Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/26/2020
Spisová značka:11 Tdo 112/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.112.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Souhrnný trest
Dotčené předpisy:§ 43 odst. 2 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C

11 Tdo 112/2020-574



USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání, které podala obviněná T. N., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 6 To 316/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 1 T 34/2019, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné T. N. odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 1 T 34/2019, byla obviněná T. N. uznána vinnou pod bodem 1) ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že

od počátku roku 2017 do měsíce října 2018, vyjma období od 13. 1. 2017 do 28. 3. 2017, si neoprávněně opatřovala psychotropní látku metamfetamin (tzv. pervitin), která je uvedena na seznamu č. 5, přílohy 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a tuto v rodinném domě na ulici XY č. p. XY ve Zlíně a na dalších místech Zlína poskytla dalším osobám, a to M. B., nar. XY, nejméně v 5 případech za částku nejméně 2 500 Kč v blíže nezjištěném množství, P. O., nar. XY, nejméně v 18 případech za částku nejméně 9 000 Kč v blíže nezjištěném množství, P. S., nar. XY, nejméně v 7 případech za částku 6 000 Kč a směnou za věci v množství nejméně 4 g, A. D., nar. XY, nejméně ve 2 případech za peníze v blíže nezjištěném množství, D. S., nar. XY, nejméně ve 100 případech za peníze v blíže nezjištěném množství a A. D., nar. XY, nejméně ve 2 případech za peníze v blíže nezjištěném množství,

a daného jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 18 T 153/2017, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2017, odsouzena mimo jiné pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 40 měsíců,

pod bodem 2) přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že

ve Zlíně na ulici XY v rodinném domě č. p. XY, který obývala na základě souhlasu majitele domu D. Š., nar. XY, od přesně nezjištěné doby do dne 15. 5. 2018 bez povolení přechovávala předměty a chemikálie tvořící tzv. varnu, sloužící k nelegální výrobě psychotropní látky metamfetamin (tzv. pervitin), který je uveden na seznamu č. 5 v příloze 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.

2. Za toto jednání byla obviněná podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.

3. O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, a to rozsudkem ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 6 To 316/2019, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněné uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.

II.

Dovolání obviněné a vyjádření k němu

4. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 6 To 316/2019, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v rámci něhož uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Předně obviněná namítla, že soudem prvního stupně nebyl prokázán způsob získání pervitinu, resp. zda ho vyrobila nebo obdržela od jiné osoby. Jednotlivci z komunity konzumentů pervitinu si drogu před��vali mezi sebou a někteří svědci účelově tvrdili, že drogu odebírali od obviněné, zejména svědek D. S., který obviněné rovněž drogy nabízel. Obviněná tvrdí, že pervitin nikdy nevyráběla, neboť nezná výrobní postup. Předměty potřebné k výrobě pervitinu, které byly nalezeny v domě D. Š., nepatřily obviněné, nýbrž svědku T. H., což se obviněná dozvěděla od svědka D. Š. při domovní prohlídce. K podpoře svých tvrzení zaslala obviněná Nejvyššímu soudu čestné prohlášení L. F. P., rodinného přítele odsouzené, a svědka D. Š., v němž je uvedeno, že od roku 2017 do začátku roku 2019 bydlel svědek T. H. i několik týdnů každého měsíce v domě svědka D. Š., kdy v tomto čestném prohlášení je rovněž popsáno dění v uvedeném domě. 6. Obviněná svou další námitku směřovala do výroku o uloženém trestu. Namítla, že se žádný z nižších soudů „nezabýval tím, proč došlo k přeměně podmíněného odsouzení obviněné usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 12. 2019, sp. zn. 18 T 153/2017, až rok poté, když byla dne 30. 11. 2018 vzata do vazby a prvoinstančním rozsudkem ze dne 19. 8. 2019 nepravomocně odsouzena a odvolacím soudem dne 10. 10. 2019 odsouzena pravomocně. Dle názoru obviněné jí měl být uložen souhrnný trest.“ Soudy při ukládání trestu pochybily, pokud obviněné uložily jednak trest odnětí svobody v délce 20 měsíců, jednak v délce tři a půl roku, což je v rozporu se zásadou absorpční a s § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněná „u veřejného zasedání o přeměně podmíněného trestu odnětí svobody dne 2. 12. 2019 uvedla, že si myslí, že za to, že má proměněnou podmínku, již byla potrestána, a v této trestní věci jí byl uložen další nepodmíněný trest v trvání tří a půl roku. Přestože odsouzená vznesla námitku vážného pochybení soudu, soud v přiloženém usnesení neodpověděl na otázku, zda dovoláním napadená rozhodnutí jsou vadná.“

7. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání a aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 6 To 316/2019, nebo jeho část ve vztahu k odsouzené, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl. Obviněná současně požádala, aby předseda senátu Nejvyššího soudu, který bude o podaném dovolání rozhodovat, přerušil před rozhodnutím o dovolání obviněné výkon trestu odnětí svobody, který jí byl uložen, a to podle § 265o odst. 1 tr. ř. z důvodu velmi špatného psychického stavu obviněné.

8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení k dovolacím námitkám obviněné uvedla, že obviněná ve svém podání uplatňuje argumentaci z její dosavadní obhajoby i z jejího odvolání. Těmito námitkami se však náležitě a dostatečně zabýval již soud druhého stupně, kdy jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování. Vzhledem k řádnému průběhu odvolacího řízení nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které již byly obviněnou uplatněny. Dovolací argumentace se nadto prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. K tomu státní zástupkyně uvádí, že skutkové závěry soudů jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Obviněná se svými dovolacími námitkami, které jsou primárně skutkové povahy, domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takové výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

9. Závěrem tak státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.
III.

Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněnou prostřednictvím obhájce, jak ukládá § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř.

11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
IV.

Důvodnost dovolání

13. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.

14. Pokud obviněná namítá, že soud prvního stupně neprokázal způsob získání pervitinu, resp. že pervitin sama nevyráběla, jedná se o námitku směřující do oblasti skutkových zjištění, resp. hodnocení důkazů. Přitom soudy bezpečně zjistily, že si pervitin neoprávněně opatřovala, není rozhodné jakým způsobem, a poté distribuovala dalším osobám. Stejně tak není sporu o tom, že v místě, kde se obviněná zdržovala, byly při domovní prohlídce zajištěny předměty sloužící k výrobě pervitinu. Obviněná se v této části dovolání pokouší jen zvrátit tato skutková zjištění.

15. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je však dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněné dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

16. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).

17. Po prostudování spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ve věci obviněné nedošlo ze strany nižších soudů k žádnému z výše uvedených pochybení, které by založilo přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nižší soudy dostály své povinnosti zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností. Tvrzení obviněné, že pervitin nikdy nevyráběla, nemůže vzhledem k provedenému dokazování obstát. Skutečnost, že obviněná vyráběla pervitin, byla prokázána zejména z listinných důkazů, konkrétně z facebookové komunikace, jež zachycovala písemnou komunikaci mezi obviněnou a svědkem D. S., dále z přehledu zakoupených léčiv či z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie. V daném případě byl nalézacím soudem zjišťován skutkový stav v souladu s požadavky vyplývajícími z § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Nejvyšší soud v jeho postupu neshledal žádná pochybení a stejně tak se odvolací soud důsledně a zcela dostatečně zabýval odvolacími námitkami obviněné a po přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu v něm neshledal žádné nedostatky. Soudy obou stupňů hodnotily veškeré důkazy jednotlivě a poté i ve vzájemných souvislostech.

18. Vzhledem k omezenému rozsahu dokazování a nepřípustnosti tzv. nov v dovolacím řízení Nejvyšší soud navíc nemohl přihlížet k zaslanému česnému prohlášení ze dne 2. 1. 2020 podanému L. F. P.

19. Pokud by dovolání bylo podáno pouze na základě výše uvedeného, bylo by nutné jej odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uvedený v § 265b tr. ř.

20. Dovolací důvod předpokládaný § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nicméně obviněná naplnila námitkou brojící proti neuložení souhrnného trestu. Výjimečně totiž mohou námitky vůči výroku o trestu naplnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, pokud je např. vytýkáno pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen úhrnný, souhrnný či společný trest (srov. k tomu rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

21. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku uloží soud souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnějším než trest uložený rozsudkem dřívějším. 22. Obviněná byla v jiné věci uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 18 T 153/2017, ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, kdy výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku zčásti ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 18 T 67/2017, byla podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, kdy byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 40 měsíců.

23. Ze skutkových zjištění nižších soudů v posuzované věci se podává, že ke spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku došlo v říjnu 2018, kdy byla dokončena trestná činnost obviněné, a že přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku obviněná páchala až do dne 15. 5. 2018. Z uvedeného vyplývá, že ke spáchání posuzovaných trestných činů došlo až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jiný trestný čin obviněné, když odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 18 T 153/2017, byl vyhlášen již dne 30. 10. 2017 a nabyl právní moci dne 20. 12. 2017. Soudy tudíž nemohly postupovat ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku, když pro uložení souhrnného trestu nebyly splněny zákonné podmínky, neboť nyní posuzované trestné činy byly spáchány až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jiný trestný čin obviněné (tedy jednalo se již o recidivu trestné činnosti a nikoliv o souběh trestných činů, což je základní předpoklad pro ukládání úhrnného či souhrnného trestu). Tuto námitku dovolatelky tudíž Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.

24. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněné dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.

IV.

Podnět k odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí

25. Pokud jde o podnět, který obviněná učinila v rámci svého dovolání, tedy aby předseda senátu Nejvyššího soudu za podmínek § 265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti kterému podala dovolání, Nejvyšší soud uvádí, že podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu (na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 3 tr. ř.) však není obligatorní a k aplikaci citovaného ustanovení by bylo třeba přistoupit v situaci, pokud by argumentace obviněné s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však takové důvody pro odklad výkonu trestu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněné rozhodnout samostatným rozhodnutím, tomuto nevyhověl a s ohledem na vlastní rozhodnutí o dovolání případným (negativním) výrokem nerozhodl (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu