Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/30/2019
Spisová značka:11 Tdo 403/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.403.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Skutek
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C

11 Tdo 403/2019-3984



USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 o dovolání obviněné A. B., nar. XY v XY, bytem XY, doručovací adresa XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018, č. j. 13 To 252/2018-3693, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 62/2017, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. B. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 6. 2018, č. j. 4 T 62/2017-3477, byla obviněná A. B. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, částečně ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání jí byl uložen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 2 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) zařazena do věznice s ostrahou.

2. Trestná činnost obviněné spočívala v tom, že v přesně nezjištěné době na podzim roku 2016, na pokyn M. C., nejméně jednou nakoupila a jednou se pokusila nakoupit v Polsku, v lékárně ve městě XY, blíže nezjištěné množství léku Claritine s obsahem pseudoefedrinu, a tento po návratu do ČR předala M. C. s vědomím, že lék bude použit k výrobě pervitinu (bod 4 výroku rozsudku okresního soudu) a dále v přesně nezjištěné době nejméně od září 2016 do 29. 11. 2016, na pokyn M. C., tomuto opakovaně nakupovala toluen, hydroxid sodný, vatu, hořák, hadici propan butanové lahve a další věci s vědomím, že tyto budou sloužit k výrobě pervitinu (bod 5 výrokové části rozsudku). Shora uvedeného jednání se pak obviněná dopustila i přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 6 T 118/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 11 To 346/2014, odsouzena za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, z jehož výkonu byla podmíněně propuštěna dne 25. 1. 2016, za současného stanovení zkušební doby do 25. 1. 2018. V podrobnostech popisu skutkového děje Nejvyšší soud odkazuje na předmětný rozsudek soudu prvního stupně.

3. Pro úplnost je třeba připomenout, že společně s obviněnou byli trestně stíháni také J. A., M. C., T. G., M. R., R. R., R. Š., J. V., J. V. a J. Z., kteří byli předmětným rozsudkem rovněž uznáni vinnými pro trestnou činnost podle § 283 tr. zákoníku, a dále P. H., Z. J. a P. L., jež naopak byli uvedeným rozhodnutím podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kolíně sp. zn. ZT 354/2016. V podrobnostech k výrokům týkajícím se shora uvedených obviněných Nejvyšší soud opět odkazuje na rozsudek Okresního soudu v Kolíně.

4. Proti rozsudku okresního soudu podala obviněná B., stejně jako obvinění C. a V., a dále státní zástupkyně v neprospěch obviněných B., C., J., L. a V. odvolání, o němž rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2018 Krajský soud v Praze tak, že rozsudkem č. j. 13 To 252/2018-3693 částečně zrušil napadené rozhodnutí ve vztahu k obviněnému P. L., jehož věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání, a dále ve vztahu k obviněnému J. V. ve výroku o trestu, o kterém nově odvolací soud rozhodl. V případě obviněných B. a C. krajský soud jejich odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Dovolání obviněné a vyjádření k němu

5. Posledně uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze napadla obviněná prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřela o odvolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr.ř.

6. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněná konstatovala, že již nalézací soud při vyslovení její viny nezjišťoval, zda lék Claritine, který měla obstarat za účelem výroby psychotropní látky, obsahoval pseudoefedrin, neboť na trhu tento lék existuje též ve formě bez pseudoefedrinu. Rovněž u druhého z bodů jejího jednání (obstarání toluenu, hydroxidu sodného a dalších věcí) není patrné, z čeho soudy dovodily její úmyslné zavinění. Dále dle dovolatelky trpí oba rozsudky vadou v podobě „absence procesu právní kvalifikace, pokud jde o právní hodnocení skutků obviněné, jakož i procesu podřazení právního hodnocení skutků pod rozsah právní normy“. Není tak možné přezkoumat právní závěry ohledně oprávněnosti výroku o vině i trestu, neboť není jasné, v čem spočívá samotná protiprávnost uvedeného jednání. Připomenula, že sama ani dost dobře nechápala, jakým jednáním se mohla trestné činnosti dopustit, když veškeré zboží, které nakoupila, je zcela běžně a legálně možné opatřit v prodejní síti. Pokud je v rozsudku nalézacího soudu uvedeno, že obviněná se zčásti svého jednání dopustila ve stadiu pokusu, není dále uvedeno, v jakém stadiu se dopustila oné zbývající části svého jednání. Obviněná zdůraznila, že z pohledu trestněprávní teorie považovala své jednání za dokončené a dále již neprokázala úmysl vyrábět drogy. Proto její jednání nebylo způsobilé bezprostředně vést k dokonání trestného činu, za který byla odsouzena.

7. Stejně tak nebylo v rozsudku soudu prvního stupně přesvědčivě vysvětleno, zda uloženým druhem trestu je splněn jeho účel a smysl ve vztahu k ochranné, preventivní a represivní funkci trestu a není rozvedeno, jakými úvahami byl soud při ukládání trestu veden. Naopak obviněná nahlíží na postup soudu prvního stupně jako na ryze formalistický, který nevzal v potaz její zaměstnanost, řádné hrazení závazků, jakož i spolupráci s probačním úředníkem, z jehož zprávy vyplývá motivace obviněné k řádnému životu a absence rizika nové trestné činnosti. Rovněž bylo odvolacímu soudu vytknuto účelové zaměnění doznání se obviněné k činu za doznání se k trestné činnosti, když na str. 10 odůvodnění svého rozhodnutí soud pominul, že obviněná pouze uvedla, co dělala (činila), ale existence zavinění ve formě úmyslu už je pouhé nepodložené tvrzení odvolacího soudu.

8. Závěrem pak obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

9. K podanému dovolaní se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), a to následujícím způsobem. Pokud se týká namítané nepřezkoumatelnosti, jedná se dle jeho názoru o procesní otázku, kterou nelze přiřadit pod uplatněný dovolací důvod. Z dotčených rozhodnutí je ostatně velmi dobře patrné, na základě jakých důkazů soudy svá skutková zjištění učinily, stejně jako, že jednání obviněné považovaly za částečně dokonané a částečně spáchané ve stadiu pokusu. Z doznání obviněné, jakož i z výpovědi spoluobviněného C. a dalších svědků pak byl správně dovozen přímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

10. Částečně za pravdu dal státní zástupce obviněné u její námitky, že není zřejmé, pod jaké konkrétní znaky předmětné trestněprávní normy lze skutek přiřadit. Tzv. právní věta je skutečně nepřesná, neboť obsahuje v podstatě všechny alternativy jednání příslušné normy. Nalézací soud měl správně volit toliko variantu „dovezla a jinak jinému obstarala prekursor“, když uvedený materiál dovezla z Polska do ČR a předala lék Claritine M. C. Veškeré rozhodné zákonné znaky deliktu však byly naplněny a formulační neobratnost, stejně jako rozdělení skutku do samostatných bodů 4) a 5) pak nemají vliv na správné užití právní kvalifikace činu a není tak důvodem pro zásah dovolacího soudu.

11. Obviněná má rovněž pravdu, poukazuje-li při hodnocení znaku protiprávnosti na fakt, že nákup předmětů není nikterak právně regulován. Takový postup však nelze posuzovat izolovaně, ale při zohlednění veškerých okolností, které jej provázely. Ač tedy nákup byl nezávadný, s ohledem na jeho účel a na záměr obviněné, aby věci byly užity k výrobě pervitinu, bylo namístě podřazení jednání pod skutkovou podstatu zločinu, kterou byla jmenovaná uznána vinnou. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a učinil tak v neveřejném zasedání.

III.
Přípustnost a důvodnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

13. Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., pročež Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné námitky jsou podřaditelné pod důvody, na nichž svůj mimořádný opravný prostředek vystavěla, v tomto případě konkrétně podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

14. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy. Již na tomto místě však lze konstatovat, že o takovouto situaci se v posuzované věci nejedná.

15. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.

16. Při promítnutí výše uvedeného, lze tedy konstatovat následující. V prvé řadě je nutno zdůraznit, že podstatná většina námitek obviněné svou povahou nenaplňuje jí uplatněný dovolací důvod, když nesměřuje do proklamovaného nesprávného právního posouzení skutku či jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, ale dovolatelka se daným postupem toliko snaží zvrátit závěry soudů prvního a druhého stupně, co do skutkových zjištění, na kterých jsou jejich rozhodnutí založeny. Ačkoliv obviněná primárně brojí proti absenci jakékoliv protiprávnosti svého jednání, kdy údajně nevěděla, k čemu její jednání směřuje, neměla v úmyslu vyrábět psychotropní látku, či se na takové produkci podílet a veškeré nakoupené věci si mohla běžně a legálně obstarat, je takový její náhled třeba označit za účelový a nevycházející ze skutkových zjištění učiněných již nalézacím soudem. Ten v pasáži odůvodnění svého rozhodnutí věnované právě A. B. (body 24–29) připomněl, že obviněná se ke svému jednání doznala, když potvrdila, že na žádost M. C. jela dvakrát do Polska zakoupit lék Claritine, přičemž tak jednala s vědomím, že z něj bude vyráběn pervitin. Taktéž nákupy dalších věcí popsaných ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu, při nichž byla zachycena průmyslovými kamerami, činila se stejným záměrem, když ostatně od září do listopadu 2016 žila s obviněným C. ve společné domácnosti, kde od něj dostávala pervitin. Tyto skutečnosti následně M. C. ve své výpovědi rovněž potvrdil. Pokud tedy tyto skutečnosti, v jejichž čele stojí samotné doznání se obviněné k jednání, které je jí kladeno za vinu, vzal soud za prokázané a ve spojení s poznatkem, že obviněná je dlouholetou uživatelkou drog, a za obdobné jednání již byla v minulosti soudně postižena, vyslovil naplnění veškerých znaků příslušné skutkové podstaty, včetně úmyslného zavinění obviněné, nelze tomuto postupu ničeho vytknout. Jak správně poukázal státní zástupce ve svém vyjádření, fakt, že věci obviněná zakoupila zcela legálně v běžných obchodech v ČR či Polsku, nikterak nevylučuje její trestněprávní odpovědnost, pro kterou je stěžejní záměr jmenované, aby tyto věci byly použity k nelegální výrobě psychotropní látky.

17. Pro výše uvedené je tedy namístě odmítnout argumentaci stran zjišťování obsahu léku Claritine, zda tento skutečně obsahoval látku pseudoefedrin, jakož i dovozování úmyslného zavinění obviněné ke spáchání činu. Danými okolnostmi se totiž v adekvátním rozsahu zaobíraly nižší soudy, přičemž vycházely ze zjištění, na něž bylo poukázáno výše, a která lze označit za učiněná v intencích zákonných požadavků vymezených v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

18. Námitku obviněné k chybnému podřazení skutku příslušné právní normě je možno podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod. Rovněž státní zástupce ve svém vyjádření poukázal na určité nejasnosti, ba pochybení, kterého se dopustil nalézací soud při vymezení zákonných znaků skutkové podstaty zločinu podle § 283 odst., 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V tzv. právní větě nalézací soud trestnou činnost obviněné vymezil jako neoprávněnou výrobu, dovoz, nabídku, zprostředkování, jinak jinému opatření a pro jiného přechovávání omamné nebo psychotropní látky, přípravku tyto obsahující, prekursoru či jedu, přičemž za takové jednání již obviněná byla v posledních třech letech potrestána. Státní zástupce jednak poukázal na přesnější vymezení, za něž považuje variantu, kdy obviněná dovezla a jinému jinak opatřila prekursor a rovněž vyslovil názor ohledně nadbytečného rozdělení skutku do bodů 4) a 5) výroku rozsudku nalézacího soudu, ač se jedná o skutek jediný, neboť jednání obviněné směřovalo k jedinému trestněprávně relevantnímu následku.

19. Nejvyšší soud připomíná, že jednání obviněné v bodě 4) výroku rozsudku okresního soudu spočívalo v tom, že jmenovaná v Polsku nejméně jednou zakoupila a jednou se pokusila zakoupit lék Claritine obsahující pseudoefedrin, který následně předala M. C., přičemž od počátku věděla, že tento lék, jehož tablety ještě v průběhu cesty z Polska vyloupala, bude sloužit k výrobě metamfetaminu. Nutno konstatovat, že obviněná k účelu cesty do Polska následně jednoznačně potvrdila obeznámenost s tím, že spoluobviněný C., s nímž v uvedené době žila, a který jí poskytoval drogu, tablety použije k výrobě psychotropní látky, což bylo potvrzeno též M. C. a svědkem O. Podstatou cesty do Polska tak bylo získání látky pseudoefedrinu, která je podstatnou složkou výroby metamfetaminu a je tak označitelná za prekursor ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Proto vymezení jednání obviněné podle tohoto ustanovení, a vzhledem k jejímu dřívějšímu trestnímu postihu též v intencích § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, bylo zcela namístě. Je pravdou, že nalézací soud v tzv. právní větě nepřesně užil širší výčet forem jednání, než jakých se dopustila obviněná, když v jejím případě lze ve vztahu k prekursoru hovořit toliko o formě „dovezla a jinak jinému opatřila“ (pro M. C.). Stejně tak z hlediska jednotného záměru obviněné podílet se na výrobě psychotropní látky metamfetaminu obstaráváním potřebných věcí M. C. v určitém shodném časovém horizontu, bylo vhodnější situovat její jednání do jediného skutku, než přistoupit k rozdělení do dvou samostatných bodů, kdy pod bodem 5) bylo samostatně vymezeno obstarání chemikálií a dalších předmětů k výrobě drogy. Takový postup však ve výsledku ničeho nemění na zvolené právní kvalifikaci jednání obviněné a nepředstavuje pro ni nikterak nepříznivější stav, než který byl naznačen Nejvyšším soudem. Naopak zcela správně nižší soudy poukázaly na skutečnost, že svého jednání se obviněná dopustila částečně ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť za situace, kdy v jednom případě odjela do Polska zakoupit lék pro jeho další užití k výrobě metamfetaminu, k čemuž nedošlo pouze v důsledku zavření lékárny, bylo namístě pohlížet na takové jednání, jako na bezprostředně směřující k dokonaní trestného činu (kterým by byl nákup a dovoz do České republiky), jehož se obviněná dopustila v úmyslu spáchat trestný čin, k jehož dokonání však pro shora avizovanou skutečnost nedošlo. Argumentace obviněné, že ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu není odlišeno, jaká část jejího jednání je pokusem, a která již dokonaným trestným činem, je zcela nepřiléhavá, neboť pro shora uvedené lze konstatovat, že soud prvního stupně zcela jasně v popisu skutku vymezil obě uvedená stadia trestné činnosti a své závěry též náležitě odůvodnil (bod 39 odůvodnění jeho rozsudku).

20. V neposlední řadě lze poukázat na námitky obviněné směřující do odůvodnění uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, pro který nebyly – dle jejího názoru – splněny podmínky, stejně jako se soudy adekvátně nezabývaly otázkou vymezení funkcí trestní sankce. Takovou argumentaci však dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit. Z uvedeného lze mít za to, že dovolatelka brojí proti druhu jí uloženého trestu odnětí svobody, který v jeho nepodmíněné formě považuje za nepřiměřený. Tuto skutečnost, však nelze označit za „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, když možnost takové námitky je výslovně upravena v rámci zákonného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na nějž však obviněná výslovně neodkázala.

21. I pokud by však obviněná takto učinila, nebylo by namístě její tvrzení akceptovat. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. směřuje k uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští nebo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenou přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody). Je třeba doplnit, že pod daný dovolací důvod není možno podřadit pouhou námitku nepřiměřenosti trestu, ať již by tento byl vnímán jako nepřiměřeně přísný či naopak mírný, nejedná-li se o situace, kdy dojde k uložení nepřípustného druhu trestu anebo překročení jeho příslušné trestní sazby.

22. Otázce uložené sankce pak soudy prvního i druhého stupně věnovaly náležitou pozornost (bod 46 rozsudku nalézacího soudu, bod 19 rozsudku odvolacího soudu) a svým postupem nikterak nevybočily ze zákonem vytyčených mantinelů pro druh i výměru trestu pachateli zločinu podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku.

23. Lze proto s poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti uzavřít, že oba nižší soudy učinily taková skutková zjištění, která objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněné v rozsahu odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu. Předmětný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a k pochybení nedošlo ani ve výroku o trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů pak vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obviněná spojovala nesprávné právní posouzení jí přisouzené trestné činnosti.

IV.
Závěrečné shrnutí

24. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněné proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 4. 2019


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu


Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.