Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/25/2018
Spisová značka:11 Tcu 62/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.62.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D

11 Tcu 62/2018-44


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2018 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl, t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, M. B., rozsudkem Okresního soudu v Žilině, Slovenská republika, ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. 5T/199/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Žilině, Slovenská republika, ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 5T 199/2005, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
O d ů v o d n ě n í :


1. Rozsudkem Okresního soudu v Žilině, Slovenská republika, ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 5T 199/2005, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci téhož dne, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Žilině ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 1Nt/11/2014, jímž byla povolena obnova řízení ve prospěch jeho osoby za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Žilině ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 5T 199/2005, a dále ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Žilině ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. 5T/199/2005, byl M. B. uznán vinným jednak pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 slovenského tr. zákona, spáchaným v jednočinném souběhu s pokračujícím trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 slovenského tr. zákona, ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 slovenského tr. zákona, dále trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 slovenského tr. zákona a trestným činem loupeže podle § 234 odst. 2 písm. b) slovenského tr. zákona, ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 slovenského tr. zákona. Za tato jednání byl M. B. citovaným rozsudkem Okresního soudu v Žilině ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. 5T/199/2005, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen jednak k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře devíti let a devíti měsíců a dále k trestu propadnutí věci v podobě kapesního nože a expanzní zbraně – samonabíjecí pistole se zásobníkem.

2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Žilině se M. B. předmětné trestné činnosti v podobě pokračujících trestných činů krádeže a poškozování cizí věci, trestného činu výtržnictví a trestného činu loupeže dopustil v podstatě tím, že

3. Dne 18. 10. 2018 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o to, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Žilině, Slovenská republika, ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. 5T/199/2005, ve vztahu k osobě M. B. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (konkrétně trestných činů krádeže podle § 205 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku, výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku a loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona. 7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený M. B. se, dílem sám a dílem po vzájemně dohodě s další osobou, ke škodě jednotlivých poškozených subjektů během cca šesti měsíců celkem v devatenácti případech na území Slovenské republiky vloupáním, a v jednom případě za pomoci fyzického násilí užitého přímo vůči osobě prodavačky, zmocnil věcí nacházejících se v novinových stáncích, stáncích rychlého občerstvení a osobních motorových vozidlech v celkové hodnotě nejméně 429.591,-Sk. Tímto svým jednáním současně odsouzený poškozeným subjektům způsobil i škodu na zařízení dotčených provozoven a motorových vozidlech v celkové výši nejméně 48.279,- Sk. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom výrazně zvyšována zejména četností spáchaných útoků, dále předem promyšleným a koordinovaným způsobem provedení činu, jakož i počtem trestných činů, jejichž zákonné znaky odsouzený svým úmyslným jednáním naplnil. Ve vztahu k druhům a výměrám uložených trestů lze konstatovat, že odsouzenému byly za výše uvedené trestné činy uloženy sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody, jakož i trest propadnutí věci. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. B. příslušným soudem Slovenské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 25. 10. 2018


JUDr. Karel Hasch předseda senátu



Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík



*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.