Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/03/2019
Spisová značka:4 Tz 91/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TZ.91.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Přerušení trestního stíhání
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř.
§ 269 odst. 2 tr. ř.
§ 270 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:C

4 Tz 91/2019-


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2019 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného M. Z., nar. XY v XY, trvale bytem XY; doručovací adresa XY, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 6. 10. 2015 č. j. 1 ZT 331/2014-50, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:


Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 6. 10. 2015 č. j. 1 ZT 331/2014 – 50 byl porušen zákon v ustanovení § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného M. Z.

Napadené usnesení se zrušuje.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství Plzeň-město se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.

Odůvodnění:

Ministryně spravedlnosti podala ve prospěch obviněného M. Z. (dále též jen obviněný) dne 6. 11. 2019 u Nejvyššího soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 6. 10. 2015 č. j. 1 ZT 331/2014-50, kterým bylo podle § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř. přerušeno trestní stíhání obviněného.
V odůvodnění svého podání stěžovatelka poukázala na skutečnost, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství Policie Plzeň, SKPV 2. oddělení OK ze dne 6. 7. 2014 č. j. KRPP-47348-15/TČ-2014-030572, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že vylezl na korbu nákladního automobilu, odkud ke škodě T. H. odcizil věci v hodnotě 800 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 97/2013 ze dne 11. 9. 2013, který nabyl právní moci dne 5. 11. 2013, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců, tedy do 5. 5. 2015.

Následně pak v dalším průběhu trestního stíhání po opatření důkazů ke zdravotnímu stavu obviněného, zejména k jeho stavu duševnímu a v důsledku toho i k jeho schopnostem s tím spojeným, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město usnesením ze dne 6. 10. 2015 č. j. 1 ZT 331/2014-50 rozhodla podle § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř. o přerušení trestního stíhání obviněného, neboť v průběhu trestního řízení vyvstaly pochybnosti o jeho duševním zdraví. Toto usnesení nabylo právní moci téhož dne, tedy 6. 10. 2015.

V této souvislosti stěžovatelka citovala znění ustanovení § 205 odst. 2 a § 83 odst. 4 tr. zákoníku a § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř. a následně konstatovala, že v mezidobí došlo k vydání usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 7. 2015 sp. zn. 8 T 97/2013, jímž bylo rozhodnuto podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku a § 330 odst. 4 tr. ř. o tom, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení z trestního příkazu téhož soudu z 11. 9. 2013 osvědčil. Toto usnesení bylo pravomocné téhož dne, tedy 9. 7. 2015. Uvedené předchozí odsouzení přitom v době zahájení trestního stíhání zakládalo znak zpětnosti ve vztahu k přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. V důsledku tohoto osvědčení tak bylo nutno na obviněného hledět, jako by odsouzen nebyl a tudíž skutek, pro nějž bylo trestní stíhání zahájeno, již nenaplňoval skutkovou podstatu přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku pro chybějící znak „odsouzení v posledních třech letech“. Nebyly tak ani splněny zákonné podmínky pro vydání usnesení o přerušení trestního stíhání dne 6. 10. 2015, jelikož v té době již předmětný skutek nebyl trestným činem, což si státní zástupkyně nijak neověřila opatřením aktuálního opisu rejstříku trestů obviněného. Usnesení o osvědčení obviněného ve zkušební době podmíněného odsouzení přitom bylo Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-město doručeno datovou schránkou již dne 15. 7. 2015, tedy více jak dva měsíce před vydáním usnesení o přerušení trestního stíhání. V té době již v úvahu přicházel pro obviněného příznivější postup podle § 171 odst. 1 tr. ř., neboť jeho jednání mohlo být posouzeno toliko jako přestupek proti majetku.

V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 6. 10. 2015 č. j. 1 ZT 331/2014-50 byl porušen zákon v ustanoveních § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 205 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. Z. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbudou svého podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak aby věc přikázal státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v tom smyslu a směru, jak bylo stěžovatelkou naznačeno.

Zároveň je třeba poznamenat, že skutkový stav věci, jak jej stěžovatelka popsala ve svém mimořádném opravném prostředku, plně odpovídá obsahu dozorového spisu Okresního státního zastupitelství Plzeň-město sp. zn. 1 ZT 331/2014 a policejního spisu č. j. KRPP-47348/ TČ-2014-030572, jež byly Nejvyššímu soudu předloženy.

Podle § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř. státní zástupce přeruší trestní stíhání, nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud.

Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

Podle § 83 odst. 4 tr. zákoníku bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

Z výše uvedeného je zjevné, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město v okamžiku vydání svého usnesení o přerušení trestního stíhání obviněného již takto rozhodnout nemohla a neměla, jelikož v té době již více jak dva měsíce nebyl důvod trestní stíhání proti obviněnému pro předmětný skutek vést. Bylo tomu proto, že již nebyl naplněn jeden ze znaků přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a to znak recidivujícího jednání spočívajícího v podmínce, že obviněný (pachatel) byl za takový čin (krádež) v posledních třech letech odsouzen. Byť na počátku zahájení trestního stíhání obviněného tento zákonný znak citovaného přečinu naplněn zjevně byl, neboť se vázal k odsouzení obviněného za krádež ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 97/2013, po rozhodnutí tohoto soudu ze dne 9. 7. 2015 o tom, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil, bylo na něho od té doby třeba hledět jako na osobu neodsouzenou.

Pokud zde tedy nebyl důvod proti obviněnému trestní stíhání pro uvedený skutek nadále vést, tím méně zde mohl existovat důvod toto trestní stíhání pouze přerušit, byť další závěr státní zástupkyně vedoucí k tomu, že zdravotní stav obviněného jej nedovoluje postavit před soud, byl sám o sobě důvodný. Každopádně v kritické době již státní zástupkyně měla postupovat jiným procesním způsobem, než jakým postupovala, např. tím, jak naznačila ve svém podání ministryně spravedlnosti, resp. způsobem jiným. Vydáním usnesení o přerušení trestního stíhání podle § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř., proti němuž není přípustná stížnost a je tak ihned pravomocné, státní zástupkyně sama sebe dostala v podstatě do neřešitelné situace, jelikož rozhodnout o pokračování v trestním stíhání obviněného a poté postupovat již jiným procesním postupem bylo možné pouze v situaci, kdyby důvod přerušení trestního stíhání pominul (§ 173 odst. 2 tr. ř.). To ovšem vzhledem k v podstatě neměnnému zdravotnímu stavu obviněného nebylo reálné. K nápravě takto vzniklého nezákonného procesního stavu v dané věci tudíž bylo nutné přistoupit k podání stížnosti pro porušení zákona ministryní spravedlnosti k Nejvyššímu soudu, což lze při stávající právní úpravě přípravného řízení označit za jediný v úvahu přicházející postup, ale z hlediska požadavku na efektivnost a hospodárnost trestního řízení za postup zcela nepřiměřený. Vzniklá procesní problematika by se tak měla stát podnětem pro orgány zabývající se případnou novelizací trestního řádu, konkrétně přípravného řízení.

Proto s ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 6. 10. 2015 č. j. 1 ZT 331/2014-50 byl porušen zákon v ustanovení § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného M. Z. Pokud jde o ustanovení o přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, tak to nebylo do výroku rozsudku pojato, jelikož se jedná o hmotněprávní ustanovení, a jeho spácháním obviněný v té době ani zdaleka nebyl uznán vinným, a nesprávnost postupu státní zástupkyně spočívala především v porušení citovaného ustanovení trestního řádu. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. bylo napadené usnesení státní zástupkyně zrušeno, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem k této změně pozbyla svého podkladu. Následně věc byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a trestního zákoníku. Při tomto svém rozhodování bude podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázána právním názorem Nejvyššího soudu.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 12. 2019


JUDr. František Hrabec
předseda senátu