Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/26/2019
Spisová značka:33 Cdo 386/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.386.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/05/2019
II.ÚS 1519/19
JUDr. Kateřina Šimáčková
odmítnuto
08/14/2019

33 Cdo 386/2019-619



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce Y. V., bytem XY, zastoupeného Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem se sídlem v Mostě, Dělnická 209, proti žalované R. P., bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Zbraslavské náměstí 458, o 400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 217/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2018, č.j. 19 Co 314, 325/2018-560, takto:

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.342 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jana Vondráčka, advokáta.


O d ů v o d n ě n í

Nejvyšší soud dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž městský soud – mimo jiné – potvrdil rozsudek ze dne 31. 7. 2018, č.j. 32 C 217/2012-473, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl, žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 400.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, odmítl (§ 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 /srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb./, dále jen „o.s.ř.“). Dovolání nevymezuje, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), o tuto obligatorní náležitost již nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o.s.ř. či jeho části. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). Povinností dovolatele tedy je uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Žalobce k přípustnosti dovolání uvedl, že „odvolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena dovolacím soudem jinak“; tím však zákonným požadavkům (viz výše) zjevně nedostál.

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti (i právní moci) napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti (právní moci) dovoláním napadeného rozhodnutí. O odkladu vykonatelnosti či právní moci podle § 243 o.s.ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, je-li dovolání bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se jeví jako pravděpodobně úspěšné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 26. 2. 2019


JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu