Právní věta:

Skutková podstata přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku poskytuje ochranu i jedincům silně ohroženého druhu živočicha, a to před různými způsoby nakládání zde uvedenými. Může ji naplnit i pachatel, který si opatřil mrtvé (preparované) jedince živočicha patřícího k silně ohroženému druhu, které následně přechovával a nabízel jiným osobám, aniž k tomu měl jakékoli oprávnění.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/18/2020
Spisová značka:7 Tdo 196/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.196.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami úmyslné
Dotčené předpisy:§ 299 odst. 2 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:30 / 2020

7 Tdo 196/2020-114


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2020 o dovolání nejvyššího státního zástupce, podaného v neprospěch obviněného J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 8 To 414/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 86/2019, takto:


Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 8 To 414/2019, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2019, sp. zn. 9 T 86/2019.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená unesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

1. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2019, č. j. 9 T 86/2019-74, byla trestní věc obviněného J. K., stíhaného pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 trestního zákoníku, postoupena podle § 222 odst. 2 trestního řádu Úřadu městské části Brno-Židenice s odůvodněním, že se nejedná o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek.

2. Zmíněného přečinu se měl obviněný dopustit tím, že od přesně nezjištěné doby do 16. 2. 2019 v Brně i jinde, vědomě v rozporu s § 50 odst. 1, 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) a bez patřičné výjimky ze zákazu prodeje, nabízení a držení ve smyslu § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, vydané příslušným krajským úřadem, a aniž by disponoval příslušnými doklady prokazujícími zákonný původ ve smyslu § 54 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, si opatřil, přechovával a následně dne 16. 2. 2019 nabízel k prodeji v rámci entomologické burzy konané v Dělnickém domě, na ulici XY v Brně, 5 ks neživých exemplářů, preparovaných chráněných živočichů patřících ke druhu ohniváček černočárný (Lycaena dispar), který je zařazen mezi silně ohrožené zvláště chráněné druhy podle § 48 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny, a je uveden v příloze č. III bod 2. vyhlášky Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení uvedeného zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 395/1992 Sb.“).

3. Toto rozhodnutí napadla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně stížností, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 11. 2019, č. j. 8 To 414/2019-88, podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl jako nedůvodnou.

4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce dovolání, směřující v neprospěch obviněného a opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Poukázal na skutkovou podstatu přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku, dále zmínil definici silně nebo kriticky ohroženého druhu podle § 48 zákona o ochraně přírody a krajiny, jehož odst. 2 stanoví, že zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů se podle stupně jejich ohrožení člení na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené, s tím, že (§ 48 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny) seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle odst. 1 a 2 stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem, kterým je vyhláška č. 395/1992 Sb. Z jejího § 14 odst. 2 pak vyplývá, že seznam druhů živočichů, které jsou zvláště chráněny, jakož i stupeň jejich ohrožení, je uveden v příloze č. III této vyhlášky. Ve zmíněné příloze jsou jednotlivé druhy rozlišené na kriticky ohrožené pod bodem 1., silně ohrožené pod bodem 2., kam spadá i posuzovaný druh ohniváček černočárný (Lycaena dispar), a konečně na druhy ohrožené, jež jsou vymezeny v bodě 3. Z ustanovení § 299 odst. 2 tr. zákoníku vyplývá, že ochrana je poskytována mj. jedincům druhů kriticky a silně ohrožených. Soudy obou stupňů nicméně v posuzovaném případě tuto platnou právní úpravu nerespektovaly, když vycházely z komentářové literatury (konkrétně Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2998), která sice ochranu jedinců kriticky a silně ohrožených zmiňuje, současně však dopad citované skutkové podstaty vztahuje pouze na zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů kriticky ohrožené ve smyslu § 48 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny, kterými jsou míněny rostliny nebo živočichové uvedení v příloze II. bod 1 (rostliny), resp. příloze III. bod 1 (živočichové) vyhlášky č. 395/1992 Sb. V textu komentáře tedy absentuje výslovný odkaz na § 48 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny a korespondující bod 2. přílohy III. vyhlášky č. 395/1992 Sb. (resp. přílohy II. v případě rostlin).

5. Zmíněná literatura je tak v tomto ohledu v rozporu s normativním textem § 299 odst. 2 tr. zákoníku, neboť není žádný racionální důvod dovozovat, že korespondující slova „silně“ a „kriticky“ ohrožený druh uvedená v § 299 odst. 2 tr. zákoníku mají jiný význam než totožné pojmy uvedené v § 48 zákona o ochraně přírody a krajiny a § 14 vyhlášky č. 395/1992 Sb. ve spojení s jejími přílohami. Nesoulad mezi komentářovou literaturou a textem zákona pak nelze vykládat, jak konstatoval soud prvního stupně v bodu 11. odůvodnění svého usnesení, ve prospěch obviněného. Původ této diskrepance mezi komentářovou literaturou a platným zněním zákona je pravděpodobně v tom, že skutková podstata přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku až do novelizace trestního zákoníku provedené zákonem č. 330/2011 Sb., účinným ode dne 1. 12. 2011, nezahrnovala ochranu jedince silně ohroženého druhu živočicha. Komentář k trestnímu zákoníku citovaný shora tedy pravděpodobně na zmíněnou novelizaci § 299 odst. 2 tr. zákoníku dostatečně nereagoval.

6. Podle nejvyššího státního zástupce nelze pominout, že výklad § 299 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého tato skutková podstata dopadá mj. nejen na kriticky ohrožené druhy, ale i na silně ohrožené druhy, odpovídá např. i Směrnici Rady 92/43/EHS ze dne 21. 5. 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Tato směrnice v čl. 12 odst. 1 stanoví povinnost členských států přijmout nezbytná opatření pro vytvoření systému přísné ochrany živočišných druhů uvedených v příloze IV písm. a) v jejich přirozeném areálu rozšíření, který zakazuje zde uvedená jednání. Ve zmíněné příloze IV směrnice je za druh živočicha vyžadující přísnou ochranu označen i předmětný druh, tedy ohniváček černočárný (Lycaena dispar). Stejně tak je namístě vycházet z výkladu v souladu se Směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. 11. 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí. Právě na jejím základě totiž byla podle důvodové zprávy k zákonu č. 330/2011 Sb. provedena novelizace § 299 odst. 2 trestního zákoníku zmiňovaná výše, a tedy došlo k rozšíření ochrany poskytované prostřednictvím trestního práva i na silně ohrožené druhy jedinců. V čl. 3 této směrnice bylo stanoveno, že členské státy zajistí, aby konkrétní, zde specifikovaná jednání, představovala trestný čin, pokud jsou protiprávní a byla páchána úmyslně nebo přinejmenším z hrubé nedbalosti. Pokud tedy zákonodárce v rámci implementace tohoto nikoli přímo použitelného předpisu Evropské unie stanovil, že trestné jsou rovněž určité způsoby nakládání s jedinci silně ohrožených druhů, které jsou přímo vymezeny v zákoně o ochraně přírody a krajiny a v navazující vyhlášce č. 395/1992 Sb., (a tedy nejen s jedinci druhů kriticky ohrožených), je evidentní úmysl zákonodárce zahrnout pod trestněprávní ochranu § 299 odst. 2 tr. zákoníku i druhy silně ohrožené.

7. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nevyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně i předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil, a to včetně případných dalších rozhodnutí na zrušená usnesení navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Obviněný ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že při hodnocení jeho jednání by měla být srozumitelně oddělena ochrana živého druhu (jedince) od mrtvého druhu (exemplář). Ohniváček černočárný (Lycaena dispar) se nenachází v situaci živočicha před vyhynutím nebo vyhubením, tedy aplikace § 299 odst. 2 tr. zákoníku by v tomto případě byla nesprávná, neboť nakládal s exempláři, tedy s mrtvými jedinci, a to druhu, který je pouze silně ohroženým. Jednání by tak případně mohlo být pouze přestupkem. Obviněný dodal, že ochrana ohniváčka černočárného prošla v minulosti určitým vývojem, přičemž nyní fakticky ohrožený není. Argumentaci použitou nejvyšším státním zástupcem potom shledal obtížně srozumitelnou, a rovněž zmínil, že již samotné řízení pro něj bylo dostatečným trestem a podání dovolání je již nepřiměřeným prostředkem.

9. S ohledem na popsané skutečnosti obviněný navrhl dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnout, případně zamítnout.

10. Toto vyjádření bylo zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k možné replice, čehož však nebylo využito.

11. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je (v jeho namítnuté druhé alternativě) dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce pak konkrétně odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. První z nich je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je potom dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

13. Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání předložil argumentaci, podle níž krajský soud jako soud stížnostní zamítl stížnost státní zástupkyně směřující proti usnesení soudu prvního stupně, ač již v řízení před ním došlo k vadě spočívající v tom, že skutek byl nesprávně kvalifikován (jako nikoli trestný čin) a v návaznosti na to bylo chybně rozhodnuto o postoupení věci k projednání přestupkovým orgánem. Takové námitky jsou podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že je namístě jim i přisvědčit.

14. Podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku se přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami dopustí, kdo v rozporu s jiným právním předpisem usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince silně nebo kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím.

15. Citované ustanovení obsahuje samostatnou skutkovou podstatu, přičemž objektem trestného činu je zde zájem na ochraně jedinců nebo exemplářů nejvíce ohrožených druhů živočichů nebo rostlin před určitými způsoby nakládání. Jde o přísnější alternativu k § 299 odst. 1 tr. zákoníku, protože k trestnosti se zde nevyžaduje větší počet živočichů, rostlin nebo exemplářů, a to vzhledem ke skutečnosti, že trestný čin podle § 299 odst. 2 směřuje proti vzácnějším a nejvíce ohroženým druhům živočichů a rostlin. Předmětem ochrany je alternativně jedinec silně nebo kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny, nebo exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím. Pojmem jedinec se zde rozumí takový druh živočicha nebo rostliny, kterým se poskytuje zvláštní ochrana podle příslušných vnitrostátních právních předpisů České republiky, a to především prostřednictvím § 48 zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle § 48 odst. 3 téhož zákona je stejně jako zvláště chráněný živočich nebo zvláště chráněná rostlina chráněn i mrtvý jedinec tohoto druhu, jeho část nebo výrobek z něho. V případě exempláře chráněného druhu jde o živočicha nebo rostlinu, kterým poskytuje zvláštní ochranu jiná než naše vnitrostátní právní úprava, kterou je však Česká republika vázána. Jedná se o trestněprávní normu s blanketní dispozicí, protože podmiňuje trestní odpovědnost porušením jiného právního předpisu, zejména pak takového, který se vztahuje k ochraně živočichů a rostlin v přírodě (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2992 a násl.).

16. K tomu je na okraj možné (s přihlédnutím k vyjádření obviněného k dovolání) odkázat na Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, vyhlášenou pod č. 572/1992 Sb., podle jejíhož čl. I ve smyslu této úmluvy pojem exemplář znamená jakéhokoli živočicha nebo rostlinu, ať živého nebo mrtvého, resp. v případě živočichů také u druhů zařazených v příloze I a II této úmluvy každou jejich snadno rozpoznatelnou část nebo výrobek z nich, a u druhů zařazených do přílohy III snadno rozpoznatelnou část nebo výrobek z nich, pokud jsou tyto jmenovitě uvedeny v příloze III ve spojitosti s těmito druhy. S ohledem na výše uvedené znění § 48 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny je tak zřejmé, že pojem jedinec i exemplář může označovat jak živé, tak i mrtvé organismy, resp. jejich části.

17. Ustanovení § 48 zákona o ochraně přírody a krajiny, označené jako zvláště chráněné rostliny a živočichové, v odst. 2 a 3 stanoví, že zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů se podle stupně jejich ohrožení člení na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené, přičemž seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem, kterým je vyhláška č. 395/1992 Sb. Podle jejího § 14 je seznam druhů živočichů, které jsou zvláště chráněny a stupeň jejich ohrožení, uveden v příloze č. III. Podle bodu 2. této přílohy se za druh silně ohrožený prohlašuje (mimo jiné) i ohniváček černočárný (Lycaena dispar).

18. Souhrnně řečeno, skutková podstata přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku poskytuje ochranu – vedle dalších – i jedincům silně ohroženého druhu živočicha, a to před způsoby nakládání tam uvedenými, kam náleží i opatření sobě, přechovávání a nabízení. Obviněný přitom podle tvrzení uvedeného v obžalobě sobě opatřil 5 ks neživých (preparovaných) jedinců, patřících k silně ohroženému druhu ohniváček černočárný (Lycaena dispar), které následně přechovával a nabízel, a to za absence okolností, které by takové jednání mohly činit oprávněným (srov. § 54 zákona o ochraně přírody a krajiny), což zjevně může poskytovat podklad pro závěr o (formálním) naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty zmíněného přečinu.

19. Podpůrně lze potom odkázat i na předpisy EU, které konstatoval již nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání.

20. To značí, že tvrzení Městského soudu v Brně, že nebyly naplněny znaky uvedeného přečinu z důvodu, že se jednalo o „pouze“ silně ohrožený druh, je nesprávné a naplňovalo dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., přičemž zmíněnou vadu nenapravil k podané stížnosti ani Krajský soud v Brně, čímž své rozhodnutí zatížil i vadou naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Přinejmenším předčasný je tak závěr soudů, že v daném případě není namístě dovození trestní odpovědnosti obviněného.

21. Nejvyšší soud doplňuje, že na uvedeném ničeho nemění ani určitá aktuální nepřesnost shora zmíněného komentáře k trestnímu zákoníku [v podobě odkazu pouze na § 48 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny a nikoli i na písm. b) téhož ustanovení], která mohla vzniknout dostatečným nezohledněním novely provedené zákonem č. 330/2011 Sb., s účinností od 1. 12. 2011, která (mimo jiné) rozšířila dosah § 299 odst. 2 tr. zákoníku. Byť jinak závěry tohoto díla jsou obecně respektované a Nejvyšší soud na ně také výše odkázal, stran aplikace naposled citovaného ustanovení o nakládání s jedinci silně ohroženého druhu živočicha je zásadně nutné vycházet primárně z dikce účinné normy, a nikoli z dané literatury, která před zákonem nemůže mít přednost. Jestliže nalézací soud na tuto situaci de facto aplikoval pravidlo in dubio pro reo, jde o postup zcela chybný. Ani krajský soud pak tuto vadu nenapravil.

22. Proto bylo nutné napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušit. Dále Nejvyšší soud zrušil i předcházející usnesení Městského soudu v Brně jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Městskému soudu v Brně pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

23. Věc se nyní vrací Městskému soudu v Brně, jehož úkolem bude po provedení potřebných důkazů (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a po jejich řádném zhodnocení (§ 2 odst. 6 tr. ř.) učinit skutková zjištění, ta následně v souladu se zákonem za vázanosti vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 2 tr. ř.) právně posoudit, znovu ve věci rozhodnout a své rozhodnutí řádně odůvodnit (§ 125 odst. 1 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 3. 2020


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu

Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel