Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:11 Tcu 67/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.67.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D

11 Tcu 67/2018-17



USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. D., nar. XY, rozsudkem Zemského trestního soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 609 Hv 3/15h, kterým byl pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu usmrcení podle § 76 rakouského trestního zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :


1. Rozsudkem Zemského trestního soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 609 Hv 3/15h, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2015, byl L. D. uznán vinným trestným činem usmrcení podle § 76 rakouského trestního zákoníku, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let.

2. Podle skutkových zjištění Zemského trestního soudu ve Vídni se L. D. předmětné trestné činnosti v podobě usmrcení dopustil tím, že
3. Dne 5. 11. 2018 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o to, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského trestního soudu ve Vídni ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 609 Hv 3/15h hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že L. D. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu zabití podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona. 7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, zejména význam celospolečenského zájmu na ochraně lidského života, jejž obviněný svým úmyslným jednáním porušil. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je současně zvyšována též jeho osobními poměry, konkrétně bohatou trestní minulostí, když nelze přehlédnout, že byl v minulosti v České republice již opakovaně pravomocně odsouzen, byť pro trestnou činnost jiného charakteru. Naposledy byl L. D. pravomocně odsouzen pouhé tři měsíce před spácháním trestné činnosti, jíž byl následně uznán vinným citovaným rozsudkem Zemského trestního soudu ve Vídni, a to rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2014, sp. zn. 10 T 96/2013, pro přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za které mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců, který doposud nevykonal. Ve vztahu k druhu cizozemským soudem uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byl uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody, jenž však odpovídá trestní sazbě stanovené pro obdobné jednání českým trestním zákoníkem. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. D. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 21. 11. 2018


JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu




Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík