Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2019
Spisová značka:21 Cdo 3036/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3036.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

21 Cdo 3036/2019-240



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce A. T., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ivanem Stránským, advokátem se sídlem v Jeseníku, Masarykovo nám. č. 151/22, proti žalované Omya CZ s.r.o., se sídlem v Lipové – lázních č. 765, IČO 45192715, zastoupené JUDr. Jiřím Šilarem, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská č. 679/94, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 49/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2018 č. j. 16 Co 34/2018-180, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Šilara, advokáta se sídlem v Praze 2, Bělehradská č. 679/94.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.5.2018 č. j. 16 Co 34/2018-180 podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [dovolatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů (že „žalobce by bez ohledu na pracovní úraz z roku 1983 jednoznačně nebyl schopen vykonávat dosavadní práci zedníka, případně strojníka a topiče z důvodu jeho obecného onemocnění páteře“, a že proto „příčinou poklesu výdělku žalobce je obecné onemocnění žalobce, nikoliv pracovní úraz“), zpochybňuje způsob, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy (namítá-li, že „soudy při svém rozhodnutí mechanicky převzaly závěry znaleckého posudku“ a „žádným způsobem se nevyrovnaly s ostatními důkazy, které jsou se znaleckým posudkem v rozporu“), a polemizuje s odbornými závěry znaleckého posudku (vytýká-li znalci, že „vycházel při svém zkoumání ze tří kusých lékařských zpráv z období od 2.6.2011 – 4.1.2012“, aniž si vyžádal zdravotní dokumentaci od odborných lékařů, a že proto „nemohl objektivně zjistit vliv pracovního úrazu na zdravotní stav žalobce“)], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2019


JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu