Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/15/2020
Spisová značka:33 Cdo 1798/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1798.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E

33 Cdo 1798/2019-139


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce Z. T., bytem XY, zastoupeného JUDr. Vilémem Fránkem, advokátem se sídlem Blansko, Masarykova 1355/12, proti žalované Ekonomické stavby s. r. o., se sídlem Chotíkov 479, identifikační číslo osoby 25224476, zastoupené JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem Plzeň, sady 5. května 296/36, o určení neplatnosti smlouvy o dílo, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 7 C 7/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2018, č. j. 15 Co 268/2018-103, takto:

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 25 119,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Hany Kapitánové, advokátky.


Odůvodnění:

Žalobce se domáhá určení, že smlouva o dílo č. 632/14 uzavřená mezi ním a žalovanou dne 3. 3. 2015 je neplatná.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 12. 2018, č. j. 15 Co 268/2018-103, potvrdil rozsudek ze dne 29. 8. 2018, č. j. 7 C 7/2018-64, kterým Okresní soud Plzeň - sever návrh žalobce zamítl a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci dne 3. 3. 2015 uzavřeli smlouvu o dílo č. 632/14. Žalobce se společností Chytrý nájem s. r. o. dne 19. 2. 2015 uzavřel platnou smlouvu o půjčce, která sloužila k úhradě zálohy dle zmíněné smlouvy o dílo. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že na určení neplatnosti smlouvy o dílo žalobce nemá naléhavý právní zájem, bylo-li zjištěno, že (úhradou zálohy) na smlouvu o dílo plnil a lze tudíž žalovat na plnění, a zároveň, že došlo k zániku smluvního vztahu z důvodu odstoupení žalované od smlouvy; žaloba na určení tak nemůže plnit svou preventivní funkci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání spatřuje žalobce v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu dostatečně pregnantně vyřešena, a to „zda je dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o dílo, je-li plněno třetí stranou, bez zjevného příkazu žalobce, plněním na základě smlouvy o půjčce.“ Dovolatel prosazuje, že měl na podání určovací žaloby naléhavý právní zájem, neboť na smlouvu o dílo aktivně neplnil a nepřijal žádné „protiplnění“.

Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou není dovolatelem formulovaná otázka (viz výše). Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že žalovaná od smlouvy o dílo z důvodu prodlení žalobce odstoupila, v důsledku čehož smluvní vztah zanikl, takže žaloba na určení již nemůže plnit svou preventivní funkci. Současně podotkl, že se žalobce měl podle § 80 o. s. ř. domáhat určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, nikoli určení neplatnosti smlouvy.

Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Bezcenné jsou tudíž námitky, že žalobce na smlouvu o dílo neplnil nebo že nedal pokyn k převodu prostředků ve prospěch žalovaného.

Nepřípustné dovolání dovolací soud podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež tvoří odměna za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 20 460 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), k tomu náleží paušální částka náhrady ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a částka 4 359,60 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 7. 2020


JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu