Právní věta:

Není porušením zákazu retroaktivity v neprospěch pachatele (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, § 1 tr. zákoníku), který se uplatní i ve vztahu k právnické osobě jako pachateli trestného činu (§ 1 odst. 2 t. o. p. o.), pokud byla právnická osoba odsouzena za trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že jednáním uskutečněným až po nabytí účinnosti zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, sebe nebo jiného obohatila ke škodě cizího majetku, jestliže k tomu záměrně fyzická osoba jednající za právnickou osobu využila omylu, který vyvolala jiná nebo tatáž fyzická osoba již přede dnem 1. 1. 2012. To platí např. tehdy, jestliže fyzická osoba (třeba v postavení člena statutárního orgánu určité obchodní společnosti) vyvoláním nebo využitím omylu příslušného orgánu státu nebo zamlčením podstatných skutečností v době do 31. 12. 2011 dosáhla vydání rozhodnutí o schválení provozu fotovoltaické elektrárny provozované obchodní společností a následného vyplácení vyšší podpory obnovitelných zdrojů energie, pokud obchodní společnost od 1. 1. 2012 prostřednictvím téže fyzické osoby nebo prostřednictvím dalších osob na základě pokynů této fyzické osoby prováděla fakturaci a nechala si vyplácet takovou podporu, ačkoliv na ni neměla nárok.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/29/2020
Spisová značka:3 Tdo 432/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.432.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Časová působnost
Podvod
Právnická osoba
Zákaz retroaktivity
Dotčené předpisy:§ 1 tr. zákoníku
§ 2 odst. 1 tr. zákoníku
§ 2 odst. 4 tr. zákoníku
§ 209 tr. zákoníku
§ 1 odst. 2 předpisu č. 418/2011Sb.
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:30 / 2021

3 Tdo 432/2019-2051


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2020 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. G., nar. XY, bytem XY, XY, a ve prospěch obviněné právnické osoby G., IČ: XY, se sídlem XY, XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 1 To 40/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 2/2015, takto:


I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 1 To 40/2018, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 43 T 2/2015, zrušují v částech týkajících se obviněného J. G.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch obviněné právnické osoby G. odmítá.

Odůvodnění:


1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 43 T 2/2015, byl obviněný J. G. shledán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku byla tímtéž rozsudkem Krajského soudu v Brně uznána vinnou i obviněná právnická osoba G. (dále jen „G.“). Tato společnost byla podle § 19 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, za podmínek stanovených v § 71 odst. 1 trestního zákoníku odsouzena k trestu propadnutí náhradní hodnoty ve výši 2.352.431,69 Kč a podle § 17 odst. 1, 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob k trestu propadnutí části majetku, a to finančních prostředků ve výši 6.507.568,31 Kč. Poškození OTE, a. s., a Česká republika – Energetický regulační úřad byli podle § 229 odst. 1 trestního řádu se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. O odvoláních obviněných a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 1 To 40/2018, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) trestního řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a za splnění podmínek § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že shledal obviněného J. G. vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a obviněnou právnickou osobu G. vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 7. 2014, jehož se dopustili tím, že

„J. G., jako jednatel společnosti G., IČ: XY, se sídlem XY, XY (dále jen G.), úmyslně uvedl dne 5. 11. 2010 v omyl pracovníky Energetického regulačního úřadu, IČ: 70894451, se sídlem Masarykovo náměstí č. 91, Jihlava (dále jen ERÚ), v tom, že fotovoltaická elektrárna (dále jen FVE) společnosti G. umístěná v obci XY, okres Třebíč, je kompletně postavena jako celek a připojena do distribuční sítě v požadovaném výkonu 0,22 MW, neboť v Žádosti o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby ze dne 4. 11. 2010, v příloze č. 12 k vyhlášce č. 426/2005 Sb., uvedl úmyslně nepravdivé údaje ohledně celkového instalovaného elektrického výkonu provozovny FVE v obci XY. Konkrétně v žádosti uvedl, že celkový instalovaný výkon je 0,2223 MW, tedy nepravdivě tvrdil, že FVE G. je kompletně hotová na jím požadovaný licencovaný výkon, ačkoliv věděl, že k datu podání žádosti, tj. 5. 11. 2010, a udělení licence, tj. k 12. 11. 2010, byla zhotovena a zprovozněna pouze část FVE o výkonu maximálně 0,15 MW, což odpovídá instalaci 810 ks FV panelů a 310 ks FV panelů instalováno nebylo,

a dále rovněž jako revizní technik s evidenčním číslem XY, vyhotovil a předložil na ERÚ nepravdivou Výchozí revizní zprávu o revizi elektrického zařízení FVE 220 kW č. XY s předmětem revize: elektrická instalace FVE a její připojení na distribuční soustavu rozvodů nízkého napětí, uzemňovací soustava systému FVE a ochrana před škodlivými účinky atmosférické a statické elektřiny systému FVE, kterou vyhotovil osobně dne 4. 11. 2010, s termínem zahájení revize 1. 11. 2010, s nepravdivým závěrem, že elektrické zařízení FVE je plně schopné uvedení do provozu, ačkoli FVE nebyla kompletně hotová,

přičemž na základě těchto úmyslně uvedených nepravdivých skutečností získal pro jeho společnost G. neoprávněně licenci č. 111017795, vedenou pod č. j. 13467-4/2010-ERU, k výrobě elektřiny na dobu 25 let, čímž zajistil pro společnost G. zvýhodněnou úhradu za výrobu elektřiny formou zeleného bonusu pro rok 2010 ve výši 11.400 Kč/MWh, a to na základě smlouvy o úhradě zeleného bonusu k elektřině vyrobené z obnovitelného zdroje ze dne 31. 1. 2011, kterou za společnost G. jako jednatel společnosti uzavřel s E.ON Distribuce, a. s., ačkoli věděl, že FVE byla kompletně dokončena na licencovaný výkon nejdříve v květnu 2011, kdy na základě novely zákona č. 180/2005 Sb., zákonem č. 330/2010 Sb., podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie neuvedených do provozu do 1. 3. 2011 již pro daný typ fotovoltaické elektrárny poskytována nebyla, přičemž fakturací vyrobené elektřiny z takto připojených 310 fotovoltaických panelů formou zeleného bonusu neoprávněně obohatil společnost G. ke škodě společnosti E.ON Distribuce, a. s., za dobu od června 2011 do prosince 2012 o částku 1.692.497,60 Kč a ke škodě společnosti OTE, a. s., za dobu od ledna 2013 do července 2014 o částku 1.235.383,40 Kč a celkem takto na zeleném bonusu pro společnost G. získal 2.927.881 Kč,

a dále se pokusil tímto způsobem za období od srpna 2014 do prosince 2030, což je garantovaná doba poskytování podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve formě zeleného bonusu, získat nejméně 13.534.166 Kč pro společnost G. ke škodě společnosti OTE, a. s.,

a tímto jednáním obohatil a pokusil se obohatit společnost G. o částku nejméně 16.462.047 Kč, na úkor poškozeného českého státu prostřednictvím společností E.ON Distribuce, a. s., a OTE, a. s., které však vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovaly jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací ze státního rozpočtu České republiky,

a dále

právnická osoba společnost G., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve které byl J. G. jako jediný jednatel a společník od založení 18. 12. 1996 do 8. 10. 2013 a dále od 8. 10. 2013 jsou jednatelé J. G. a jeho syn M. G., každý s 50% obchodním podílem, ačkoliv věděla, že protiprávním jednáním obžalovaného J. G., popsaným výše, byl zelený bonus účtovaný za produkci 310 fotovoltaických panelů získán neoprávněně, čímž od 1. 1. 2012 využívala podvodného jednání svého jednatele obžalovaného J. G., a:

a) od ledna 2012 do prosince 2012 si úmyslně nechala neoprávněně vyplatit 1.692.497,60 Kč od společnosti E.ON Distribuce, a. s., která uvedenou částku uhradila na účet č. XY společnosti G.,

b) od ledna 2013 do července 2014 si úmyslně nechala neoprávněně vyplatit 1.235.383,40 Kč od společnosti OTE, a. s., která uvedenou částku uhradila na bankovní účet č. XY společnosti G.,

a tím se spol. G. neoprávněně obohatila na úkor českého státu, prostřednictvím v první řadě společnosti E.ON Distribuce, a. s., a OTE, a. s., které by však vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovaly jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností, a dále z dotací ze státního rozpočtu České republiky, tak, že neoprávněně vylákala nejméně 2.352.431,69 Kč, a dále se pokusila vylákat zelený bonus za období od 8/2014 až do 12/2030, což je garantovaná doba výkupu vyrobené elektřiny, ve výši nejméně 13.534.166 Kč, čímž uvedeným jednáním se obohatila či pokusila obohatit o částku nejméně 15.886.597,69 Kč“.

3. Za popsané jednání byl obviněnému J. G. uložen podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1, 5 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 81 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněná právnická osoba G. byla odsouzena podle § 19 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob za podmínek stanovených v § 70 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 7. 2014, k trestu propadnutí věci, a to peněžní částky ve výši 2.352.431,69 Kč, a podle § 17 odst. 1, 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob k trestu propadnutí části majetku, a to finančních prostředků ve výši 6.507.568,31 Kč. Poškození OTE, a. s., a Česká republika – Energetický regulační úřad byli podle § 229 odst. 1 trestního řádu se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, které směřovalo v neprospěch obviněného J. G. a v neprospěch obviněné právnické osoby G., stejně jako odvolání poškozených OTE, a. s., a České republiky – Energetického regulačního úřadu, Vrchní soud v Olomouci zamítl podle § 256 trestního řádu.

4. Citované rozsudek odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

5. Ve vztahu k obviněnému J. G. nesouhlasí dovolatel se způsobem, jakým byla v napadených rozhodnutích soudů určena výše škody způsobená předmětnou trestnou činností obviněného. Podle zjištěného skutkového stavu byla FVE v obci XY k 31. 12. 2010 dokončena v rozsahu 810 ks FV panelů, byla připojena k distribuční síti a od počátku roku 2011 produkovala elektrickou energii, která jí byla ve formě zeleného bonusu proplácena ve výši 11.400 Kč na základě smlouvy, kterou obviněný za společnost G. uzavřel se společností E.ON Distribuce, a. s., přičemž zbylých 310 ks FV panelů bylo zapojeno do systému FVE určitě po 1. 3. 2011, s největší pravděpodobností v květnu toho roku. Dovolatel namítl, že odvolací soud nevyložil správně relevantní ustanovení právních předpisů upravujících podmínky pro vznik práva na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, popřípadě některá relevantní ustanovení pominul. Dovolatel je přesvědčen, že pokud elektrárna disponuje podvodně vylákanou licencí a obešla pravidla pro kontrolu subjektů hodlajících podnikat v daném regulovaném odvětví, která jsou důležitá mimo jiné i z hlediska bezpečného fungování těchto technologicky složitých a ze samé své povahy nebezpečných provozoven, nemá zásadně žádný nárok na zvýhodněné výkupní ceny či zelený bonus. Právní posouzení skutku v otázce způsobu určení výše škody tudíž nebylo podle dovolatele správné, když při respektování příčinné souvislosti je za škodu nutno považovat veškeré částky odpovídající vyplaceným zeleným bonusům a skutek právně posoudit jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, zčásti dokonaný a zčásti nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku.

6. Ve vztahu k právnické osobě G. nejvyšší státní zástupce namítl, že v § 1 trestního zákoníku je zakotvena zásada zákazu retroaktivity, podle níž nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo trestným činem. Tato zásada se uplatní i v trestním řízení vedeném proti právnickým osobám (§ 1 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob). Je proto vyloučeno, aby za protiprávní jednání přede dnem 1. 1. 2012, kterého byla právnická osoba účastna způsobem jinak vykazujícím znaky trestní odpovědnosti právnických osob, mohla být právnická osoba trestněprávně postižena. Podle nejvyššího státního zástupce v případech trestné činnosti spočívající v podvodném vylákání licence pro výrobu elektřiny a v podvodném uzavření smlouvy s distributorem přede dnem 1. 1. 2012, jakož i v navazujícím vylákání finančních částek z titulu neoprávněného nárokování garantovaných výkupních cen elektrické energie, je nutno jako jediný skutek v hmotněprávním pojetí chápat jednání pachatele, které zahrnuje podvodné vylákání licence pro výrobu elektřiny, sjednání smlouvy s distributorem a postupné neoprávněné vylákání a převzetí veškerých plateb v období až 20 let. V těchto případech je rozhodujícím, kauzálním jednáním pachatele z hlediska naplnění následku trestného činu podvodné vylákání licence a následné podvodné uzavření smlouvy s poškozeným distributorem. Podvodné jednání pachatele je fakticky dokončeno uzavřením smlouvy s distributorem. V tomto okamžiku totiž byl distributor definitivně uveden v omyl a zde byla smluvními stranami nastavena pravidla, že distributor je povinen, a to i s odkazem na platnou právní úpravu stanovící výši výkupních cen elektrické energie, hradit pachateli za dodanou elektrickou energii zvýhodněné výkupní ceny, a to pravidelnými měsíčními platbami po dobu až 20 let. Takové jednání přitom bylo pachatelem spácháno přede dnem 1. 1. 2012. Pravidelné měsíční vyúčtování o dodané elektrické energii, případně pravidelné vystavování faktur, prováděné pachatelem po dni 1. 1. 2012 a následné zasílání tohoto vyúčtování (faktur) pachatelem poškozenému distributorovi či společnosti OTE, a. s., naopak podle dovolatele nelze chápat jako dostatečně významné (kauzální) z hlediska naplnění následku trestného činu. Trestní odpovědnost obviněné právnické osoby G. za jednání popsané v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Olomouci je proto podle dovolatele vyloučena, a to z důvodu, že je jí kladeno za vinu spáchání skutku, jehož trestněprávně podstatná a rozhodující část byla obviněnou společností spáchána před datem 1. 1. 2012, tj. před účinností zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Pro takové jednání nelze obviněnou právnickou osobu G. trestně postihnout.

7. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu, za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 1 To 40/2018, jakož i předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 43 T 2/2015, současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obviněným. Obvinění se vyjádřili prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Teryngla. K části dovolání podané v neprospěch obviněného J. G. nesouhlasí s příměrem nejvyššího státního zástupce posuzované věci s trestným činem dotačního podvodu podle § 212 trestního zákoníku, neboť u dotačního podvodu není podmínkou trestnosti vznik škody. Rovněž nesouhlasí s výtkou dovolatele, že vrchní soud řádně nevyložil příslušné cenové rozhodnutí ERÚ, neboť porušení cenových předpisů ani předpisů upravujících získání licence není znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu. Naopak s názorem nejvyššího státního zástupce vyjádřeným v části dovolání podané ve prospěch obviněné právnické osoby G. se ztotožňují. 9. Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce v části, týkající se obviněného J. G. podle § 265j trestního řádu zamítl, v části týkající se právnické osoby G., aby podle § 265k trestního řádu napadený rozsudek zrušil a s ohledem na povahu věci a délku řízení sám rozsudkem podle § 265m trestního řádu rozhodl ve věci tak, že obžalovanou právnickou osobu obžaloby zprostí z důvodu, uvedeného v § 226 písm. b) trestního řádu.

10. Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, resp. § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu uplatnil dovolatel v alternativě, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Konkrétní dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce, jak byla výše rekapitulována, dává učinit závěr, že naplnění uplatněných důvodů dovolání bylo odůvodněno relevantně.

14. Nejvyšší soud nejprve posuzoval tu část dovolání nejvyššího státního zástupce, která směřovala v neprospěch obviněného J. G. Protože v tomto směru neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (§ 265i odst. 1 trestního řádu), přezkoumal podle § 265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodu, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.

15. Zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku se dopustí pachatel, který sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku je pokusem trestného činu jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

16. V projednávané věci spočívala podstata skutku v tom, že obviněný J. G. jako jednatel společnosti G. uvedl v omyl pracovníky Energetického regulačního úřadu tím, že v žádosti o udělení licence ze dne 5. 11. 2010 uvedl úmyslně nepravdivé údaje, že FVE je kompletně hotová, ačkoliv bylo instalováno jen 810 panelů a 310 panelů instalováno nebylo, vyhotovil jako revizní technik nepravdivou revizní zprávu, přičemž na tomto základě získal dne 12. 11. 2010 neoprávněně licenci, a zajistil si tak zvýhodněnou úhradu za výrobu elektřiny formou zeleného bonusu pro rok 2010. Od počátku přitom věděl, že podle zákona č. 330/2010 Sb. podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie neuvedených do provozu do 1. 3. 2011 již pro daný typ FVE poskytována nebude. FVE byla kompletně dokončena až v květnu 2011. Dne 31. 1. 2011 uzavřel smlouvu o úhradě zeleného bonusu se společností E.ON Distribuce, a. s. (později OTE, a. s.), přičemž fakturací vyrobené elektřiny z takto připojených 310 fotovoltaických panelů formou zeleného bonusu společnost G. obohatil celkem o 2.927.881 Kč a pokusil se obohatit o 13.534.166 Kč.

17. Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie byla v předmětné době upravena v zákoně č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, byla stanovena odlišně s ohledem na druh obnovitelného zdroje a velikost instalovaného výkonu výrobny (§ 3 odst. 2 citovaného zákona). Podpora spočívala zejména v právu přednostního připojení zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů a garantované výkupní ceně či zeleném bonusu po určitou dobu. Výši výkupních cen a zeleného bonusu stanovil ERÚ vždy na kalendářní rok dopředu za podmínek podle § 6 citovaného zákona. Konkrétní výše výkupních cen či zeleného bonusu se odvíjela od data uvedení výrobny elektřiny do provozu.

18. Vysoká podpora, její garantovaná délka a právo přednostního připojení v kombinaci s výrazným snížením investičních nákladů způsobily velký zájem investorů o výstavbu solárních elektráren, který vyvrcholil tím, že začátkem roku 2010 objem vydaných kladných stanovisek několikanásobně překročil kapacitu, kterou je schopna česká elektrizační soustava pojmout. Tento stav měl současně negativní dopad na zdražování elektřiny, neboť vyplacená podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie je započítávána do regulované složky ceny elektřiny a účtovaná konečným spotřebitelům. V reakci na popsanou situaci předložila Vláda ČR novelu zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, která by zásadním způsobem omezovala podmínky podpory i její výši (blíže viz důvodová zpráva k zákonu, č. 330/2010 Sb.).

19. Z hlediska časových souvislostí je podstatné zmínit, že uvedený vládní návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 97/0 dne 20. 9. 2010. Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat v prvním čtení (§ 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) dne 29. 10. 2010. Senát návrh schválil dne 3. 11. 2010 a zákon byl dne 4. 11. 2010 doručen prezidentu republiky k podepsání. Zákon byl vyhlášen 30. 11. 2010 ve Sbírce zákonů v částce 120 pod číslem 330/2010 Sb.

20. Touto novelou byl mj. s účinností od 1. 3. 2011 zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů v § 3 doplněn o odstavec 5, podle kterého v případě elektřiny vyrobené využitím energie slunečního záření se podpora vztahuje pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kWp, která je umístěna na střešní konstrukci nebo na obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem, evidované v katastru. FVE společnosti G. měla mít celkový instalovaný výkon 0,2223 MWp, tudíž při jejím uvedení do provozu po 1. 3. 2011 by neměla nárok na žádnou podporu.

21. Obviněný J. G. v předmětné době na podzim 2010 věděl, že FVE není dokončena (instalováno bylo 810 panelů a 310 panelů instalováno nebylo) a že pravděpodobně nebude dokončena ani v termínu do 1. 3. 2011 (skutečně dokončena byla v květnu 2011). Za této situace pojal obviněný úmysl spáchat trestný čin spočívající v tom, že bude předstírat úplnou dokončenost FVE a prostřednictvím na sebe navazujících formálních a faktických kroků dosáhne uvedení FVE do provozu v roce 2010, čímž si zajistí podporu v původní odpovídající výši (zelený bonus pro rok 2010 ve výši 11.400 Kč/MWh).

22. Proto již dne 4. 11. 2010 jako revizní technik vyhotovil nepravdivou revizní zprávu se závěrem, že elektrické zařízení FVE je plně schopné uvedení do provozu, opatřil rozhodnutí o zkušebním provozu FVE ze dne 4. 11. 2010, vydané Úřadem městyse XY a tyto listiny stejného dne předložil se žádostí o udělení licence ERÚ. Rozhodnutí ERÚ o udělení licence bylo vydáno 12. 11. 2010. Dne 5. 12. 2010 bylo provedeno první paralelní připojení FVE. Dne 31. 1. 2011 uzavřel obviněný jako jednatel společnosti G. se společností E.ON Distribuce, a. s., smlouvu o úhradě zeleného bonusu k elektřině vyrobené z obnovitelného zdroje. Následně FVE vyráběla elektřinu, kterou s nárokem na zelený bonus obviněný fakturoval od ledna 2011 do prosince 2012 společnosti E.ON Distribuce, a. s., a od ledna 2013 do července 2014 společnosti OTE, a. s. Tímto způsobem se pak pokusil vylákat podporu i za období od srpna 2014 do prosince 2030, což je garantovaná doba poskytování podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

23. Jak bylo uvedeno výše, konkrétní částky podpory formou výkupních cen či zeleného bonusu jsou odvislé od data uvedení výrobny elektřiny do provozu. Podle bodu 1.9 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 ze dne 3. 11. 2009, ve znění Cenového rozhodnutí ERÚ č. 5/2009 ze dne 23. 11. 2009, účinného od 1. 1. 2010, u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. V bodě 1.15 je pak stanoven zelený bonus pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem nad 30 kW a uvedeným do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 ve výši 11.180 Kč/MWh.

24. Podle bodu 1.10 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2010 ze dne 8. 11. 2010, účinného od 1. 1. 2011, u nově zřizované výrobny připojené do distribuční soustavy nebo přenosové soustavy se dnem uvedení do provozu rozumí den, kdy byly splněny obě následující podmínky: a) nabyla právní moci licence na výrobu elektřiny a b) bylo ze strany provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy provedeno paralelní připojení výrobny k distribuční nebo přenosové soustavě. V bodě 1.9 je stanoven zelený bonus pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem nad 30 kW a uvedeným do provozu od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 ve výši 11.400 Kč/MWh.

25. V případě zvolení podpory formou zelených bonusů (nyní projednávaný případ) tedy bude dnem uvedení výrobny do provozu den, kdy výrobce začal v souladu s licencí na výrobu elektřiny vyrábět elektřinu. Podmínku „vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy“ podle bodu 1.9 cenového rozhodnutí č. 4/2009 bylo možné naplnit také realizací prvního paralelního připojení výrobny do elektrizační soustavy (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 4 As 257/2017).

26. K tomu je třeba na tomto místě zdůraznit, že podmínka dodávání elektřiny do elektrizační soustavy podle bodu 1.9 cenového rozhodnutí č. 4/2009 (bodu 1.10 cenového rozhodnutí č. 2/2010) nemůže být splněna jednáním, které není v souladu s právem. Splnění předpokladu realizace dodávek energie do elektrizační soustavy rozhodně není možno chápat jen technicky, nýbrž též v právním smyslu; musí jít o dodávky, které jsou realizovány v souladu s právem, nikoliv bez právního titulu či dokonce protiprávně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2545/2019).

27. Jak požadavek dodávání energie do sítě, tak požadavek, aby se tak dělo na základě licence, je v souladu se zněním a účelem zákona č. 180/2005 Sb. a tvoří s ním logický a přirozeně provázaný celek. Citovaná cenová rozhodnutí ERÚ žádné nové povinnosti neukládají. Vyjadřují v rovině cenové regulace, že k výkupu energie je třeba energii dodávat a je tak třeba činit legálně. Jedná se tudíž spíše o technickou specifikaci stavu, v němž lze výrobnu považovat za uvedenou do provozu pro účely uplatnění podpory formou výkupních cen.

28. Podle § 3 odst. 3 energetického zákona mohou podnikat v energetických odvětvích na území České republiky za podmínek stanovených zákonem fyzické či právnické osoby pouze na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem. Z § 5 odst. 3 energetického zákona pak vyplývá, že fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Výrobnou elektřiny se rozumí energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení [§ 2 odst. 2 písm. a) bod 20. energetického zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2010]. Podle § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění účinném do 26. 12. 2011, se technické předpoklady energetických zařízení prokazovaly vedle dalších podkladů rovněž dokladem o splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce stanovených zvláštním právním předpisem, tzv. zprávou o výchozí revizi energetického zařízení. Jak bylo výše uvedeno, obviněný J. G. předložil ERÚ k žádosti o vydání licence nepravdivé podklady. Na jejich základě nemohl vůbec prokázat technickou úroveň FVE. Judikatura totiž vychází z názoru, že pokud jsou v revizní zprávě uvedena nepravdivá tvrzení, je tato zpráva jako celek nevěrohodná a nelze z ní pro prokázání bezpečnosti povolované fotovoltaické elektrárny vycházet (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 9 As 145/2016, odst. 90). Podle záznamů v licenci se předmětná výrobna skládá z jednoho zdroje o instalovaném výkonu 0,2223 MW. Nelze tudíž vůbec uvažovat o etapové výstavbě výrobny a výrobna může být pokládána za uvedenou do provozu nejdříve po dokončení kompletního celku. K tomu došlo až v květnu 2011, kdy podle § 3 odst. 5 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů ve znění účinném od 1. 3. 2011 tomuto typu FVE již žádná podpora poskytována nebyla. Je zřejmé, že společnost G. získala licenci neoprávněně. Proto nemohla být splněna podmínka uvedená v cenových rozhodnutích ERÚ, aby se výroba a dodávky elektrické energie realizovaly v souladu s licencí na výrobu elektřiny. Společnost G., tak vůbec neměla nárok na čerpání podpory ve smyslu zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.

29. Proto nemůže obstát právní závěr odvolacího soudu, podle kterého je škodou ve smyslu § 209 trestního zákoníku pouze zelený bonus, který byl vyplácen v souvislosti s elektřinou vyprodukovanou 310 fotovoltaickými panely, které byly do elektrárny zakomponovány v době, kdy již na tento typ FVE příspěvek formou zeleného bonusu nenáležel. Za škodu je třeba považovat celou nárokovanou částku zeleného bonusu, neboť FVE byla dokončena až v květnu 2011, a teprve poté mohla být v souladu s právem uvedena do provozu. Tomuto typu FVE uvedeným do provozu po 1. 3. 2011 přitom příspěvek formou zeleného bonusu (ani formou výkupních cen) již nenáležel žádný. Pokud v této souvislosti odkázal odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 7 Tdo 753/2018, jednalo se o zcela jinou skutkovou i právní problematiku. V dané věci šlo o trestnou činnost úřední osoby, zaměstnance ERÚ, který se podílel na vydání rozhodnutí o zastavení řízení ve věci nařízení obnovy řízení o změně rozhodnutí o licenci. Šlo o to, že zaměstnance ERÚ mohl svým jednáním ovlivnit pouze platnost licence, nikoliv další podmínky oprávněnosti čerpání podpory. To jednoznačně vyplývá i z dalšího textu rozhodnutí: „S tím je ale v logickém rozporu konstrukce, při které je výrok o vině obviněného v otázce účtování ceny elektřiny spojován s okolností, že společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., získala licenci v roce 2009. Jestliže výkupní ceny stanovené pro rok 2009 společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., účtovala neoprávněně, bylo důvodem této neoprávněnosti to, že ve fotovoltaické elektrárně Č. nezačala elektřinu vyrábět a dodávat do elektrizační soustavy v roce 2009, ale až v roce 2010. Okolnost, že licenci získala v roce 2009, nemá v tomto kontextu žádný význam. Nelze tedy dojít k úsudku, že by rozhodnutí obviněného o zastavení řízení ve věci obnovy bylo příčinou neoprávněného účtování ceny elektřiny společností ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o.“.

30. S ohledem na dosud uvedené i ostatní skutková zjištění soudů popsaná v jejich rozhodnutích lze mít za to, že jednání obviněného J. G. naplňuje všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku s tím, že bude třeba náležitě objasnit přesnou výši skutečně způsobené i hrozící škody. Jednání obviněného spočívalo v řadě na sebe navazujících formálních i faktických kroků (zejm. vypracování nepravdivé revizní zprávy, uvedení nepravdivých údajů v žádosti o udělení licence, první paralelní připojení, uzavření smlouvy o úhradě zeleného bonusu s distribuční společností, výroba elektřiny, fakturování vyrobené elektřiny), jejichž cílem bylo jednak získat licenci k výrobě elektřiny, a jednak získat smluvní podklad pro úhradu zeleného bonusu ze strany distributora elektrické energie tak, aby pro společnost G. zajistil nárok na výplatu zeleného bonusu z vyrobené elektřiny ve výši odpovídající roku 2010, když současně věděl, že pokud by FVE byla dokončena a uvedena do provozu podle plánu, tedy v květnu 2011 (č. l. 571), neměla by společnost G., již na podporu formou zeleného bonusu ani formou výkupních cen nárok. Uvedenými kroky uvedl v omyl především ERÚ a distribuční společnosti, u kterých vyvolal mylnou představu neodpovídající skutečnosti, že FVE byla plně dokončena, funkční a bezpečná již k okamžiku podání žádosti o udělení licence. Svým jednáním obohatil a pokusil se obohatit společnost G. a současně způsobil škodu českému státu prostřednictvím společností E.ON Distribuce, a. s., a OTE, a. s., které vyplacenou garantovanou podporu zpětně refinancovaly jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací ze státního rozpočtu České republiky. Příčinná souvislost mezi jednotlivými částmi jednání a způsobeným i hrozícím následkem byla zachována, protože bez kteréhokoliv z uvedených kroků by k následku vůbec nedošlo. Popsaná příčinná souvislost a zvláště také mechanismus způsobení škody je přitom pokryt zaviněním obviněného ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Obviněný věděl, že hrubě zkreslující zpráva o revizi povede k nezákonnému rozhodnutí o udělení licence, formálně opravňující k výrobě elektřiny z podporovaného zdroje energie. Vypracováním a předložením nepravdivé zprávy o výchozí revizi v licenčním řízení chtěl přivodit následek, projevující se škodou na cizím majetku způsobenou nezákonným vyplácením podpory v celé výši státem garantovaného zvýhodnění.

31. Právní posouzení skutku v otázce způsobu určení výše škody tudíž nebylo správné, když při respektování příčinné souvislosti je za škodu nutno považovat veškeré částky odpovídající vyplaceným zeleným bonusům a skutek právně posoudit jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, zčásti dokonaný a zčásti nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Protože vrchní soud tímto způsobem nepostupoval, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Dovoláním napadená rozhodnutí proto nemohla ve vztahu k obviněnému J. G. obstát.

32. Jinak je tomu v případě té části dovolání, která směřovala ve prospěch obviněné právnické osoby G. Nejvyšší státní zástupce v podstatě namítal porušení zásady zákazu retroaktivity ve smyslu § 1 trestního zákoníku, podle níž nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo trestným činem. Tato zásada se uplatní i v trestním řízení vedeném proti právnickým osobám (§ 1 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob). Podle nejvyššího státního zástupce je trestní odpovědnost obviněné právnické osoby G. za jednání popsané v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Olomouci vyloučena, a to z důvodu, že je jí kladeno za vinu spáchání skutku, jehož trestněprávně podstatná a rozhodující část byla obviněnou společností spáchána před datem 1. 1. 2012, tj. před účinností zákona č. 418/2011 Sb. (TOPO). Pravidelné měsíční vyúčtování o dodané elektrické energii, případně pravidelné vystavování faktur, prováděné po dni 1. 1. 2012 a následné zasílání tohoto vyúčtování (faktur) poškozenému distributorovi či společnosti OTE, a. s., nelze chápat jako dostatečně významné (kauzální) z hlediska naplnění následku trestného činu.

33. S dovolatelem lze souhlasit v tom, že zásada zákazu retroaktivity se uplatní i ve vztahu k trestní odpovědnosti právnických osob. Je však třeba doplnit, že dobu spáchání trestného činu je třeba posuzovat v souladu s § 2 odst. 4 trestního zákoníku, podle kterého je čin spáchán v době, kdy pachatel nebo účastník konal nebo v případě opomenutí byl povinen konat. Není rozhodující, kdy následek nastane nebo kdy měl nastat. Rozhodující je doba dokončení jednání (srov. § 2 odst. 2 trestního zákoníku), neboť si lze představit případ, kdy pachatel započne jednání ještě předtím, než nabude účinnosti zákon, který nově stanoví trestnost činu, ale své jednání dokončí až po nabytí jeho účinnosti, a proto může být za tuto část svého jednání trestně postižen (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 42).

34. Nejvyšší soud rovněž sdílí názor nejvyššího státního zástupce, že v případech trestné činnosti spočívající v podvodném vylákání licence pro výrobu elektřiny a v podvodném uzavření smlouvy s distributorem přede dnem 1. 1. 2012, jakož i v navazujícím vylákání finančních částek z titulu neoprávněného nárokování garantovaných výkupních cen elektrické energie, je nutno jako jediný skutek v hmotněprávním pojetí chápat jednání pachatele, které zahrnuje podvodné vylákání licence pro výrobu elektřiny, sjednání smlouvy s distributorem a postupné neoprávněné vylákání a převzetí veškerých plateb v období až 20 let. Jde o jediný skutek ohraničený obdobím asi 20 let, v rámci něhož teprve souhrn jednotlivých dílčích úkonů pachatele (nikoli jednotlivé izolované kroky, nýbrž teprve až souhrn všech jednotlivých kroků) naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Blíže k rozlišení jednotlivých stadií dotčené trestné činnosti odkazuje Nejvyšší soud například na své usnesení ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 4 Tdo 968/2016. 35. Nejvyššímu státnímu zástupci však nelze přisvědčit v tom, že by ta část jednání, k níž došlo již za účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, nebyla dostatečně významná (kauzální) z hlediska naplnění následku trestného činu, a není tudíž možné takové jednání přičítat právnické osobě. Nejvyšší státní zástupce tím v podstatě poukazuje na zásadu gradace příčinné souvislosti. 36. V obecné rovině lze uvést, že jednáním ve smyslu trestního práva chápeme projev vůle pachatele ve vnějším světě jako vědomé činnosti člověka, zaměřené na dosažení určitého cíle, záměru. Následkem rozumíme porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem (porušení individuálního objektu trestného činu). Příčinný vztah pak spojuje jednání s následkem. Základem příčinného vztahu je teorie podmínky (conditio sine qua non), podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev buď vůbec nenastal, anebo nenastal způsobem, jakým nastal (co do rozsahu poruchy či ohrožení, místa, času apod.). Jakákoli podmínka, bez níž by následek nenastal, nebo sice nastal, ale jinak, se tedy pokládá za příčinu v trestněprávním smyslu. Přitom není rozhodné, zdali taková podmínka byla objektivně nutnou nebo nahodilou příčinou následku. Teorie podmínky, která by v samotném pojetí conditio sine qua non zakládala příliš širokou odpovědnost, je v trestněprávní nauce korigována především za použití zásad umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti (konkrétního zkoumání příčinných vztahů), jakož i zkoumáním vztahu kauzality a zavinění a s ním souvisejícím tzv. přerušením příčinné souvislosti. Ze zásady umělé izolace jevů vyplývá, že v trestním právu hmotném nás zajímá jen příčinný vztah mezi konkrétním jednáním pachatele a následkem významným z hlediska trestního práva. Těmi jsou protiprávní jednání, která naplňují znaky trestného činu, a následek důležitý z hlediska skutkové podstaty trestného činu. Příčinné souvislosti je třeba zkoumat vždy konkrétně na základě zjištěných okolností případu se zdůrazněním hlavních a rozhodujících příčin, což však na druhé straně neznamená, že jen hlavní příčiny jsou právně relevantní a že je možno zcela vyloučit příčiny vedlejší či podřadné. Vzhledem k tomu, že trestným činem je pouze čin, který má znaky některé skutkové podstaty jako typizovaného jednání společensky škodlivého, zkoumáme příčinný vztah v jeho konkrétní podobě, tj. protiprávní jednání pachatele směřující ke konkrétnímu trestněprávně relevantnímu následku, přičemž je třeba si uvědomit, že jednání pachatele jako příčina následku není vždy stejné a stejnorodé. Zásada, že jednotlivé příčiny a podmínky nemají pro způsobení následku stejný význam, se označuje jako zásada gradace příčinné souvislosti. Důležité je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou (blíže viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 155 a násl.).

37. V projednávané věci jde o trestný čin podvodu (viz výše odst. 25). Podvodným jednáním se rozumí uvedení někoho v omyl nebo využití něčího omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností. Podvodné jednání směřuje k obohacení pachatele nebo někoho jiného. Následkem je škoda na cizím majetku. Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Při využití omylu jiného pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl, ale po poznání omylu jiného a v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil. Není nutné, aby pachatel jiného v jeho omylu utvrzoval nebo aby ztěžoval odhalení omylu. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro rozhodnutí poškozeného, popř. jiné podváděné osoby.

38. Jednání obviněného J. G. spočívalo zejména v podvodném vylákání licence, provedení prvního paralelního připojení, podvodném uzavření smlouvy o dodávkách elektřiny s poškozeným distributorem, vlastních dodávkách elektřiny a fakturování zeleného bonusu. Před 1. 1. 2012 činil obviněný všechny uvedené dílčí kroky, po 1. 1. 2012 realizoval již jen vlastní dodávky elektřiny a fakturoval zelený bonus. Zejména předložení nepravdivých podkladů k žádosti o udělení licence naplňuje znak uvedení v omyl. Jestliže obviněný při uzavírání smlouvy s distributorem neuvedl, že licence k výrobě elektřiny byla udělena neoprávněně, jedná se o zamlčení podstatných skutečností. A vlastní dodávky elektřiny a fakturování zeleného bonusu představují využití omylu jiného.

39. Proto i samotné jednání, ke kterému docházelo jen po 1. 1. 2012, je v souladu se zásadou umělé izolace jevů trestněprávně významné, neboť naplňuje daný znak skutkové podstaty trestného činu. Toto jednání navíc směřovalo k obohacení společnosti G. a v návaznosti na něj docházelo ke konkrétní majetkové dispozici vedoucí ke škodě distribuční společnosti, potažmo státu a spotřebitelů elektrické energie (následku trestného činu). Z hlediska gradace příčinné souvislosti je nutné považovat takové jednání za významné dostatečně, neboť si nelze reálně představit, že by distribuční společnost bez řádné fakturace ze strany FVE dlouhodobě hradila zelený bonus. Ostatně povinnost provádět měsíční fakturaci a vázanost vyplácení zeleného bonusu na předkládání měsíčních výkazů vyplývá z uzavřených smluv mezi společností G. a provozovatelem regionální distribuční soustavy. Byť tedy má tok finančních prostředků směřujících k právnické osobě za dodanou energii z obnovitelných zdrojů charakter opakujících se plateb, nejedná se o samovolně vyplácené částky. Bez aktivního pravidelně se opakujícího chování právnické osoby by k hrazení zeleného bonusu nedošlo. Současně nelze uvažovat o jiném způsobu, který by mohl nahradit povinnost vystavovat měsíční výkazy a fakturovat vyrobenou elektřinu. Bez těchto kroků by k obohacení společnosti G. vůbec nemohlo dojít.

40. Lze shrnout, že jednání obviněného J. G., kterého se dopustil již za účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, tj. po 1. 1. 2012, naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku. Obviněný byl v této době osobou ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a jednal v rámci činnosti a v zájmu právnické osoby G. V tomto postavení spáchal trestný čin uvedený v § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Obviněné právnické osobě G., lze proto spáchání takového trestného činu přičítat podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. V tomto smyslu proto nejsou napadená rozhodnutí založena na nesprávném právním posouzení skutku. Pochybení lze najít obdobně jako v případě obviněného J. G. ve způsobu stanovení škody. Protože však bylo dovolání nejvyššího státního zástupce podáno ve prospěch obviněné právnické osoby, nebylo by možné toto pochybení v dalším řízení napravit v její neprospěch.

41. Nejvyšší soud tedy shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným v části směřující v neprospěch obviněného J. G., proto zrušil podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 1 To 40/2018, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 43 T 2/2015, v částech týkajících se právě obviněného J. G., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání. Věc se tak vrací do stadia, kdy jí Krajský soud v Brně bude muset znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 trestního řádu).

42. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky nejvyššího státního zástupce směřující ve prospěch obviněné právnické osoby G. nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu v této části odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 29. 4. 2020


JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu