Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/25/2020
Spisová značka:6 Tdo 264/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.264.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ochranné léčení
Dotčené předpisy:§ 399 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D

6 Tdo 264/2020-69


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2020 o dovolání J. T., nar. XY, bytem XY, okr. Příbram, t. č. Psychiatrická nemocnice XY, okres Plzeň-jih, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2019, č. j. 15 To 28/2019-37, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 Nt 3303/2018, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání J. T. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


1. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2019, č. j. 15 To 28/2019-37, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost J. T. (dále též „dovolatele“), kterou podal proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 2. 2019, č. j. 2 Nt 3303/2018-29, kterým mu bylo uloženo podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě.

I.
Dovolání a vyjádření k němu


2. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2019, č. j. 15 To 28/2019-37, podal J. T. prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém odkázal na naplnění dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. V podaném dovolání uvedl, že pro uložení ochranného opatření nebyly splněny zákonné podmínky, neboť soudy nižších stupňů nesprávně právně věc posoudily, když zaujaly názor, že v předmětné trestní věci není třeba dvou posudků, jak marně obhajoba navrhovala. Podle mínění dovolatele lze sice souhlasit s názorem odvolacího soudu, že volba dvou nebo jednoho znaleckého posudku ve věci zkoumání duševního stavu je ponechána na úvaze soudu, avšak v případě ukládání ochranného opatření je toho mínění, že „použití výlučně jednoho znaleckého posudku na duševní stav je nespravedlivé, jest to porušením práva na spravedlivý proces“. Podle dovolatele v takovém případě musí „rozhodnout dva nezávislí znalci shodně“. Je rovněž přesvědčen, že se nejedná o případ, který zmiňuje ustanovení § 105 odst. 4 tr. ř., tedy, že nejde o věc důležitou, proto je přesvědčen, že by věc měli posoudit dva znalci. Závěrem navrhl, aby rozhodnutí stížnostního soudu i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně byla zrušena a soudu věc přikázána k novému projednání a „věc v prvním stupni obohatit o další znalecký posudek duševního stavu obviněného a přesvědčivě znovu rozhodnout“.

3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se s argumentací dovolatele neztotožňuje, neboť námitky, které tento vtělil pod uplatněné dovolací důvody, jsou procesního charakteru a nelze je pod uplatněné dovolací důvody podřadit. V této souvislosti mj. zdůraznil, že zákon nestanoví povinnost zkoumat duševní stav dvěma znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. V předmětné trestní věci nevznikly sebemenší pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, a proto nevyvstala ani potřeba přibrání dalšího znalce. Podle státního zástupce byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení, a proto navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

II.
Přípustnost dovolání


4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. e) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda vznesené námitky naplňují zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

6. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

8. Důvodem dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je nesplnění zákonem stanovených podmínek pro uložení ochranného opatření. Nesplnění zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení, jež jsou stanoveny v § 99 tr. zákoníku, může spočívat např. v tom, že pachateli bylo uloženo ochranné léčení podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přestože vzhledem k jeho osobě je zřejmé, že účelu ochranného léčení nelze dosáhnout, nebo že bylo pachateli uloženo ochranné léčení podle § 99 odst. 1 nebo 2 písm. a) tr. zákoníku, ačkoliv jeho pobyt na svobodě není nebezpečný, anebo že bylo pachateli uloženo ochranné léčení zcela jiného zaměření, než jaké odpovídá jeho zjištěné nemoci.

III.
Důvodnost dovolání


9. V souvislosti s argumentací dovolatele je nutno uvést, že jeho výhrady spočívají nikoli v hmotně právní rovině, ale je jimi zpochybňován procesní postup soudů nižších stupňů, což je vyjádřeno v jeho tvrzení, že v případě rozhodování o uložení ochranného opatření je vypracování jednoho znaleckého posudku nespravedlivé a porušením práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud v reakci na shora uvedené pouze podotýká, že ustanovení § 105 odst. 4 tr. ř. jednoznačně stanoví případy, kdy je nutno k vypracování posudku přibrat dva znalce. V žádném případě uvedené ustanovení nehovoří z pozice porušení práva na spravedlivý proces o tom, že by dva znalci měli být přibráni k vypracování posudku k vyšetření duševního stavu. V této souvislosti je potřebné obhajobu upozornit nejen na již zmíněné ustanovení § 105 odst. 4 tr. ř., ale také na znění § 116 odst. 1 tr. ř., které zcela jednoznačně uvádí, že „je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu vždy znalec z oboru psychiatrie“ [zákon hovoří o znalci v jednotném čísle (obhajoba v tomto směru směšovala pojmy dvou znaleckých posudků a dvou znalců – viz níže)]. Zákon jednoznačně stanoví, kdy je nutno „přibrat znalce dva“. Jednoznačně je to v případě, že jde o prohlídku a pitvu mrtvoly. O druhém případu lze hovořit pouze za situace, že „jde o objasnění skutečnosti zvláště důležité“. Zavádějící je pak konstatování dovolatele (obhájce), když v dovolání uvádí, že „zákonná povinnost dvou znaleckých posudků jest procesní podmínkou již prvostupňového řízení“ [v tomto případě není zcela zřejmá argumentace obhajoby, neboť na jedné straně hovoří o „dvou znaleckých posudcích“, na druhé straně uvádí, že „trvá na použití znalců dvou“]. Další zavádějící argumentací je tvrzení, že „v řízení o uložení ochranného opatření je procesně zajištěna spravedlnost procesu nikoli toliko dvojstupňovým rozhodováním soudů, ale dvoustupňovým posudkem znalců“. V reakci na znění zákona, které ev. připouští přibrat k vypracování posudku dva znalce (při vyšetření duševního stavu), musí Nejvyšší soud konstatovat, že tak je tomu pouze za situace „jde-li o objasnění skutečnosti zvláště důležité“ [k uvedené problematice (objasnění skutečnosti zvláště důležité) se vyjádřil již soud druhého stupně i odkazem na komentářovou literaturu, přičemž se závěry odvolacího soudu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje]. V souvislosti s argumentací uplatněnou v dovolání (odkaz na § 2 odst. 4 tr. ř.) je vhodné uvést, že v předmětné trestní věci bylo plně respektováno ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. v souvislosti s otázkou hodnocení důkazů, přičemž je nutno uvést to, což již v dovolání nezaznělo, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci … (viz § 89 odst. 2 tr. ř.), neboť dovolací argumentace se pouze soustředila na procesní námitku – zpracování posudku jedním znalcem [z nejasné argumentace není patrno, zda měl dovolatel na mysli zpracování dvou posudků či zpracování posudku dvěma znalci]. K uvedené námitce dovolatele Nejvyšší soud pouze poznamenává, že v předmětné trestní věci obhajoba záměrně přehlíží další okruh důkazů, který je plně v souladu se znaleckým posudkem, tudíž ani z tohoto pohledu není nikterak závěr znaleckého posudku zpochybněn a nevyvstaly žádné okolnosti, pro které by bylo nutno zpracovat posudek, jak požaduje dovolatel, že by nastala situace předvídaná zákonem v § 105 odst. 4 tr. ř. Závěry znaleckého posudku jsou v souladu se zprávami ošetřujícího lékaře a zprávou Psychiatrické nemocnice v XY. Z těchto zpráv vyplývá, že obviněný trpí závažnou a dlouhodobě neléčenou duševní poruchou v podobě paranoidní schizofrenie, na své onemocnění nemá náhled a jeho pobyt na svobodě je bez odpovídající léčby vysoce nebezpečný. V samotném dovolání je opětovně zdůrazňováno, že „obviněný tvrdí, že není duševně nemocný“.

10. Přestože by podle Nejvyššího soudu postačovalo shora uvedené zjištění, že námitky uplatněné pod dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě] jsou procesního charakteru a tudíž nenaplňují dovolací důvod výše uvedený, a za situace, kdy k vlastnímu uložení ochranného opatření není dovolatelem vznesena žádná hmotně právní námitka [pouze uvádí, že nebyly splněny zákonné podmínky a soudy věc nesprávně právně posoudily], dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., považuje Nejvyšší soud za potřebné, a to i ve vztahu k vlastnímu ochrannému opatření uvést následující.

11. Podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží ochranné léčení pachateli činu jinak trestného za současného splnění předpokladů, že a) se předmětný skutek stal, b) tento skutek má jinak znaky trestného činu, c) osoba, jíž se ochranné léčení ukládá, je pachatelem tohoto skutku, d) pachatel není pro nepříčetnost trestně odpovědný, e) jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Z podaného dovolání nevyplývá žádná konkrétní námitka, kterou by byly shora uvedené předpoklady zpochybňovány. V rámci svého dovolání dovolatel uvedl, že „není duševně nemocný“, což je v rozporu nejen se znaleckým posudkem, ale také dalšími důkazy (shora zmíněnými) a k prosazení tohoto svého názoru „obhajoba trvá na použití dvou znalců (viz shora). Je tedy zřejmé, že také k podmínkám, které zákon vyžaduje pro uložení ochranného léčení, jsou vznášeny pouze procesní námitky, které dovolací důvod nenaplňují. V souvislosti s uloženým ochranným léčením bylo prokázáno, že se stal skutek, jehož pachatelem je dovolatel a tento skutek vykazuje znaky přečinu nebezpečného vyhrožování [splněny body a), b), c)], přičemž znaleckým posudkem, který byl podložen dalšími důkazy (zprávou PN XY, zprávy ošetřujícího lékaře), bylo u dovolatele prokázáno vážné psychiatrické onemocnění v podobě schizofrenie, přičemž tento není pro nepříčetnost trestně odpovědný [splněn bod d)], a proto také bylo jeho trestní stíhání zastaveno, když současně bylo soudy na základě provedených důkazů konstatováno, že pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný [splněn bod e)], neboť dovolatel svým blízkým vyhrožoval likvidací, podpálením, postřílením, a to za současného zjištění vážné psychiatrické poruchy – schizofrenie, při zjištění, že k léčbě se staví odmítavě, nemoc nebyla dlouhodobě léčena a dále vzhledem k jeho nekritickému náhledu na léčbu a onemocnění [tvrdí, že není duševně nemocný – viz též dovolání]. Při tomto zjištění, které učinily soudy nižších stupňů nelze zpochybňovat jejich závěry, že pobyt dovolatele na svobodě je nebezpečný, při současném zjištění, že ambulantní léčba by účel léčby s ohledem na shora uvedené nesplnila.

12. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem, kdy Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné v dovolání se s uplatněnými dovolacími důvody míjí, dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu nemusel předmětnou trestní věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek

V Brně dne 25. 3. 2020



JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu