Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/27/2018
Spisová značka:27 Cdo 4059/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.4059.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
01/22/2019
II.ÚS 254/19
doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.
odmítnuto
05/03/2019

27 Cdo 4059/2018-281



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobkyně AAAukcie s. r. o., se sídlem v Nitře, Farská 25, PSČ 949 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 46807870, zastoupené JUDr. Evženem Zörklerem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 139/57, PSČ 150 00, proti žalované J. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Mánesova 752/10, PSČ 120 00, o zaplacení 5.330.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 180/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2018, č. j. 14 Cmo 20/2013-215, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze částečným rozsudkem ze dne 17. 9. 2012, č. j. 74 Cm 180/2011-138, uložil žalované zaplatit žalobkyni 4.280.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 4.280.000 Kč od 1. 6. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně z částky 4.280.000 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 a ve výši 7,5 % ročně z částky 4.280.000 Kč do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá výši repo sazby vyhlášené ve věstníku České národní banky a platné vždy k prvému dni příslušeného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.

[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 2.139.976,84 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím z částky 4.280.000 Kč od 1. 6. 2010 do 19. 9. 2013, a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok) a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2.140.023,16 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím z částky 4.280.000 Kč od 20. 9. 2013 do 15. 5. 2017 a s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím z částky 2.140.023,16 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

[4] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

[5] Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

[6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).

[7] Dovolatelka těmto požadavkům nedostála, neboť co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že se „odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ a že je potřeba „vyřešit právní otázku dovolacím soudem jinak“.

[8] Argument, podle kterého má být právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem), významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (dále též jen „R 4/2014“), či ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, či ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu).

[9] Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. R 4/2014 a též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14).

[10] Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatelka v něm nekonkretizuje (byť jen slovně) judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud (podle jejího mínění) při posuzování konkrétní (v dovolání nastíněné) právní otázky odchýlit; v této souvislosti neoznačuje ani žádné právní závěry, které by ve své rozhodovací praxi formuloval dovolací soud. Nejvyšší soud sám si rovněž není vědom žádného svého rozhodnutí, jemuž by se napadené rozhodnutí mělo protivit.

[11] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).

[12] Dovolatelka v podání ze dne 1. 11. 2018, doručeném Nejvyššímu soudu téhož dne, navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.

[13] O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).

[14] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 11. 2018


JUDr. Marek Doležal
předseda senátu