Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/26/2019
Spisová značka:30 Cdo 1393/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1393.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podmínky řízení
Zastavení řízení
Zastoupení
Dotčené předpisy:§ § 104 odst. 2 o. s. ř.
§ 241 odst. 1 o. s. ř.
§ 241b odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

30 Cdo 1393/2018-321



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Tomášem Mottlem v právní věci žalobce F. F., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 80 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 70/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2016, č. j. 28 Co 351/2016-273, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 6. 2016, č. j. 42 C 70/2015-260 rozhodl tak, že se JUDr. Ilona Křížková, advokátka se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 451/11, zprošťuje povinnosti vykonávat funkci zástupce žalobce (výrok I) a dále, že se zástupcem žalobce ustanovuje JUDr. Dušan Mičica, advokát se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, k ochraně zájmů žalobce (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 13. 9. 2016, č. j. 28 Co 351/2016-273, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku II o ustanovení zástupce tak, že se žalobci v této věci zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů neustanovuje. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce opakovaně proti soudem ustanoveným zástupcům vznášel námitky a nesouhlasil s jejich ustanovením s tím, že má právo si vybrat z jím zvolených advokátů. Tímto svým jednáním žalobce nevyužil dobrodiní zákona a soudem přiznaného práva na právní pomoc s tím, že žalobce nemá právo na to, aby si vybíral, který advokát ho bude na státní útraty zastupovat.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 276), při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání; tímto podáním žalobce zároveň požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení k ochraně jeho zájmů.

O této žádosti o ustanovení advokáta bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 11. 2016, č. j. 42 C 70/2015-280, tak, že se zamítá, přičemž odvolání žalobce proti němu bylo odmítnuto pro opožděnost usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 1. 2017, č. j. 42 C 70/2015-286 potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2017, č. j. 28 Co 89/2017-292.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR XY, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se přiměřeně použije i v nyní projednávané věci.

Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám a dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. nejsou splněny, neboť se ze strany žalobce jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Žalobce se v žalobě, byť tato čítá více než dvě desítky stran textu, omezil toliko na neurčitá tvrzení o zločineckých soudech a soudcích, přičemž neuvedl žádné konkrétní jednání státu, v jehož důsledku mu měla vzniknout újma.

Nejvyššímu soudu je známo, že žalobce zahajuje větší množství soudních sporů se státem, v naprosté většině neúspěšně. V podání, kterým řízení zahájil, přitom žalobce neuvedl ani takové rozhodné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby. Žalobce nevylíčil alespoň v hrubých rysech, čeho se domáhá a z jakého důvodu. Vzhledem k absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, a vzhledem k dalším okolnostem případu, je nutno podání žalobce, jímž bylo řízení zahájeno, posoudit jako svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. 6. 2019


Mgr. Tomáš Mottl
pověřený člen senátu