Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/28/2019
Spisová značka:3 Tdo 1353/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1353.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zpronevěra
Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb.
Kategorie rozhodnutí:C

3 Tdo 1353/2019-181


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 11. 2019 o dovolání obviněného T. C., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 11 To 369/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 96/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.


Odůvodnění:


I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 3 T 96/2018, byl obviněný T. C. uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že:

I. ve dnech 28. 6. 2017, 14. 7. 2017, 20. 7. 2017 a 21. 8. 2017 převzal od svého zaměstnavatele společnosti S. A. celkově 1000 kusů lepítek na zavazadla R. J.: výrobní čísla XY – XY, XY – XY, XY – XY, XY – XY určených k prodeji cestujícím, kdy celková hodnota těchto lepítek činila 10.000 Kč, tyto do 13. 12. 2017 prodal, avšak utrženou finanční hotovost z prodeje v celkové výši 10.000 Kč zaměstnavateli neodevzdal a ponechal si ji pro svoji potřebu, čímž společnosti S. A., IČ: XY, se sídlem XY, XY, způsobil škodu ve výši 10.000 Kč, a

II. dne 21. 08. 2017 převzal od J. D. potravinové zboží z autobusového bufetu v hodnotě 5.000 Kč určeného k prodeji cestujícím, toto zboží, případně jeho hodnotu v celkové výši 5.000 Kč do 13. 12. 2017 zaměstnavateli neodevzdal a ponechal si ji pro svoji potřebu, čímž společnosti S. A., IČ: XY, se sídlem XY, XY, způsobil škodu ve výši 5.000 Kč.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků.

3. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil způsobenou škodu.

4. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 1.000 Kč, celkem 50.000 Kč.

5. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců.

6. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody ve výši 15.000 Kč poškozené společnosti S. A., IČ: XY, se sídlem XY, XY.

7. Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 3 T 96/2018, podal obviněný odvolání.

8. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 11 To 369/2018, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.


II.


9. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 11 To 369/2018, podal obviněný dovolání, v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

10. Obviněný uvedl, že od počátku poukazoval na tu skutečnost, že s poškozenou společností rozvázal pracovní poměr v konfliktní situaci, což vedlo k tomu, že poškozená společnost se rozhodla věc řešit trestním způsobem. Má za to, že poškozená společnost užila trestí právo jako nástroj k prosazení svých zájmů v soukromoprávní oblasti, kdy současně poukazuje na to, že svou pohledávku začala vymáhat až dva měsíce po jeho odchodu ze zaměstnání. Když své nároky neuplatnila při jeho odchodu, reagoval tak, že pokud s ním je vedeno toto jednání, nevidí důvod hradit náhradu škody, o které je v podstatě pochybováno. V této souvislosti poukazuje na ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku s tím, že poškozená společnost si ulehčila projednání eventuální škody trestním oznámením, neboť si byla vědoma, že vymáhání náhrady škody při navozených vztazích s jeho osobou by byla značně složitá.

11. Dále obviněný poukazuje na nepřiměřenost jemu uloženého trestu. Uvedl, že nechápe, z jakého důvodu mu byl uložen trest odnětí svobody s tak dlouhou zkušební dobou, a proč mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50.000 Kč, když je s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav osobou s nízkými příjmy.

12. Na podkladě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesené Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 11 To 369/2018, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 3 T 96/2018, zrušil a jeho trestní stíhání zastavil.

13. K dovolání obviněného T. C. se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

14. Po stručné rekapitulaci průběhu řízení a námitek obviněného státní zástupce uvedl, že stran námitek nepřiměřenosti uloženého trestu směřuje dovolací argumentace obviněného mimo uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž neodpovídá ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2866/07, kde Ústavní soud připomněl, že „S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 trestního zákona a § 31 odst. 1, 2 trestního zákona, která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání“ (nyní zejména § 39 a násl. tr. zákoníku). Námitky obviněného nelze pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. podřadit, neboť nedosahují právní kvality požadované citovanou judikaturou a trestním řádem, protože je jimi v zásadě namítána „pouhá“ nepřiměřená přísnost trestu. Nadto lze jen z hlediska nesouhlasu obviněného s trestem, který mu byl uložen, stručně dodat, že se jedná o přípustný druh trestu – podmíněně odložený trest odnětí svobody, který byl vyměřen v rámci příslušné trestní sazby dané ustanovením § 206 odst. 1 tr. zákoníku a peněžitý trest odpovídající § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Kromě toho, že jsou výtky nepřiřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, nelze jim přiznat důvodnost ani v obecné rovině. Státní zástupce odkázal zejména na str. 9 rozsudku okresního soudu a str. 4 usnesení krajského soudu, ze kterých vyplývá, že soudy ve věci činné řádně hodnotily veškerá důležitá kritéria týkající se stanovení druhu a výměry trestu, přičemž podmíněný trest odnětí svobody uložený obviněnému nemůže být nepřiměřeně přísným či snad dokonce exemplárním již z povahy věci – byl totiž vyměřen v dolní polovině příslušné zákonné trestní sazby.

15. S ohledem na výše uvedené má státní zástupce za to, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a tedy jej navrhuje odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.


III.


16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

17. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 11 To 369/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

18. Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným T. C. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

19. Obviněný podal dovolání nejprve s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

22. Obviněný dále podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací důvod podle tohoto ustanovení je dán v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu.

23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu a zjišťovaného obsahu dovolání obviněného je také nutné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Platí tedy, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o které dovolatel opírá existenci určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat jeho zákonnému vymezení podle § 265b tr. ř. a nestačí tedy jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

24. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.


IV.


25. Z dovolání obviněného sice výslovně (formálně) nevyplývá, jaké výroky shora uvedených rozhodnutí napadá, z obsahu dovolání je však zřejmé, že obviněný uplatňuje své námitky zejména proti výroku o trestu, který (oba tresty) považuje za nepřiměřeně přísný. Tyto své námitky zároveň spojuje s názorem, že v jeho trestní věci došlo k porušení zásady subsidiarity trestní represe vyjádřené v § 12 odst. 2 tr. ř.

26. Z hlediska posouzení důvodnosti dovolací argumentace obviněného a její konfrontace s uplatněnými dovolacími důvody je nejprve vhodné zrekapitulovat, že obviněnému byl uložen jednak (podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku) trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří roků (podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku) a současně (podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr.zákoníku) peněžitý trest ve výměře padesáti denních sazeb po 1.000 Kč, tzn. celkem 50.000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v délce dvou měsíců ve smyslu § 69 odst. 1 trestního zákoníku.

27. Pokud obviněný považuje tyto tresty za nepřiměřeně přísné a nerespektující všechna kritéria týkající se ukládání trestu, pak je k tomu třeba v prvé řadě uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na předmětný trestný čin. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

28. V této souvislosti lze zmínit přiměřeně aplikovatelné rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2866/07, podle kterého s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice …. S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení uložených trestů § 23 odst. 1 tr. zákona a § 31 odst. 1, 2 tr. zákona, která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání (nyní zejména § 39 a násl. tr. zákoníku).

29. S ohledem na právě uvedené je nutné uvedenou námitku obviněného o nepřiměřené přísnosti uložených trestů konfrontovat s tím, že obviněnému byly za posuzovanou trestnou činnost uloženy tresty uvedené ve výčtu druhů trestů v § 52 odst. 1 tr. zákoníku. Jednak mu tedy byl trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců (s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří roků) uložen v rámci trestní sazby podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, která dovoluje uložit trest až na dvě léta, jednak mu byl peněžitý trestu uložen ve výměře padesáti denních sazeb po 1.000 Kč, tzn. celkem 50.000 Kč (s náhradním trestem odnětí svobody v délce dvou měsíců), kdy podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku lze uložit nejméně 20, nejvíce 730 denních sazeb, při jejich výši od 100 do 50.000 Kč.

30. Je tedy zřejmé, že předně nebyly obviněnému uloženy takové druhy trestů, které zákon nepřipouští a ani mu nebyly uloženy tresty ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl uznán vinným. Dovolací argumentace obviněného, kterou je namítána zejména nepřiměřenost trestu, potažmo nesprávná aplikace kritérií pro jeho výměru podle § 39 a násl. tr. zákoníku, tak směřuje mimo uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak není dán v žádné své alternativě. Stejně tak bylo možné konstatovat, že jeho námitky nejsou důvodné ani po věcné stránce. Oba nižší soudy se otázkou uložení zákonného a přiměřeného trestu dostatečně vypořádaly, a to zejména na str. 9 rozsudku okresního soudu a str. 4 usnesení krajského soudu. Z těchto odůvodnění vyplývá, že oba soudy řádně hodnotily veškerá kritéria týkající se stanovení druhu a výměry obou uložených trestů.

31. V této trestní věci pak při ukládání trestů nenastala situace, kdy by byl odůvodněn zásah do výroku o trestu na základě předmětného dovolacího důvodu, neboť by byl uložen trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, který ve svém důsledku zasahuju do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Takovým výjimečným případem však tresty uložené obviněnému zcela jistě nejsou, kdy za exemplární nelze s ohledem na skutečnosti zmíněné ve věci činnými soudy označit ani trest peněžitý, byť jej lze z hlediska jeho výměry označit za trest přísnější.

32. Z hlediska výroku o trestu pak Nejvyšší soud dále dodává, že přestože obviněný uplatnil a argumentačně odůvodnil zejména dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nebylo by možné jeho námitky podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska tohoto dovolacího důvodu se za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu uvedeného důvodu, pokud jde o výrok o trestu, považují jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Takovéto námitky v této trestní věci uplatněny nebyly a ani nejsou zjišťovány, a proto dovolací argumentace obviněného, která z výše uvedených důvodů směřuje mimo uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neodpovídá ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

33. Námitkou, která by formálně mohla naplnit obviněným zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., mohla být jeho poslední námitka týkající se porušení zásady subsidiarity trestní represe (zásada ultima ratio) vyjádřená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Již výše v tomto usnesení však bylo konstatováno, že z obsahu dovolání obviněného vyplývá, že obviněný uplatňuje tuto svou námitku zejména v souvislosti s námitkami proti výroku o trestu, který (oba tresty) považuje za nepřiměřeně přísné, případně ji spojuje s názorem, že poškozená společnost si ulehčila projednání eventuální škody trestním oznámením, neboť si byla vědoma, že vymáhání náhrady škody při navozených vztazích s jeho osobou by byla značně složitá.

34. K takovéto dovolací argumentaci obviněného lze uvést tolik, že z důvodů výše uvedených nelze námitky obviněného ohledně porušení zásady ultima ratio vyjádřené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku předně uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud by pak tyto námitky obviněného měly být způsobilé předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího soudu podle dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musely by být ze strany dovolatele také obsahově podpořeny, což se v této trestní věci nestalo, neboť dovolatel v dovolání konstatuje v zásadě tolik, že „poškozená společnost si ulehčila projednání eventuální škody trestním oznámením, neboť si byla vědoma, že vymáhání náhrady škody při navozených vztazích s jeho osobou by byla značně složitá“. Zde je nutné znovu připomenout, že s ohledem na § 265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud vázán nejen uplatněnými dovolacími důvody a také jejich odůvodněním a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Zároveň Nejvyšší soud neshledal z pohledu dodržení uvedené zásady postup soudů a dovození trestněprávní odpovědnosti obviněného vadným, a to již s ohledem na podobu odůvodnění otázky společenské škodlivosti jednání obviněného zjišťované na str. 8 rozsudku okresního soudu a str. 3–4 usnesení krajského soudu. Tato odůvodnění jednoznačně svědčí pro závěr, že s ohledem na kritéria zásady subsidiarity trestní represe (viz např. rozhodnutí č. 26/2013 Sb. rozh. tr.) a v této trestní věci zjištěné skutečnosti určující podobu protiprávního jednání obviněného je zřejmé, že v této trestní věci uvedená zásada porušena nebyla, neboť nejsou zjišťovány žádné takové okolnosti, které by svědčily o mimořádnosti projednávané věci, které by tuto trestní věc posouvaly do roviny natolik odlišné oproti jiným případů obdobného majetkového protiprávního jednání.


V.


35. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože v případě všech uplatněných dovolacích důvodů bylo podáno z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř.

36. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 28. 11. 2019


JUDr. Petr Šabata
předseda senátu


Vypracoval:
JUDr. Aleš Kolář