Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/11/2020
Spisová značka:8 Tz 39/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TZ.39.2020.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Rozsudek
Souhrnný trest
Trestní příkaz
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř.
§ 270 odst. 1 tr. ř.
§ 314a odst. 2 tr. ř.
§ 314e odst. 6 písm. c) tr. ř.
§ 43 odst. 2 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:CD

1

8 Tz 39/2020-137


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. 11. 2020 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 2 T 138/2019, a rozhodl takto:

I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 2 T 138/2019, byl porušen zákon v ustanoveních § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 314a odst. 2 tr. ř. a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020, v neprospěch obviněného K. Č.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se uvedený trestní příkaz zrušuje. Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:

I.

1. Stížnost pro porušení zákona sp. zn. MSP-332/2020-ODKA-SPZ/2, podaná ministryní spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného K. Č. (dále „obviněný“), směřuje proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 2 T 138/2019, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil (zkráceně) tím, že dne 4. 12. 2018 kolem 06.45 hodin na dálnici D10 (67,723 km), v katastru obce XY, jako řidič nákladního vozu zn. Peugeot dostatečně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, narazil do zadní části vozidla poškozené M. O., která utrpěla zranění s omezením v obvyklém způsobu života po dobu nejméně dvou týdnů. Za tento přečin byl odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 314c odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jenž mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Současně bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody. Protože žádná z oprávněných osob nepodala proti uvedenému trestnímu příkazu v zákonné lhůtě odpor, nabyl právní moci dne 18. 10. 2019. 2. Ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona s odkazem na znění § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 314a odst. 2 a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. v těchto ustanoveních shledala porušení zákona v neprospěch obviněného, neboť Okresní soud v Liberci nesprávně uložil samostatný trest namísto trestu souhrnného. Uvedená vada spočívala v tom, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 3 Tm 18/2018, byl obviněný (jako mladistvý) uznán vinným proviněním krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a byl odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku podmíněně odložené na zkušební dobu osmnácti měsíců za současného vyslovení dohledu nad mladistvým. Rozhodl i o náhradě škody. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 26. 11. 2019. Jelikož trestná činnost obviněného ve věci Okresního soudu v Liberci vedené pod sp. zn. 2 T 138/2019, byla spáchána dne 4. 12. 2018, tedy ještě přede dnem dne 11. 3. 2019, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, sp. zn. 3 Tm 18/2018, byl dán souběh obou těchto trestných činů, a proto obviněnému měl být místo dvou samostatných trestů ukládán jeden souhrnný trest. Toto pochybení mělo podle ministryně spravedlnosti negativní dopad na obviněného i z procesního hlediska, neboť pokud by Okresní soud v Liberci postupoval v souladu se zákonem, musel by podle § 314a odst. 2 tr. ř. rozhodovat v senátě, vzhledem k tomu, že i dřívější trest byl uložen v řízení před senátem, a nemohl by podle § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. (ve znění účinném do 30. 9. 2020) rozhodnout trestním příkazem, protože předchozí trest, který měl být zrušen v rámci ukládání souhrnného trestu, byl uložen rozsudkem. 3. Z uvedených důvodů ministryně spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 2 T 138/2019, byl porušen zákon v ustanoveních § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 314a odst. 2 tr. ř. a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř., a to v neprospěch obviněného K. Č., podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 2 T 138/2019, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. aby přikázal Okresnímu soudu v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 4. Nejvyšší státní zástupce přítomný u veřejného zasedání se se stížností pro porušení zákona ztotožnil ze stejných důvodů, jaké byly ministryní spravedlnosti shledány, a v souladu s ní učinil i konečný návrh.

5. Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je přípustná podle § 266 odst. 1 tr. ř. Přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a to pravomocného trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Liberci dne 14. 8. 2019, sp. zn. 2 T 138/2019, jenž byl obviněnému doručen dne 9. 10. 2019, a dospěl k závěru, že je důvodná. 6. Na podkladě vyžádaných spisů Nejvyšší soud zjistil, že ve věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 2 T 138/2019, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, byl obviněný trestním příkazem vydaným dne 14. 8. 2019, jenž mu byl doručen dne 9. 10. 2019, uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 4. 12. 2018. Odsouzen byl podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 314c odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jenž mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Rozhodnuto bylo i o náhradě škody. Právní moci nabyl dne 18. 10. 2019 (č. l. 91 spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 2 T 138/2019). 7. Ve věci Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 3 Tm 18/2018 byl obviněný rozsudkem ze dne 11. 3. 2019 uznán vinným jako mladistvý (společně s obviněným S. K., nar. XY) za devatenáct dílčích útoků spáchaných v době od blíže nezjištěné doby na podzim 2016 do 22. 10. 2017 pro provinění krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonané, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a odsouzen byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 31 odst. 1 z. s. m. k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku s podmíněným odkladem a zkušební dobou osmnácti měsíců za současného vyslovení dohledu nad mladistvým (viz č. l. 347 až 352 spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 3 Tm 18/2018). Podaná odvolání, jež byla soudu prvního stupně doručena dne 29. 3. 2019 a 3. 4. 2019 (uplatněná v zákonné lhůtě, viz č. l. 353 až 358 téhož spisu), oba obvinění vzali zpět dne 26. 11. 2019 ústně do protokolu před Krajským soudem v Ústí nad Labem, soudem pro mládež, což odvolací soud vzal na vědomí usnesením ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 5 Tmo 42/2019 (č. l. 414 až 415).
III.

8. Podle těchto zjištění podávajících se z obsahu obou výše citovaných spisů Nejvyšší soud konstatuje, že pokud rozhodoval Okresní soud v Liberci trestním příkazem dne 14. 8. 2019, sp. zn. 2 T 138/2019, porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 314a odst. 2 tr. ř. a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. (ve znění před účinností zákona č. 333/2020 Sb.), protože neměl ukládat samostatný trest a nemohl rozhodovat samosoudcem.

9. Pro ukládání souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 § 43 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Podle § 43 odst. 2 přichází v úvahu uložení souhrnného trestu pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se rozumí první odsuzující rozsudek (trestní příkaz) o jiném trestném činu bez ohledu na to, zda v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek (trestní příkaz) posléze zrušen. Trestní příkaz má stejnou povahu jako odsuzující rozsudek (§ 314e odst. 7 tr. ř.), přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Souběh provinění spáchaného v době, kdy byl pachatel mladistvý, a trestného činu spáchaného v době, kdy byl týž pachatel již dospělý, je zásadně možný (viz přiměřeně rozhodnutí č. 2/2011 Sb. rozh. tr.). Vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně je mezníkem pro rozlišování mezi vícečinným souběhem a recidivou pouze tehdy, jestliže odsuzující rozsudek posléze nabyl právní moci a v době rozhodování o jiném trestném činu pachatele s ním není spojena fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (viz rozhodnutí č. 19/2007-II. Sb. rozh. tr.).

10. Podle obsahu shora uvedených trestních věcí je zřejmé, že obviněný se přečinu ublížení na zdraví podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, po který byl odsouzen trestním příkazem ve věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 2 T 138/2019, který spáchal dne 4. 12. 2018, dopustil dříve, než byl odsouzen rozsudkem ze dne 11. 3. 2019 ve věci Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, sp. zn. 3 Tm 18/2018. Tento rozsudek je ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku prvním odsuzujícím rozsudkem, protože obviněný přečin podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku spáchal dříve, než byl vydán, a byť v době, kdy rozhodoval Okresní soud v Liberci (14. 8. 2019), tento rozsudek ještě nenabyl právní moci (bylo proti němu podáno odvolání, které odvolatelé vzali zpět a odvolací soud vzal toto zpětvzetí na vědomí dne 26. 11. 2019), stal se později pravomocným. Pokud Okresní soud v Liberci ve věci sp. zn. 2 T 138/2019 rozhodoval až po jeho vydání, byl povinen vyčkat jeho právní moci a obviněnému uložit za oba sbíhající se trestné činy souhrnný trest (§ 43 odst. 2 tr. zákoníku). Pokud takto nepostupoval a vydal dne 14. 8. 2019 trestní příkaz, jejž obviněnému doručil dne 9. 10. 2019, porušil ve smyslu podané stížnosti pro porušení zákona zákon v neprospěch obviněného. 11. Z uvedených důvodů je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 138/2019 byly splněny podmínky § 43 odst. 2 tr. zákoníku a za přečin podle § 148 odst. 1 tr. zákonu měl být obviněnému uložen souhrnný trest i za provinění krádeže podle § 204 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 3 Tm 18/2018. Podle zásad uvedených v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku mu měl být vyměřen souhrnný trest za oba trestný čin i provinění podle toho zákonného ustanovení (případně souhrnné trestní opatření – srov. rozhodnutí č. 2/2011 Sb. rozh. tr.), které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný, a rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, měl být zrušen. Takové rozhodnutí však mohl učinit pouze senát rozhodující rozsudkem, protože v trestní věci Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, sp. zn. 3 Tm 18/2018 rozhodoval senát a současně bylo rozhodováno rozsudkem. Vydání trestního příkazu samosoudcem při ukládání souhrnného trestu s přihlédnutím k ustanovení § 314a odst. 2 a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. bylo proto vyloučeno (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 4 Tz 110/2008). 12. Pro závěr o tom, že k uvedenému pochybení došlo, nebrání ani to, že před vydáním trestního příkazu ve spisovém materiálu ve věci sp. zn. 2 T 138/2019 nic nenasvědčovalo tomu, že by nebylo možné konat řízení před samosoudcem ve smyslu § 314a odst. 1 tr. ř. a že by to bylo vyloučeno podle § 314a odst. 2 tr. ř., anebo že by vydání trestního příkazu bránila okolnost uvedená v § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř., spočívající v tom, že takový případný předchozí trest byl uložen rozsudkem. Lze totiž připustit, že v obsahu uvedeného spisu není např. z výpovědi obviněného, z obžaloby, opisu rejstříku trestů či jiných skutečností ve spise uvedených (viz č. l. 12 až 17, 73, 76, 82 až 83, 90 spisu sp. zn. 2 T 138/2019) zřejmé, že by proti obviněnému, který byl věkem blízký věku mladistvých (činu se dopustil ve věku necelých devatenácti let), bylo u jiného soudu vedeno trestní řízení či pravomocně rozhodnuto v jiné trestní věci, která by řízení před samosoudcem a vydání trestního příkazu vylučovala. Pro závěr o tom, zda soud postupoval v rozporu s § 314a odst. 2 a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. je rozhodující skutečný stav věci a objektivní podmínky, které nastanou, a to v době rozhodování soudu, jak je skutečně ve smyslu zákonných podmínek § 43 odst. 2 tr. zákoníku dán. 13. Je totiž povinností každého soudu, aby před tím, než vydá trestní příkaz, posoudil, zda nejsou fakticky dány podmínky jeho vydání vylučující, a proto je vždy třeba ověřovat, a s maximální obezřetností zjistit, že vydání trestní příkazu nic nebrání. Proto i v přezkoumávané věci bylo rozhodující, že v době, kdy byl trestní příkaz vydán, již existovala překážka objektivně takovému postupu bránící. Vždy je třeba dodržet, že podle § 314a odst. 2 tr. ř. samosoudce nemůže konat řízení o trestném činu, jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem a podle § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. trestní příkaz nelze vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem. 14. Nerespektování uvedených skutečností vedlo v přezkoumávané věci k porušení zákona v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku a napadené rozhodnutí bylo učiněno na základě vadného procesního postupu podle § 314a odst. 2 a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř., neboť Okresního soudu v Liberci byl povinen nařídit hlavní líčení a s vynesením rozsudku vyčkat, až rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, sp. zn. 3 Tm 18/2018 nabude právní moci, k čemuž došlo dne 26. 11. 2019 (srov. rozhodnutí č. 27/1971 Sb. rozh. tr., shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 4 Tz 43/2006, aj.).
IV.

15. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 2 T 138/2019, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 314a odst. 2 tr. ř. a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného K. Č. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu včetně všech dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 16. Okresní soud v Liberci v nově provedeném řízení věc přidělí senátu, který ve věci nařídí hlavní líčení a v jeho rámci o vině a trestu obviněného znovu rozhodne se zřetelem na všechny zásady, jež je z hledisek ukládání souhrnného trestu povinen dodržet. Bude též vázán ustanovením § 273 tr. ř., podle něhož nemůže v novém řízení dojít ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius). Též je vázán právním názorem, který výše vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu