Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/27/2018
Spisová značka:21 Cdo 2798/2018; 21 Cdo 2799/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2798.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dovolací důvody
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017
§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve znění do 29.09.2017
§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017
§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E

21 Cdo 2798, 2799/2018-513



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Vladimírem Mrkvičkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Husovo nám. č. 468/16, proti žalovaným 1) V. K., 2) NAXOS a. s. se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Holečkova č. 103/31, IČO 26445867, 3) M. K., a 4) I. K., o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 252/2016, o dovoláních žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2016 č. j. 19 Co 222/2016-49 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2016 č. j. 18 Co 317/2016-114, takto: Dovolání žalobce se odmítají.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2016 č. j. 19 Co 222/2016-49 není přípustné podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o místní nepříslušnosti soudu prvního stupně (Obvodního soudu pro Prahu 9), a to zejména z důvodu, že se ve věci určení neplatnosti veřejné dražby nejedná o spor vyvolaný konkursem, a o místní příslušnosti soudu, v jehož obvodu byla provedena dražba, ve smyslu ustanovení § 88 písm. h) o. s. ř. (v rozhodném znění účinném ke dni zahájení řízení o určení neplatnosti dražby), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například právní názor, podle nějž se z hlediska určení místní příslušnosti soudu nejedná o spor vyvolaný konkursem, pokud by k němu mohlo dojít, i kdyby konkursu nebylo, vyjádřený ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998 sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněném pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003 sp. zn. 29 Odo 565/2001, uveřejněném pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, nebo stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2007 sp. zn. Opjn 8/2006, uveřejněném pod č. 74 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007; k výlučné příslušnosti soudu ve věcech veřejných dražeb (namísto soudu obecného) srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2016 sp. zn. 1 Nc 2107/2016] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Vznáší-li dále dovolatel námitky nikoliv k argumentaci soudů v otázce posouzení příslušnosti soudu ve věci určení neplatnosti veřejné dražby, ale k průběhu dražby a důvodům její neplatnosti, pak nebere náležitě v úvahu, že tyto námitky nejsou způsobilé zpochybnit závěr odvolacího soudu o místní nepříslušnosti soudu prvního stupně v projednávané věci, na němž dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá.

V části, která směřuje proti výroku, jímž odvolací soud odmítl odvolání žalobce proti výroku usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 3. 2016 č. j. 40 C 115/2016-17, kterým byl zamítnut návrh na spojení řízení ve věcech vedených u tohoto obvodního soudu pod sp. zn. 40 C 115/2016 a 14 C 98/2016, není dovolání žalobce přípustné, neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. [srov. § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2016 č. j. 19 Co 222/2016-49 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2016 č. j. 18 Co 317/2016-114 Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [dovolatel vůbec nevylíčil, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanoveních § 237 až § 238a o. s. ř.; podle ustálené judikatury dovolacího soudu musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů př��pustnosti dovolání uvedených alternativně v ustanovení § 237 o. s. ř. je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, jednak námitky dovolatele, ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. [namítá-li, že prohlášením konkursu na jeho majetek v rozporu se zákonem došlo k zlikvidování jeho společenského postavení, že žalovaní nerozluční společníci sami bezúspěšně brání právo a že nabyli vlastnické právo v dražbě nezákonně, což je důvodem, aby se tím soud zabýval i bez návrhu (bez ohledu na aktivní procesní legitimaci)], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2018


JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu