení, potud odvolací soud souhlasí s argumentací žalované. Současně však tuto dohodu zahrnuje později uzavřená dohoda o uznání závazku a o úhradě dluhu ze dne 19. 1. 2018, v rámci jejíhož čl. IV. odst. 3 se účastníci řízení dohodli, že k projednání a rozhodování sporů vzniklých z této dohody nebo v souvislosti s ní, jakož i k projednání a rozhodování sporů vzniklých ze smlouvy o dílo nebo v souvislosti s ní, jsou příslušné smlouvy České republiky. Současně tato dohoda v čl. I. odkazuje ve svém odstavci 1 na smlouvu o dílo SMI001/KÚZ/SD 01 ze dne 24. 5. 2017, tedy čl. IV. odst. 3 je nutno vykládat tak, že pokud se v tomto článku hovoří o smlouvě o dílo, jedná se právě o smlouvu ze dne 24. 5. 2017, když žádným z účastníků nebylo ani tvrzeno, že by mezi nimi byla uzavřena i jiná smlouva o dílo. Uvedená dohoda o uznání závazku o úhradě dluhu přitom splňuje i formální náležitosti uvedené v čl. 25 Nařízení, ze kterého dále nevyplývá, že by dohoda o příslušnosti musela být uskutečněna v rámci uzavření prvotní smlouvy o dílo. Účastníkům tedy nic nebránilo po uzavření smlouvy o dílo, v rámci které si mezinárodní příslušnost soudů jedné ze smluvních stran neujednali a odkázali na příslušnost obecnou [která vyplývá z čl. 4 a podle sídla žalované by svědčila o mezinárodní příslušnosti soudů Slovenské republiky, když podle čl. II. bodu 2. 3. se na území Slovenské republiky mimo sídla žalované nacházelo také místo zhotovení díla, tedy místo poskytování služeb ve smyslu čl. 7 odst. 1 bodu b) Nařízení], se následně v dohodě z 19. 1. 2018 dohodnout na mezinárodní příslušnosti soudů České republiky, a to i pro spory vzniklé ze smlouvy o dílo, a to bez ohledu na další obsah dohody o uznání závazků a úhradě dluhu. Jak vyplývá z odst. 5 čl. 25 Nařízení, dohoda o příslušnosti, které je součástí smlouvy, je považována za dohodu nezávislou na ostatních ustanoveních smlouvy.

        8. Odvolací soud tak uzavírá, že mezi účastníky byla uzavřena platná dohoda o mezinárodní příslušnosti soudů České republiky, v souladu s níž byl návrh na vydání evropského platebního rozkazu podán u Okresního soudu ve Vsetíně, který je tak mezinárodně příslušný pro toto řízení.

        9. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že nesdílí názor okresního soudu na otázku včasnosti vznesení námitky mezinárodní nepříslušnosti soudů České republiky ze strany žalované, přičemž odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 15. 12. 2006 ve věci sp. zn. 33 Odo 1455/2006, ze dne 30. 8. 2011 ve věci 32 Cdo 34/2010 či ze dne 28. 2. 2017 ve věci 30 Cdo 2784/2016), podle které námitka nepříslušnosti soudu musí být vznesena nejpozději při prvním procesním úkonu žalovaného ve věci samé, kterým však není odpor proti platebnímu rozkazu, ale až vyjádření ve věci. V případě vydání platebního rozkazu (včetně evropského platebního rozkazu) zůstává námitka nepříslušnosti soudu účastníku řízení zachována nejpozději do okamžiku prvního úkonu, kterým se na soud účastník obrací po zrušení platebního rozkazu. Je tak nutno uzavřít, že pokud žalovaná vznesla námitku mezinárodní příslušnosti ve svém vyjádření k návrhu ze dne 5. 11. 2018, vznesla tuto námitku sice včas, avšak zcela nedůvodně, jak vyloženo shora.

        10. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadené usnesení jako správné v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil.

      Poučení:


      Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka jinak.


      Ostrava 28. února 2019
       

                                                                                                                               
      Mgr. Dagmar Gottwaldová v. r.                 předsedkyně senátu