Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/28/2019
Spisová značka:30 Cdo 1759/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1759.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E

30 Cdo 1759/2019-108



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem ve věci žalobkyně M. S., narozené XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 85/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. 11 Co 137/2018-61, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.


Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesení ze dne 22. 2. 2018, č. j. 27 C 85/2017-49, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) částečně odmítl žalobu ze dne 26. 7. 2017, doplněnou podáním ze dne 10. 11. 2017, a to v části uplatněného nároku na zaplacení náhrady škody ve výši 465 000 Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, při němž nebyla zastoupena. Současně s podáním dovolání požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Usnesením ze dne 6. 11. 2018, č. j. 27 C 85/2017-83, soud prvního stupně návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl, k odvolání žalobkyně bylo uvedené usnesení potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 12. 2018, č. j. 11 Co 416/2018-103 (v právní moci od 9. 1. 2019).

V návaznosti na to soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 1. 2019, č. j. 27 C 85/2017-105, žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 21 dnů od doručení takového usnesení odstranila nedostatek povinného zastoupení. Žalovaná však vytknutý nedostatek v uvedené lhůtě neodstranila, přestože byla soudem prvního stupně poučena, že v takovém případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala a ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že sama má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí (žaloba byla odmítnuta jen zčásti), bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. 5. 2019


JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu