Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/15/2020
Spisová značka:4 Tz 23/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TZ.23.2020.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
Stížnost pro porušení zákona
Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
§ 13 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C

4 Tz 23/2020-127


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2020 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. H., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 18 T 192/2019, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. l tr. ř. rozhodl takto:


Odůvodnění:

1. Ministryně spravedlnosti dne 23. 7. 2020 pod č. j. MSP-313/2020-ODKA-SPZ/6 podala podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. H. (dále jen obviněného) stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 18 T 192/2019, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

2. V podání ministryně spravedlnosti v prvé řadě uvedla, že obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 18 T 192/2019, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když soud měl za to, že obviněný mařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu. Podle stěžovatelky ovšem soud nevzal v úvahu, že u obviněného bylo exekučními příkazy rozhodnuto o provedení exekuce pozastavením jeho řidičského oprávnění podle § 59 odst. 1 písm. f) a § 71a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Zdůraznila, že exekučními příkazy bylo podle § 71a odst. 3 exekučního řádu řidičské oprávnění povinného pouze pozastaveno, a to do doby, než bude exekuční příkaz zrušen. Upozornila na § 125c odst. 1 písm. e) bod 6 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen zákon o silničním provozu), který výslovně stanoví, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a řidičské oprávnění jí bylo pozastaveno exekučním příkazem podle exekučního řádu. Současně odkázala na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 To 370/2015, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 11 To 310/2019 na jejichž základě trestní kolegium Nejvyššího soudu vyslovilo právní větu: „Exekučním příkazem, kterým bylo obviněnému jako povinnému pozastaveno jeho řidičské oprávnění, a to na dobu do vymožení pohledávky oprávněného, nedochází k pozbytí tohoto oprávnění ve smyslu § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu. Řízením motorového vozidla v této době se obviněný nedopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a takové jednání může být posouzeno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu“. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tz 75/2019 následně uvádí, že pokud zákonodárce výslovně postihuje určité jednání mírnějším režimem, než tím, který upravují trestní předpisy, pak je s ohledem na požadavek užití trestního práva jako ultima ratio k řešení společenských vztahů nezbytné použít mimotrestní nástroje.

3. Podle ministryně spravedlnosti v posuzované věci bylo obviněnému řidičské oprávnění předmětnými exekučními příkazy pouze pozastaveno. Na toto rozhodnutí však nelze nahlížet tak, že mu řízení motorových vozidel bylo zakázáno soudem nebo jiným orgánem veřejné moci. Exekučními příkazy tak obviněnému nebylo řidičské oprávnění podle zvláštního předpisu odňato (§ 94 zákona o silničním provozu) ani jej podle zvláštního předpisu nepozbyl (podle § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu). Jednání obviněného proto nelze podřadit pod skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť nedošlo k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu. Uzavřela, že obviněný J. H. byl odsouzen nezákonně, když byl shledán vinným spácháním přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v posuzované věci mělo být jednání obviněného posouzeno mimotrestními nástroji (právní úpravou přestupků).

4. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona, ke kterému podle jejího názoru došlo rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 18 T 192/2019 v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., § 13 odst. 1 tr. zákoníku a § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 270 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

5. Z předloženého spisového materiálu bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 18 T 192/2019, byl obviněný J. H. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

dne 15. 7. 2019 kolem 15.15 hodin ve XY, okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj, na silnici I. třídy č. 54 na ulici XY u domu č. p. XY řídil nákladní vozidlo tov. zn. Mercedes-Benz Actros, r. z. XY s návěsem zn. Schmitz, r. z. XY, přesto, že exekučními příkazy soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., ze dne 22. 3. 2018 č. j. 067 EX 2644/18-15, ze dne 29. 3. 2018 č. j. 067 EX 2645/18-16 a ze dne 22. 3. 2018 č. j. 067 EX 2646/18-15, které nabyly právní moci dne 7. 5. 2018, bylo rozhodnuto o provedení exekuce pozastavením jeho řidičského oprávnění podle § 59 odst. 1 písm. f) a § 71a zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.

6. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Dále bylo ze spisu zjištěno, že rozsudek nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci.

7. Nejvyšší soud na podkladě zjištěných okolností dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.

8. Ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopadá na pachatele, kteří vykonávají činnosti, které jsou zakázané, které vykonávají po odnětí oprávnění k jejímu vykonávání nebo které vykonávají po pozbytí oprávnění k jejich vykonávání. Cílem předmětné úpravy je postihnout nejen pachatele, který maří výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána, ale i toho, kdo poté, co mu bylo odňato příslušné oprávnění vydávané podle zvláštního právního předpisu, podmiňující možnost k výkonu určité činnosti, tuto činnost vykonává. V posuzovaném případě však bylo exekučními příkazy soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., ze dne 22. 3. 2018 č. j. 067 EX 2644/18-15, ze dne 29. 3. 2018 č. j. 067 EX 2645/18-16 a ze dne 22. 3. 2018 č. j. 067 EX 2646/18-15, které nabyly právní moci dne 7. 5. 2018, rozhodnuto o provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění obviněného podle § 59 odst. 1 písm. f) a § 71a exekučního řádu. Řidičské oprávnění obviněného tak bylo exekučními příkazy podle § 71a odst. 3 exekučního řádu pouze pozastaveno, nikoliv odňato.

9. Proto je na místě zcela přisvědčit stěžovatelce, že zákon o silničním provozu v § 125c odst. 1 písm. e) bod 6 výslovně určuje, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a řidičské oprávnění jí bylo pozastaveno exekučním příkazem podle exekučního řádu. Stejně tak lze souhlasit s ministryní, že s odkazem na uvedenou judikaturu (rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 To 370/2015, publikované Nejvyšším soudem ve sbírce soudních rozhodnutí R 6/2020; případně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 3 Tz 75/2019) je v případě, kdy zákonodárce postihuje určité jednání mírnějším režimem než trestními předpisy a výslovně proklamuje menší společenskou škodlivost takového jednání, na místě na řešení společenských vztahů použít mimotrestní nástroje právě s ohledem na § 12 odst. 2 tr. zákoníku. V posuzovaném případě mělo tudíž být jednání obviněného posouzeno nikoliv jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu.

10. Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu, když obviněnému bylo řidičské oprávnění pouze pozastaveno, nikoliv odňato podle § 94 zákona o silničním provozu, ani jej nepozbyl podle § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu. Proto obviněný svým jednání nenaplnil znak objektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jednání obviněného nevykazovalo všechny znaky uvedené skutkové podstaty ani žádné jiné, posuzovaný skutek tak není trestný činem ve smyslu § 13 odst. 1 tr. zákoníku.

11. Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozsudku i předcházejícího řízení podle § 267 odst. 3 tr. ř. vyslovil porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného v ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zrušil napadený rozsudek, dále zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, která tím ztratila podklad, pokud případně byla učiněna, a přikázal Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. V novém řízení okresní soud v Uherském Hradišti věc v potřebném rozsahu znovu projedná a rozhodne. Nejvyšší soud pokládá za nutné připomenout, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 9. 2020


JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu