Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:39Co 151/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:39.CO.151.2019.1
Datum rozhodnutí:16.05.2019
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Příslušnost soudu mezinárodní
Smlouva o dílo
Dotčené předpisy:čl. 4 bod 1 Nařízení (ES) č. 1215/2012
čl. 7 bod 1 Nařízení (ES) č. 1215/2012
čl. 66 odst. 1 Nařízení (ES) č. 1215/2012
čl. 80 Nařízení (ES) č. 1215/2012
čl. 5 Nařízení (ES) č. 44/2001
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie a

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové v právní věci

žalobce: JAMP, s.r.o., IČO 31617131

sídlem Pivovarská 458, 019 01 Ilava, Slovenská republika

zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Štaidlem

sídlem Apolinářská 6, 128 00 Praha 2

proti

žalovanému: K4K HOLDING s.r.o., IČO 28715195

sídlem Politických vězňů 1511/5, 110 00 Praha 1

o zaplacení částky 285 828 € s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. března 2019, č. j. 28 C 93/2018 – 39,


takto:


Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:


1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl námitku žalovaného ze dne 10. 10. 2018 o nedostatku mezinárodní příslušnosti soudu prvního stupně.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou dne 26. 7. 2018, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že na základě kupní smlouvy poskytl žalovanému při realizaci technologického projektu ŠKODA AUTO Dopravník Frontend Hala 3, závod Kvasiny, soubor zařízení pro technologický celek průmyslového dopravníku určeného pro automobilový závod konečného odběratele, společnost ŠKODA AUTO a.s. Žalovaný v podání ze dne 10. 10. 2018 vznesl námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci s odkazem na čl. 5 nařízení rady (ES) č. 44/2001 (dále jen nařízení Brusel I) s tím, že podle něho jde o plnění ze smlouvy o dílo, které bylo realizováno ve Slovenské republice a s ohledem na to, že rozhodné je právo slovenské.

3. Soud prvního stupně věc posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 (dále jen nařízení Brusel I bis), neboť podle článku 66 odst. 1 je použitelné na řízení zahájená od 10. 1. 2015, dříve platné nařízení Brusel I proto nelze použít. Soud prvního stupně citoval články 4 bod 1 a 7 bod 1 nařízení Brusel I bis a uvedl, že článek 7 je obsažen v oddílu 2, který obsahuje úpravu příslušnosti na výběr dané, která je pro žalobce alternativou k příslušnosti obecné podle článku 4. Je věcí pouze žalobce, zda pravidlo příslušnosti na výběr dané využije či nikoliv, aniž žalovaný může tomuto důsledku jakkoliv zabránit. Nařízení žalovanému nesvěřuje žádný procesní nástroj, jímž by mohl volbu žalobce negovat, k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 1208/2011.

4. Proti tomuto usnesení podal nejprve blanketní, později doplněné, odvolání žalovaný, který se domáhal jeho změny tak, že bude vysloven nedostatek mezinárodní příslušnosti soudů České republiky. Podle něho ze systematiky nařízení vyplývá, že článek 4 je pouze obecným východiskem, ke kterému existují výjimky počínaje čl. 7 a následující nařízení Brusel I bis, kdy je potřeba uplatnit pravidlo lex specialis derogat generali, a tím upřednostnit stanovení příslušnosti soudu dle článku 7, kdy článek 4 je pouze zbytková klauzule pro případy, které se právě nedají podřadit pod jiná pravidla zvláštní nebo výlučné příslušnosti.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř. – účastníkem řízení), že splňuje náležitosti plynoucí z ust. § 205 o.s.ř. postupem podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle článku 80 věta první nařízení Brusel I bis toto nařízení zrušuje nařízení (ES) č. 44/2001.

7. Podle článku 66 bod 1 téhož nařízení toto nařízení se vztahuje pouze na řízení zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. ledna 2015 nebo po něm.

8. Podle článku 4 bod 1 téhož nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

9. Podle článku 7 bod 1 písm. a) téhož nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn.

10. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána k soudu dne 26. 7. 2018, soud prvního stupně věc vzhledem k článku 66 bod 1 nařízení Brusel I bis správně posuzoval podle tohoto nařízení, nikoli nařízení zrušeného č. 44/2001, na které odkazoval žalovaný. Odvolací soud se také se soudem prvního stupně shoduje v právním hodnocení věci, které je souladné s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (na níž soud prvního stupně také odkázal) i teorií (citovanou v uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu). Lze tak jen shrnout, že článek 4 nařízení Brusel I bis upravuje obecnou příslušnost. Ta platí, pokud toto nařízení nestanoví jinak. V oddíle 2, kam spadá i článek 7, je upravena příslušnost na výběr daná (viz. může /ale nemusí/ být v jiném členském státě žalována). Nejde proto o právní úpravu, která by použití článku 4 bod 1 nařízení Brusel I bis vylučovala. Soud prvního stupně tak rozhodl správně a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.


Poučení:

Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Praha, dne 16. května 2019


JUDr. Jiří Cidlina v. r.
předseda senátu