Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/26/2019
Spisová značka:11 Tdo 995/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.995.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D

11 Tdo 995/2019-862


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2019 o dovolání obviněného R. T., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, nám. XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 6 To 69/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 10/2017, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. T. odmítá.

Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018, č. j. 48 T 10/2017-648, byl obviněný R. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 1 T 100/2016, byl obviněný podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti šesti měsíců. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku krajského soudu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku pak krajský soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 1 T 100/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. Pro úplnost je vhodné dodat, že výše uvedeným rozsudkem byli z téže trestné činnosti uznáni vinnými rovněž spoluobvinění Š. P., A. K. a R. P.

3. Rozsudek soudu prvého stupně však nenabyl právní moci, neboť proti němu obvinění R. T., Š. P. a A. K. podali odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 12. 2018, č. j. 6 To 69/2018-757, tak, že všechna odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.

4. Podle skutkových zjištění krajského soudu se obvinění R. T., Š. P., A. K. a R. P. shora uvedeného přečinu dopustili tím, že:

v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2014 do 27. 10. 2015 obviněný R. T. se záměrem se obohatit neoprávněně pěstoval na zahradě v zahrádkářské kolonii “XY“ v Břeclavi rostliny konopí, které následně sklízel, sušil a za účelem další distribuce přechovával a zpracovával v marihuanu, a dále marihuanu v uvedené době za účelem distribuce dalším osobám nakupoval minimálně od obviněných R. P. a A. K., kteří mu ji s úmyslem získávat finanční prostředky prodávali a kteří za účelem tohoto prodeje pěstovali konopí, sklízeli ho, sušili, přechovávali a zpracovávali v marihuanu a dále marihuanu obžalovaný R. T. kupoval od D. R., nar. XY, M. P., nar. XY, M. S., nar. XY, následně takto zakoupenou marihuanu obviněný R. T. přechovával a jím vyrobenou a zakoupenou marihuanu pak v uvedené době prodával minimálně obviněnému Š. P., a R. M., nar. XY, kteří ji od něj kupovali za účelem distribuce dalším osobám, a takto obžalovaní jednali minimálně v následujících případech:

1) obviněný R. T. od blíže nezjištěné doby do dne 27. 10. 2015 vypěstoval konopí, toto sušil a zpracovával v marihuanu a uchovával v chatě na zahradě „XY“ v Břeclavi, a to v minimálním množství toxikomansky využitelných částí 2.465 g s obsahem 189,8 g účinné látky THC za účelem distribuce marihuany dalším osobám, kdy uvedené množství vydal obviněný dne 27. 10. 2015 policii,

2) obvinění R. T. a R. P.
obviněný R. P. pro obviněného R. T. od blíže nezjištěné doby roku 2014 do 27. 10. 2015 v Břeclavi v zahrádkářské kolonii „XY“ za účelem prodeje marihuany obviněnému R. T. vypěstoval rostliny konopí, které následně sklidil a usušil a takto zpracovanou marihuanu obviněnému R. T. opakovaně, nejméně ve třech případech, prodal v souhrnném množství nejméně 2.700 g za cenu 20 až 45 Kč za gram, kdy tuto marihuanu od něj obviněný R. T. kupoval za účelem další distribuce, a dále do dne 27. 10. 2015 obviněný R. P. pro obviněného R. T. vypěstoval konopí, které částečně sklidil, usušil a zpracovával v marihuanu a takto zpracované i rostoucí nesklizené konopí s celkovou hmotností toxikomansky využitelných částí 10.530 g s obsahem 1.234,1 g THC přechovával za účelem prodeje obviněnému R. T., na čemž se předem oba obžalovaní dohodli, kdy obviněný R. T. chtěl koupit marihuanu za účelem distribuce dalším osobám, přičemž k prodeji nedošlo z důvodu zásahu policie, které obviněný R. P. zpracované i nezpracované konopí dne 27. 10. 2015 vydal,

3) obvinění R. T. a A. K.
obviněný A. K. obviněnému R. T. v blíže nezjištěné době července až srpna 2015 prodával opakovaně za nezjištěnou částku celkově nezjištěné množství marihuany, kdy konopí obžalovaný A. K. za tímto účelem pěstoval v Břeclavi na zahradě rodinného domu v ul. XY, následně je sušil a zpracovával v marihuanu, kdy minimálně v srpnu 2015 v Břeclavi předal za nezjištěnou částku obviněnému R. T. nejméně 600 g marihuany, který marihuanu kupoval za účelem další distribuce,

4) obviněný A. K. od blíže nezjištěné doby na zahradě rodinného domu v ul. XY č. XY, Břeclav, za účelem distribuce dalším osobám vypěstoval konopí, které částečně sklidil, usušil a zpracovával v marihuanu, a přechovával takto zpracované i nesklizené rostoucí s celkovou hmotností toxikomansky využitelných částí 4.530 g s obsahem 306,2 g THC, které obviněný dne 27. 10. 2015 vydal policii,

5) obvinění R. T. a Š. P.
obviněný Š. P. v blíže nezjištěné době, minimálně od července 2015 do srpna 2015, za účelem distribuce další osobě od obviněného R. T. opakovaně kupoval v Břeclavi v nezjištěném množství případů celkově nezjištěné množství marihuany, minimálně v jednom případě koupil 1.925 g marihuany v ceně 65 Kč za 1 gram, a obviněný R. T. mu marihuanu takto dle dohody zajistil a prodával,

6) obvinění R. T.
- od D. R., nar. XY (stíhaného samostatně), který v období července až srpna 2015 vypěstoval v Břeclavi na zahradě rodinného domu v ul. XY č. XY rostliny konopí, které usušil a zpracoval v marihuanu, tuto marihuanu v Břeclavi koupil opakovaně v souhrnném množství nejméně 1.270 g za celkovou částku minimálně 40.000,- Kč za účelem další distribuce,
- od M. P., nar. XY (stíhaného samostatně), který v období srpna 2015 pěstoval v XY na zahradě rodinného domu v ul. XY č. XY rostliny konopí, které sušil a zpracoval v marihuanu, tuto marihuanu od něj v Břeclavi opakovaně kupoval minimálně ve dvou případech v srpnu 2015 v celkovém množství 2.525 g za cenu 63 až 65 Kč za 1 g za účelem další distribuce,
- od M. S., nar. XY (stíhaného samostatně), který v období srpna 2015 pěstoval ve XY, na zahradě u rodinného domu v ul. XY rostliny konopí, které následně sušil a zpracoval v marihuanu, tuto marihuanu od něj nejméně v jednom případě v množství 500 g koupil za nezjištěnou částku, za účelem další distribuce,
- R. M., nar. XY (stíhán samostatně), v období roku 2014 až srpen 2015 v XY prodal opakovaně celkově nejméně 7 kg marihuany v ceně od 50 Kč do 70 Kč za gram, které R. M. distribuoval dalším osobám, a dále obviněný R. T. nabídl R. M. na prodej další minimálně 3 kg marihuany, kterou měl za účelem distribuce další osobě u sebe, kterou však již R. M. nekoupil.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu

5. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 6 To 69/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 48 T 10/2017, podal obviněný R. T. prostřednictvím svého obhájce rozsáhlé dovolání. V něm napadl rozhodnutí vrchního soudu a zprostředkovaně i rozhodnutí krajského soudu v částech, které se týkají jeho osoby, a to ve výroku o vině i trestu. Odkázal přitom jednak na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, dále na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, resp. mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným, jakož i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v písmenech g) a h) tr. řádu.

6. Naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu obviněný spatřuje ve svých námitkách zaměřených proti provedeným záznamům odposlechů, které však považuje za důkazně nepoužitelné. Podle jeho názoru byly odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu nařízeny bez splnění zákonných podmínek, bez náležitého odůvodnění a navíc v jiné trestní věci. I kdyby však tyto odposlechy byly v této trestní věci použitelné, ani tak z nich nevyplývají skutkové závěry bez důvodných pochybností. Obviněný má za to, že soud prvního stupně postavil své rozhodnutí pouze na provedených odposleších, ty však neprokázaly ani realizaci trestné činnosti, ani množství vyrobené a distribuované marihuany. Rovněž tím, že soudy nižších stupňů k tíži dovolatele přičetly dvakrát stejnou skutečnost, konkrétně nakládání s marihuanou ve velkém rozsahu, což má vliv na aplikaci kvalifikované skutkové podstaty, byl mu uložen trest, který zákon nedovoluje. 7. V následující části dovolání obviněný velmi podrobně analyzoval možnost průlomu do ústavním pořádkem garantovaného práva na ochranu tajemství zpráv podávaných telefonem (čl. 13 Listiny základních práv a svobod), a to v zájmu ochrany společnosti před trestnými činy. K tomu konstatoval, že za tím účelem, aby nebyly překročeny meze nezbytnosti, existuje systém zákonných záruk i účinné kontroly jejich dodržování. Poté odcitoval znění § 88 odst. 1, odst. 2 a odst. 6 tr. řádu a zdůraznil, jaké obsahové náležitosti musí mít příkaz k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu, včetně dalších nutných náležitostí, aby bylo možné pořízené záznamy použít jako důkaz, a to i v jiné trestní věci, než ve které byly nařízeny.

8. V návaznosti na to pak dovolatel vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že příkaz Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 7. 2015, č. j. V 104/2015, Nt 4/2015, je dostatečně odůvodněn. Podle jeho názoru při nařízení odposlechu a jeho vlastním provádění musí být dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být také dostatečně zváženo, zda získání konkrétních skutečností významných pro trestní řízení nelze zajistit i jinými důkazy, např. výslechem obviněného, svědků, apod. Současně má za to, že se v daném případě nejednalo ani o neodkladný úkon, neboť vyšetřování osoby R. M. bylo zahájeno v roce 2014, nicméně příkaz k odposlechu byl vydán 27. 7. 2015 a trestní stíhání dovolatele bylo zahájeno až usnesením ze dne 16. 2. 2017. Zcela nepochybně existoval časový prostor, který policejní orgány mohly využít k tomu, aby mohly sledovaného účelu dosáhnout jinak. Navíc v návrhu na vydání příkazu k odposlechu ani v předmětném příkazu samotném není uvedeno, na základě čeho dospěl soud k závěru, že skutečnosti významné pro trestní řízení budou získány pouze odposlechy. Stejně tak nejsou ve vydaném příkazu uvedeny ani konkrétní skutkové okolnosti, které odůvodňují maximální čtyřměsíční dobu trvání odposlechů. Vzhledem k tomu dovolatel shrnul, že předmětný příkaz k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu byl vydán bez splnění veškerých podmínek a náležitostí, pročež stále trvá na jejich nepoužitelnosti.

9. V následující části svého dovolání obviněný vznesl své výhrady ke skutkovým závěrům nalézacího soudu, které označil za nesprávné. Obviněný tvrdí, že oba soudy nižších stupňů rozhodly o jeho vině, a to přesto, že nebyly naplněny zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, zejména nebyl v tomto řízení bez důvodných pochybností prokázán znak velkého rozsahu. Soudy nižších stupňů mají také za to, že obviněný T. se měl jednání popsaného pod body 1), 2), 3) a 6) výrokové části rozsudku nalézacího soudu dopustit za účelem další distribuce marihuany. V případě marihuany, vydané v rámci trestné činnosti popsané pod bodem 1), však opět nebyl tento účel prokázán. Ve vztahu k trestné činnosti uvedené pod body 2), 3) a 6) rozsudku nalézacího soudu z provedených důkazů nevyplynulo, že by obchody byly realizovány, ani že by z těchto aktivit obviněný jakkoli profitoval (vyjma vydané hotovosti). Tím méně lze dle dovolatele tvrdit, že by trestnou činnost páchal systematicky.

10. Přes výše uvedené výtky Vrchní soud v Olomouci skutkové i právní závěry Krajského soudu v Brně beze zbytku potvrdil, nicméně obviněný s tímto rozhodnutím nesouhlasí. Ačkoli si je vědom toho, že úlohou Nejvyššího soudu není přezkum provedeného dokazování, považuje za důležité, aby v rámci svého přezkumu zohlednil skutečnosti, které uvedl v odvolání, a které odvolací soud neakceptoval. V této souvislosti také namítl, že jeho roli v projednávané trestné činnosti nelze hodnotit jako dominantní, neboť nebyl tvůrcem žádné drogové sítě, ze které by měl zisk. Nebylo ani prokázáno, že by konopí pěstoval, nebo že by obchodování s marihuanou jakkoli inicioval. V neposlední řadě soudy nižších stupňů nevzaly v úvahu ani společenskou škodlivost jeho jednání, která je u marihuany nižší než u tzv. tvrdých drog.

11. Ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody dovolatel namítl, že soud prvého stupně ve svém rozhodnutí nepřihlédl ke všem hlediskům uvedeným v § 37 až § 39 tr. zákoníku. Je pravdou, že byl v minulosti šestkrát soudně trestán (pro majetkovou a násilnou trestnou činnost a pro řízení pod vlivem alkoholu), což soudy nižších stupňů vyhodnotily jako přitěžující okolnost, neboť – jak uvedly – ani tato odsouzení nevedla k jeho nápravě. Tomu se však dovolatel brání tvrzením, že mu soudy nižších stupňů přičetly k tíži odsouzení, k nimž došlo před dvaceti lety (přesněji řečeno v roce 1999, když další trestné činnosti se dopustil až v roce 2016 jízdou pod vlivem alkoholu). Ze stejných důvodů nelze dle jeho mínění ani konstatovat, že by měl sklony k dosahování nelegálních příjmů. 12. V rámci přitěžujících okolností dovolatel vyjádřil nesouhlas rovněž s tvrzením soudu, že se k trestné činnosti nedoznal a že nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Sám naopak tvrdí, že se nemohl doznat k celkové gramáži marihuany, která mu je kladena za vinu, přičemž s policejním orgánem spolupracoval tím, že během domovní prohlídky konané dne 27. 10. 2015 na jeho výzvu vydal finanční hotovost, sušenou rostlinnou hmotu i váhu. Naopak soudy nižších stupňů nepřihlédly k tomu, že podstoupil léčení ze své závislosti na omamných látkách, což považuje za polehčující okolnost.

13. Obviněný rovněž trvá na tom, že v jeho případě došlo k porušení zákazu dvojího přičítání téže skutečnosti (§ 39 odst. 4 tr. zákoníku), neboť soudy nižších stupňů nejenže nesprávně rozhodly o množství marihuany, jejíž nakládání mu přičetly k tíži, ale rovněž vyhodnotily tento rozsah jako znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 238 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Dovolatel však má za to, že pokud je množství obligatorním znakem kvalifikované skutkové podstaty, je již zohledněno v rámci této skutkové podstaty, pročež není možné zpřísnit ukládaný trest z toho důvodu, jak dalece měla být překročena tato kvalifikační hranice. Mimo to mu byl uložen trest, který je nepoměrný ve vztahu k trestům, které byly vyměřeny ostatním spoluobviněným. Trest, který mu Krajský soud v Brně uložil v polovině trestní sazby, je ve srovnání s tresty, jež byly ostatním spoluobviněným vyměřeny při dolní hranici trestní sazby (pokud nebyl uložen trest alternativní), nepřiměřeně přísný, a to mimo jiné i z toho důvodu, že nesplňuje veškeré požadavky uvedené v § 38 a § 39 tr. zákoníku.

14. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 12. 2018, č. j. 6 To 69/2018-757, a to v části, v níž se jeho odvolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018, č. j. 48 T 10/2017-648, zamítá, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018, č. j. 48 T 10/2017-648, a to v celé jeho odsuzující části, která se jej týká. V návaznosti na to obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

15. K projednávané věci se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), a to ve svém vyjádření ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 1 NZO 293/2019-19. V tomto vyjádření státní zástupce v prvé řadě uvedl, že dovolání obviněného je v podstatě jen prezentací jeho obhajoby, která zazněla již v předchozích stadiích trestního řízení, a s níž se oba nižší soudy beze zbytku vypořádaly. Z hlediska posouzení podaného dovolání pak považuje za klíčové, že námitky obviněného nelze podřadit pod vytýkané ani žádné jiné dovolací důvody.

16. Obviněný na prvním místě uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který odkázal prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve skutečnosti však nesprávnost právního posouzení skutku vůbec nenamítl. V rámci podaného dovolání uplatnil pouze námitky proti zákonnosti odposlechů, brojil proti hodnocení provedených důkazů i celkové správnosti skutkových závěrů, požadujíc po Nejvyšším soudu zásadní přehodnocení důkazů a odlišný závěr o jeho vině. Takové výhrady založené pouze na domnělém nerespektování § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, však pod žádný dovolací důvod podřadit nelze. 17. Pokud jde o dovolatelem tvrzenou nezákonnost odposlechů, v tomto směru státní zástupce odkázal na precizní vyjádření zachycená v bodě 50 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a v bodech 12 až 13 odůvodnění usnesení soudu odvolacího. Ve vztahu k údajným nedostatkům nižších soudů při hodnocení důkazů a vadám ve skutkových zjištěních odkázal na příslušné pasáže napadených rozhodnutí, zejména body 31 až 49, 53 a 59 odůvodnění rozsudku krajského soudu, potažmo body 14 až 26 odůvodnění usnesení vrchního soudu, když se s touto argumentací státní zástupce zcela ztotožnil. 18. K nesouhlasu obviněného s uloženým trestem, který označil za nepřiměřeně přísný, státní zástupce poznamenal, že dovolatel ani neupřesnil, pod který ze tří dovolacích důvodů tuto svoji námitku podřadil. Podstatné však je, že pouhé uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu, pokud byl obviněnému uložen přípustný druh trestu v mezích zákonné trestní sazby. Krajský soud v Brně při ukládání trestu dostatečně zohlednil délku páchání trestné činnosti a zejména míru, s jakou dovolatel významně přesáhl znak „spáchání činu ve velkém rozsahu“. Porušení zásady zákazu dvojího přičítání není ničím doloženo a v posuzované věci k němu nedošlo. Obdobně podal krajský soud přehledný a ucelený výčet zbylých okolností v režimu § 41 a § 42 tr. zákoníku, tato ustanovení správně aplikoval a ve vazbě na to srozumitelně vyložil, které z nich akceptoval a které nikoli, pročež jeho postupu nelze ničeho vytknout. 19. Jelikož uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) event. písm. h) tr. řádu, nemohou být dle státního zástupce ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Vzhledem k tomu, že soudy nižších stupňů učinily správná skutková zjištění a na jejich podkladě pak jednání dovolatele také odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly, státní zástupce uzavřel, že předmětné dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež jím podané dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem ustanovením trestního řádu.

21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
22. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

23. Nejvyšší soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. 24. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod je oprávněn relevantně namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. 25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu může být naplněn jen ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští se rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v § 52 tr. zákoníku, avšak bez splnění předepsaných podmínek. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu znamená, že při ukládání trestu odnětí svobody došlo k nedůvodnému překročení horní hranice trestní sazby, nebo k nezákonnému prolomení její dolní hranice, včetně nesprávného užití § 40 odst. 2 a § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 26/2004 Sb. rozh. tr.). Tento dovolací důvod naopak nenaplňují subjektivní námitky domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první variantu spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu z ryze formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu, tedy bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. řádu. Pod druhou alternativu naopak spadají případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud odvolací soud napadené rozhodnutí na podkladě řádného opravného prostředku věcně přezkoumal a následně tento opravný prostředek neshledal důvodným a zamítl jej podle § 256 tr. řádu, je možné tento dovolací důvod uplatit jen v jeho druhé alternativě, tj. pokud byl v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený pod § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Podstatou této alternativy je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, avšak tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.

27. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného R. T. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vznesené dovolací námitky uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají, neboť je dovolatel znovu zaměřil toliko proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, jakož i proti uloženému trestu, který je však třeba považovat za adekvátní ve vztahu k prokázané vině.

28. Obviněný T. ve svém dovolání s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu v prvé řadě trvá na svých výhradách k naplnění zákonných podmínek k provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, aby poté zpochybnil veškeré skutkové a na ně navazující hmotněprávní závěry, včetně uloženého trestu.

29. Nejvyšší soud na podkladě předloženého spisového materiálu v první řadě konstatuje, že Krajský soud v Brně provedl ve věci rozsáhlé dokazování, když mezi provedenými důkazy (zahrnujícími výpovědi spoluobviněných R. P. a A. K., svědecké výpovědi R. M. a D. R., listinné důkazy, zejména odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a protokoly o zadržení obviněných a protokoly o vydání věci) dominují především záznamy odposlechů telekomunikačního provozu. Je pravdou, že tato skutková zjištění jsou zcela zásadního významu, neboť jednoznačně zapadla do vzájemného kontextu ostatních skutkových zjištění a propojila je takovým způsobem, že z nich bez jakýchkoli pochybností vyplynulo, že se předmětný skutek skutečně stal tak, jak je uvedeno ve výroku o vině. Jejich významu pak odpovídá i množství výhrad, které proti nim dovolatel v rámci podaného mimořádného opravného prostředku vznesl. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je však třeba za klíčovou považovat skutečnost, že všechny dovolatelem vznesené námitky jsou ryze skutkového charakteru, pročež je nelze podřadit pod jím uplatněné, ani žádné jiné dovolací důvody. Mimo to jsou obviněným vznesené námitky neopodstatněné i z věcného hlediska. 30. Obviněný především namítl, že provedené záznamy odposlechů telekomunikačního provozu byly nařízeny bez splnění zákonných podmínek a bez náležitého odůvodnění, neboť podle jeho názoru nebylo doloženo, zda získání skutečností rozhodných pro trestní řízení nelze zajistit i jinými, méně invazivními důkazy (např. jednotlivými výslechy). Dále obviněný protestuje proti závěru, že šlo o neodkladný úkon, neboť je přesvědčen, že existoval dostatečný časový prostor pro to, aby policejní orgány mohly využít i jiných prostředků k dosažení účelu trestního stíhání. Stejně tak v odůvodnění příkazu postrádá jednak zdůvodnění povolení odposlechů na maximální dobu trvání, stejně jako informaci, na základě které Okresní soud v Karviné usoudil, že skutečnosti významné pro trestní řízení budou povolenými odposlechy skutečně získány. 31. Nejvyšší soud především ověřil, že tyto procesní námitky dovolatel vznesl již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž oba soudy nižších stupňů se s nimi ve svých rozhodnutích dostatečným způsobem vypořádaly. Krajský soud v Brně zcela správně akcentoval, že všechny zákonné podmínky stanovené trestním řádem pro odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu byly náležitě splněny (viz bod 50. odůvodnění jeho rozsudku). Taktéž v odůvodnění příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 7. 2015, č. j. V 104/2015, Nt 4/2015 (viz přílohy spisu č. j. KRPB-200326-246/TČ-2015-060072-AŠI), jsou v dostatečné míře uvedeny skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodnily. Poté Vrchní soud v Olomouci zcela správně zdůraznil, že předmětný příkaz skutečně obsahuje všechny podstatné náležitosti, konkrétně to, kdo a pro jakou trestnou činnost je sledován, co má být tímto monitoringem zjištěno, důvody, pro které je nutné sledovat i zjištěné spolupachatele trestné činnosti, jakož i to, že poznatky z odposlechů nemohou být získány jiným způsobem (viz bod 12. odůvodnění jeho usnesení). Nejvyšší soud přitom zcela souhlasí s tvrzením vrchního soudu, který požadavky obviněného a jeho obhajoby v tomto ohledu označil za „přepjatý formalismus“, neboť je zjevné, že míra důkazního podkladu pro vydání příkazu k odposlechům je v počátečních fázích trestního řízení nesrovnatelně nižší, než v průběhu hlavního líčení. I tak jsou však v odůvodnění tohoto příkazu jasně prezentovány dosavadní poznatky o průběhu vyšetřovaných dotčených skutků, stejně jako všechny osoby podezřelé z páchání dané trestné činnosti, přičemž je zjevné, že okruh zkoumaných událostí i osob, které na protiprávním jednání participovaly, nebyl ještě zdaleka jasný a stále se rozšiřoval. Tomu odpovídá i čtyřměsíční, tedy maximální zákonná doba trvání nařízených odposlechů. 32. Rovněž k námitce dovolatele, že nebylo dostatečně zváženo, zda získání konkrétních skutečností pro trestní řízení nebylo možné zajistit jinými důkazy, se odvolací soud jasně vyjádřil, když adekvátně akcentoval, že povolení odposlechů zásadně není vázáno na vyčerpání všech ostatních operativně pátracích prostředků. Policejní orgán proto není povinen zdůvodňovat, jaké postupy se ukázaly být bezvýsledné či dokonce postupně ověřovat důkazní prostředky méně narušující osobní integritu podezřelých. Je zcela dostatečné, pokud soud racionálně odůvodní, že jiným postupem, než zapojením odposlechů, by nebylo možné požadované poznatky opatřit. Navíc je zcela iluzorní naznačovat, že by poznatky o plánování a realizaci drogové trestné činnosti, včetně zjištění osob, které se na těchto aktivitách podílí, bylo možné získat jiným (méně invazivním) způsobem. V takových případech je policie vždy povinna jednat operativně a bez průtahů, aby opatřila důkaz dříve, než bude pátrání zmařeno. 33. Taktéž k námitce dovolatele, že odposlechy probíhaly v jiné trestní věci (konkrétně v trestním řízení vedeném proti osobě R. M., nikoli ve věci obviněných T., P., K. a P.) se oba soudy nižších instancí ve svých rozhodnutích dostatečně vyjádřily. Správně přitom poukázaly na to, že v daném případě byly splněny všechny procesní podmínky pro získání tohoto důkazu, jakož i jeho provedení, nehledě na skutečnost, že se ani o jinou trestní věc ve smyslu § 88 odst. 6 tr. řádu nejednalo, neboť trestní věc obviněného M. se vztahuje k totožné trestné činnosti a prostřednictvím vydávaného příkazu k odposlechu telekomunikačního provozu bylo rozšířeno sledování osob o ty, které mu dodávaly marihuanu, v prvé řadě o obviněného R. T. 34. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že soudy nižších stupňů vyhodnotily pořízené záznamy odposlechů zcela správně jako procesně použitelné, neboť jejich získání bylo provedeno způsobem, který plně vyhověl všem ústavním i zákonným požadavkům. 35. V následující části podaného mimořádného opravného prostředku pak dovolatel rozšířil své výhrady i na ostatní skutkové závěry nalézacího soudu, které označil za nesprávné, a to přesto, že je potvrdil i odvolací soud. Jedná se zejména o námitky, že v provedeném dokazování nebylo prokázáno, že obviněný T. projednávaný skutek páchal systematicky, ve velkém rozsahu, za účelem další distribuce marihuany a za účelem získání majetkového prospěchu. V této souvislosti dovolatel také podrobil kritice usnesení Vrchního soudu v Olomouci za údajně nekritický přístup ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně. 36. Nejvyšší soud nejprve obecně zdůrazňuje, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny, zatímco pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu již omezená. Odvolací soud do hodnocení důkazů vstupuje jen tehdy, pokud zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) již definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje své skutkové námitky pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by zrcadlově odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. Pouze výjimečně, s odkazem na ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, je možné namítnout velmi závažné rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které dle dovolatele měly za následek chybné hmotněprávní závěry. 37. Obviněný T. celé své dovolání v podstatě postavil na paušálním odmítnutí provedených skutkových zjištění, která vedla k závěru o jeho vině. Tím implicitně vznesl námitku tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, čímž sleduje prosazení vlastní skutkové verze, v rámci které tvrdí, že se žádné trestné činnosti nedopustil. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je však podstatné, že jeho dovolání neobsahuje žádnou relevantní námitku, na základě které by skutečně prokázal reálnou existenci tak zásadního rozporu. Takový rozpor je dán pouze tehdy, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývají, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Je sice pravdou, že dovolatel formálně vytkl vadné hodnocení provedených důkazů nižšími soudy, resp. soudem prvního stupně, nicméně z žádné z jím vznesených námitek Nejvyšší soud takovýto zásadní rozpor nedovodil.

38. Z podaného dovolání je zjevné, že obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku záměrně ignoroval důkazy, které jej z trestné činnosti usvědčily, když např. zmínil, že z provedených odposlechů telekomunikačního provozu se policii nepodařilo získat přímý usvědčující důkaz o jeho trestné činnosti, ani o množství marihuany, se kterou nakládal, aby poté shrnul, že soudy všechny provedené důkazy vyhodnotily nesprávně, tj. k jeho tíži. Tato tvrzení však nesvědčí o jeho nevině, nýbrž o jeho selektivní práci s provedenými důkazy, následném účelovém zpochybňování skutkových zjištění, které vyznívají v jeho neprospěch a především o izolovaném hodnocení důkazů bez ohledu na jejich vzájemné skutkové souvislosti. Takový postup je sice z pohledu obhajoby možný, nemohl však být ze strany soudů akceptován. Právě v případě, že by soudy nižších stupňů takto postupovaly při hodnocení provedených důkazů, dopustily by se neobjektivního, neboli vadného hodnocení důkazů, které obviněný v rámci dovolání tak razantně odmítá.

39. Soudy obou nižších stupňů hodnotily všechny řádně provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Jak krajský, tak vrchní soud hodnotily provedené důkazy velmi precizně a v duchu zásady in dubio pro reo (a to především ve vztahu k množství marihuany, se kterou obviněný nakládal – viz body 51 a 53 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně). Skutkový stav tak byl zcela zjevně zjištěn způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť učiněná skutková zjištění jednoznačně korespondují s výsledky provedeného dokazování, které bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, jakož i v souladu se zákonnými požadavky (viz odůvodnění rozsudku krajského soudu v bodech 31 až 49, 53 a 59 a odůvodnění usnesení vrchního soudu v bodech 14 až 26). Soudy obou stupňů se rovněž důkladně vypořádaly se všemi obviněným uplatněnými námitkami. Jak již bylo výše konstatováno, Nejvyšší soud mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů, a skutkovými závěry na straně jedné a právními závěry na straně druhé neshledal žádné rozpory či nedostatky. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu jsou dovolatelovy námitky pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů obou nižších stupňů, se kterými se obviněný zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle § 265b tr. řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako zcela irelevantní.

40. Ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody obviněný T. namítl, že mu byl uložen trest nepřiměřeně přísný. V této souvislosti polemizuje s důvody, které soud prvního stupně vyhodnotil jako přitěžující (zejména jeho dávnou trestní minulost či skutečnost, že se k projednávané trestné činnosti plně nedoznal), a které naopak neposoudil jako polehčující (jeho dobrovolnou léčbu ze závislosti na omamných látkách). Současně namítl, že soud porušil pravidlo zákazu dvojího přičítání téže skutečnosti (§ 39 odst. 4 tr. zákoníku), v důsledku čehož mu byl uložen trest nepřiměřeně přísný ve vztahu k trestům, které byly vyměřeny ostatním spoluobviněným.

41. V prvé řadě z dovolání jednoznačně nevyplynulo, zda dovolatel své námitky k uloženému trestu zamýšlel subsumovat pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) nebo h) tr. řádu.

42. Nejvyšší soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Jiná pochybení soudu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Současně platí, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je možné, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku, jež záležejí v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)

43. Z toho plyne, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze výše uvedené výhrady relevantně podřadit, neboť dovolatelova argumentace nenamítá nesprávné hmotněprávní posouzení. Stejně tak je nelze vznést ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jelikož byl dovolateli uložen takový druh trestu, který zákon připouští, a který byl jednoznačně uložen v rámci zákonné trestní sazby. To, že obviněný uložený trest stále subjektivně pociťuje jako nepřiměřeně přísný, a s jeho výší stále polemizuje, je z hlediska dovolacího řízení již nepodstatné, neboť platný trestní řád neumožňuje takové námitky podřadit pod žádný z dovolacích důvodů taxativně uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu. 44. Výše uvedené námitky obviněného jsou navíc neopodstatněné i z věcného hlediska, neboť se s nimi soudy nižších stupňů již beze zbytku vypořádaly v rámci předchozích stadií trestního řízení. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Brně plně respektoval obecná ustanovení pro ukládání trestů podle § 37 až § 39 tr. zákoníku, zejména ve svých úvahách dostatečně zohlednil povahu a závažnost spáchaného trestného činu, poměry pachatele, jeho trestní minulost i možnosti jeho nápravy. Co se týče výčtu okolností, které měly vliv na výši trestu, soud prvého stupně podrobně vyložil okolnosti, které obviněnému přitížily, stejně jako uvedl důvody, pro které u obviněného neshledal žádné polehčující okolnosti. Vede-li obviněný i v rámci dovolání polemiku o tom, které okolnosti měly či neměly mít vliv na konečnou podobu ukládaného trestu, Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že je výhradně v kompetenci soudu projednávajícího daný případ, kterým z okolností demonstrativně vyjmenovaných v § 41 a § 42 tr. zákoníku přizná v rámci soudní individualizace trestu povahu okolností přitěžujících a polehčujících. 45. Zcela neoprávněná je i výhrada obviněného, že soud prvního stupně porušil zákaz dvojího přičítání téže okolnosti když mu vzhledem k prokázanému rozsahu distribuované marihuany uložil trest podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a současně měl k této skutečnosti znovu přihlédnout při stanovení výměry trestu v rámci svých úvah o tom, jak dalece předepsanou kvantifikační hranici přesáhl. 46. Je pravdou, že okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, není možné znovu hodnotit jako všeobecně přitěžující okolnost, která ovlivňuje výměru trestu v rámci této vyšší trestní sazby. Současně však platí, že při výměře trestu v rámci této vyšší trestní sazby soud přihlíží mimo jiné i k intenzitě, s jakou je v konkrétním případě naplněn zákonný znak podmiňující použití vyšší trestní sazby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 45/1972-I. Sb. rozh. tr.) 47. Nejvyšší soud ověřil, že soudy nižších stupňů se v tomto ohledu nedopustily žádného pochybení, když z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný za účelem distribuce vypěstoval, přechovával a zpracovával marihuanu v minimálním množství 2.465 g, za stejným účelem od jiných osob zakoupil minimálně 7.595 g marihuany, dále nabídl a prodal minimálně 11.952 g marihuany, a u R. P. měl zajištěno dalších 10.530 g konopí, částečně zpracovaného na marihuanu. Ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, které jasně stanovilo kvantitativní i kvalitativní ukazatele, vyplývá, že znak „velkého rozsahu“ je dán hmotností nad 10.000 g konopí a 1.000 g THC. Z toho je zřejmé, že znak velkého rozsahu byl v dovolatelově případě zcela jednoznačně výrazně překročen, k čemuž Krajský soud v Brně musel ve smyslu intenzity spáchané trestné činnosti přihlédnout, neboť v opačném případě by zásadně pochybil. Současně nelze pominout, že ačkoli je množstevní hledisko prvořadé, je znak velkého rozsahu v nyní projednávaném případě dokreslován i dalšími prokázanými zjištěními, zejména kontakty obviněného s více dodavateli i více odběrateli, s tím souvisejícími kontinuálními a opakovanými nákupy a prodejem marihuany, to vše samozřejmě za účelem získání finančního profitu.

48. Nespokojenost obviněného T. s výší uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody vyplývá mimo jiné i z jím činěného porovnávání jeho trestu s tresty, které byly uloženy spoluobviněným P., K. a P. Krajský soud v Brně však v rámci svých úvah o výši trestu nemohl pominout natolik závažné (několikanásobné) překročení hranice velkého rozsahu, resp. dominantní postavení osoby obviněného mezi ostatními spoluobviněnými, stejně jako nemohl ignorovat jeho recidivu, neboť již dříve vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody, aniž by jej však tato zkušenost odradila od páchání další závažné trestné činnosti. Za tu mu byl mimo jiné ukládán trest souhrnný za podmínek § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Je tedy zcela namístě, pokud Krajský soud v Brně mezi jednotlivými obviněnými diferencoval a následně uložil tresty, které odpovídaly míře a závažnosti zapojení jednotlivých obviněných do projednávané trestné činnosti. Tímto postupem v žádném případě nedošlo mezi uloženými tresty k vzájemné disproporci, neboť společenská nebezpečnost jednání obviněného T. je podstatně vyšší než u ostatních spoluobviněných.

49. Nejvyšší soud tak závěry soudů prvního a druhého stupně vyhodnotil jako jednoznačně správné. Vina obviněného R. T. byla výše uvedenými důkazy bez jakýchkoli pochybností prokázána, čemuž odpovídá i výše uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Zcela správně pak oba nižší soudy odmítly jako ryze účelovou obhajobu obviněného, založenou pouze na prosté negaci relevantních skutkových závěrů, kterými se obviněný snažil z projednávané trestné činnosti vyvinit, resp. dosáhnout zrušení napadených rozhodnutí a následně i nového projednání této věci.

50. Dovolatel ve svém podání odkázal rovněž na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Nejvyšší soud však neshledal, že by v napadených rozhodnutích obou nižších soudů došlo k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, pročež nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
V.
Závěrečné shrnutí
51. Jelikož v napadených rozhodnutích soudů prvního a druhého stupně nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu k porušení zákona, Nejvyšší soud dovolání obviněného R. T. s odkazem na § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo zjevně podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 9. 2019

JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu


Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík