Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/13/2019
Spisová značka:7 Tdo 8/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.8.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vražda
Dotčené předpisy:§ 140 odst. 1, 3 písm. i) předpisu č. 40/2009Sb.
Kategorie rozhodnutí:C

7 Tdo 8/2019-29


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 2. 2019 o dovolání obviněného M. P., nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. 7 To 85/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 4/2018 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 7. 2018, č. j. 34 T 4/2018-452, byl obviněný M. P. uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmnácti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Tohoto trestného činu se dopustil v podstatě tím, že dne 19. 8. 2017 kolem 23.30 hodin v prostoru stanového tábořiště v lesním porostu nacházejícím se pod spodním vjezdem do Fakultní nemocnice Plzeň-Lochotín, poblíž ulice XY v XY, po předchozí slovní rozepři s poškozeným M. S., nar. XY, s nímž obýval uvedené tábořiště, na poškozeného se záměrem jej usmrtit zaútočil jednak mačetou s masívní čepelí o délce 43,5 cm, kterou jej intenzitou středního a velkého stupně mnohokrát sekl do oblasti hlavy, krku a horních končetin, jednak dvěma zašpičatělými kuchyňskými noži s čepelemi o délce 9,5 cm a 13 cm, kterými jej silou střední intenzity čtyřikrát bodl do přední i zadní části hrudníku a levého ramene, čímž mu způsobil v důsledku popsaného útoku, který trval několik minut a u poškozeného vyvolával velkou fyzickou bolest a značně intenzivní strach s vědomím bezprostředního ohrožení života, poškozený přímo na místě po několika minutách zemřel, přičemž bezprostřední příčinou jeho smrti byl traumatický šok s vykrvácením při přeseknutí stěny velkých krčních cév (tepny a žíly) vpravo.

K odvolání obviněného směřujícího do výroků o vině i trestu byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, č. j. 7 To 85/2018-495, rozsudek krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a obviněný byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jeho jednání nevykazuje znaky kvalifikované skutkové podstaty zločinu vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, neboť nebylo spácháno zvlášť surovým způsobem. Bezprostřední příčinou smrti poškozeného byl traumatický šok s vykrvácením při přeseknutí stěny velkých krčních cév (tepny a žíly) vpravo, tedy v důsledku dvou sečných ran. Ostatní sečné ani bodné rány smrtelné nebyly. Nebylo přitom možné určit pořadí jednotlivých ran a nelze tak vyloučit, že poškozený zemřel v krátké době po zahájení útoku, byť byla zjištěna určitá obranná zranění na rukou. Pouze z použití většího počtu nástrojů nelze podle obviněného usuzovat, že útok byl proveden zvlášť surově, s důrazem na slovo „zvlášť“. Aniž by chtěl obviněný zlehčovat a omlouvat své jednání, je toho názoru, že devastace těla poškozeného nebyla natolik výrazná jako v případech publikovaných v judikatuře. Skutek byl přitom překvalifikován z vraždy v prvním odstavci až na konci přípravného řízení. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání připomněla, že s obhajobou obviněného obsaženou v jeho dovolání se zabývaly již soud nalézací i soud odvolací. Ztotožnila se s názorem soudů, že způsob usmrcení poškozeného byl výjimečný počtem zasazených ran, konkrétně se jednalo o 29 sečných ran a 4 bodné rány v horní části těla, přičemž sečné rány byly vedeny silou střední a velké intenzity. Obviněný vystřídal tři vražedné nástroje a dva mechanismy vzniku zranění (sekání a bodání), jednalo se o útok mimořádně surový a použitá právní kvalifikace je přiléhavá. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odvolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel uvedl v zásadě jedinou námitku, kterou mezi jinými uplatnil také v odvolacím řízení a odvolací soud se k ní v odstavci č. 18 odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vyjádřil. Naplněním přisouzeného znaku kvalifikované skutkové podstaty se v odstavcích č. 54-56 odůvodnění svého rozsudku zabýval také soud prvního stupně. Se závěry obou nižších soudů se Nejvyšší soud ztotožňuje.

Část argumentace obviněného by bylo možno vztáhnout spíše k znaku „zvlášť trýznivým způsobem“, jehož naplnění však soud prvního stupně neshledal, a to s ohledem na skutečnost, že útok sice vyvolával velkou bolest a strach, avšak trval jen několik minut, přičemž v důsledku postupného vykrvácení mohl poškozený již v jeho průběhu upadat do bezvědomí. Je tedy možné, že některé rány plně nevnímal. Oproti tomu soudy shledaly za naplněný znak „zvlášť surovým způsobem“.

Obecně je třeba připomenout, že spácháním trestného činu vraždy zvlášť surovým způsobem se rozumí vražedný útok s extrémně vysokou mírou brutality, která se podstatně vymyká z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu. Není však nezbytné, aby tento útok zároveň vyvolával zvýšenou trýzeň poškozeného. Může k němu dojít i v případě, kdy oběť je již v počátku útoku v bezvědomí. Jako zvlášť surový je možno označit útok vyznačující se extrémně vysokou intenzitou, výraznou brutalitou, provázený nezřídka užitím většího počtu nástrojů nebo mechanismů. Přitom bude vždy třeba přihlížet k tomu, že spáchání trestného činu vraždy v sobě nutně obsahuje určité prvky surovosti. Musí tedy jít o takovou míru surovosti, která se výrazně vymyká z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu. Typicky to bude takový způsob útoku, který je spojen s ubíjením oběti a nápadnější devastací jejího těla (např. vražda provedená ukopáním nebo rozdupáním hlavy oběti anebo vražda provedená nejprve zasazením většího množství bodných ran a poté škrcením oběti, popř. vražedný útok sekyrou, při kterém byla téměř oddělena hlava oběti od těla, přičemž oběti byly zasazovány i další rány do různých částí těla apod.). O takový způsob provedení činu nejde, když pachatel okamžitě usmrtí jiného úderem klacku, jednou ranou sekery do hlavy oběti, bodnou ranou do srdce, uškrcením po přivedení do bezvědomí anebo zastřelením. Jednání spočívající v surovém nakládání s tělem již usmrcené oběti, např. zohavení mrtvoly nebo její postupná likvidace po oddělení jednotlivých částí těla, není zvlášť surovým způsobem spáchání trestného činu vraždy. Rozhodující totiž je, jakým způsobem byla oběť usmrcena (Šámal, P., a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 1476-1477).

Obviněný de facto naznačoval, že smrt poškozeného nastala v důsledku pouze dvou sečných ran, kterými byly porušeny důležité cévy, a protože nelze určit pořadí ran, je možné, že tyto rány zasadil poškozenému hned zpočátku, přičemž následně již sekal do mrtvého těla. Takový průběh skutku ovšem neodpovídá závěrům učiněným soudem prvního stupně. Z dokazování totiž vyplynulo, že poškozený umíral řádově několik minut, nebyl tedy hned mrtev, ba ani nemohl hned ztratit vědomí. Naopak, četné rány na rukou včetně jedné rozseknuté ruky svědčí o tom, že se snažil útoku bránit. Navíc podle vyjádření znalců je z ran patrné, že všechny byly poškozenému způsobeny v době, kdy byl naživu. Nejde tedy o případ, kdy pachatel oběť usmrtí jednou ranou. Současně nelze přistoupit na obviněným naznačovaný názor, že vražda byla spáchána pouze těmito dvěma sečnými ranami, neboť jeho jednání tvořilo jeden skutek a veškeré údery byly vedeny záměrem usmrtit poškozeného.

Nejvyšší soud je, stejně jako soudy nižších stupňů, toho názoru, že devastace těla poškozeného byla značná. Je to patrné z fotografií založených ve spise a ostatně si to lze představit i na základě samotného popisu skutkových okolností ve výroku rozsudku. K útoku obviněný použil tři různé nástroje zahrnující dva mechanismy (sekání a bodání). Samotné sekání mačetou směřované vůči osobě, která je schopná pohybu a určité obrany, přitom nepředstavuje vzhledem ke způsobení následku v podobě smrti právě nejefektivnější způsob provedení, zato však dobře umožňuje dát průchod agresivitě a vzteku. Provedení útoku se tak v daném případě vyznačovalo vysokou mírou bezohlednosti vůči poškozenému a jeho utrpení a lze je považovat za zcela srovnatelné s případy popsanými v judikatuře. Podle ní je pro naplnění znaku „zvlášť surovým způsobem“ ve smyslu § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku zásadní, že čin svým provedením výraznou měrou přesáhl obvyklou míru surovosti, což je dáno především okolnostmi, které charakterizují použité násilí z hlediska vnějšího dopadu činu na poškozeného. Rozumí se jím vražedný útok s vysokou mírou brutality, která se podstatně vymyká z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu. Není však vyloučeno, aby tento útok zároveň vyvolával zvýšenou trýzeň poškozeného (viz rozhodnutí č. 21/2015 Sb. rozh. tr.).

Ze strany obviněného se jednalo o útok mimořádně surový, který se zejména počtem bodných a sečných ran, způsobem provedení, intenzitou a devastací těla oběti vymykal z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu. Soudy tudíž nepochybily v právním posouzení zjištěného skutku, který kvalifikovaly jako zločin vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, neboť šlo o úmyslné usmrcení jiného zvlášť surovým způsobem.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 2. 2019


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu