Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/03/2019
Spisová značka:26 Cdo 1797/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1797.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 218 písm. b) o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

26 Cdo 1797/2019-217



USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek domu čp. XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400/9, proti žalovaným 1) J. F., narozenému XY, a 2) A. F., narozené XY, oběma bytem XY, o zaplacení 72 445 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 139/2015, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2017, č. j. 6 Cmo 270/2016-156,
t a k t o :

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Cmo 270/2016-156, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (soud prvního stupně) ze dne 7. 9. 2016, č. j. 38 Cm 139/2015-141, kterým soud prvního stupně podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil řízení o odvolání žalované 2) do rozsudku soudu prvního stupně ze dne 11. 4. 2016, č. j. 38 Cm 139/2015-115, pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2); současně odvolací soud rozhodl, že žalobce ani žalovaná 2) nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním.

Řízení o dovolání žalované 2) bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2019, č. j. 38 Cm 139/2015-215, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2019.

Dovolání žalovaného 1) proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“.

Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné a zda je splněna podmínka povinného zastoupení v dovolacím řízení, předchází posouzení, zda je podal účastník k tomu subjektivně oprávněný.

K podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení z 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném pod č. 28 v časopise Soudní judikatura 3/1998, v usnesení z 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, dále např. v usnesení z 1. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3324/2013).

V souzené věci žalovaný 1) napadá svým dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo zastaveno odvolací řízení ve vztahu k žalované 2), tj. rozhodnutí, proti kterému mohla dovolání podat pouze žalovaná 2), neboť jí se napadené rozhodnutí týká.

Jde tudíž o dovolání podané neoprávněnou osobou a – z důvodů shora uvedených – subjektivně nepřípustné. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat objektivní přípustností (důvodností) dovolání a aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 6. 2019


JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu