Dílo; odpovědnost za vady; sleva; záruka, § 2165 o. z., § 243d písm. a) o. s. ř.

Doba k uplatnění práva z vady stanovená v § 2165 o. z., tj. doba 24 měsíců od převzetí, nezačíná běžet znovu, je-li zjednání nápravy vadného plnění provedeno dodáním nové věci bez vad (výměnou věci) nebo výměnou součásti věci. Zákonná povinnost z vadného plnění se váže k závazku prodávajícího zajistit, aby kupující mohl po určitou dobu (24 měsíců) užívat věc bez vad; neváže se na věc samotnou. 

Zajištění dluhu; ručení; postoupení smlouvy; přechodná (intertemporální) ustanovení, § 3028 o. z., § 3073 o. z.

Práva a povinnosti ze smlouvy o ručení uzavřené po 31. 12. 2013 se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, bez zřetele k tomu, zda se hlavní (zajišťovaný) závazek řídí tímto zákonem či dosavadními právními předpisy. 

Konkurs; zástavní právo; splnění druhu; kvitance, § 170 odst. 1 písm. a) obč. zák., § 559 odst. 1 obč. zák., § 569 obč. zák., § 72 zákona č. 337/1992 Sb. ve znění do 31. 12. 2000, § 19 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění do 31. 12. 2007, § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění do 31. 12. 2007

27. 9. 2021 Nevydá-li správce konkursní podstaty osobního dlužníka zástavnímu dlužníku potvrzení o tom, že úhradou zajištěné pohledávky do konkursní podstaty zaniklo zástavní právo váznoucí na nemovitostech, které pohledávku zajišťovaly, a posuzuje-li se zánik z 

Odpovědnost státu za újmu; shromažďovací právo; veřejná listina; přípustnost dovolání, § 567 o. z., § 568 odst. 1 o. z., § 134 o. s. ř., § 57 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb.

Úřední záznam o použití donucovacího prostředku sepsaný dle § 57 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) je veřejnou listinou ve smyslu § 134 o. s. ř. 

Příslušnost soudu; ochranné známky; duševní vlastnictví; překážka litispendence; totožnost věci; právo Evropské unie, čl. 125 Nařízení (EU) č. 2017/2001, § 243e odst. 1 o. s. ř., čl., 36 odst. 1 Nařízení č. 1215/2012, čl. 37 odst. 1 Nařízení č. 1215/2012, čl. 53 Nařízení č. 1215/2012, čl. 29 Nařízení č. 1215/2012, čl. 9 Nařízení č. 2017/1001, čl. 122 Nařízení č. 2017/1001, čl. 125 Nařízení č. 2017/1001

Má-li být v České republice uznáno rozhodnutí vydané soudem jiného členského státu podle článku 36 odst. 1 nařízení Brusel I bis, tj. mají-li být danému rozhodnutí přiznány stejné účinky, které má na území státu, v němž bylo vydáno, musí účastník řízení, který se uznání rozhodnutí v řízení před českým soudem dovolává, předložit podle článku 37 odst. 1 nařízení Brusel I bis vedle vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti, také osvědčení vystavené podle článku 53. Soud jiného členského státu Evropské unie lze považovat za příslušný podle článku 29 odst. 3 nařízení Brusel I bis, jestliže již dle okolností případu jeho příslušnost nemůže být zpochybněna, a to proto, že nejde o věc, ve které by měly výlučnou příslušnost ve smyslu článku 24 nařízení Brusel I bis soudy jiného členského státu, předmětný 

Insolvence; dlužník; věřitel; schůze věřitelů; úpadek; reorganizace; konkurz; poctivost; žaloba pro zmatečnost, § 48 odst. 2 IZ, § 148 IZ, § 149 IZ, § 150 IZ, § 152 IZ, § 318 IZ, § 325 IZ, § 326 odst. 1 písm. a) IZ, § 51 IZ ve znění od 1. 1. 2014, § 52 IZ ve znění od 1. 1. 2014, § 96 odst. 2 IZ ve znění od 1. 1. 2014, § 235h odst. 2 o. s. ř.

Zkoumat, zda lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení reorganizace je sledován nepoctivý záměr, má pro rozhodnutí o způsobu řešení úpadku u objektivně přípustné reorganizace (§ 316 odst. 4 insolvenčního zákona) význam tehdy, jestliže schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku nerozhodne (nepřijme rozhodnutí o způsobu řešení úpadku reorganizací ani konkursem). Jen v takovém případě může insolvenční soud zamítnout návrh na povolení reorganizace podle § 326 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pro nepoctivý záměr navrhovatele. 

Insolvenční řízení; úpadek; přihláška pohledávky; lhůta k podání přihlášek; zajištění pohledávky; zástavní právo, § 167 insolvenčního zákona, § 173 odst. 1 insolvenčního zákona, § 183 odst. 1 insolvenčního zákona, § 185 insolvenčního zákona, § 205 odst. 4 insolvenčního zákona, § 239 odst. 4 insolvenčního zákona

Jestliže se věc zatížená zástavním právem stala součástí majetkové podstaty dlužníka coby plnění z neúčinného právního jednání dlužníka (§ 205 odst. 4, § 239 odst. 4 věta první insolvenčního zákona) až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení, je zástavní věřitel oprávněn přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (coby zástavního dlužníka) zajištěnou „zástavní“ (peněžitou) pohledávku nejpozději ve lhůtě k tomu určené výzvou insolvenčního soudu; to platí bez zřetele k tomu, že věřitel nevyužil možnosti včas přihlásit do insolvenčního řízení (jako nezajištěnou) osobní pohledávku vůči dlužníku, k jejímuž zajištění bylo zřízeno předmětné zástavní právo. 

Zaměstnanec; zaměstnavatel; smluvní pokuta; zdánlivé právní jednání; pracovněprávní vztahy; analogie legis, § 1a odst. 1 zák. práce, § 19 odst. 3 zák. práce, § 346d odst. 7 zák. práce, § 346e zák. práce, § 2048 o. z.

V pracovněprávních vztazích smí smluvní pokuta utvrdit jen závazek zaměstnance z konkurenční doložky sjednané ve smyslu ustanovení § 310 odst. 1 zák. práce o tom, že se zaměstnanec po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by vůči němu měla soutěžní povahu. Ujednání smluvní pokuty k utvrzení jiných závazků zaměstnance a zaměstnavatele je zakázáno ustanovením § 346d odst. 7 zák. práce; ke smluvní pokutě sjednané v rozporu s tímto zákazem se nepřihlíží (§ 346e zák. práce). Ustanovení § 19 odst. 3 zák. práce, které určuje, že neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám, se analogicky aplikuje též na zdánlivá (nicotná) pracovněprávní jednání. Tuto zásadu však nelze vykládat tak, že zaměstnanec může z neplatného nebo zdánlivého právního jednání požadovat plnění (které mu dosud nebylo poskytnuto), i když jeho neplatnost (zdánlivost) nezpůsobil výlučně sám. 

Stavba; pozemek; superficiální zásada; kupní smlouva; předkupní právo; spoluvlastnictví; přestavek, § 3054 o. z., § 3055 odst. 1 o. z., § 3056 odst. 1 o. z., § 3059 o. z.

Mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku, na kterém je převážná část stavby, je založeno zákonné předkupní právo podle § 3059 o. z. ve spojení s § 3056 odst. 1 o. z., a to bez ohledu na to, zda vzhledem k přesahům stavby na další pozemky budou splněny podmínky pro použití ustanovení o přestavku. Zákonné předkupní právo náleží i spoluvlastníkům pozemku, na němž se nachází převážná část stavby jiného vlastníka, a opačně spoluvlastníkům stavby ve vztahu k pozemku, na kterém se stavba svou převážnou částí nachází. 

Odpovědnost za škodu; náhrada při poškození věci; cena věci; cena obvyklá, § 4 o. z., § 492 o. z., § 2951 o. z., § 2955 o. z., § 2969 o. z., § 237 o. s. ř.

Ve sporu o náhradu škody při určení obvyklé ceny vozidla pořízeného v zahraničí, které je v místě a čase dopravní nehody svým typem či konstrukcí neobvyklé a v České republice se neobchoduje, je třeba zohlednit též možnosti přilehlého zahraničního trhu, funguje-li reálně přeshraniční obchod tohoto typu a je-li pro poškozeného dostupný či obvyklý, není-li nákup tímto způsobem spojen se zjevně neúčelnými či účelově nadhodnocenými náklady.