Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/20/2019
Spisová značka:27 Cdo 1271/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1271.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Transformace družstev
Příslušnost soudu funkční
Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
§ 243b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
§ 9 odst. 7 předpisu č. 42/1992Sb.
§ 13 odst. 2,3 předpisu č. 42/1992Sb.
§ 7 odst. 1 předpisu č. 42/1992Sb.
§ 16 předpisu č. 42/1992Sb.
§ 107 odst. 1,2 o. s. ř.
§ 104 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C

27 Cdo 1271/2019-489



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobců a) F. K., narozeného XY, naposledy bytem v XY, zemřelého dne 17. 2. 2009, b) Š. Č., narozené XY, bytem v XY, a c) J. K., narozeného XY, bytem v XY, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Polabí Vysoká nad Labem v likvidaci, se sídlem ve Vysoké nad Labem, PSČ 503 31, identifikační číslo osoby 00124109, zastoupenému JUDr. Gabrielou Vilímkovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 394/9, PSČ 500 03, o zaplacení 1.045.461,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 288/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2004, č. j. 20 Co 157/2004-340, a proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2003, č. j. 14 C 288/99-281, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 11. 2003, č. j. 14 C 288/99-287, takto:

I. V dovolacím řízení bude namísto žalobce a) F. K. pokračováno se Š. Č., narozenou dne XY, bytem v XY, a J. K., narozeným dne XY, bytem v XY.
II. Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2003, č. j. 14 C 288/99-281, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 11. 2003, č. j. 14 C 288/99-287, se zastavuje.
III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.839,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.839,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


Odůvodnění:


[1] Okresní soud v Hradci Králové – jsa vázán právními názory vyslovenými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 21. 9. 1999, č. j. 29 Cdo 1099/98-197, a Krajským soudem v Hradci Králové v usnesení ze dne 20. 3. 2003, č. j. 20 Co 394/2002-228– rozsudkem ze dne 1. 10. 2003, č. j. 14 C 288/99-281, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 11. 2003, č. j. 14 C 288/99-287, uložil žalovanému zaplatit žalobci a) částku 522.730,60 Kč, žalobkyni b) částku 165.023 Kč, žalobci c) částku 165.023 Kč, spolu s úrokem z prodlení (výrok II.), ve zbývající části řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až VI.).

[2] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. 11. 2004, č. j. 20 Co 157/2004-340, k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně vyjma odvoláním nenapadeného výroku I. potvrdil (výrok první) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok druhý).

[3] Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.

[4] Po podání dovolání byl na majetek žalovaného (usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2006, č. j. 45 K 49/2006-168) prohlášen konkurs. Účinky konkursu nastaly dne 30. 6. 2006. Podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, došlo k přerušení dovolacího řízení. Důvod přerušení dovolacího řízení odpadl dne 3. 1. 2019, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2018, č. j. 45 K 49/2006-1024, o zrušení konkurzu na majetek žalovaného.

[5] V průběhu dovolacího řízení (dne 17. 2. 2009) žalobce a) zemřel. Nejvyšší soud z usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2009, č. j. 34 D 209/2009-71, jež nabylo právní moci ke dni 17. 7. 2009 a jímž bylo řízení o pozůstalosti zesnulého pravomocně skončeno, zjistil, že pohledávku žalobce a) za žalovaným (uplatněnou žalobou) nabyli rovným dílem pozůstalá dcera Š. Č. a pozůstalý syn J. K. [tj. žalobci b) a c)]; Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že v řízení bude namísto zemřelého žalobce a) nadále pokračováno s těmito účastníky (§ 243c odst. 1, § 107 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).

[6] Dovolatel výslovně dovoláním napadá i rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze; opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí krajského soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[7] Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.

[8] Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu jak se závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem ve (výše označeném) rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1099/98 (vydaném v projednávané věci), tak i s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu přijatými při výkladu zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „zákon“) [srov. zejména rozsudky ze dne 11. 2. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1171/96, ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 29 Cdo 1513/2000, ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 78/2001, ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 232/2002, rozsudek ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 31 Cdo 814/2010 (uveřejněný pod číslem 93/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1110/2006, a ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 26 Cdo 423/2006].

[9] Ustálené judikatuře pak odpovídá i (dovoláním taktéž zpochybněný) závěr, podle něhož byly žalované pohledávky uplatněny před marným uplynutím subjektivní promlčecí doby (k běhu subjektivní promlčecí doby srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 359/2005, či v aktuální judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3334/2018, a v něm označená rozhodnutí, a k posuzování procesních podání a jejich účinkům na běh promlčecí doby viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1319/2013).

[10] Zabývat se dovoláním v této věci meritorně tak Nejvyšší soud pokládá za dané situace za zbytečné.

[11] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům a), b) a c) vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

[12] Ty sestávají z odměny zástupce žalobců za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání sepsané tehdejším zástupcem žalobců, advokátem JUDr. Ivanem Werlem) podle § 7, § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném k 30. 3. 2005, ve výši 6.575 Kč za žalobce a), ve výši 4.900 Kč za žalobkyni b) a ve výši 4.900 Kč za žalobce c), a dále z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 75 Kč. U každého z žalobců Nejvyšší soud snížil mimosmluvní odměnu o 20%, neboť se jedná o společný úkon třech účastníků, zastoupených týmž advokátem, dále k odměně každého z žalobců byla přičtena třetina z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 25 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 19 %, tj. ve výši 1.004,15 Kč za žalobce a), 749,55 Kč za žalobkyni b) a 749,55 Kč za žalobce c). Dovolací soud tak přiznal k tíži dovolatele žalobci a) 6.289,15 Kč, žalobkyni b) 4.694,55 Kč a žalobci c) 4.694,55 Kč.

[13] Jelikož v průběhu dovolacího řízení žalobce a) zemřel, připadá jemu přiznaná výše náhrady nákladů dovolacího řízení rovným dílem jeho právním nástupcům, žalobcům b) a c). Celkem tudíž dovolací soud přiznal na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobcům b) a c), každému zvlášť, k tíži dovolatele 7.839,10 Kč.

[14] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 20. 11. 2019

JUDr. Petr Šuk
předseda senátu